(11.50 hodin)
(pokračuje Válek)
Pokud lékaři budou vydávat elektronické recepty, my dosáhneme toho, že sto procent lékařů bude během čtvrt roku, půl roku používat elektronický recept v těch situacích, kdy je to možné, ale lékárny využijí toho, že rok nebudou žádné sankce, a odmítají ty elektronické recepty realizovat a přijímat, tak pak to nemůže fungovat.
To znamená, můj další dotaz tedy je, jak je vymyšlené, aby i lékárny byly proaktivní a aby i lékárny měly zájem. U těch zdravotnických zařízení to chápu, to je 1,70 Kč za položku, což je v rozpočtu některých těch zařízení obrovská suma. Chápu to, že je tam velká podpora SÚKLu, že je tam snaha ministerstva, aby lékaři s tím začali pracovat, komunikace s komorou. Ale jak je to na té druhé straně? Co ten pacient s tím elektronickým receptem, když tam přijde a ta lékárna řekne: Sorry, error, my elektronický recept zatím nejsme schopni zpracovat. Tak tady by taky měl být nějaký jasný přístup.
Na závěr bych si dovolil jenom zmínit ohledně transfuzních příspěvků, a já jsem velmi rád, že se kolega Svoboda, stejně jako kolega Vyzula, se kterým jsme se tou problematikou zabývali pak i kuloárně, připojil k mému pozměňovacímu návrhu stran transfuzních přípravků, který jsem předložil a posléze stáhl, protože příslušná odborná společnost není jednotná v tom, jaký typ a na kterých pracovištích by měl být transfuzní přípravek vlastně hodnocen. Je potřeba si uvědomit, že - vy z vás, co jste lékaři, tak to víte možná daleko líp než já, vy, co nejste, tak těm si to dovolím říct - dneska se krev neodebírá způsobem, že by se odebrala a dávala krev, ale ta krev se rozděluje na řadu přípravků, které se používají různým způsobem. A ten text, o kterém kolega Svoboda mluvil, má v podstatě dvě drobné odborné skulinky, dva drobné odborné problémy.
Ten první je ten, že tyto přípravky se nepodávají jenom do žíly, ale u části pacientů se mohou lít také do rány. Je to na jednom nebo dvou, třech pracovištích, která jsou velmi specializovaná, a část lékařů, kteří se touto problematikou zabývají, a příslušná odborná společnost si nejsou jisty, jestli příslušná legislativa tomuto nebude bránit. My jsme s panem náměstkem Policarem a s panem ministrem toto diskutovali a mám slíbeno, že toto bude zapracováno do novely a velmi pečlivě prodiskutováno s odbornou společností.
Druhý problém je opravdu ten, který tady byl zmíněn. Faktem je, že v jedné z nemocnic opravdu dvě malé děti měly závažnou komplikaci po podání transfuzního přípravku. Jiná věc je, že ty děti byly těžce nemocné a ve velmi špatném stavu, byli to onkologičtí pacienti. Nicméně je naprostou pravdou, že mezi tím, kdy se odebere pacientovi krev, a tím, kdy se některé části té krve, některé výrobky z té krve použijí, uplyne ve většině případů dostatečně dlouhá doba, aby se dalo zjistit, že ta odebraná krev je zdravá a že dárce není nemocný a nemá hepatitidu. Nicméně část, malá část těch produktů vydrží jenom několik dnů, resp. řekněme dva týdny, což není dostatečně dlouhá doba, aby běžné testy odhalily, že ten pacient opravdu je zdravý. To znamená, v těchto případech se musí spoléhat lékaři, kteří tu krev odebírají, pouze na to, že se zeptají toho pacienta, že je to dobrovolný dárce, že má Janského zlatou plaketu.
Problém je, že část těch dárců v těchto případech - jedná se o trombocyty - část těch dárců jsou placení dárci, kteří z různých důvodů nepodávají úplně pravdivou informaci. Jsou to opravdu placení pacienti, placení lidé, kteří za peníze dávají poměrně pravidelně tyto trombocyty, a současné testy jsou vyhodnocovány příliš dlouhou dobu, než aby se včas dalo zjistit, že jsou zdraví. To riziko je opravdu malé, nicméně by bylo nesmírně užitečné, kdyby dvě, tři, čtyři transfuzní stanice ve velkých nemocnicích, které by bohatě pokryly spotřebu, co se tohoto přípravku týče, pro celou republiku, byly nuceny tento test dělat.
Není to tak, že v současné době tyto nemocnice test nedělají. Můžu říct, že moje nemocnice, Fakultní nemocnice Brno, tento dělá ve 100 %. A mně osobně nepřijde úplně korektní, pokud se bavíme o tom, že chceme našim pacientům nabízet stejnou kvalitu péče, že v jedné nemocnici ti pacienti mají nejkvalitnější test, který je v současné době možný, ve 100 %, a v další nemocnici, také přímo řízené státem, tento test nedělají ani u jednoho procenta pacientů. Toto si myslím, že není korektní. Ale jsem rád, že jak pan náměstek Policar, tak pan ministr, potvrdili a přislíbili, že se tím intenzivně budou zabývat, a mám informace od příslušného odborného sdružení, že už se tak děje a schůzky proběhly, za což bych chtěl velmi poděkovat.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan poslanec Válek byl posledním přihlášeným v obecné rozpravě. Vidím pana zpravodaje, prosím, máte slovo.
Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedající. Já bych se přece jenom ještě trochu vrátil do obecné rozpravy, která ještě nebyla ukončena. Předně ke svému kolegovi Válkovi prostřednictvím vás, pane místopředsedo. On uvedl celou řadu problémů, které s elektronickým receptem jsou. Určitě si myslím, že ve všem, co řekl, tak to je správné. On není obyčejný radiolog, on je výjimečný radiolog a má celou řadu zajímavých postřehů a je dobře, že je u nás ve zdravotním výboru. Ale myslím si, že všechny ty problémy, které jsou, jsou řešitelné. To je podstatné. Já to říkám proto, poněvadž my pracujeme v ústavu, který má s elektronickým receptem více než deset let zkušenosti, a ty problémy se postupně řešily, vyřešily se a v současné době problémy máme vyřešeny. Nicméně tu výhodu nemá každý.
Ale proč jsem se přihlásil? Já jsem se spíš přihlásil k tomu, abych přece jenom krátce zde okomentoval příspěvek pana poslance Nachera o klamavé reklamě. Myslím si, že o tom budeme ještě diskutovat na garančním výboru, ale to je dobře, že můžeme diskutovat, poněvadž jsme přece na půdě parlamentu. A jak tady říkal historicky pan poslanec Blažek, že pokud my tady nebudeme diskutovat, tak venku budou barikády. Takže budeme to probírat a probereme ze všech možných stran. Jenom krátce chci říct, že účelem bylo chránit člověka, chránit pacienta, poněvadž on přece jenom nemůže vědět v té situaci, ve které je, co je pro něho nejlepší, a mnohdy v té zoufalé situaci se obrací na jakékoli stéblo trávy.
A potom, já si myslím, že prostě je tady určitá povinnost nějaké kontroly a ta kontrola by mohla proběhnout i na úrovni toho šiřitele reklamy. Konečně, v minulém roce byla dána Nobelova cena za tzv. liberální paternalismus, což je tento problém. Za to se dostávají Nobelovy ceny. My to řešíme a chceme to vrátit zpět? Koho chceme chránit? Chceme chránit toho pacienta? Nebo ta média? A jsou různá média. Jsou solidní média, známe, jsou méně solidní a jsou nesolidní, která za jakoukoliv cenu uveřejní cokoliv, jenom aby za to dostala peníz. A to si myslím, že je právě úkolem tohoto shromáždění, abychom v duchu určitého liberálního paternalismu navrhli ochranu pacienta. A není to vůbec jednoduché, poněvadž kdyby pan poslanec Nacher někdy viděl pacienta, který na to doplatil, na tu klamavou reklamu, tak by asi mluvil trochu jinak. Ale probereme to ještě určitě, budeme se o tom bavit. Je to zajímavé téma na dlouho a já se na to těším. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Nyní zde máme tři faktické poznámky. Pan poslanec Nacher, pan poslanec Válek a pan poslanec Berkovec. Než dám slovo panu poslanci, tak informuji Sněmovnu, že pan poslanec František Kopřiva má náhradní kartu číslo 1. Nyní pan poslanec Nacher a jeho faktická poznámka. Máte slovo. ***