(Přestávka byla na žádost pracovní skupiny prodloužena do 18.15 hodin. Jednání pokračovalo v 18.15 hodin.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Je 18.15 hodin. Přestávka končí. Poprosím o klid v sále, aby se všichni usadili. Než budeme pokračovat v rozpravě, mám tady nějaké omluvenky. Za prvé se nám omlouvá pan Julius Špičák z osobních důvodů od 18.45 do konce jednání, dále pak paní poslankyně Jana Levová od 18.15 do 19.30 z pracovních důvodů a za třetí se nám omlouvá pan premiér Babiš od 17.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
Nyní se tedy vracíme k obecné rozpravě. Mám tady s přednostním právem pana poslance Bělobrádka. (V sále je velký hluk!)
Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, chtěl bych navázat na to, co tady říkal pan kolega Luzar, s tím, že skutečně mír v Evropě tady 70 let není, protože jak Ukrajina, tak Balkán do Evropy patří, ale v tom užším slova smyslu samozřejmě v rámci Evropské unie i členských států ten mír je i díky tomu, že právě jednotlivé státy jsou v rámci Evropské unie, a také díky tomu, že v rámci Evropské unie je v podstatě svázáno i Německo. To byl jeden ze základních důvodů, proč tady vlastně Evropská unie byla, aby se neopakovala expanze Německa, která tady historicky několikrát byla.
Někteří z vás tady hovořili o tom, že je tady dvanáct uprchlíků. To jsou ti, kteří jsou na základě přerozdělovacích mechanismů. Je jich tady samozřejmě více. Ale ti, kteří sem byli v podstatě posláni na základě těchto kvót, těch je skutečně jenom takhle málo.
Chtěl bych taky říct, že je potřeba si uvědomit, že v době balkánské krize především v Bosně a Hercegovině spousta uprchlíků byli muslimové, byli z multikulturního prostředí. To tady jen připomínám kvůli tomu, co se tady dělo.
A co se týká trvalého relokačního mechanismu, myslím, že ho tady odmítáme všichni. Mnozí se tady probouráváte do otevřených dveří. My se snažíme na všech úrovních vysvětlovat našim kolegům ze zemí, které ho prosazují, že je to nesmysl, že to nefunguje. Když několikrát do roka sedím s kolegy z různých evropských států, včetně premiérů, včetně kancléřky, včetně dalších lidí, jako je předseda Evropské komise, Evropské rady, Evropského parlamentu, tak tam zaznívají jasné argumenty. Například premiér Bulharska Borisov říká: Když k nám dovezete tyto lidi, tak je máme připoutat za nohu, nebo je máme dát do vězení? Oni u nás prostě být nechtějí. V České republice taky být nechtějí, chtějí do Německa, chtějí do Švédska, chtějí tam, kde mají buď rodiny, komunity, nebo kde jsou vyšší sociální dávky.
Problém je také v tom, že německý ústavní soud rozhodl, že ten, kdo žádá o azyl, má stejný nárok na sociální dávky jako německý nezaměstnaný. Samozřejmě to je potom láká zpět. A my se snažíme vysvětlovat kolegům, že jak je to nastaveno, jak to mají promyšleno, že to nemůže fungovat. Když budou mít všude po celé Evropské unii všichni stejné sociální dávky, tak to samozřejmě rozloží sociální systém jednotlivých zemí, protože jestli bude stejná sociální dávka jako v Německu po celé Evropě, tak to budou v některých zemích mít tito lidé větší dávky, než mají penzisté důchody. To je naprostý nesmysl. A když budou různé dávky po Evropské unii, tak přece všichni půjdou tam, kde peněz mají víc. A když jim je tam nevyplatíte, tak tam stejně nebudou, protože se jim to nevyplatí. My se o to snažíme a stejně tak můžu říct, že Evropská unie, a znovu to tady opakuji: Maďarsko, Bulharsko, Polsko a další země.
Stejně tak musím říct, že minulá vláda měla bezpochyby vyjednat to, aby nás nepřehlasovali. To samozřejmě byla věc ministra vnitra, samozřejmě to byla svým způsobem i věc ministra zahraničních věcí a premiéra, ale rozhoduje se o tom na Radě ministrů vnitra. Ale také nikdo nemohl počítat s tím, že Polsko změní na poslední chvíli svůj názor. Vždyť si na to všichni vzpomínáme. Vypadalo to, že Poláci nepodpoří kvóty, a nakonec to pod tlakem změnili. A to byla ještě bývalá vláda, která v podstatě byla z občanské platformy. Teď PiS rozhodně nic takového podporovat nehodlá. Samozřejmě se změnila i vláda v Rakousku, ale současný premiér Kurz už byl tehdy ministrem zahraničních věcí. Já jsem od roku 2014 mohl sledovat, jak Rakušané mění svoje názory, jaký je tam pohyb. Už bývalý vicekancléř Mitterlehner měl poněkud jiný názor, než jak to bylo na počátku. A Sebastian Kurz to samozřejmě dotáhl.
Stejně tak je potřeba si říci, že trvalý relokační mechanismus je populistický návrh mnoha vlád západních zemí v Evropské unii, který má řešit problém, který mají oni sami. Oni sami ten problém mají a chtějí svým vlastním občanům navrhnout nějaké řešení. A řešení, kterým má být trvalý relokační mechanismus, samozřejmě nefunguje, protože i ze zemí, jako je Lucembursko, Portugalsko, ti kteří tam byli na základě kvót dovezeni, odtamtud z velké části odešli. Prostě to nefunguje a ti lidé chtějí tam, kde si to vysnili, chtějí tam, kde mají vlastní komunity, kde mají rodinu a kde se jim podle jejich názoru bude žít lépe. Stejně tak jsem přesvědčen, že nebudeme svádět souboj s Evropou, nebo s Evropskou unií v tom úzkém slova smyslu. To oč tady jde, a samozřejmě V4 rozšířená o Rakousko, o Slovinsko, o Chorvatsko, to dává smysl, protože potřebujeme vytvořit blokační minoritu. To je jedna věc. A druhá věc, musíme prosadit, aby i v Dublinu IV bylo jasně dáno, že tam musí být rozhodnutí jednomyslné, protože pak bychom museli skutečně hledat blokační minoritu. ***