Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

43.
Žádost o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny
k trestnímu stíhání poslance Bohuslava Svobody

Na 2. schůzi Poslanecké sněmovny dne 30. listopadu loňského roku jsme usnesením č. 34 přerušili projednávání tohoto bodu a odročili jej do doby projednání mandátovým a imunitním výborem. (V sále je stále neklid a hluk!)

Mandátový a imunitní výbor žádost o vyslovení souhlasu projednal a dnes vám bylo doručeno na lavice jeho usnesení č. 43 ze dne 23. ledna letošního roku. Žádám předsedu mandátového a imunitního výboru pana poslance Stanislava Grospiče, aby nám podal zprávu o projednání žádosti Městského soudu v Praze o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání poslance Bohuslava Svobody. Pan kolega Gazdík jako zpravodaj už zaujal místo u stolku zpravodajů. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dovolte, abych vás seznámil s průběhem projednávání žádosti Městského soudu v Praze o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání poslance Bohuslava Svobody, která byla dne 24. listopadu 2017 doručena předsedovi Poslanecké sněmovny a téhož dne byla předána mandátovému a imunitnímu výboru za účelem zjištění, zda jsou imunitní věci dány podmínky pro trestní stíhání výše uvedeného poslance.

Žádost Městského soudu v Praze obsahuje v souladu s příslušným ustanovením jednacího řádu Poslanecké sněmovny vymezení skutků, o které jde, a jejich předpokládanou právní kvalifikaci. Současně s touto žádostí byl doručen i dosud nepravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2016. Projednávání žádosti výbor zahájil na 3. schůzi konané dne 30. listopadu 2017, na které byl určen zpravodajem výboru poslanec Petr Gazdík, a usnesením č. 18 bylo projednávání přerušeno z důvodu vyžádání si kompletního trestního spisu a pozvání dalších osob na jednání výboru. Trestní spis byl výboru doručen a členové měli možnost do něj nahlížet v prostorách sekretariátu mandátového a imunitního výboru. V souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny byla žádost Městského soudu v Praze zařazena na pořad 2. schůze Poslanecké sněmovny jako bod č. 32, usnesením č. 34 pak Sněmovna projednávání tohoto bodu přerušila do doby projednávání věci mandátovým a imunitním výborem.

Na 6. schůzi konané dne 9. ledna 2018 mandátový a imunitní výbor stanovil postup projednávání žádosti a jednání ve věci přerušil usnesením č. 34. Včera, tedy 23. ledna 2018 výbor pak vyslechl vyjádření státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze Mgr. Tomáše Lejnara jako zástupce obžaloby a vyjádření pana poslance Bohuslava Svobody i jeho právního zástupce, kteří zodpověděli otázky položené členy výboru. Po přednesení poslanecké zprávy poslance Petra Gazdíka a po rozpravě pak výbor projednávání žádosti Městského soudu v Praze ukončil a jednomyslně přijal usnesení č. 43, které vám jako podklad bylo rozdáno na lavice.

První poslanecký mandát Bohuslava Svobody pak vzešel z voleb konaných ve dnech 25. a 26. října 2013 a první žádost policejního orgánu o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání poslance Bohuslava Svobody byla předsedovi Poslanecké sněmovny doručena dne 28. listopadu 2013. O této žádosti rozhodla Poslanecká sněmovna 5. února 2014 a vyslovila souhlas s vydáním poslance Bohuslava Svobody k trestnímu stíhání. Mandát poslance 8. volebního období Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nabyl poslanec Bohuslav Svoboda ve volbách konaných 20. a 21. října 2017. (V sále je stále velký hluk!) Trestní stíhání bylo přerušeno pro zákonnou překážku zakotvenou v článku 27 odst. 4 Ústavy České republiky a z tohoto důvodu byla podána výše uvedená žádost Městským soudem v Praze, o které dnes jednáme.

Mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny pak svým usnesením č. 44 zaujal stanovisko k výše uvedené žádosti a s tímto stanoviskem vás seznámím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, já vás přeruším a znovu požádám sněmovnu o klid! Je tady nesmírný hluk. Přestože tady mám odposlech na reproduktoru, tak neslyším předsedu mandátového a imunitního výboru. Pokud diskutujete něco jiného, než je tento tisk, tak prosím v předsálí. Děkuji. Pokračujte.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Já už budu jenom stručný. Mandátový a imunitní výbor k usnesení č. 43, které vám bylo rozdáno na lavice, zaujal své stanovisko, stanovisko výboru č. 44. S tímto stanoviskem mandátového a imunitního výboru vás potom k této žádosti Městského soudu v Praze seznámí zpravodaj výboru pan poslanec Petr Gazdík. To je z mé strany všechno, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi mandátového a imunitního výboru panu poslanci Stanislavu Grospičovi a požádám zpravodaje výboru pana poslance Petra Gazdíka, aby přednesl zpravodajskou zprávu. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne, milé kolegyně, milí kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou k žádosti o vyslovení souhlasu s trestním stíháním Bohuslava Svobody.

Městský soud v Praze požádal Poslaneckou sněmovnu 23. listopadu 2017 o vydání pana poslance Bohuslava Svobody k trestnímu stíhání pro zločin porušení předpisů v pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 věty druhé a odst. 4 písm. a) a b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dále za zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 3 trestního zákoníku.

Činnosti spadající do období dubna 2012 se měl dopustit jako primátor hlavního města Prahy tím, že jako člen Rady hlavního města Prahy hlasoval pro nabídku firmy Haguess, a. s., na poskytnutí podpory programového vybavení kartového centra provozujícího kartu Opencard za 73 milionů 763 tisíc 747 korun na dobu dvou let, přičemž podle obžaloby členové rady věděli, že nabídnutá cena výrazně přesáhla plánovanou hodnotu veřejné zakázky, pominuli provedení kvalifikované analýzy situace alternativ řešení, a tím porušili pravidla zadávacího řízení stanovená zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách.

Ve věci proběhlo hlavní líčení u Městského soudu v Praze mezi zářím 2015 a zářím 2016. Soud vynesl dosud nepravomocný rozsudek, kterým shledal Bohuslava Svobodu vinným z toho, co mu obžaloba kladla za vinu, a uložil podmíněný trest odnětí svobody 2,5 roku. Bohuslav Svoboda se proti rozsudku odvolal.

Připomínám, že se jedná o opakovanou žádost o vydání. Poslanecká sněmovna Bohuslava Svobodu zbavila v této věci imunity v roce 2014, mezitím případ dospěl k soudu, k nepravomocnému rozsudku. A nyní ve fázi odvolacího řízení není další projednávání možné bez opětovného souhlasu Poslanecké sněmovny.

Státní zástupce Městského státního zastupitelství Mgr. Tomáš Lejnar informoval mandátový a imunitní výbor o tom, že je vhodné, aby byl proces v této fázi dokončen, že je to vhodné i pro samotného poslance podle názoru státního zástupce, a žádal mandátový a imunitní výbor, aby doporučil vydání. Podle státního zástupce dostatečně radní nevyužili čas, a tudíž se dostali do časové tísně, přestože se dostali do situace, kterou sami z velké části nezavinili. Státní zástupce neznal spis Opencard 1, a nemohl tudíž řešit odpovědnost předcházející politické reprezentace, která celou situaci způsobila. Nebyl schopen komentovat jinou kauzu. Dále informoval, že doručení rozsudku ze září 2016 se stalo až v červenci 2017. Kauza podle něj není politicky motivována.

Pan doktor Bohuslav Svoboda sdělil mandátovému a imunitnímu výboru, že je pro to, že nějak hlasoval v Radě hlavního města Prahy, je přesvědčen, že hlasování odpovídalo informacím, které v té době měli, měli také veškeré posudky a byl přítomen tomu jednání i právník, který před hlasováním dosvědčil právní nekonfliktnost rozhodnutí. Rozhodnutí zajistilo, že veřejná doprava nezkolabovala a že nevyhodili miliardu oknem.

Právní zástupce pana docenta Bohuslava Svobody dr. Petr Toman na celou trestní kauzu sdělil mandátovému a imunitnímu výboru, že na celou trestní kauzu je potřeba pohlížet v širších souvislostech v době snahy o kriminalizaci komunálních politiků. Zdůraznil negativní roli paní státní zástupkyně Dagmar Máchové, shrnul dosavadní dlouhý proces stíhání, přestože pan poslanec vycházel z právních posouzení dvou advokátních kanceláří a doporučení přítomného právníka. Pan poslanec Bohuslav Svoboda je obviněn, že spáchal úmyslný trestný čin, že někdo jiný mohl onu zakázku realizovat o 60 milionů korun levněji, nikdo jiný než dotyčná firma ale onu zakázku vzhledem k předchozím smlouvám a licencím realizovat nemohla. Naše rozhodnutí je politické jako mandátového a imunitního výboru, informoval pan obhájce, a vysíláme podle něj signál veřejnosti.

Pokud to mám shrnout, případ se táhne už šestý rok, přičemž mohu konstatovat, že Poslanecká sněmovna průtahy rozhodně nezpůsobila. Věc mezitím dospěla k rozsudku první instance, čin spadá do přelomu března a dubna 2012, tedy do doby, kdy Bohuslav Svoboda nebyl poslancem.

Dovolte mi, abych vás také seznámil s usnesením mandátového a imunitního výboru k této věci: "Mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky po úvodním slově předsedy výboru poslance Stanislava Grospiče, po vyslechnutí vyjádření státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze Mgr. Tomáše Lejnara, poslance Bohuslava Svobody a jeho právního zástupce, po zpravodajské zprávě pana poslance Petra Gazdíka a po rozpravě nedoporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas k trestnímu stíhání poslance docenta doktora Bohuslava Svobody, narozeného 8. února 1944."

Já bych k té věci dodal, že mandátový a imunitní výbor nedoporučil vydat pana docenta Svobodu, je to věcí svědomí každého poslance. Každý se rozhodne, ať vydat, nebo nevydat, na základě svého svědomí, nicméně dovoluji si upozornit, že součástí diskuse na mandátovém a imunitním výboru bylo také to, že tím, ať dnes rozhodneme jakkoli, naše odpovědnost jako Poslanecké sněmovny rozhodně nekončí. Naším úkolem jako parlamentu je zajistit, aby další tisíce těch, kteří v samosprávách veřejně denně rozhodují, podobně jako tak učinil pan docent Svoboda, nebyli kriminalizováni na základě nesmyslných posudků či nesmyslných obvinění k trestnímu stíhání. Mandátový a imunitní výbor proto také požádal pana předsedu Stanislava Grospiče, aby požádal předsedu ústavněprávního výboru, případně ministra spravedlnosti, aby se touto věci zabýval, aby k podobným excesům v případě tisíců dalších komunálních politiků nedocházelo. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pan zpravodaj bude sledovat od stolku celou rozpravu. Ještě než ji zahájím, přečtu omluvu pana poslance Tomáše Kohoutka od 15.31 do 20.00 hodin z důvodu návštěvy lékaře.

Otevírám rozpravu. První je pan poslanec Marek Výborný. Mám tady faktickou poznámku, která může reagovat tak leda na vystoupení předsedy a na zpravodaje, to je trochu složité, protože nevím... Přihlaste se, pane kolego, buď k faktické poznámce po vystoupení v rozpravě otevřené, nebo řádně. Tak nyní pan poslanec Marek Výborný v otevřené rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, rád bych vám sdělil důvody, které mě vedly ke změně mého původního stanoviska coby člena mandátového a imunitního výboru. Přiznám se, že poté, co jsem prostudoval - a protože oba dva ty spisy, to předešlu na úvod, týká se to i následujícího bodu č. 39 pana kolegy Růžičky, popravdě řečeno, jsou si ty případy velmi podobné v mnoha ohledech, i když jsou v jiném stadiu v tuto chvíli. Budu hovořit za oba a nebudu se potom hlásit už do rozpravy k bodu číslo 39.

Poté co jsem prostudoval oba dva spisy, tak jak přísluší členům výboru, tak jsem se domníval, že by bylo vhodné doporučit Sněmovně oba poslance vydat a nechat rozhodnout nezávislé soudy. Po čtyřhodinovém jednání našeho výboru a poté, co tam zazněly i věci, které nechci opakovat, protože tady je před chviličkou řekl ve své zprávě pan zpravodaj, tak jsem dospěl k názoru opačnému a hlasoval jsem proti doporučení vydat. A sdělím několik důvodů, které mě k tomu vedly.

Chci na úvod jasně předeslat, nerad bych tady rozpoutal nějakou vášnivou debatu, která by začala srovnávat věci nesrovnatelné, a to kauzu kolegů poslanců Babiše a Faltýnka z minulého týdne, s těmito případy. Opravdu jsou diametrálně odlišné, protože zde se jedná o činy, které se odehrály v rámci politického působení obou dvou kolegů. Nejedná se o skutky, které se odehrály v rámci soukromých podnikatelských aktivit. Nerad bych opravdu tady začal diskutovat na této rovině anebo byl napadán pro nějaké pokrytectví. Opravdu se nedomnívám, že by to z naší strany a nakonec i ze strany dalších kolegů poslanců z hnutí ANO byl nějaký pokrytecký postoj.

Celá ta kauza jak pana doktora Svobody, tak pana starosty Růžičky je postavena na trestním stíhání za činy, které učinili v rámci kolektivního rozhodnutí - opakuji, kolektivního rozhodnutí - v rámci výkonu svého mandátu zastupitelů. Ano, je pravdou to, že to byly skutky, které se odehrály mimo výkon mandátu poslance, ale byl to výkon jejich politického mandátu v rámci zastupitelů. A tak jak včera probíhal mandátový a imunitní výbor, tak na mě skutečně obě ty kauzy působí jako nepřípustná kriminalizace komunálních politiků, kdy to možná je nějaký výsledek, a teď možná budu poněkud nekorektní, výsledek nějaké protikorupční hysterie, která tady v minulých letech byla nastavena a kdy často, jak to nakonec je i třeba v případě kolegy Růžičky, pokud se jednomu ze zastupitelů něco nelíbí, tak prostě podá trestní oznámení, které samo o sobě je zjevně zcela nesmyslné. Ale orgány činné v trestním řízení, a já jsem rád, že to tady zaznělo i ze strany pana zpravodaje, že je třeba se zabývat s ohledem na komunální politiky, na desítky, stovky starostů a zastupitelů tou otázkou, do jaké míry tady skutečně za rozhodnutí v rámci kolektivních orgánů samospráv mají být tyto osoby kriminalizovány. Jenom jedno konkrétní číslo: od roku 2013 ze 350 trestně stíhaných zastupitelů bylo odročeno 85 % kauz. Tak já myslím, že toto konkrétní číslo také o něčem svědčí.

Chtěl bych říci na závěr, že pokud se Sněmovna rozhodne přiklonit k doporučení mandátového a imunitního výboru, že to v žádném případě neberu jako signál, že je zde cokoli beztrestné nebo že chceme někoho vymanit z rozhodování nezávislých soudů. Imunita u nás není doživotní, končí výkonem mandátu. Ale zároveň bych toto rozhodnutí považoval za důležitý signál, abychom začali řešit otázku kriminalizace těch, kteří působí ve funkcích starostů, zastupitelů, protože to by mohlo ohrozit i budoucí fungování samospráv. Já si myslím, že to je signál, který k tomu může pomoci, a není to snaha udělat rozdíl mezi těmi dalšími, kteří v těch kauzách jsou nebo dnes čelí trestnímu stíhání, a kolegy poslanci.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Výbornému. Nyní je faktická poznámka pana poslance Ferance a potom přednostní právo pana poslance Jaroslava Faltýnka. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, reakce na vystoupení kolegy, který byl přede mnou. Já jsem taky člen mandátového a imunitního výboru. On řekl, že nechce srovnávat ty případy před týdnem a tento týden. Řeknu dvě věci pro srovnání. První věc je - a já tedy nebudu hlasovat pro vydání pana Svobody, protože rozhodoval nějakým způsobem. Ale ten rozdíl je v tom, on rozhodoval o něčem. Minulý týden jsme řešili případ, kde vydali jsme, ti pánové ne že nic nepodepsali, o ničem nerozhodovali ani neměli šanci to ovlivnit. To je první rozdíl. A druhý rozdíl je v tom, že dneska, doufám, budeme rozhodovat věcně. Minulý týden to bylo jenom politické rozhodování. Děkuji. (Potlesk části poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda klubu ANO Jaroslav Faltýnek. Připraví se pan poslanec Jakub Michálek. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Hezké odpoledne, dámy a pánové, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající. Mně se tady dneska vystupuje celkem špatně ve vztahu k té debatě, která tady byla minulý týden. Nicméně to určitě nějakým způsobem zvládnu a překonám.

Chtěl bych v prvé řadě omluvit kolegu Růžičku, o kterého tady dneska jde, protože je nemocen. Já jsem s ním ráno hovořil, poslal mi nějaké své stanovisko, které bych tady rád přečetl pro nečleny mandátového a imunitního výboru, aby se dostali i oni do obrazu, o co vlastně v té jeho konkrétní kauze šlo. Má horečku přes 38, takže prosím omluvte jeho neúčast. A současně... Prosím? (Poslankyně Válková upozorňuje řečníka, že se projednává jiný bod. Předsedající prosí o klid.) Aha, teď jsme u pana docenta Svobody, dobře. Tak já se omlouvám. Nezlobte se, já jsem dorazil z jednání. Omlouvám se.

Ale pokud se týká pana docenta Svobody, tak já jsem tady minule při tom svém vystoupení řekl, že budu hlasovat proti jeho vydání se znalostí věcí, které mám od členů mandátového výboru, a to je i stanovisko celého našeho klubu.

A pokud se týká pana kolegy Růžičky, tak to potom poprosím ještě jednou o vystoupení. Nezlobte se, omlouvám se.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Faltýnkovi. Nyní pan poslanec Jakub Michálek. Připraví se paní poslankyně Helena Válková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Zaznělo tady, že Opencard 2 je výsledek jakési protikorupční hysterie. No já si myslím, že Opencard 2 je především výsledek toho, že bylo potřeba najít nějakého viníka, nějakého obětního beránka za kauzou Opencard. V kauze Opencard jednak to byli úředníci, kteří byli odsouzeni, byť jeden z nich se na tom nepochybně podílel, ale nebyli odsouzeni ti lidé, kteří to celé spáchali, kteří to schválili, odsouhlasili, připravili. A to si myslím, že byl zejména primátor Pavel Bém a jeho náměstek Petr Hulinský, který přesvědčoval i pražské zastupitelstvo, že to je úžasně výhodný projekt, který, když schválí, tak tím přinesou Praze miliardu korun, že to bude hrozně výnosné a všichni si to budou kupovat. Takže to se samozřejmě ukázalo, že to byl naprostý nesmysl. A vycházelo to z toho, že chtěli vlastně zotročit Pražany, aby každý platil pětistovku ročně za to, že vůbec má kartičku v kapse. Nikoliv za kupon. Jenom za to, že má tu kartičku a že mu bude přinášet úžasné výhody.

Takže já si myslím, že to je jenom snaha hledat obětního beránka, a viděli jsme to i na mandátovém a imunitním výboru, což je obrovská chyba státního zastupitelství, že státní zástupce vůbec o kauze Opencard 1, tzn. o tom, jak vznikla Opencard, jak byly nastaveny podmínky, ze kterých se Rada snažila vysvobodit, tak o tom vlastně vůbec nic nevěděl. Dostal ten případ jeden měsíc předem a pak zastupoval hned obžalobu u soudu.

Já si myslím, že tohle je jeden velký historický omyl na půdě Poslanecké sněmovny. Už se to projednávalo, když tady byla vyšetřovací komise k Opencard, kde vlastně bylo podáno trestní oznámení na paní Máchovou, která figurovala jako státní zástupkyně i v případu pana Svobody. Myslím si, že to je opravdu velká chyba a že možná, že se stalo, že pan Svoboda a další radní něco pokazili. Možná že teď, když se na to díváme ze zpětného pohledu, tak samozřejmě je spousta času a ta věc už je vyřešená. Ty papírové kupony se nakonec vytiskly. Já jsem u toho byl, když jsme to prosadili, že se vytiskly papírové kupony. A takhle zpětně se to hodnotí velice jednoduše. Ale v porovnání s tím, za co by měli být zodpovědni původní aktéři kauzy Opencard, mi to přijde naprosto nepřístojné, že k tomu trestnímu stíhání dochází.

Takže já ten pohled nevydání chápu. Já osobně tedy budu hlasovat pro vydání, protože si myslím, že by to měl rozhodnout soud. A že to určité podezření tam je. Byť je mnohem, mnohem, neporovnatelně menší než to, za co by měli býti odpovědni pan bývalý primátor Bém a jeho náměstci.

Myslím si, že kdyby státní zastupitelství vážně zkoumalo to, co uvedl soudce soudu prvního stupně doktor Sotolář ve svém rozsudku, to, že se podivoval, že na lavici obžalovaných nesedí skutečně politická reprezentace, která to odsouhlasila a která ten projekt iniciovala a prosadila, protože ti úředníci to neudělali sami od sebe, ti to udělali na základě toho, což je zmapováno i v rozsudku, že dostali zadání od politické reprezentace. To si myslím, že je zásadní dluh, a považoval jsem za základní slušnost, aby tady toto konstatování v souvislosti se žádostí o vydání pana poslance Svobody zaznělo.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jakubu Michálkovi. Ještě než udělím slovo paní poslankyni Heleně Válkové, došla omluva pana poslance Jana Čižinského od 16 hodin do konce jednacího dne.

Nyní tedy paní poslankyně Helena Válková se svým vystoupení, připraví se pan poslanec Miroslav Kalousek. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, mám spíš takovou morální než právní povinnost tady vystoupit a vlastně se vrátit ke svému projevu, který jsem zkrátila a který, přestože tady bylo jedním z předřečníků upozorněno na to, že neexistují souvislosti, pro mě ty souvislosti existují, totiž když jsme hovořili o vydání poslanců pana Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka. Jedná se o institut imunity a její vnímání, které často ve veřejnosti se posouvá do takového kontextu, že je to něco nežádoucího, že jde o vybočení ze zásady rovnosti, a to jak všichni víme, máme v Listině základních práv a svobod - rovnost všech lidí - hned v prvním článku zakotveno.

Nejenom já si to myslím, ale i výklad Ústavy, tak jak ho najdete v různých komentářích i judikátech Ústavního soudu, vychází ale z toho, že imunita chrání samotnou instituci parlamentu. A smysl imunity kromě jiného právě vidím, jak jsem tady už minule i naznačila, v určitém vyvážení nerovného postavení poměrů sil mezi mocí zákonodárnou a výkonnou. V tom případě, o kterém tady právě hovoříme, je to zvlášť zřetelné, k jakému výkyvu může dojít, a zřejmě všichni můžeme vidět, kam může vést výkyv na tu jednu stranu, konkrétně mám na mysli v tomhle případě na stranu státních zástupců a policie, v případě, kdy dojde tedy k trestnímu stíhání zastupitelů v souvislosti s jejich hlasováním, když oni při vědomí rizika možných trestních postihů se pojistí i tím, že si nechají zpracovat znalecké posudky, a dokonce že v průběhu jejich jednání o této věci je přítomen i právní zástupce, který jim uděluje odborné pokyny. Přesto státní moc zde reprezentovaná státními zástupci, a v tomhle konkrétním případě už dokonce i soudem, byť to rozhodnutí je zatím nepravomocné, nakonec ten verdikt přijme a označí je za obžalované, posléze nepravomocně odsouzené.

Já si myslím, že je velmi smysluplné na tomto místě upozornit, že i statistické údaje, které nám byly předloženy v rámci projednání tohoto konkrétního případu obhájcem nepravomocně odsouzeného pana poslance Svobody, panem doktorem Tomanem za Unii obhájců, kterou znám, a je to instituce, která neoperuje s údaji, které by nebyly prověřené a ověřené, já jsem si je ještě ověřovala do dnešní schůze, jsou více než výmluvné.

Obviněno bylo v kauze Opencard v letech 2013-2014, která reprezentují vlastně největší koncentrovanou pozornost právě na tento typ trestních věcí ze strany státního zastupitelství, takže obviněných bylo celkem 81 a 2014 82. V roce 2017 se smrskl jejich počet na pouhých pět. V letech 1995-2017 bylo vedeno celkem 93 trestních stíhání proti 357 zastupitelům. To teď hovořím obecně. Od té kauzy pana poslance Svobody a dalších obžalovaných a odsouzených v Opencard se dostávám tedy na tu rovinu obecnější. K 19. 1. 2018 bylo pravomocně ukončeno pouhých 67 trestních řízení vedených proti 181 zastupitelům. Z celkového počtu 67 pravomocně ukončených trestních řízení bylo 23 trestních řízení ukončeno výrokem o vině obžalovaného zastupitele, 44 bylo ukončeno zastavením, zrušením usnesení, zproštěním obžaloby apod. To znamená, že 65,6 %, čili dvě třetiny ukončených trestních řízení, bylo vedeno neoprávněně.

V letech devatenáct set devadesát... Nebudu vás už raději zatěžovat těmito konkrétními čísly, udělám takové shrnutí. Z celkového počtu 29 trestních řízení, v nichž nebyl obsažen korupční prvek a v nichž bylo podáno dovolání, to znamená mimořádný opravný prostředek, který se podává za splnění přísně stanovených, taxativně vypočítaných a velmi pečlivě Nejvyšším soudem kontrolovaných podmínek v trestním řádu, takže z těchto 29 trestních řízení vedených proti 93 zastupitelům byla Nejvyšším soudem zrušena rozhodnutí soudu nižších stupňů v 15 trestních řízeních vedených proti 56 zastupitelům. A poslední číslo. Znamená to zhruba 52 % nesprávných pravomocných rozhodnutí obecných soudů týkajících se 60 % členů zastupitelstev obcí.

Já jsem došla k závěru, že je třeba, abyste znali tato čísla. Vím, že tím nedělám propagaci pro nadcházející komunální volby, nicméně je to velký apel na to, abychom se zamysleli nad tím, jestli v současné době opravdu nedošlo k neodůvodněnému výkyvu moci výkonné a moci zákonodárné v neprospěch té zákonodárné, a i proto budu samozřejmě jako ostatní, jak zde bylo řečeno panem předsedou našeho klubu, hlasovat proti vydání, aby to byl určitý signál, který vysíláme, a říkáme: máme tady imunitu, která je nástrojem, který má opodstatnění a který umíme používat, pokud dojdeme k závěru, že se zneužívá prostředků trestního práva.

Úplně na závěr bych chtěla jenom říci, že tento případ je i smutným dokladem toho, jak se trestní řízení táhne v současné době, jak mnoho potřebujeme nový trestní řád, jak například jenom odůvodnění rozsudku trvalo tuším více než rok, takže ten již odsouzený se nemohl ani bránit opravným prostředkem, protože neznal odůvodnění, ten rozsudek nebyl doručen. A je vůbec otázka, jak v této věci bude dále postupováno. Ani nevzpomínám toho výroku pana doktora Sotoláře, předsedy senátu, který soudil pana poslance Svobodu, což je smutný důkaz toho, jaký je obrázek v oblasti justice, když zmínil něco v tom smyslu - já ho nedovedu citovat, ale pochopila jsem ten význam stejně jako můj předřečník pan poslanec Michálek, že vlastně ti, kteří by měli stát před trestním soudem, jsou jiní než ti, kteří před ním stojí zejména. Takhle bych to parafrázovala.

Děkuji za pozornost. A je to pro nás velká výzva, abychom se stavem naší trestní justice něco minimálně na té zákonodárné úrovni udělali. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já děkuji paní poslankyni Válkové za vystoupení. Přeji hezké odpoledne. Předtím, než udělím slovo dalšímu přihlášenému panu poslanci Kalouskovi, tak tady mám jednu omluvu. Z dnešního jednání se od 16.30 do 17.30 z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Ondřej Benešík.

Takže poprosím pana poslance Miroslava Kalouska ve všeobecné rozpravě. Máte slovo. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, nejprve mi dovolte, abych zareagoval na stanovisko pana poslance Ferance, který řekl, že dnes budeme rozhodovat věcně, zatímco minulý týden jsme rozhodovali ryze politicky. Já mám za to, že naše rozhodování je vždycky politické. Sněmovna je politický orgán a její usnesení je zcela zásadním politickým rozhodnutím. Někomu z nás se vždycky může to rozhodnutí po věcné stránce líbit nebo po věcné stránce nelíbit, ale jedná se výlučně o politické rozhodnutí, jednalo se o ně minulý týden a bude se o ně jako o politické rozhodnutí jednat i dnes.

Já jsem ten minulý týden, když jsem tady byl tak hojně citován panem předsedou Faltýnkem, že někdy jsem pro vydání a někdy ne a kde že mám tu hranici, tak jsem se snažil vysvětlit, kde mám tu hranici. Tou hranicí je rozdíl mezi individuálním činem, který jsem udělat mohl nebo nemusel podle svého vlastního rozhodnutí, a politickým rozhodnutím učiněným ve sboru, zejména tedy v případě obecních zastupitelstev nebo obecních rad. Uvedu nějaký primitivní příklad. Když budu podnikat, přitom budu poslanec, požádám banku o úvěr a do té žádosti uvedu nějaké nepravdivé informace, poskytovatele úvěru uvedu v omyl, tak budu pravděpodobně, když to na mě praskne, stíhán za úvěrový podvod a není jediný důvod, abych nebyl vydán, protože to bylo mé rozhodnutí a mé jednání mimo moji veřejnou funkci.

Zastupitelé obecních a městských zastupitelstev či rad v takové situaci nejsou. Ti musí řešit nějakou konkrétní situaci, nesou svoji odpovědnost, kterou získali se svým mandátem, a velmi zhusta nemají šanci rozhodnout mezi ideálním a špatným, velmi často musejí rozhodovat mezi špatným a ještě horším v okamžiku, kdy minimalizují škody. A i když vyberou to nejméně špatné rozhodnutí, to znamená, minimalizovali škodu, tak to pořád není rozhodnutí ideální, a pak přichází výkonná moc, přichází státní zástupce a řekne všechny ty důvody, proč to bylo špatně, a stíhá.

Já si přitom velmi snadno umím představit při této logice a při této trestní politice, že kdyby rada, které primátoroval pan docent Svoboda, nerozhodla tak, jak rozhodla, ale rozhodla se prostě uspořádat výběrové řízení, které v dané situaci uspořádat nešlo, alespoň podle všech odborných posudků, které měl k dispozici, tak že by pak přišel státní zástupce a stíhal by to pro škodu, kterou způsobili svou nečinností nebo svým jiným špatným rozhodnutím. Úplně stejně si to umím představit, promiňte, že v obecné rovině se vyjádřím teď i k dalšímu bodu, protože případ pana poslance zastupitele Postoloprt je stejně absurdní, ne-li ještě absurdnější z mého pohledu jako případ docenta Svobody, že kdyby aktivně neřešili ten baráček v Postoloprtech, tak by pak někdo mohl přijít a stíhat je za porušování povinností při správě cizího majetku, protože by ten barák spadl.

Já bych opravdu velmi nerad, a ono to někdy i tak hrozí, aby při celé řadě případů, kdy musí obecní zastupitelé a svým způsobem i vláda, krajská zastupitelstva, kdy rozhodují ve sboru a dělají politické rozhodnutí, které už... v té situaci nemohou udělat nic jiného než minimalizovat škodu, ale nemohou té škodě úplně zabránit, tak aby nad nimi viselo memento státního zastupitelství "rozhodněte, jak chcete, ať rozhodnete jakkoliv, stejně vás čeká trestní stíhání".

Já prosím, abychom se zejména zamysleli nad tím - škoda, že tu není pan ministr spravedlnosti, ale myslím, že by si to zasloužilo svoji samostatnou diskusi - prosím, abychom si uvědomili, jak tahle politika, která skutečně začala zahájením takzvané velké protikorupční revoluce, protože ta obvinění, ty případy se odehrávaly zejména v letech 2012, 2013, 2014, jak zásadním způsobem ovlivnily a ovlivňují personální kvalitu kandidátek, a tím i personální kvalitu obecních zastupitelstev, a tím ve svém důsledku i kvalitu praktické politiky a aplikované demokracie.

Každý z nás, pokud se věnujeme komunálním kandidátkám - já jako bývalý předseda strany jsem s tím měl bohatou zkušenost a určitě tu nejsem sám, že jsme obcházeli své obce, svá města a významné osobnosti vyzývali k účasti na kandidátce, k účasti na samosprávě města, tak řada mimořádně kvalitních lidí říkala "nezlobte se, ne, my vás rádi podpoříme, ale v žádném případě nepůjdeme na kandidátku a už vůbec ne do rady, protože si nebudeme kupovat vstupenku do kriminálu". Prostě tohle odstrašující memento způsobilo, že celá řada kvalitních lidí se neúčastní na správě věcí veřejných, protože má prostě strach, že při této aplikaci trestní politiky vůči kolektivním politickým rozhodnutím to na padne také. A to je vážná věc. To není jenom o tom jednom individuálním případu, ale to je skutečně o personální kvalitě aplikované politiky, a tím i o personální kvalitě realizované demokracie, dovolíte-li mi tyhle termíny.

Myslím si, že bychom se tím měli zabývat. Jednou z věcí, jak se tím budeme aktivně zabývat, je, že v obou těchto případech, jak v případě pana docenta Svobody, tak v případě pana poslance Růžičky, dáme jasný signál, že ne, že tohle se nám nelíbí, nepokládáme to za správné, nepokládáme to za fér a že své kolegy nevydáme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. S faktickou poznámkou jako prvního mám přihlášeného pana poslance Ivo Vondráka, připraví se do obecné rozpravy pan poslanec Pavel Blažek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Dobré odpoledne, dámy a pánové, logická dedukce toho, co jsem teď tady slyšel, je ta, že vydání poslanců Babiše a Faltýnka bylo politickým rozhodnutím. Děkuji. (Potlesk z lavic poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Mám tady dvě přihlášky do obecné rozpravy. Jako první pan poslanec Pavel Blažek a do obecné rozpravy se připraví pan poslanec Leo Luzar. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den, děkuji za slovo. Já bych úvodem chtěl poděkovat paní kolegyni Válkové za tu statistiku, která je významná a měla by se tady opakovat velmi často, abychom si uvědomili, jak opravdu ta soustava orgánů činných v trestním řízení v tomto úseku veřejného života probíhá a jak nekvalitně a špatně probíhá. To je potřeba zdůrazňovat pořád.

K případu pana docenta Svobody řeknu také jeden údaj. Víte, ta imunita, pokud nebude dnes pan poslanec vydán, vlastně znamená jenom jediný vzkaz orgánům činným v trestním řízení: pan poslanec má imunitu a vy si, orgány činné v trestním řízení, musíte teď jenom počkat na to, až ta imunita zanikne, a můžete pokračovat dál. To znamená, že to jakoby zdržíme.

Jenomže v tomto případě, když, je to asi dva roky, se mě pan docent Svoboda zeptal, že čeká rok na rozsudek, na písemné vyhotovení, a jestli je to normální, tak já jsem mu říkal, že to tedy asi není normální. A pak jsem se informoval, a když jsem se informoval, tak mi na Městském soudu v Praze řekli "ano, to je normální". Tak já tedy nevím, jestli je to pro vás normální. A teď to volně přeložím. Pan docent Svoboda a další obžalovaní v této věci čekali třináct měsíců na to, aby obdrželi písemné vyhotovení rozsudku, aby se mohli hájit.

Když dnes se rozhodne o tom, že pan poslanec vydán nebude, tak bavit se o tom, že my zdržujeme nějak orgány činné v trestním řízení, je pod tíhou těchto faktů úplně lichá argumentace. Oni sami nespěchali a já myslím, že opravdu - a teď se začnu obracet na hnutí ANO, protože má dnes svou vládu - tento stav není možné dále tolerovat. Já tady nechci rozebírat, kdo za to může, nemůže, prostě holt teď je vláda jednobarevná a důsledky jsou veliké. Vy často pocházíte z prostředí manažerských funkcí, z podnikatelského prostředí, tak já nevím, jestli někdo z vás si dokáže představit, že by písemné vyhotovení čehokoli trvalo třináct měsíců. Asi ne. Dost pravděpodobně byste toho pracovníka, který by to takto zpracovával, nějakým způsobem postihli, dokonce byste se ho pravděpodobně asi zbavili.

A dovolte mi říct obecnou poznámku, teď toho využiji a obracím se na členy vlády: Víte, my jsme si tak nějak navykli pod tlakem asi nějakých různých článků a celkové atmosféry na to, že existuje nějaký do sebe uzavřený svět státního zastupitelství a soudnictví, kam vlastně vůbec nikdo nemůže. Když se o tom něco řekne, tak je to málem nemorální trestný čin, málem demokracie spadne. Jenomže pokud vláda nese odpovědnost za státní zastupitelství, tak selským rozumem to přece nemůže být tak, že se do toho nemůže plést.

Stávající právní úprava poskytuje mnoho možností, jakým způsobem se do toho prostřednictvím Nejvyššího státního zastupitelství, ale i vládními usneseními, jakým způsobem může vláda korigovat trestní politiku i v této soustavě. Problém je v tom, že to chce politickou odvahu, protože vždycky se objeví někteří, co budou říkat: on je to nějaký zásah. Není. V Rakousku, například, tam došlo k tomu před několika lety, kdy schválili něco, co bychom se u nás asi divili. Dokonce ministr běžně může v Rakousku volat na státní zastupitelství a ptát se jich, jak to je, jak to není, proč to dělá tamten státní zástupce, když mu to trvá tak dlouho, ať to dělá jiný. Tak v Rakousku v rámci toho, čemu se říká transparentnost, udělali jedinou věc: už to musí dávat písemně. Ale ne že se o tom nesmí bavit s těmi státními zástupci.

A já bych vás chtěl vyzvat, protože máte velmi slušný volební výsledek, máte jednobarevnou vládu, k jakési odvaze tu trestní politiku začít na tomto úseku dělat. Za sebe - teď to říkám za sebe, ale jsem opoziční poslanec - mohu vlastně dopředu slíbit, že pokud to bude v mezích zákona a bude to děláno rozumně, tak já určitě nebudu ten, který toho bude v politickém boji zneužívat. Naopak bych byl rád, aby se tou situací pan ministr spravedlnosti, ale i předseda vlády a vláda jako celek zabývali. Pokud to totiž neuděláte, tak my vás budeme muset hnát k odpovědnosti za to, co se tam děje, protože ta vláda odpovědná prostě je. A znovu říkám a zdůrazňuji to, když jsem za na něco odpovědný, tak to nemůže znamenat, že do toho nemohu zasahovat. To prostě selský rozum nemůže nikdy vzít. A ten zákon takový není. To je mýtus, který prostě vznikl. A já bych dokonce někdy... abych to řekl, to slovo nezávislost, mně se tam spíše líbí, abych tak řekl, nestrannost. Nic nemůže být nezávislé v jakémkoli státě. A pokud jsme republikou, tak voliči rozdají nějakým způsobem mandáty, vy máte odpovědnost a je vyloučeno, aby jakýkoli státní orgán - opakuji, jakýkoli státní orgán - byl nezávislý na tom, jak dopadnou volby, co rozhoduje tato Sněmovna a co rozhoduje tato vláda.

Takže já jenom prosím vládu, aby se tím někdy nějak zabývala. Protože naprosto chápu některé kolegy z hnutí ANO, když viděli některé věci zvnějšku, mám teď na mysli, viděli něco v televizi, četli o tom něco, tak jim některé věci připadaly, teď to řeknu obecně, určitým způsobem. Teď to vidí zevnitř a začínají zjišťovat, že některé věci, které si mysleli, některé dojmy, které měli, mohou být trošku posunuté směrem, který vám třeba vytvořila média. Takže já bych tady sám za sebe nabízel pomocnou ruku v té obecné rovině, aby se tím vláda opravdu zabývala a aby se ta trestní politika dělala.

Dovolte mi ještě, já to dělám nerad, ale musím připomenout, že když se tady mluví, a pan kolega Kalousek to říkal krásně a říkala to krásně paní kolegyně Válková, o tom, že nám trošku a příliš ty trestní orgány zasahují do práce samosprávy. Víte, ono to vzniklo tím, že naše bývalá kolegyně, kdysi nejvyšší státní zástupkyně, před mnoha lety vlastně tehdy vydala rozhodnutí a řekla: orgány činné v trestním řízení, vrhněte se na samosprávu, tam se dějí nekalé věci. To není nic jiného než politické zadání pro státní zastupitelství. V širším ohledu to byla tzv. akce Čisté ruce, což bylo také politické zadání pro orgány činné v trestním řízení. I když si o tomto já mohu myslet své, tak musím uznat - a to je to, o čem jsem mluvil před chvilkou -, takovéto zadání ta vláda dát může. Ne že nemůže, prostě může. To, že to tehdejší státní zástupkyně řekla a nasměrovala orgány činné v trestním řízení, to také může, problém je v tom, že to má po letech své důsledky. A ty důsledky jsou ty, že dneska je lepší nerozhodovat vůbec nic, protože nikdy nevíte, který státní zástupce či policista si jakýkoli váš krok vyloží způsobem, který vás dopředu nenapadne. Dohromady řečeno, je to stav právní nejistoty v orgánech, které rozhodují o docela podstatných věcech.

Nebudu vás dále nudit, ale jenom bych opravdu, a teď to říkám naprosto kolegiálně a prosím, abyste o tom v hnutí ANO a ve vládě přemýšleli, jakým způsobem se zabývat výkonem (s důrazem na slovo výkon) trestní politiky. Protože my neděláme jenom zákony, ale vláda má odpovědnost i za tu soustavu a paradoxně a přeneseně vlastně i za soudy. V momentu, kdy se stane něco na soudech, na koho budeme křičet? Na ministra spravedlnosti. Tam ale chápu, že to je samostatná moc, a tam se nedá mluvit o tom, že vláda měla určovat tam nějakou soudní politiku apod. Ale u těch státních zástupců nepochybně, a pokud to neudělá, tak je za to odpovědná.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Pavlu Blažkovi. Jenom abych to zrekapituloval, tak tady mám tři přihlášky na faktické poznámky a dvě přihlášky do obecné rozpravy. Než začneme faktickými poznámkami a připraví se pan místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal, tak tady přečtu dvě omluvy. Pan profesor Vyzula se omlouvá od 16.00 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů a pan poslanec David Kasal se omlouvá od 16.00 hodin do konce jednání z osobních důvodů.

Začneme faktickými poznámkami. Pane místopředsedo, máte slovo. Vaše dvě minuty. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Já jenom musím zareagovat na to nadšení, které tady v rozpravě zaznělo nad tím přiznáním, že se jedná o politické rozhodnutí. Samozřejmě že se jedná o politické rozhodnutí. Jsme politický orgán, jsme složeni z politiků, a tedy děláme politická rozhodnutí. Každé hlasování v této Sněmovně, v jejích orgánech, je politické rozhodnutí. Výjimky jsou opravdu vzácné. Pokud si mám nějakou vybavit, tak to bylo rozhodnutí o změně zpravodaje. To bylo možná nepolitické rozhodnutí, ale jinak děláme politická rozhodnutí, samozřejmě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane místopředsedo. Jako dalšího s faktickou poznámkou mám přihlášeného pana poslance Ferjenčíka. Prosím. A než se dostavíte k pultu, tak přečtu jednu omluvu. Dnes mezi 13. a 19. hodinou se omlouvá z důvodu nemoci pan poslanec Petr Beitl.

Takže pane poslanče Ferjenčíku, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Mně trochu přijde smutné, že dva bývalí ministři spravedlnosti se tady pozastavují nad stavem české justice a nad tím, jak strašně dlouho se táhnou soudní kauzy. To byla jejich práce s tím něco udělat. Každopádně to, že justice funguje špatně, přece nemůže být argument při posuzování poslanecké imunity. My posuzujeme, jestli to splňuje nějaké náležitosti, podle svědomí každého poslance. Podle naší představy, k čemu ta imunita slouží? Podle mě její smysl je, aby chránila poslance před nějakými politickými nebo hospodářskými nebo lobbistickými útoky ať už ze strany vlády, nebo ze stran nějakých korporací, ale rozhodně nemá sloužit k tomu, abychom zastavovali soudy, které vyšetřují kauzy, kde aspoň já jsem se v tomto případě nesetkal s tím, že by někdo zpochybňoval, že justice koná prostě proto, že si to myslí. Ale pan Svoboda není u soudu proto, že by na něj konkurenční strana dala nějaké udání. Tady prostě státní zástupci došli k tomu, že to řešení té situace s Opencard bylo natolik špatné, že má být trestně stíháno. A tohle podle mě má rozhodnout soud.

Myslím si, že vysíláme velmi špatný signál občanům, když říkáme, že politici jsou nad nimi, a protože se jim nelíbí, jak funguje justice, tak oni se jí nepodvolí a budou státní nad ní. Proto budu hlasovat pro vydání.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. A další s faktickou poznámkou prosím paní poslankyni Pekarovou, připraví se s faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Už mi to trochu vzal pan místopředseda. Já jsem chtěla vaším prostřednictvím, pane předsedající, k panu poslanci Vondrákovi, protože se tady pokusil o vrcholnou manipulaci. Tak pokud jste si toho ještě nevšiml, tak my jsme politici. Poslanec je politik. Takže všechna rozhodnutí, která tady činíme, jsou opravdu politická. Maximálně tak jestli se v bufetu rozhodujete, jestli si dáte zrovna smaženku, nebo chlebíček, tak to asi politické rozhodnutí není, ale tady to hlasování, ať už se týká čehokoliv, tak je politické. Je to politické rozhodnutí naše.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, paní poslankyně. Další s faktickou poznámkou pan poslanec Zbyněk Stanjura a připraví se místopředseda sněmovny Petr Fiala s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já volně navážu. Pan kolega, pan docent Svoboda, je stíhán za politické rozhodnutí a já jsem přesvědčen, že za politické rozhodnutí máte nést politickou odpovědnost. Ano, voličům se to nemusí líbit, mohou říct: rozhodli se špatně, nebudu je volit. Ale ne trestněprávní odpovědnost.

Já bych chtěl opravit pana poslance Ferjenčíka. To nebylo rozhodnutí pana poslance Svobody. To bylo rozhodnutí Rady hlavního města Prahy, jestli se nepletu. A když se podíváte na ten průběh, tak najednou i ten soud - a je nezávislý, ale mohu se snad kriticky vyjádřit - řekne, že některé radní zbavil odpovědnosti a vlastně je vyvinil a některé ne. To mi přijde úplně absurdní. Úplně absurdní!

Takže já budu, a postupoval jsem tak i v minulosti, pokud je někdo stíhán za politické rozhodnutí, tak já hlasuji proti vydání. Máme dostatek jiných politických prostředků, abychom vedli polemiku na úrovni města, kraje, státu, zda to bylo dobře, nebo špatně, můžeme nabízet jiná řešení, můžeme i kritizovat, ale ne kriminalizovat. A to je kriminalizace politického rozhodnutí. A to není tím, že jsme nad občany. To tak přece vůbec není. Pokud máme pochybnost - a pro mě je to systémový přístup. Za politická rozhodnutí se nemá vést trestněprávní odpovědnost. Jinak to vede k alibismu, k nerozhodování, ke stagnaci a nakonec k úpadku města. Já trávím pracovní život v Praze, doma jsem v Opavě a úplně někde jinde, ale dnes a denně vidím tu stagnaci a úpadek a jedním z důsledků je ztráta odvahy rozhodovat.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče, i za dodržení času. Poprosím, faktickou poznámku, pan místopředseda Sněmovny Petr Fiala. Prosím.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, také reaguji na vystoupení pana poslance Ferjenčíka, vaším prostřednictvím. Hodně toho řekl už pan předseda našeho poslaneckého klubu, ale ještě jednu věc bych podtrhl. Tím naším rozhodnutím a výrokem, ke kterému třeba Sněmovna dospěje, nechráníme jenom politiky. My právě chráníme občany, protože vážně bude narušena demokracie v České republice, pokud připustíme, aby se kriminalizovala politická rozhodnutí, a k tomu už delší dobu v tomto státě spějeme. A je naší odpovědností se tomu postavit všemi silami.

A pro ty, kteří si myslí, že kriminalizace politických rozhodnutí, no tak dobře, však ti politici riskují a dobře těm politikům tak, však kdo jde do politiky, tak je špatný, tak těm chci říct, že ono to má další a další důsledky na společnost. Jestliže kriminalizujete politické rozhodnutí, kdo za chvíli bude chtít být starostou? Odváží se ten starosta o něčem rozhodovat? A jde to dál. Kdo bude chtít být ředitelem zoologické zahrady, bude se bát vypsat nějakou veřejnou zakázku. Kdo bude chtít být ředitelem knihovny, ředitelem školy? Takto nemůžeme postupovat. Není možné kriminalizovat manažerské a politické rozhodnutí, které je uděláno v dobré vůli, bez osobního obohacení, na základě stanovisek úředníků, na základě právních posudků, jenom proto, že se to o dva tři roky později někomu prostě nelíbí. Jestli tohle v téhle zemi připustíme, tak vůbec nechráníme občany, ale naopak likvidujeme kvalitu naší demokracie.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu místopředsedovi Fialovi a na další faktickou poznámku prosím o vystoupení pana poslance Ivo Vondráka. Připraví se pan poslanec Marek Výborný. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Děkuji. Já bych k tomu chtěl říct jediné. Politika je proces rozhodování a já bych chtěl říct, že více hlasů neznamená více pravdy. Tak abychom si uvědomili, když vydáváme lidi a rozhodujeme o osudech lidí, tak bychom toto měli mít nějakým způsobem na paměti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. Další faktická poznámka, pan poslanec Marek Výborný. Připraví se pan poslanec Ferjenčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Výborný: Já jsem chtěl vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, reagovat na kolegu Ferjenčíka. Respektuji, je to vaše rozhodnutí, jak budete hlasovat, to samozřejmě je možné, ale domnívám se, že institut imunity, tak jak ho máme definovaný v naší Ústavě, v našem ústavním pořádku, tak je přesně pro tyto skutečnosti, kdy tady na základě politického rozhodnutí dochází k omezení mandátu těch, kteří jsou součástí parlamentu, a přesně proto to tam je. On to tady řekl pan místopředseda přede mnou a další velmi správně. Měli bychom toto zvažovat. A připomínám, že imunita tady není definována doživotně. To znamená, ta věc neskončí automaticky, bude pokračovat po skončení výkonu mandátu, ale my teď vydáváme nějaký signál a říkáme, že tady není možné omezovat politický mandát, který tady vznikl volbami. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče, a poslední zatím přihlášený do faktických poznámek je pan poslanec Ferjenčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Chtěl bych reagovat na pana předsedu Fialu prostřednictvím pana předsedajícího. Myslím, že problém naší společnosti je spíš v tom, že právě politici nejsou odpovědní za svá rozhodnutí. A ten váš argument, že by se lidé nehlásili do těch veřejných funkcí, je zcela mylný. Rok od roku kandiduje víc stran, víc lidí v komunálních volbách. Zájem o veřejné funkce nikdy nebyl tak velký, jako je v posledních letech. Takže to tvrzení, že v reakci na občasnou - a skutečně občasnou - kriminalizaci některých rozhodnutí, a musím zdůraznit, že ta rozhodnutí jsou podle státních zástupců protizákonná a to je ten důvod, proč oni je napadli, tak to, že čas od času nějaký politik stojí před soudem, skutečně nevedlo v České republice k tomu, že by se lidé přestali hlásit do veřejných funkcí nebo by se báli rozhodovat. V některých případech je to naštěstí odradilo od toho, aby udělali nějaké velmi špatné rozhodnutí.

Piráti prosazují odpovědnost politiků za jejich rozhodnutí, a když poruší zákon, tak mají být odpovědní i soudně, ne jenom politicky. Já vím, že ODS má historii, kdy jejich poslanci se třeba vzdali mandátu výměnou za to, že pak udělali nějaké politické rozhodnutí, ale to je tradice vaší strany. My rozhodně takové věci dělat nechceme. A myslím si, že ta vaše vystupování obráceným směrem, že jsou politici nějací chudáčci, které tady justice šikanuje, je naprosto nepřiměřené v té reálné situaci, která v naší zemi panuje, což ostatně dokládá, že pan Bém před tím soudem nikdy nestál.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji za přesné dodržení času. A teď tady mám smršť faktických poznámek. Takže jako prvního mám přihlášeného pana poslance Pavla Blažka, připraví se pan poslanec Jan Zahradník. Takže vaše dvě minuty, pane poslanče. Prosím.

 

Poslanec Pavel Blažek: Já jenom stručně reakci na pana kolegu Ferjenčíka. Vy jste říkal větu, že vlastně politici tu odpovědnost nemají a měli by ji mít. Jenomže když se na ty (nesrozumitelné) podíváte, tak jsou to vlastně jenom politici, kteří mají nějakou odpovědnost. Jednou za čtyři roky nebo za pět, podle toho, jaké je období, jsou hodnoceni voliči, a když to dělají špatně, tak končí.

Ta debata je celá o tom - a teď řeknu jednoduchý příklad. Paní profesorka Válková tady řekla nějaká čísla. A ten problém je v tom, že čísla jsou docela děsivá, kolik bylo zproštěno obžaloby. A já vám garantuji, že ti, kteří tyto lidi vláčeli celé ty roky, těm se nestane vůbec nic, tam není žádná odpovědnost. My máme aspoň nějakou. Máme omezený časový mandát. Ti ostatní nemají a vůbec nebudou nijak postiženi za to, že někomu doslova zničili život, protože u těch politiků je to i medializace. A koneckonců to nemusí být jenom politik, může to být nějaká firma, zbrojař třeba. Když to zajímá média, úplně ho vyřídíte tím, když bude trestně stíhaný, pak zproštěný, to už je jedno, zakázky nedostane, lidi se s ním přestanou bavit atd. Těm se nestane nic. Ale my za tři roky, už za tři roky nejpozději budou nějaké kampaně, a odpovědnost máme mnohem větší než tyhle orgány. Ty jsou nepostižitelné. A v tom je ten problém.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji, pane poslanče. Takže teď o faktickou poznámku prosím pana Jana Zahradníka, a paní poslankyně Válková, jste teď pátá v pořadí ohledně faktické poznámky. Takže pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, já jsem tady vystupoval k tomuhle tématu vydávání poslance docenta Svobody již před těmi čtyřmi nebo třemi a půl lety, a když si vzpomínám, co jsem tehdy říkal, tak popravdě na tom nemusím nic měnit. Upozornil jsem tenkrát na případy jihočeských starostů, starosty města Český Krumlov opakovaně stíhaného za rozhodování, které v těžkých dobách povodní 2002 učinil. Na starostu obce Lipno, který byl opakovaně stíhán za rozhodování, které jako člen rady a zastupitelstva učinil. Samozřejmě oba ti mužové byli zproštěni svých obvinění, byli shledáni nevinnými, ale na jejich životech to zanechalo nepopiratelně významné stopy.

Co se ale změnilo? Já jsem pořád členem zastupitelstva v Českých Budějovicích. Přibylo takových vyjádření, která zaznívají v diskuzích k jednotlivým materiálům. Mnozí kolegové zdůvodňují svoji nevůli hlasovat pro ten který materiál ne proto, že by nesouhlasili s tím samotným záměrem, ale říkají, že mají obavu z toho, že by jejich hlasování mohlo pak být podrobováno trestnímu stíhání. S tím upozorněním tedy se zdržují hlasování, případně odcházejí, a té povinné většině ze všech zastupitelů - to není kvorum jako tady u nás přítomných, ale ze všech - pak způsobují nízký počet hlasujících pro daný materiál. A navíc kolegovi nebo kolegyni, kterému se dané rozhodnutí nelíbí, se často stane, nebo stalo se to, že podají trestní oznámení na ty zastupitele, kteří pro daný materiál hlasovali, a ti jsou pak minimálně tedy zatím podrobováni podáním vysvětlení, což je takový první stupeň (upozornění na čas) před případným trestním stíháním. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Takže další v pořadí pan poslanec Zbyněk Stanjura, připraví se pan Petr Gazdík, pan poslanec, na faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl požádat pana poslance Ferjenčíka, aby vážil slova. Pan docent Svoboda není žádný chudáček politik. Je to člověk s úctyhodnou životní kariérou. Skvělý lékař, skvělý pedagog, Pražany hodnocen jako výborný primátor. Nemůžu přijmout tu revoluční tezi, že když se kácí les, tak lítají třísky. Není to žádný chudáček. A je kriminalizován, vláčen po soudech a třináct měsíců čekal na vyhotovení rozsudku.

A když už saháte do nějakých... a kritizujete Občanskou demokratickou stranu, tak to řekněte celé. Ano, mí bývalí kolegové byli vzati do vazby, nezákonně stíháni, stát se jim za to musel omluvit a vyplatit milionové částky. Zničené kariéry minimálně politické. Co se stalo těm, kteří to spískali? Ivo Ištvan. Pamatujete si tu tiskovku poté, co je uvrhl do vazby? Co se stalo jim? Kde je odpovědnost těchto lidí?

Tak nepoužívejte tak hloupé příklady. Zrovna jste použil příklad, kdy se stát omluvil, vyplatil odškodnění a je to rozhodnutí nezávislého soudu. Za prvé to není pravda, argumentujete stejně jako ti státní zástupci, kteří se tohoto protizákonného jednání dopustili. A podotýkám, opakuji, konstatoval to soud, že to bylo protizákonné jednání státních zástupců. Volal jste někdy po odpovědnosti těchto lidí? My všichni jsme zaplatili jejich chybu, protože to platilo Ministerstvo spravedlnosti z příslušné kapitoly. Já jsem neslyšel to volání po odpovědnosti. Pokud se pletu, tak se omlouvám. Mohl byste třeba dneska volat k odpovědnosti ty, kteří provedli nezákonné stíhání takovou metodou, že se stát musel omluvit a vyplatit odškodnění. (Pane poslanče, čas.) Takový hloupý příklad skutečně nepoužívejte! (Potlesk poslanců ODS).

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji a s další faktickou poznámkou pan poslanec Petr Gazdík a připraví se pan poslanec Marek Výborný. Prosím.

 

Poslanec Petr Gazdík: Já bych chtěl také reagovat na pana poslance Ferjenčíka prostřednictvím pana předsedajícího. Pane poslanče, prosím, důkladně prostudujte ty dva případy, které dnes tady máme na stole. To jsou přesně příklady, které mluví proti tomu, co jste řekl. Ale Rada hlavního města Prahy, kdyby tehdy neudělala nic nebo kdyby rozhodla jinak, tak velmi pravděpodobně prošustruje miliardu, a dále je tady veřejný zájem, že by milion Pražanů musel začít používat papírové kupony, nehledě na ztrátu důvěry toho, že si koupili nějakou kartu, do které investovali a která je zklamala. A patrně by také mohli být stíháni za to, že prošustrovali miliardu svým rozhodnutím nebo že nekonali. Oni nějak konali,

a v tom spise je nesmysl už v tom, že oni jsou viněni za to, že údajně měli uzavřít smlouvu s někým, kdo by to udělal levněji, podle tržní ceny. Určitě by to někdo jiný udělal levněji tržní cenou. Ale oni nemohli. Oni předchozími smlouvami byli vázáni, že to může dělat jenom ta jedna společnost. A to jen ten omyl, to zásadní, co svědčí proti tomu, co jste říkal. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji, pane poslanče, a nyní prosím na faktickou poznámku Marka Výborného a připraví se paní poslankyně Válková. Tak prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, jenom velmi krátce, Vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, ke kolegovi Ferjenčíkovi. Možná by opravdu bylo dobré, abyste si případně sehnal informace od členů mandátového a imunitního výboru z vaší strany. Pak byste skutečně nemohl tady bagatelizovat a útočit na starosty našich obcí, na komunální politiky a říkat, že pár starostů, možná někde chudáčků, apod. To prostě není pravda. To jsou desítky, resp. stovky komunálních politiků. A pokud potom slyšíte, že tady nebyla způsobena škoda, že tady nebyl prokázán úmysl a že jenom mám dojem, pocit, že by jako tady něco mohlo být a že se mi to nelíbí, a na základě toho běží trestní stíhání, tak já skutečně tvrdím, že toto je výsledek tady vytvořené protikorupční hysterie, která byla dohnána ad absurdum. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji, a nyní na faktickou poznámku paní poslankyně Válková. Prosím. A připraví se pan poslanec, pan místopředseda Sněmovny Fiala.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Předřečníci naštěstí, takže to budu mít docela lehké a snad i krátké, řekli většinu těch věcí, já bych tady jenom podtrhla to, co řekl pan kolega Výborný, pan poslanec Výborný.

Prosím vás, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, pane Ferjenčíku, máte zástupce v mandátovém a imunitním výboru, a právě proto jsme i my relativně - moc to tady nezaznělo dopoledne - k naší chybě hnutí ANO velkoryse souhlasili s tím, že se navýšily počty členů těch kontrolních výborů právě v těchto citlivých věcech. Čili chce to konzultovat vaše kolegy a oni by vám jistě řekli, jak to probíhalo a jak s odpuštěním nesmyslná je ta vaše kritická, nebo rádoby kritická připomínka vůči nám politikům. Ten případ sám o sobě stojí za to si ty informace opatřit.

Potom, pokud jde o odškodnění, to jsem ráda, že pan poslanec Stanjura, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, to zmínil, protože tady chybí jakýkoliv regres v podobě - po těch letech samozřejmě ani to nelze jako kárnou odpovědnost, když to trvá třeba tři, čtyři, pět roků, za ta rozhodnutí, a jsou to milionové částky, které se stále zvyšují. Tu statistiku z Ministerstva spravedlnosti k dispozici máme.

A poslední replika na to, co řekl, aby to bylo všem jasné, pan poslanec Blažek. S tím naprosto souzním, stejně jako on jsem bývalá ministryně spravedlnosti a vím velice dobře, že trestní politika se dá zaměřit vždycky na určité téma. Minulé období to byly oběti. Oběti mají teď velmi dobré postavení trestných činů. Předtím to bylo něco jiného. Samozřejmě to nebyla jenom tato tematika. Nechci zneužívat čas k faktické poznámce, ale chci říci, že je na čase změnit trestní politiku, a to dělá... (Paní poslankyně, čas.) Je za to odpovědný ministr spravedlnosti. Takže my mu to určitě řekneme. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, paní poslankyně, a na faktickou poznámku pan místopředseda Sněmovny Petr Fiala a připraví se pan poslanec Jakub Michálek. Rušíte faktickou poznámku. Takže pan poslanec Jakub Michálek. Prosím. A připraví se na faktickou poznámku pan poslanec Roman Onderka.

 

Poslanec Jakub Michálek: Já musím říct, že mě opravdu hodně pobavil výrok, že oběti trestných činů teď mají velmi dobré postavení. To si myslím, že je skvělý vzkaz pro všechny, komu se stane nějaká újma trestným činem.

Já jsem chtěl tady jenom věcně reagovat na tu mylnou informaci, a je to opravdu jenom faktická poznámka, o prošustrované miliardě. V té době už to byly utopené náklady. Opravdu neopakujme tady ten argument, protože není platný. My jsme tam seděli v roce 2014, když jsme tam přišli, s paní primátorkou Krnáčovou jsme to řešili, taky jsme udělali nějaké kroky, nasadili jsme papírové kupony, udělala se Lítačka, dalo se to zvládnout, ale chtělo by to, aby tam opravdu seděl někdo, kdo té věci rozumí. Není to hra na pískovišti. A bohužel v té době se k tomu přistupovalo ledabyle. To je prostě fakt a ten výsledek tomu odpovídá.

Mikuláš Ferjenčík tady reagoval na argumenty typu, že nikdo nebude kandidovat v komunálních volbách. Jenom prosím, zdržme se těchto argumentů, které prostě nedávají smysl, a věnujme se zpátky té věcné diskuzi, jestli tedy někdo k ní vůbec ještě má. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji, pane poslanče, za vaše vystoupení. A na další faktickou poznámku pan poslanec Roman Onderka. Prosím, pane poslanče, a je to zatím poslední faktická poznámka.

 

Poslanec Roman Onderka: Pane místopředsedo, dámy a pánové, nacházíme se v Poslanecké sněmovně, která je svým způsobem výjimečná. Máme tady exprimátora Prahy, exprimátora Brno, máme tady exprimátora Plzně, exprimátora Karviné. A strašně mě udivuje a bavím se, když pan poslanec Ferjenčík a další nám vysvětlují, jakým způsobem trvá odpovědnost či mandát primátorů statutárních měst v České republice. Primátor není volen na čtyřleté období, jestli si to náhodou neuvědomujete. Primátor je volen a možnost jeho odvolání zastupitelstvem je každý měsíc. Třicet dnů odpovědnosti. Za třicet dnů nemusí na té nejvyšší židli sedět. A bavíme se o tom, že tento primátor je odpovědný za kolektivní rozhodnutí zastupitelstva a rady. Vždyť je to nesmysl. Primátor musí podepsat každý dokument, který zastupitelstvo či rada odsouhlasí, pokud nemá podezření z trestné činnosti a nezdůvodní na příštím zasedání zastupitelstva daného města. Je potřeba si uvědomit, že primátor je v nejméně výhodné situaci ze všech zastupitelů jednotlivých měst.

A co se týče pana Svobody, já jsem s ním jednal několikrát. Bavili jsme se koneckonců i o tomto systému, protože každé z větších měst má problémy s dopravou, s městskou hromadnou dopravou a musí ji řešit. A musím říct, že jsem přesvědčen o tom, že nemůže Poslanecká sněmovna vydávat Policii České republiky lidi, aby byli kriminalizováni za kolektivní rozhodnutí orgánů svých měst. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. To je poslední faktická poznámka v tuto chvíli, takže se vrátíme zpět do obecné rozpravy. A tady mám přihlášeného jako prvního pana poslance Milana Ferance a připraví se pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já jenom skutečně tři krátké poznámky. První k tomu, co to je politické rozhodování. Skutečně se o tom můžeme bavit nekonečně. V případě, který teď řešíme, se jednalo o to, že rada schválila použití JŘBU v případě, kdy dle názoru policie to neměla udělat. Toto je ta věcná stránka. A pokud jsme se rozhodovali jako členové mandátního výboru, tak jsme došli k závěru, že nemůžeme spravedlivě požadovat od primátora, aby rozhodl jinak, než mu doporučily všechny odborné orgány, právníci, advokáti atd., on neměl jinou možnost rozhodnout. Co to ale znamená? Znamená to, že jsme to vyhodnotili jinak, než to udělaly orgány činné v trestním řízení. Vyhodnotili jsme to jinak! A celý minulý týden jsme tady slyšeli - my nejsme soud, nesmíme nic hodnotit, nemůžeme, od toho je někdo jiný. Tak jenom se vracím k těm rozdílům dneška a minulého týdne.

Jedna věc ale tyto dva případy spojuje - Čapí hnízdo a Opencard 1. Dneska řešíme Opencard 2. Ta by nebyla, pokud by nebyla Opencard 1. A spojují ji některé osoby. Opencard 1 - státní zástupkyně Máchová, která to řešila, až to nevyřešila. Čapí hnízdo - vyšetřovatel pan Nevtípil. Co mají společného? No sešli se v jiném případě, tzv. tunelování firmy Neograph, kde rukou společnou nerozdílnou odstíhali, dovedli k rozsudku pana Sittu staršího, pana Sittu mladšího, až vrchní soud je zprostil - ne vrátil zpátky, zprostil obžaloby a konstatoval, že orgány činné v trestním řízení pochybily opakovaně, špatně to vyhodnotily. A dokonce konstatoval, že trestní oznámení na tyto dvě osoby bylo z kruhů pana Rittiga a spol. a mělo být mstou za to, že oznámili tunelování dopravního podniku. Stačí se podívat na stránky Národní fond proti korupci, tam ten rozsudek je, tam je to přímo konstatováno, rozhodnutí vrchního soudu. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. A jako posledního do obecné rozpravy mám přihlášeného pana poslance Leo Luzara. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, nevyužil jsem svého přednostního práva, počkal jsem v řadě diskutujících a myslím si, že to bylo dobře, protože jsem vyslechl hodně názorů na tu věc. A chtěl bych říci svoji zkušenost.

Jsem od roku 1990 zastupitelem městské části. A věřte mi, zažil jsem strašně lumpáren. Vážím si všech poctivých starostů, místostarostů, primátorů, ale bohužel jsem zažil i ty, kteří tu funkci využili ke svému osobnímu prospěchu, ať hmotnému, nebo nehmotnému - teď si nebudu hrát na soudce a rozlišovat. Až to bylo tak do nebe volající, že už se to prostě nedalo před společností zakrývat, co se všechno v těch samosprávách děje, tak se nastolila vlna - a ono to tady také v té diskusi zaznělo - vlna očisty bych to nazval. A ta vlna zvedla určitou aktivitu orgánů, která pomohla této společnosti ukázat nepravosti a ukázat ty věci v té pravé nahotě. Pomohla taky různým hnutím, stranám popř. iniciativám se dostat k určité politické moci. Protože ta vlna tu společnost měla za úkol očistit.

My tady můžeme diskutovat o tom, jestli ta vlna měla charakter tsunami, anebo to měla být jenom taková ta očistná mořská vlna související s odlivem a přílivem. Ale co tady tato zákonodárná Sněmovna měla udělat, je, nastavit mantinely. To byla naše úloha. To byla úloha této Sněmovny. Proto mě taky mrzí, že zde není ministr spravedlnosti, který by měl slyšet tyto názory a měl by iniciovat správné návrhy zákonů, které by usměrnily jak činnost státních zástupců, tak ale i soudců. Ono už to tady také zaznělo, že to nejsou lidé bez zodpovědnosti, jak my je vnímáme. Jenom proto, že někoho jmenuje prezident, není přece bez zodpovědnosti za výkon své práce. Jak dlouho se tady bavíme o nějaké té soudcovské zodpovědnosti, o nějaké samosprávě v jejím vnitřním uspořádání, ať nezasahujeme jako zákonodárci do moci soudní. To jsou všechno věci, které tady dlouhodobě jsou, ale jakmile skončí ty debaty ohledně vydávání, a většinou se to vždycky točí kolem vydávání někoho, tak to se usne, protože se nám příliš nechce do té zastavěné oblasti neboli minového pole práva vstupovat.

Já tady chci hovořit o tom, a tady to také zaznělo - je obrovské množství starostů, zastupitelů, kteří jsou trestně stíháni. Možná mají tu smůlu, že nemají imunitu. A prostě to martyrium musí projít. Sám jsem byl svědkem v x případech, dokonce tady můžu říct, že i zákon byl zneužíván k očerňování. A účelově trestní stíhání jsem také zažil, podání podnětu, aby orgány činily a mohly diskreditovat někoho, aby se musel očišťovat. Tyto věci asi tady všichni známe. Ale my tady máme rozhodovat o dvou případech, každý je trošku jiný, ty markanty tady jsou zřejmé, jedno statutární město, hlavní město, druhé malá obec se svými problémy. Ale kde si my osobujeme právo vzít tady tyto dva příklady jako ty markanty, jako ty názorové, jasné, na kterých tady provádíme ústní souboje, co je správné, co není správné? A všichni ti ostatní zastupitelé, řadoví starostové, prostě mají smůlu a to martyrium si museli projít. A měl jsem možnost se bavit se starosty, kteří si to prošli. Zase vyčítám ministru spravedlnosti, že běžný případ trval pět šest let. To nebyl rok, to nebylo jedno volební období. To obvykle trvalo těch pět šest let. Jeden osvobozující rozsudek, popř. když už opravdu nevěděli jak, tak nějaké podmínečné rozhodnutí většinou na nedostatku důkazů. Ono je to docela problém prokazovat tyto záležitosti.

Mířím k tomu, že je pro mě těžké jako právnímu laikovi posoudit konkrétní případy. Když jsem se ptal, jak tady zaznělo, kolegů a ptal jsem se na názor kolegů napříč spektrem, kteří jsou členy mandátového a imunitního výboru, samozřejmě mi nemohli říci detaily, ale řekli mi svůj názor, názor - teď ho volně parafrázuji - ježíšmarjá, v tom byl takový, s prominutím za to slovo, nepořádek, když nepoužiju ten vulgární výraz, jak to ten vyšetřovatel, jak to ten státní zástupce mohl.

Zase mířím k ministru spravedlnosti. Jak vlastně oni mohli něco takového vůbec udělat, zvlášť když vědí, že míří na osoby, kde to půjde do mandátového a imunitního výboru, který se tím bude zabývat, tam nechat v uvozovkách do očí bijící nesrovnalosti. Není to taky o tom, že si navykli, že jsou bez kontroly? Není to taky o tom, že to zdůvodňování odbývají? Že prostě spoléhají na kolegialitu soudcovskou, kolegialitu státních zástupců, že se navzájem nebudou propírat, kdo odvádí kvalitní a nekvalitní práci? A zase je to o nás. Je to o nás, jaké zákony schvalujeme a jak se na to díváme a jak se snažíme tady tuto věc napravit.

Byl bych strašně rád, a zase říkám, kdyby tu byl ministr spravedlnosti, kdyby si vzal z dnešního dne osobní úkol, že nebude honit, jak se říká, holuby na střeše, ale vezme ty vrabce v hrsti, které jsme mu tady naskládali, a začne řešit tady tento problém. Protože už se to ukazuje jako velký problém, dlouhodobý problém. A teď mi opravdu vůbec nejde o ty případy nás tady ve Sněmovně, ale o ty desítky starostů a místostarostů a zástupců radnic, kteří jsou dnes a denně v tom, co bude zítra, co ten policista a jak. A teď vůbec neříkám, že jsou nevinní.

Pro mě jako dlouholetého zastupitele je obecně největší problém těch lidí, když jsem se s nimi bavil, ta nejistota. A přiznám se, přivítal jsem vždycky tu šanci těch, kteří tady byli vydáváni předtím, říci, co si o tom myslí. To je obrovská výhoda, kterou normálně máte až u soudu, kdy můžete veřejně říci - v té kanceláři vyšetřovatele sice ten názor zazní, je někde naťukán do stroje, ale tím to asi končí - moci říci, co si o tom myslí ten člověk. Tady tu možnost ti, kteří jsou vydáváni, mají o to větší, protože je to mediální možnost svůj názor říct. Ale není nakonec jednodušší a lepší nechat proběhnout tu mašinerii? Protože té neutečou. Bohužel jí neutečou. Nebo bohudík? Byla doba, kdy jí utekli. Historie České republiky z před 20 lety, 25 lety zná ty případy, kdy to byly viditelně kriminální činy, a přesto díky imunitě tito lidé utekli zodpovědnosti doživotně.

To omezení, které tady je, ano, kolegové na návrhy mandátového a imunitního výboru nemusejí být vydání. Ale ještě tři roky budou mít ten cejch na svém čele vypálený, že jsou nepravomocně odsouzeni. Budou tři roky s tím cejchem běhat po světě a nebudou mít šanci posunout ten případ k tomu zdárnému zakončení.

Nechci tady apelovat a nepřísluší mi to, ale dávám to na zvážení, jestli nakonec není lepší to mít za sebou, protože ta nejistota, ve které žijí, a myslím si, že ta nejistota je, protože jsem zažil ty případy, kdy prostě bezesné noci nad tím, co vlastně bude, žene k tomu, že nakonec chtějí k tomu soudu. A to jsou dvě možnosti. Buď počkám o ty tři roky, možná o další volební období, nechci předjímat, ale nakonec tomu soudu stejně neuteču. Paradoxně se můžu dostat maximálně do situace, že můj případ bude vyňat z těch ostatních, ty ostatní budou nějak řešeny, nějak odsouzeny nebo osvobozeny, ale to stejně ještě neříká nic o tom, jak ten můj konkrétní případ bude. Protože už jsem zažil případy, kdy za stejný trestný čin ve stejné věci byli tři lidé obžalováni, jeden se přiznal, dostal podmínku, ale byl vyňat z toho případu a řešen zvlášť, protože se přiznal, ti ostatní byli nakonec osvobozeni, protože byl nedostatek důkazů, byť ten se přiznal. Je to záhada. Soudy tak rozhodly. On se nakonec ani neodvolal, protože říkal, já beru tu podmínku, já chci mít hlavně klid, protože to, co jsem zažíval, to martyrium, to už nechci opakovat.

A znovu říkám, nechci apelovat. Říkám svůj názor na tu věc, že někdy je možná jednodušší a lepší to mít za sebou a spolehnout se na tu světskou spravedlnost, byť jim nemusím věřit, byť to může být zdlouhavé, byť to může být naopak mediálně zneužívané. Ale je tu šance, že to jsme schopni posunout vpřed. A zase apeluji na nepřítomného ministra spravedlnosti, že bych rád, aby si to vzal za své a řešil tyto případy a řešil to, co tady všichni asi cítíme, že je problém. Jako laik se spolehnu na nějaký názor kolegů mandátového a imunitního výboru, spolehnu se na své svědomí a spolehnu se na své zkušenosti. Ale ten určitý pocit pachuti v ústech zůstane.

Byl bych rád, a nechci zase předjímat, kdyby tady zazněla slova těch, kterých se to týká, jako to bylo v případě pana Babiše a pana Faltýnka, aby řekli svůj názor, abychom taky věděli, jak se na to oni dívají. Ale přesto bych rád, kdyby se to nemuselo opakovat a kdyby orgány, které činit mají, tak činily, ale činily tak, abychom nemuseli zpochybňovat, abychom neměli ani stín pochybnosti nad kvalitou jejich práce, zvlášť když musejí moc dobře vědět, že je to věc, která bude prověřována. A mně to připadá, že si z nás někdy dělají legraci.

Děkuji vám za pozornost a omlouvám se, že jsem tak zdržoval.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. Přibyla mi tady ještě jedna přihláška do obecné rozpravy, poslední, a je to pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Zatím tedy nevidím žádnou další faktickou poznámku ani přihlášku do rozpravy. Děkuji. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, přihlásil jsem se teď v průběhu rozpravy. Myslím, že je k tomu třeba říct ještě několik poznámek.

Zaprvé v příběhu, který projednáváme teď, bylo teoreticky obviněno deset členů rady za kolektivní rozhodnutí, odsouzeni k trestům byli čtyři a státní zástupce si do žádného z těch osvobozujících rozsudků nepodal odvolání. To znamená, ti čtyři jsou tak nějak zřejmě vinnější než těch zbývajících šest. Už to samo o sobě ve mně budí velikánskou pochybnost.

Zadruhé tady zaznívá hodně o vině, zavinění. Cítil bych, že lidé mají být souzeni, a zejména v těch politických funkcích, za to, když se pokusí se nějakým způsobem neoprávněně obohatit, nějak si přilepšit, něco podobně, ale ne když udělají špatné rozhodnutí. Prosím pěkně, kolikrát jsme tady v minulosti hlasovali a za měsíc, za pět, za dva roky přijímali novelu, která nějaké naše rozhodnutí napravovala? A jenom díky tomu, že jsme kryti z hlasování úplnou imunitou, tak po nás ještě někteří státní zástupci neskočili. Ale jinak si buďme jisti tím, že bychom už tady mnoho z trestních stíhání měli. Prostě v politickém životě podle mého názoru nemá být trestáno jinými než politickými prostředky, prostředky trestního práva nemá být trestáno chybné rozhodnutí. Pokud tam není žádná další vina, obohacení, něco podobného, tak přece chybná rozhodnutí... Základní manažerská poučka říká: z deseti rozhodnutí je sedm správných a tři špatná. A je zbytečné ta tři kriminalizovat. To si myslím, že je úplně nejzoufalejší.

Třetí poznámka. Myslím, že tato Sněmovna také svým rozhodováním vysílá nějaké signály do společnosti, nějakým způsobem říká, co si myslí, říká to, co občas nemá odvahu říct ministr spravedlnosti a vláda: státní zastupitelství, chovejte se tak či onak. A my máme v tuto chvíli říct: pokládáme stíhání zastupitelů, kteří jsou teď náhodou členy Sněmovny a kteří jsou stíháni jenom za to, že nějak rozhodli, za špatné a chybné, a my nenecháme členy této Sněmovny za takové rozhodování v době výkonu jejich mandátu popotahovat. Je nepochybné, že pak se s tím budou muset holt vypořádat. Myslím si, že většina těch případů, do té doby padnou osvobozující rozsudky závěrečné a že pak to bude čistá formalita. Ale to už je jiná věc, co už si o tom myslím já. Ale dáváme tím signál: poslanecký mandát nemá být narušován jenom pro to, že někdo předtím v politické pozici udělal politické rozhodnutí, které mu je kladeno za vinu.

A poslední na to, co říkal zejména pan poslanec Luzar. Jedna z věcí, na které se mandátový a imunitní výbor podle mého názoru dohodl celkem jasně, byla právě na základě všech statistik, které nám předkládala Unie obhájců, které tady četla částečně paní poslankyně Válková, bylo to, že se pokusíme na půdě ústavněprávního výboru zabývat zejména paragrafem 221 trestního zákoníku, to jest porušením povinností při správě cizího majetku z nedbalosti ve vztahu ke kolektivním orgánům. Vyžádáme si nepochybně zprávu od ministra spravedlnosti a státního zastupitelství o tom, v kolika případech dochází k zahájení trestního stíhání, v kolika případech dochází k podání obžaloby a kolik takových případů je na závěr odsouzeno. Myslím, že jsou to naprosté zlomky, ale potřebujeme nejprve statistiku ze spravedlnosti. A myslím, že se budeme muset i zamyslet nad tím, jestli tento paragraf v tomto znění je správně vykládán, správně užíván, anebo je orgány činnými v trestním řízení, a bohužel mnohdy na základě žalování, trestních oznámení různých politických konkurentů, různých aktivistů a jiných, nevím, jak to nazvat, městských oportunistů, využíván jenom k tomu, aby likvidoval jejich politické soupeře.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Bendovi. Podívám se tedy po plénu, zdali mám nějaký zájem o účastníka v rozpravě. Nemám, faktickou poznámku taky nevidím, takže končím obecnou rozpravu.

Dovolte mi tady přečíst ještě jednu omluvu: mezi 17. a 21. hodinou se z důvodu jednání ve volebním kraji omlouvá pan poslanec Vít Rakušan.

Zeptám se pana předsedy mandátového a imunitního výboru a pana zpravodaje, zdali mají závěrečné slovo. Nemají chuť na závěrečné slovo, takže pokročíme. Přistoupíme k rozpravě podrobné. A tady bych požádal pana zpravodaje Petra Gazdíka, aby nás ještě jednou seznámil s usnesením, nebo odkázal na usnesení, které již četl. Prosím.

 

Poslanec Petr Gazdík: Děkuji, pane místopředsedo. Jak již ve svém úvodním vystoupení uvedl předseda mandátového a imunitního výboru na závěr projednávání Městského soudu v Praze o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání Bohuslava Svobody, mandátový a imunitní výbor přijal usnesení č. 43, které vám bylo rozdáno na lavice. V hlasování budeme rozhodovat o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání poslance Bohuslava Svobody.

Dovolte, abych usnesení přednesl jako návrh: "Poslanecká sněmovna podle článku 27 odst. 4 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a podle ustanovení § 12 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, vyslovuje souhlas k trestnímu stíhání poslance doc. MUDr. Bohuslava Svobody, CSc., narozeného 8. února 1944."

Celý návrh usnesení Poslanecké sněmovny je obsažen v usnesení mandátového a imunitního výboru č. 43, který vám byl rozdán na lavice. Domnívám se, že celý text ohraničený uvozovkami není třeba číst. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Jestli se dívám dobře, byla to jediná přihláška do podrobné rozpravy. Já tedy končím podrobnou rozpravu. Je tady žádost o odhlášení. Odhlásím vás. Pro jistotu zagonguji, abychom tedy svolali všechny poslance a poslankyně na hlasování. (Poslanec Faltýnek žádá z místa o opětovné přečtení usnesení.) Takže ještě jednou je tady zájem o přečtení návrhu. Takže pan zpravodaj Petr Gazdík ještě jednou.

 

Poslanec Petr Gazdík: S dovolením přečtu ještě jednou návrh usnesení. Usnesení zní: "Poslanecká sněmovna podle článku 27 odst. 4 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a podle ustanovení § 12 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, vyslovuje souhlas k trestnímu stíhání poslance doc. MUDr. Bohuslava Svobody, CSc."

Více v textu na lavicích. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já děkuji panu zpravodaji. Všichni rozumíme návrhu usnesení, o kterém budeme hlasovat. Už nebudu otálet.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro usnesení, zmáčkněte tlačítko ano a zvedněte ruku. - Pardon, já se omlouvám. Já jsem zapomněl zmáčknout tlačítko o zahájení hlasování, protože jsem sledoval usnesení. Ještě jednou, já vás vynuluji.

 

Zahajuji hlasování teď. Kdo je pro usnesení, zmáčkněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti usnesení, zmáčkněte tlačítko a zvedněte ruku.

Bod číslo 43. Hlasování pořadové číslo 59. Přihlášeno 147 poslanců, pro 49, proti 88, zdrželo se 10. Výsledek je, že usnesení bylo zamítnuto. Tímto máme tento bod vyřešen.

 

Přistoupíme k dalšímu bodu, a tím je... Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, jak už jsme zaslechli v minulém bodě od pana předsedy Faltýnka, pan poslanec Růžička je dnes omluven. Já pokládám za fakt ne úplně správné a rozumné, abychom rozhodovali bez jeho přítomnosti. Já jsem dal jasně najevo, jakým způsobem se zachovám. Doporučení mandátového a imunitního výboru je jednoznačné, ale myslím si, že je správné, aby tady mohl být, a proto doporučuji, abychom tento bod přerušili a projednali ho, až bude obviněný pan poslanec přítomen. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Teď tedy s přednostním právem dávám slovo předsedovi poslaneckého klubu ANO poslanci Faltýnkovi.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji. Mám opačný názor. Nestrávil jsem v sále celou dobu, nicméně jsem nezaznamenal, že by pan docent Svoboda, o kterém jsme tady hovořili a jednali, vystoupil. Myslím, že nevystoupil, takže je to v podstatě podobný případ. Já jsem tady navíc řekl, že je nemocen, má teplotu. Mám tady jeho stanovisko, které bych chtěl jeho jménem přečíst, až bude možnost. Ale určitě budeme hlasovat o návrhu, za náš klub říkám, že bychom chtěli tuto záležitost dneska projednat, ať to máme za sebou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já jsem si původně myslel, že otevřu bod a potom řeknu, že je tady návrh na přerušení, a pakliže by nebyl žádný odmítavý návrh, nicméně tady zase máme návrh, že se tedy má pokračovat.

 

Otevřu tento bod

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.