Středa 24. ledna 2018, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Radek Vondráček)
4.
Návrh poslanců Jany Černochové, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 222/1999 Sb.,
o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 17/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2
Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvním čtení, ale současně sděluji, že již včera písemnou formou byl doručen na vedení Sněmovny dopis předsedy klubu hnutí ANO 2011, kde podává námitku jménem 57 poslanců proti tomuto postupu ve smyslu § 90 odst. 3, takže budeme postupovat standardním způsobem u prvého čtení.
Stanovisko vlády vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 17/1 a já poprosím, aby tisk uvedla zástupkyně navrhovatelů paní poslankyně Jana Černochová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vám představila návrh novely zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky... (Obrací se na předsedajícího s prosbou o zklidnění hluku v sále.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Ano, paní poslankyně. Já vás poprosím, skutečně už začal dnešní jednací den. Já vás poprosím, abyste se usadili na svých místech, snížili hladinu hluku, abychom slyšeli, co nám paní navrhovatelka říká. Děkuji. Prosím.
Poslankyně Jana Černochová: Já bych poprosila zejména kolegy tady před řečništěm. (Čeká.) Děkuji.
Občanská demokratická strana tento návrh předkládala již v minulém volebním období a bohužel tedy nebyl projednán, neztratil rozhodně za uplynulou dobu nic na své aktuálnosti. Řekla bych, že spíše naopak.
Návrh je jakýmsi harmonogramem pro to, abychom se v oblasti obranných výdajů dobrali hranice 2 % HDP, která je naším nepsaným aliančním závazkem a kterou dlouhodobě naše země neplní, někdy v roce 2023 či 2024, a abychom pak tuto hranici garantovali jednou provždy. To je naším cílem. Podstatou tohoto návrhu zároveň je, že od příštího roku budeme každoročně v rámci rozpočtu na obranu země dávat o 0,2 % HDP více než v roce předchozím, a to až do doby, než dosáhneme zmíněné hranice 2 % HDP, pod kterou pak již nebude možné klesnout.
Jak jistě víte, kolegyně a kolegové, stav naší obranyschopnosti je dlouhodobě neutěšený. Potýkáme se s vnitřním deficitem, který se pohybuje kolem částky 100 miliard korun, armádní technika je zaostalá, modernizace stagnuje, neexistuje výhled stabilního financování. Bohužel v uplynulých čtyřech letech se i přes relativní dostatek finančních prostředků nedařily potřebné akvizice a Ministerstvo obrany vykazovalo přebytky v řádech miliard korun každý rok, neboť chyběla odvaha ministra Stropnického k tomu investovat a realizovat potřebné zakázky.
Mimochodem, kde je náš hrdina dnes?
To však není argument pro to, abychom rozpočet obrany nenavyšovali a abychom nadále spoléhali na to, že obrana a bezpečnost naší země je samozřejmostí. Není. Plánů na navyšování rozpočtu Ministerstva obrany zde bylo v minulosti mnoho. Lze připomenout minulou vládu, která nejprve sice odmítla nabídku opozice, aby došlo k nárůstu rozpočtu Ministerstva obrany na úroveň 2 % HDP do roku 2025, ale alespoň si dala vlastní závazek, že tento rozpočet zvýší do roku 2020 na 1,4 % HDP, jak je patrné z rozpočtu schváleného na letošní rok a ze souvisejícího rozpočtového výhledu, případně z výsledků hospodaření resortu obrany pod vedením ministra Stropnického v loňském roce, kdy se zdá, že bude přebytek kolem 4,5 miliardy. Tento závazek nebyl míněn zřejmě nikterak vážně a byl zřejmě míněn pouze v duchu hesla "slibem nezarmoutíš", ostatně jako celé čtyři roky práce bývalého ministra obrany Stropnického.
Garanci výdajů na obranu ve výši 2 % HDP pak měly ve svém programu i mnohé politické strany, které jsou dnes zastoupeny zde v Poslanecké sněmovně, a to včetně hnutí ANO. To si vetklo tento cíl dokonce do programového prohlášení své vlády, jež sice nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, ale v současnosti zde přesto vládne a bohužel zaujala negativní stanovisko k tomuto návrhu zákona, který zde projednáváme, což je pro mne nepochopitelné. Pokud něco, kolegyně a kolegové, máte v programovém prohlášení a někdo vám ten návrh naservíruje na stříbrném podnose, tak nerozumím tomu, proč pro tento návrh vláda premiéra Babiše nehlasovala.
Jsem ostatně přesvědčena, že všechny tyto nenaplněné sliby ukazují, že slibů již bylo právě dost a že jakýkoli závazek nemá sebemenší význam, pokud nebude přetaven v závazné pravidlo. Právě proto bych byla ráda, abychom schválili tento zákon, který je jedinou reálnou šancí, jak dospět k tomu, že Česká republika bude plnit své spojenecké závazky a že k cíli 2 % HDP opravdu někdy v budoucnosti dospějeme. Minulá vláda bohužel v tomto nebyla schopna učinit nic a je její vinou, respektive vinou bývalého ministra obrany, že naše výdaje na obranu stále oscilují kolem hranice 1 % HDP, byť se on sám nacházel ve zcela unikátní pozici, kdy ekonomika rostla. Měl v investicích podporu opozice a na Ministerstvu financí partnera ze stejného politického hnutí.
Nyní je zde programový závazek z voleb u hnutí ANO, ODS, TOP 09, STAN a KDU ČSL dosáhnout 2 % HDP na obranu nejpozději v roce 2024. Máme tedy unikátní příležitost toho společně dosáhnout, a pokud tak chceme učinit, měli bychom podniknout konkrétní kroky. Poučení z minulosti tím, že pouhé deklarace nestačí, to je skutečně něco, co by mělo spojovat nás všechny. Bohužel, pokud je tady někdo dobrý počtář, a už to zaznělo i v neděli v diskusním pořadu, kde jsme byly s paní ministryní, tak pokud ten přebytek pana Stropnického na resortu Ministerstva obrany za rok 2017 je 4,5 miliardy, tak schopný počtář si hned propočítá to, že Česká republika se tedy v roce 2017 dostane pod 1 % HDP, takže vlastně za rok 2017 neodvedeme ani 1 % HDP v rámci našich aliančních závazků, a to přestože se tady opakovaně ministr vaší vlády, který je stále ještě ministrem ve vaší vládě, což je pro mě nepochopitelné, že člověka, který skutečně takto flagrantním způsobem selhal v této oblasti, v oblasti obrany, tak dostane za odměnu Ministerstvo zahraničních věcí.
Jsem přesvědčena, že jsme jako politická reprezentace dlužni jak obraně naší země, tak i jejím občanům pořádnou modernizaci, koncepce, z kterých nebude nikdo uhýbat, stejně tak věci, které skutečně posunou naší armádu a obranyschopnost do 21. století. Jsem rovněž přesvědčena, že současná zhoršující se mezinárodní bezpečností situace si to velmi žádá. Jsem rovněž přesvědčena, že to dlužíme i našim spojencům, kteří logicky nechtějí doplácet na černé pasažéry v systému kolektivní obrany.
Pro doplnění bych ráda uvedla, že tento návrh zákona zároveň nově stanoví povinnost vládě pravidelně jednou za čtyři roky vyhodnocovat stav zajištění obrany České republiky a na tomto základě pak usnesením vlády stanovit konkrétní pokyny pro výstavbu, přípravu a použití ozbrojených sil na další desetileté plánovací období s tím, že nedílnou součástí takových pokynů bude výhled výdajů státního rozpočtu. Je to tedy ta kapitola Ministerstva obrany na delší, ale nezbytně nutné plánovací období, než jak je nastaveno obecnou stávající právní úpravou. Tím bude totiž, jedině tím bude zajištěno, že plánovací horizont bude jednak dostatečně dlouhý pro realizaci složitých a mnohaletých akvizičních procesů, a jednak budou vytvořeny podmínky pro to, aby plány činnosti a rozvoje ve všech oblastech ozbrojených sil byly dostatečně podrobně analyzovány, projednány a zpracovány i z hlediska reálných - podtrhuji reálných - zdrojových možností.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem přesvědčena, že už bylo dost času na pouhé sliby a ne zcela vážně míněné cíle a jejich neplnění a že je skutečně třeba konečně přistoupit ke konkrétním krokům. Jsem toho názoru, že můžeme najít tisíce důvodů pro to, proč obraně nedat stabilizovaných způsob financování, ale že vždy to budou pouze a jenom důvody zástupné. Mimochodem o těchto zástupných důvodech jsem slyšela včera, když jsem viděla tiskovou konferenci hnutí Úsvit, kde na jednu stranu - promiňte, SPD, zvyk je železná košile, když tady vidím některé kolegy - kdy jste si prostřednictvím pana předsedy skutečně hledali pouze a jenom zástupné argumenty, proč tento návrh nepodpoříte. Na jednu stranu v každém svém veřejném vystoupení hovoříte o tom, jak je nutné, aby Česká republika byla dostatečně připravena na nějaké kritické situace, dokonce přemýšlíte o tom, že byste obnovili vojenskou službu, a o jiných věcech, nad kterými zůstává rozum stát. Na druhou stranu - kde na to, kolegové, prostřednictvím pana předsedy z SPD, chcete vzít finanční prostředky, když tento návrh odmítáte podpořit?
Tento zákon, kolegyně, kolegové, nabízí konečně řešení a jasný harmonogram, kterým dosáhneme toho, o čem se zde zatím pouze jenom bavíme, o čem možná někdo sní, co možná někdo slibuje, a zrovna třeba v tuto chvíli v Davosu našim spojencům. Takže je to jedinečná příležitost k tomu, abychom skutečně dneska ten krok správným směrem a dopředu udělali a přestaňme si tady hrát na to, jestli je pro někoho podstatné, zdali návrh předloží koalice, nebo opozice. Jak opakovaně jsem říkala já, a myslím si, že snad v tomto ohledu se s většinou z vás shodnu, na obraně a na bezpečnosti by žádné stranické knížky platit neměly. Obrana a bezpečnost naší země je zájmem nás všech, tak se prosím podle toho zachovejme, propusťme ten návrh alespoň do dalších čtení a v případě, že budete mít jiný návrh na jiný časový úsek, než je ten v mém návrhu, tedy 0,2 % každý rok, tak tento návrh může být předmětem našich diskusí a vašich pozměňovacích návrhů. Věřím, že se ve finále dohodneme a bude to ku prospěchu občanů České republiky.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. Dovolte mi přečíst několik omluv. Omlouvá se pan poslanec Lukáš Bartoň mezi 9 a 9.30 z důvodu návštěvy lékaře, omlouvá se paní poslankyně Helena Válková dnes mezi 9 a 9.30 ze zdravotních důvodů.
A nyní poprosím, aby se ujal slova pan zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Josef Hájek.
Poslanec Josef Hájek: Dobré ráno, kolegyně a kolegové, pane předsedající. Určitě obrana naší země je prioritou nás všech. Na druhé straně je třeba se na to dívat realisticky. Ten poslanecký návrh šel do vlády a vláda dala zamítavé stanovisko k tomuto návrhu. Je to o osmi bodech, já to chci říci možná vlastními slovy.
Paní kolegyně je tady ve Sněmovně od roku 2010. Tady je graf. My jsme v Evropské unii od roku 1999. Bohužel se nám nikdy nepodařilo překročit hranici 2 %. To za prvé. ODS byla ve vládě od roku - zase mám tady nějaký ten graf - od roku 2007, nebo od roku 2007 do roku 2013 s přestávkami, kdy byla úřednická vláda pana Fischera a pana Rusnoka. Byla ekonomická krize od roku 2010 a výdaje na obranu klesaly. Paní poslankyně je tady od roku 2010. Jak to, že nepřišla s tímto návrhem v roce 2010? Jak to, že Poslanecká sněmovna schválila rozpočet, kde klesaly výdaje na obranu? Já tomu rozumím. My jsme to diskutovali v minulém volebním období. Byla ekonomická krize, to znamená, vláda měla dvě možnosti. Buď tedy omezí výdaje, a bohužel omezila i výdaje na obranu, anebo řekne důchodci: podívejte se, my vám nezvedneme důchody, ale dostanete možnost tří vyjížděk zdarma v obrněném transportéru anebo vás svezeme ve vrtulníku. Takže vláda se rozhodla, tenkrát si správně řekla ano, bezpečnostní situace je taková, že si můžeme dovolit to, abychom dočasně omezili výdaje na obranu. Takže já tomu rozumím a rozumím také stanovisku vlády, která říká: my se nemůžeme svazovat, nejenom naši vládu, ale do budoucna další vlády.
Minulá vláda tady dala koaliční závazek, že budeme do roku 2020 zvyšovat výdaje na obranu až na hodnotu 1,4. Je pravda - a to má kolegyně pravdu - že v roce 2020 zatím plánovaný rozpočet dosahuje hodnoty 1,35. Jaký je důvod? Zaplať pánbůh důvod je ten, nebo jsou dva důvody a jeden důvod je ten, že ekonomika prosperuje tak, že HDP roste více, než byl předpoklad, to je za prvé. A za druhé, a to je druhá otázka, že se nám nedaří, nedaří se nám v rezortu obrany ty peníze utrácet tak, jak bychom chtěli. No a jaký je důvod? Důvod je ten, že pan ministr nechtěl následovat kroky paní Parkanové. Jak dopadla paní Parkanová? Řekl jí Kalousek: neboj se, Vlasto, podepiš to, pohodička, máme to zmanažované, a dneska již pět let čelí trestnímu stíhání. Takže já si myslím, že pan ministr dělal to, co bych dělal i já, to znamená, uvážlivě hodnotil kroky, co si může dovolit. Ano, udělal to, co bych dělal já, že stabilizoval naši armádu z toho pohledu, že jsme stabilizovali, dali jsme těm vojákům trenky a boty, jak já vždycky říkám, to znamená otázky výstroje, a nabíráme lidi. To je důležité. Nám stoupla od nástupu pana Stropnického armáda o 3 000 lidí. To znamená, kdybych já byl na jeho místě a řeknu ano, máme tady o 3 000 vojáků více, a jestli ty, řeknu například, vrtulníky dostanu letos, nebo příští rok, to pro mě není až tak stoprocentně důležité. Důležité pro mě je, že mám ty lidi a já je můžu trénovat, já je můžu cvičit, já je můžu vychovávat k tomu, aby ty vrtulníky dostali.
Takže otázka je ne se zabývat rozpočtem, dává to natvrdo 2 %, protože opravdu, a zmíním se o tom ještě jednou, že nechci svazovat, protože je to otázka nejenom vývoje ekonomiky, ale také bezpečnostních otázek. Když si vezmete historii České republiky, nebo Československé republiky, tak v roce 1937, jestli se nemýlím, tak vzhledem k tomu, jaká byla bezpečnostní situace v Evropě, tak Československá republika dávala 37 % z rozpočtu na obranu, protože věděla, že hrozí napadení z Německa. Stavěli jsme tenkrát opevnění, celou (nesrozumitelné) opevnit, opravdu 37 %. To znamená, je to otázka toho, abychom flexibilně a komplexně přistupovali k tomu, jaké jsou hrozby v rámci Evropy a jaké jsou možnosti ekonomiky. Samozřejmě jestli bychom se dostali do situace, kdy by to reálné ohrožení České republiky bylo takové, že by vyžadovalo přijmout nutné, nezbytné kroky, tak určitě by vláda a samozřejmě i parlament na to reagovaly.
Ještě jednou chci říci, že vláda přijala na svém zasedání zamítavé stanovisko. My jsme na to ještě jako poslanecký klub ANO reagovali, to znamená, pan předsedající má ode mě... Pardon, paní kolegyně, trošku mě rušíte, omlouvám se. Má tam ode mě seznam více než 50 poslanců. To znamená, já navrhuji, abychom v první fázi zamítli, resp. neprojednávali tento návrh v prvním čtení. To znamená, pan předsedající tam má ode mě návrh poslaneckého klubu ANO, abychom zamítli projednávání tohoto návrhu zákona v prvním čtení, a v rozpravě také potom ještě navrhnu, abychom zamítli tento návrh. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane zpravodaji. Pan předseda Stanjura se hlásil s přednostním právem. Pane předsedo, necháte mě otevřít rozpravu? Protože pak já můžu nechat ty faktické poznámky po vás. Takže otevírám rozpravu a s přednostním právem... Jako faktická? I tak má přednostní a hlásil se dřív. Tak dáme jedno vaše přednostní právo a pak já tedy upozorňuji kolegy, že se hlásili s faktickými poznámkami ještě před otevřením rozpravy. Já vám ty přihlášky uznám.
Poslankyně Jana Černochová: Pan předseda Stanjura mi dal přednost. Děkuji. Pane předsedo, za prvé, divím se, že -
Předseda PSP Radek Vondráček: Tak to uděláme tak. Omlouvám se, na vteřinku. Takže poprosím všechny, kteří chtějí vystoupit s faktickou, ať se znovu přihlásí, ať je to fér pro všechny.
Poslankyně Jana Černochová: Za prvé, pane předsedo, divím se a považuji to za vaše selhání, že neumravníte pana zpravodaje Hájka, který tady nepředkládal zpravodajskou zprávu, on tady normálně vystupoval jako v rozpravě. To, co tady říkal, měl říkat v rozpravě. Zpravodaj má jinou roli. Takže žádám, aby když jste tak striktní vůči nám a jednacímu řádu, abyste tak postupoval i vůči vašim kolegům. To za prvé.
Za druhé prostřednictvím pana předsedy pane kolego Hájku, vy si pletete Evropskou unii a NATO? Možná to bylo přeřeknutí, ale to, co jste řekl v těch prvních větách - a přečtěte si to nebo si to přehrajte ze záznamu - tak jste úplně mimo, protože hovoříte o Evropské unii, a my tady projednáváme návrh, který se týká kolektivní obrany. Evropskou armádu chválabohu nemáme, věřím tomu, že ji mít ani nikdy nebudeme. Takže prosím, trošku něco nejdřív nastudujte, než tady děláte chytrého.
Že se někomu nedaří utrácet peníze, to je opravdu tedy důvod, proč nebudeme dávat finanční prostředky do rozpočtu. Jak tohle vlastně někdo může vypustit z úst? Vždyť tím zásadním způsobem popírá to, že lidé, kteří jsou v nějakých pozicích na ministerstvech, dělají svoji práci dobře. Vy jste tady předkládali novelu zákona o zadávání veřejných zakázek. Byl to váš návrh zákona, byla to i vaše paní ministryně, která ho předkládala, byla jsem to já - opět si to ověřte ze záznamu - která jsem tady několikrát vystupovala a ptala jsem se, jestli ten zákon usnadní legislativní... akviziční proces z hlediska akvizic na Ministerstvu obrany. Pokud mi milostivě vůbec pan tehdejší ministr obrany odpověděl, tak odpovídal že ano, že jistě, že to má ošetřené. Takže zase výmluvy? Vy jste tady nevládli měsíc. Vy jste tady vládli s panem ministrem Stropnickým v čele rezortu Ministerstva obrany čtyři roky, kolegyně a kolegové. A byl to každý rok, kdy mu tam zbývaly finanční prostředky.
Co se týče té připomínky pana kolegy Hájka, která platila k Evropské unii, ale asi myslel k NATO, že v roce 2010 vláda, Nečasova vláda, a já už tehdy první volební období jako poslankyně, že jsme nenavrhovali navyšování rozpočtu. Pane kolego, tehdy všechny naše vlády dávaly do rezortu Ministerstva obrany mnohem více finančních prostředků v přepočtu na HDP než každý rok, každý jeden rok těchto čtyř let vlády vaše. Vlády, na kterých participovala Občanská demokratická strana, nikdy nedopustily to, že resort obrany, přepočet na HDP, poklesl pod 1 %, tak jako vám se to stalo z volebního období čtyřletého celkem třikrát! Ano, nebyla to 2 %, bylo to 1,4, bylo to 1,6, 1,33, podle toho, o jaké časové úseky se jedná, ale nikdy, nikdy, nikdy, nikdy to nebylo tak málo, jako tomu je poslední čtyři roky. A má slova jsou ověřitelná, já jsem ty grafy měla v několika televizních debatách a myslím si, že dokonce i bývalý pan ministr obrany už se ty grafy naučil číst a pochopil, co je HDP a jakým způsobem se HDP odvozuje.
Ještě mě zaujala slova pana kolegy Hájka, pana zpravodaje Hájka, prostřednictvím pana předsedy, "chudák Stropnický". No, asi jo. Ale mně se tady chce zvolat: Chudák Karla Šlechtová! Protože chudák Stropnický nechal paní Karle Šlechtové na stole k podpisu akvizice, jak říká, slyšeli jste to z jeho úst i vy, za 25 miliard korun. Takže to podobenství s paní Parkanovou bylo opravdu možná nějakým mementem pro paní Šlechtovou? Protože o jednom ministrovi hovoříte jako o chudákovi, v tom se s vámi výjimečně shoduji, a o paní Karle Šlechtové takto nehovoříte. Je to tím, že máte nějaký problém s námi ženami, pane kolego Hájku? Nebo co je tady za problém, že posuzujete dva ministry ze stejné strany z vaší vlády jiným způsobem, jiným metrem, že tady to politování nad tím, že někdo se může dostat ne vlastním zaviněním do toho kolotoče stíhání a bude mu zkažen život, tak jako se to děje v případě paní Parkanové.
Takže skutečně být vámi, prostřednictvím pana předsedy, tak bych se spíše snažila udělat všechno pro to, aby paní ministryně Šlechtová se v této problematice co nejrychleji zorientovala, jí se to daří za těch pár týdnů, a aby se ty akvizice, o kterých tady je řeč, urychleným způsobem dořešily a bylo jasné, jakou cestou Česká republika půjde. A pro to, aby bylo zajištěno dlouhodobé financování, tak to je důvod, proč já tady dnes předkládám tento návrh zákona. Jak říkám donekonečna, není čas ztrácet čas. Ekonomická konjunktura nebude trvat věčně, po letech úspěšných ekonomicky nastanou roky chudší, a pokud se my na toto nepřipravíme, tak ten vnitřní deficit, který naše armáda má, nikdy nedoženeme.
Takže skutečně přestaňme tady řešit stranické legitimace kohokoli z nás, je nás tady devět subjektů, a přistupujme k tomu odpovědně a nepleťme si tady NATO, Evropskou unii a měřme všem ministrům stejně. (Potlesk z pravé části sálu.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. Jenom mám připomínku - já jsem byl doposud při řízení schůze natolik striktní, že jsem vám vždycky vyšel vstříc. Doufám, že to nebudu muset přehodnotit, a jaké si to uděláme, takové to budeme mít. (Potlesk v levé části sálu.)
Dovolte mi, abych přečetl ještě několik omluv. Dnes se omlouvá pan poslanec Vlastimil Válek po celý pracovní den z pracovních důvodů. Paní poslankyně Alena Gajdůšková se omlouvá od deseti hodin do konce jednání z pracovních důvodů.
A nyní vystoupení pana zpravodaje. První vystoupení paní navrhovatelky vyvolalo několik faktických poznámek. Jako první má faktickou poznámku pan poslanec Krejza, poté pan místopředseda Fiala, poté pan poslanec Peksa. Takže v tomto pořadí prosím. Poté pan poslanec Benešík, poté s faktickou poznámkou paní ministryně Šlechtová. Nejprve pan poslanec Krejza, prosím, máte své dvě minuty.
Poslanec Karel Krejza: Dámy a pánové, já reaguji spíše na pana zpravodaje než na paní předkladatelku. On nám vlastně ve své rozpravě, nebo v příspěvku do rozpravy, sdělil, v čem je problém. Tady je mnoho jiných voličských skupin, které prostě mají přednost před obranou České republiky. Je to tak, třicet tisíc vojáků, nebo lidí, pak do padesáti tisíc, to zas není tolik. To za prvé.
Za druhé. Kdysi se říkalo, že nás Číňani utlučou čepicemi, když se rozhodnou. Tak kdybychom k těm trenkám a botám aspoň ty čepice pořídili. To by se nám mohlo hodit.
A pak, prosím, rok 2010, rok 1999 - no to si tady můžeme za chvíli vyčítat, že jsem se někdy v roce 1970 možná i počurával. Tak já bych poprosil, kdybychom v této chvíli mysleli na tu změněnou bezpečnostní situaci a té armádě pomohli.
A poslední věc. Ano, je to problém, vysoutěžit dneska jakoukoli zakázku. Ale to jsme si způsobili my, my sami tady, a my s tím také něco můžeme dělat. Takže prosím, mysleme na Českou republiku! Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji za dodržení času. Zřejmě jsem zapomněl do protokolu zaznamenat, že pan poslanec Okleštěk hlasuje s náhradní kartou číslo 4 a pan poslanec Beitl s náhradní kartou číslo 3.
Paní ministryně svoji faktickou poznámku stahuje s tím, že si přeje vystoupit s přednostním právem. Tak nyní pan místopředseda Fiala s faktickou poznámkou. Prosím.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Já se pokusím nehledět na nepřiměřenost vystoupení pana zpravodaje v jeho roli zpravodaje a budu reagovat na politické argumenty, které v tom jeho vystoupení zazněly.
Za prvé já považuji za v podstatě úsměvné a zcela nepřípadné, aby se tady argumentovalo tím, co dělala nějaká vláda v roce 2010 nebo v roce 2011. Dovoluji si připomenout, že hnutí ANO spravuje resort Ministerstva obrany pátým rokem a za jeho stav a za stav investic do obrany a peněz, které jdou na obranu, plně odpovídá. Nelze se odvolávat na někoho jiného.
Za druhé je naprosto mimo kontext a snad i jakoukoliv racionalitu argumentovat minulostí v tak závažné věci, jako jsou výdaje na obranu. Změnila se výrazně bezpečnostní situace v celém světě, změnila se bezpečnostní situace v Evropě, změnila se bezpečnostní situace kolem České republiky, změnily se podmínky v rámci Severoatlantické aliance, je jiný přístup Spojených států k výdajům na obranu ostatních členských zemí Severoatlantické aliance. To je všechno kontext, ve kterém musíme uvažovat o výdajích na obranu. A právě tento kontext by nás všechny měl vést k tomu, abychom splnili svůj závazek a konečně dávali 2 % HDP na obranu. Máme pro to všechny podmínky, máme pro to ekonomické předpoklady. Neexistuje jediný důvod, proč bychom to neměli udělat.
A za třetí, a to je poslední bod, kterým chci reagovat na vystoupení pana zpravodaje Hájka. No prosím vás, to, že máme v armádě vojáky, to je pěkné. Ale my nevedeme války v 19. století a nemáme systém obrany, který by stačil na tu dobu. My jsme v 21. století, a pokud nebudou tito vojáci mít odpovídající zbraně, odpovídající techniku, tak je to celé k ničemu. Proto také jedním z klíčových kritérií pro kvalitu a investice do toho (upozornění na čas), jak jsou efektivně vydávány výdaje na obranu, je podíl investic, podíl investičních prostředků, a v těch právě vaše vláda také výrazně selhala. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Peksa. Připraví se pan poslanec Benešík. Prosím.
Poslanec Mikuláš Peksa: Dobré ráno, kolegyně a kolegové. Pokusím se být stručnější a méně emotivní. Bohužel dvouprocentní kvóta, jak je známa, jak se o ní často diskutuje, podobně jako všechny ostatní kvóty nefunguje. Smutnou realitou je, že v současnosti z 28 států NATO tuto dvouprocentní kvótu plní pouze šest členských států. Vedlejším důsledkem zavádění podobných kvót je to, že se peníze buď nemohou utratit, anebo se naopak utrácejí neefektivně, což je bohužel spíše kontraproduktivní. My bychom si měli daleko spíš říct, co vlastně naše obrana potřebuje. Já se obávám, že ve 21. století to skutečně nejsou další tanky.
Rozumím tomu, že paní kolegyně Černochová, prostřednictvím pana předsedajícího, se ráda fotí se zbraněmi. Bohužel informační války ve 21. století rozhodují především informace. A nejlepší obranou před aktuálními hrozbami je vzdělané a informované obyvatelstvo. Když se podívám na možné navýšení na 2 %, které by nás stálo zhruba 40 mld. ročně, tak tady vidím velký potenciál pro zvýšení rozpočtu, který momentálně vydáváme na školství a který je naprosto podhodnocený vzhledem k našim reálným potřebám.
Pojďme se přestat bavit o těchto nesmyslných výdajích na další nablýskané zbraně a pojďme mluvit o tom, co potřebují naši učitelé. Děkuji. (Potlesk z lavic Pirátů.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane kolego. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Benešík, poté pan poslanec Rakušan. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, vážená vládo - jenom k panu zpravodaji. Nebudu ho nijak kritizovat, nebudu moc hodnotit obsah. Jenom se dopustil jedné poměrně zásadní nepřesnosti v historii. V roce 2004 Česká republika vstoupila do Evropské unie, to s touto debatou příliš nesouvisí. V březnu 1999 Česká republika za vlády Miloše Zemana vstoupila do NATO. Já si to velmi dobře pamatuji, protože krátce nato právě vláda Miloše Zemana souhlasila a podpořila takzvané humanitární bombardování Srbska, které NATO provádělo.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Rakušan, poté pan poslanec Juříček. Prosím.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám, pane předsedo. Dobrý den, dámy a pánové. Možná, i vaším prostřednictvím, k panu kolegovi Peksovi. My se stejně jako vy domníváme, že je potřeba mít přesnou strategii toho, jaké hrozby v současné době skutečně a reálně Českou republiku ohrožují. To, že není dobré kupovat bezhlavě nějakou techniku bez toho, abychom měli přesnou strategii, vzorce hrozeb, které jsou v dané chvíli aktuální, to je sice pravda, na druhou stranu si musíme uvědomit, že jsme vstoupili dobrovolně do Severoatlantické aliance a vstoupili jsme tam s nějakým jasným závazkem. V současné době jsme jedním z černých pasažérů Severoatlantické aliance, své závazky neplníme. Do našich výdajů na obranu je dokonce v současné chvíli započítáváno i to, že naši bývalí vojáci dostávají své výsluhy. Kdyby se toto z výdajů na armádu odečetlo, tak se to reálné číslo může pohybovat ještě někde jinde.
Proto v této chvíli za klub Starostů a nezávislých říkám, že tento návrh podporujeme, protože se domníváme, že nezávisle na tom, jaká vládní garnitura je zrovna u moci, máme jako Česká republika plnit své závazky, které jsme našim spojencům dali. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Juříček, poté paní poslankyně Černochová, poté pan místopředseda Fiala, poté pan poslanec Schwarzenberg a poté pan poslanec Brázdil, ať máte představu, jak to půjde po sobě. Prosím, pane poslanče, máte dvě minuty.
Poslanec Pavel Juříček: Pane předsedo, dámy a pánové, nejsem zvyklý tady vystupovat, ale mám tři věci.
Absolutně souhlasím s panem Fialou prostřednictvím předsedajícího, že se nekoukejme na minulost a stále se nevracejme k různým circumstances, které si vyčítáme z minulosti. Dívejme se na současnost a budoucnost, to za prvé. A není to jenom o vojenství. Je to o ostatních otázkách.
Za druhé si myslím, že bychom měli projednat to, že 2 % HDP je parametr, který vede k neefektivnosti, a myslím si, že je potřeba s NATO projednat, že jsou otázky systémové techniky, jsou otázky samotných vojenských technik, a k tomu vést, abychom zbytečně neutráceli peníze. A pak se uvidí, kde vůbec ta úroveň má být. To znamená postavit to na kvalitativní úroveň, nikoliv jenom na to "utraťte peníze".
Za třetí vám musím říct, protože to znám z byznysu, byť byznys ve vojenské technice nedělám - podívejte se na výrobce vojenské techniky a vojenských systémů, jaký mají EBITDA. Ten se pohybuje v desítkách procent. A není to byznys, který je obvyklý, a je to byznys, na kterém se neuvěřitelně vydělává. To znamená, že paní ministryně má velký prostor pro to, aby ceny naopak srážela, než aby utrácela peníze jenom tak.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. S faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová, poté pan místopředseda Fiala. Prosím.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Já bych vaším prostřednictvím chtěla reagovat na kolegu Peksu. On je tady asi chvíli, takže možná ještě nepochopil, o čem je tady řeč. Tady není řeč o tom, že bychom navyšovali rozpočet Ministerstvu obrany proto, aby si Černochová nakupovala zbraně. Černochová si zbraně nakupuje ze svého. Černochová je legální držitelkou zbrojního oprávnění a koná tak v souladu se zákonem. To, jestli se někdo s něčím fotí, nebo nefotí, prostřednictvím pana předsedy, víte, pane kolego, možná se radši fotit s útočnou puškou než s vlajkou Antify nebo Stalinem. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan místopředseda Fiala, poté pan poslanec Schwarzenberg. (V sále je hluk.) Poprosím o klid v sále.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Moje faktická poznámka se vztahuje také k vystoupení pana poslance Peksy. Pominu myslím velmi nevhodný osobní útok, nebo osobní poznámku vůči paní poslankyni Černochové. Pokusím se věnovat jenom těm argumentům, které ve vašem příspěvku, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, zazněly.
Za prvé. Argument, že jenom šest států dodržuje 2 % HDP výdajů v současnosti, není správný, protože my nenavrhujeme, abychom jako Česká republika měli 2 % HDP hned příští rok. My navrhujeme, abychom k tomu postupně dospěli do roku 2024. A je celá řada jiných států, které si za současné situace dělají nějaký plán, jak navýšit finanční prostředky na armádu tak, aby dosáhly závazku 2 % HDP. Jedině takto se na to můžete dívat. A zemí je mnohem více než jen šest, které jste tady ve svém vystoupení zmínil.
Pak je tady srovnání s financemi na vzdělání, platy učitelů a tyto věci. Nezlobte se na mě, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, ale to je demagogie. A je to demagogie nízká a divím se, že se k ní snižujete. Mně také záleží na prostředcích na vzdělání, ale nikdy bych si nedovolil stavět tyto výdaje vedle sebe. Moderní, dobře spravovaný stát, o který nám jde, o který alespoň mně jde, je stát, který dokáže investovat jak do vzdělání, tak do obrany, považuje to za něco samozřejmého a plní tím svoje funkce. Ale stavět tyto peníze proti sobě je naprosto falešné, špatné a nikam nás to nepřivede. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Schwarzenberg, připraví se pan poslanec Brázdil. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Karel Schwarzenberg: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, je pravda, že západoevropské země si v 50. letech po druhé světové válce navykly redukovat svůj obranný rozpočet rok co rok, poněvadž se spoléhaly, že je Spojené státy ochrání. Což se taky dělo. Někdy reptaly, poněvadž větší slovo ve spojenectví NATO měly Spojené státy, nicméně poněvadž samy nechtěly platit, tak s tím byly srozuměny. Bohužel naše země, sotva jsme se přidali k západním státům, přijala obdobný nešvar. A je to závažná chyba.
Nejsem voják, přiznávám to otevřeně, nicméně jako bývalý ministr zahraničí vám můžu říct jenom jedno. Máme neblahou pověst, že něco slíbíme, ale s dodržením to nebereme tak vážně. Ať je to přijetí eura, nebo ať je to (nesrozumitelné) procent výdajů na obranu. My se držíme starého českého přísloví "slibem nikoho nezarmoutíš", ale musíme si konečně uvědomit, že nedodržením slibu každého naštveš! A to se nám docela daří.
Dámy a pánové, musíme si konečně uvědomit, že situace se změnila, že Američané, ať to byl prezident Obama v Amsterodamu, nebo prezident Bush, nám sdělili: Račte se starat o vaši obranu sami. Což my musíme v rámci NATO s pomocí Evropské unie dělat. Berme konečně naši vlastní obranu vážně! (Předsedající upozorňuje na čas.) Nebo proč by někdo ještě náš stát měl brát vážně nadále? Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Brázdil, poté paní poslankyně Vrecionová. Prosím.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji, pane předsedající, pane předsedo. Já bych z pozice bývalého lékaře letecké záchranné, pardon, záchranné služby, to jo, ale jako lékaře náčelníka 22. výsadkové brigády v Prostějově, dneska 601, chtěl reagovat na to, že nejsme černí pasažéři, že tu máme elitní jednotky. Nechci říkat... proč bych já měl souhlasit s takovým tvrzením, že jsme nějací černí pasažéři? Děláme to, co umíme. Chemici tu jsou, zdravotníci. Tedy reaguji na kolegu Rakušana a myslím si, že to tak není. Nerad bych, aby tito lidé byli dehonestováni, že jsme někde špatní. Jsme prostě dobří. (Potlesk části poslanců.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Vrecionová, poté pan poslanec Farský.
Poslankyně Veronika Vrecionová: Pěkné ráno, kolegyně a kolegové. Chtěla bych jen obrátit vaši pozornost na nedávno skončenou předvolební kampaň. Před třemi měsíci jsme všichni, ať vlevo, vpravo, vprostřed, nevím, akorát myslím, abych byla korektní, od Pirátů jsem to neslyšela, neustále opakovali, jak musíme zajistit bezpečnost našich občanů. Mezitím vlastně celá vládní koalice minulé čtyři roky přijímala jeden zákon za druhým, který se spíše věnuje tomu, jak má naše občany vychovávat. Říká nám, kdy máme chodit nakupovat, kdy mají jít naše děti do školky, co máme jíst, jestli nemáme moc cukru, kde co mohou si naše děti kupovat ve školách. Myslím si, že to jsou přesně věci, do kterých státu vůbec nic není, které řešit nemá. A jedna z nejklíčovějších věcí, kterým se má věnovat, je obrana.
Prosím pěkně, propusťte tento zákon do dalšího čtení. Já vám děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji, paní poslankyně, za vzorné dodržení času. S faktickou poznámkou pan poslanec Farský, poté pan poslanec Rakušan. Prosím.
Poslanec Jan Farský: Vážený pane předsedající, paní kolegyně, páni kolegové, jednoznačně podporujeme tento návrh, protože je to dobrovolný závazek, ke kterému jsme se přihlásili ve chvíli, kdy jsme vstupovali do NATO, a to, že ho neplníme v době, kdy máme přebytkové rozpočty, se opravdu složitě vysvětluje našim partnerům v NATO.
To, že tady vznikl jakýsi rozpor mezi tím, jestli vojenství a bezpečnost má jít do kontradikce se vzděláním, to tak vůbec není a nesmí být a nemůže být. Skutečně, bylo by to demagogické. Ale zároveň chci upozornit na jednu možnost, kterou máme ve vojenském rozpočtu a kterou i naši spojenci dost razantním způsobem využívají, a to je právě vzdělání. Vojenské vysoké školy, střední školy, které mají obrovskou výhodu v tom, že ty, kteří na ně jdou studovat, nezatěžují žádnými dalšími náklady a zároveň tak tím pádem můžou zatáhnout do vzdělávacího systému i ty, kteří by si třeba pro své sociální postavení, ale talentovaní lidé, nemohli to vzdělání dovolit. To je oblast, kde máme obrovský prostor na to, abychom ty finance skutečně, to navýšení, nedávali jenom do těžké techniky, do munice, ale aby šly do vzdělání. A pokud se nám podaří takto obohatit vzdělávání třeba i ve složitých regionech, jako jsou severní Čechy, Ústecký kraj, Karlovarský kraj, pokud by tam se podařilo zřídit, a my jsme se to snažili i v rámci předvolební kampaně a v programu vložit, kdyby tam se podařilo zřídit pobočku nebo další vzdělávací instituci, tak to může být veliká pomoc právě pro tento region a zároveň to pomůže i tomu, že to pomůže dlouhodobé bezpečnosti. Protože to je základní úkol státu, jak zajistit bezpečnost svým občanům. A to není o tom, že tam vychováváme vojáky, ale to je o tom, že tam vychováváme lékaře, vzděláváme, klidně ajťáky, klidně strojaře. To jsou lidi, kteří pak nějakou dobu odslouží v armádě a pak můžou přejít do civilního prostoru. (Předsedající upozorňuje na čas.) A je to jeden z receptů, kdy skutečně peníze na obranu zároveň plní i tu vzdělávací funkci. (Předsedající: Děkuji.) A na to bych se soustředil.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Pro informaci, máme zde v tuto chvíli čtyři faktické poznámky, které nám zbývají. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Rakušan, připraví se pan poslanec Bartošek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám, pane předsedo, a vaším prostřednictvím k panu kolegovi Brázdilovi. My jsme se špatně pochopili. Já jsem si velmi jistý tím, že Česká republika má velmi kvalitní vojáky. Vojáky s dobrou pověstí, má skvělé jednotky, které dělají naší republice skutečně čest na veškerých svých misích, máme jednotky, které mají vysoký kredit v očích ostatních členských států Severoatlantické aliance. Nicméně abychom takovýto kredit mohli udržet, aby naši vojáci patřili ke špičce a do budoucna i v těch moderních oblastech, jako je např. boj s hybridními hrozbami apod., tak je prostě a jednoduše potřeba, aby kontinuálně stoupaly výdaje do armády v České republice. Tím černým pasažérem bylo míněno to, že prostě neplníme naše výdaje, že jsme si koupili takovou trochu levnější jízdenku. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Bartošek, poté pan poslanec Peksa. Prosím.
Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo. Já jsem se také chtěl ohradit proti tomu, že česká armáda jsou černí pasažéři. Není tomu tak. Česká armáda dělá velice kvalitní práci na misích, máme velice kvalitní jednotky a je potřeba si naší armády vážit. To, co je chyba předchozí vlády, že jsme se vnitřně usnesli v rámci koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL, že navýšíme výdaje na obranu. Ani v rámci minulé koalice jsme to nedokázali. Je mi to líto i vzhledem k tomu, že předchozí resorty spravovalo především hnutí ANO. MMR - zákon o veřejných zakázkách, obrana - také hnutí ANO, Ministerstvo financí - také hnutí ANO. Na začátku naší koalice jsme udělali toto usnesení a gentlemanskou dohodu, že navýšíme tyto prostředky. Myslím, že to je jedna z chyb předchozí koalice, že toto nedodržela. A jestliže se zavážeme ke dvěma procentům zákonem, myslím si, že to je správná cesty, byť bohužel je to další limit směrem k rozpočtu České republiky. Ale bohužel, jestliže neexistuje dohoda, musí se to upravit zákonem. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Peksa, poté pan poslanec Vích. Prosím.
Poslanec Mikuláš Peksa: Děkuji. Já bych si ještě prostřednictvím pana předsedajícího dovolil reagovat na pana předsedu Fialu. My jsme se asi úplně nepochopili. Rozhodně nechci stavět vzdělání a takovou tu klasickou obranu založenou na tancích a letadlech proti sobě. Jen říkám, že v dnešní době je vzdělávání populace v podstatě prvkem obrany země. My tady čelíme těm problémům, že se nám na sociálních sítích šíří různý nenávistný obsah, politici si nevědí rady, co s tím. Slyšeli jsme, že v Německu zavádějí zákon, aby to cenzurovali. Je to neefektivní, omezuje to svobodu slova, problém to neřeší. Co my potřebujeme, je, aby lidi sami o sobě proaktivně tenhle obsah odmítali. Naprostá většina těchto dezinformací je odmítnutelná na základě jednoduchého progooglení, dvou tří kliků, a zjistíte, že je to nesmysl. Je třeba, aby lidi tenhle ten krok udělali a ty dezinformace odmítali. To je to, co teď potřebujeme dělat pro zajištění bezpečnosti České republiky. Nekupovat další předražené tanky, letadla a podporovat tímhle tím ty tunely, které v armádních zakázkách probíhají. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Vích, připraví se pan poslanec Munzar, poté pan poslanec Žáček a máme tu další tři. Prosím, máte slovo.
Poslanec Radovan Vích: Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedající. Armáda od roku 2004 dostává v průměru polovinu toho, co by dostávat měla. Osciluje to někde mezi 1,04, ale obecně okolo 1 %, to znamená, všechny vlády od roku 2004 se víceméně podílely na tom, že armáda dostávala polovinu toho, čeho dostávat měla. K dnešnímu dni to dělá, tento deficit, okolo 500 miliard. Já osobně zastávám názor ten, že armáda by měla dostávat více finančních prostředků, ale měla by dostávat tolik, aby to byla schopna také pojmout. Musí na to být připravena. Jeden rok to může být 1,8, druhý rok to může být 1,6. Ale pak to taky může být 2,4, pokud se bavíme o velkých akvizicích, jako je třeba nákup pásových obrněných vozidel typu BVP2, která jsou od roku 2015 za oficiální hranou životnosti, a takhle bych mohl pokračovat.
To, že by se uzákonila skokově nebo výhledově 2 %, by podle mého názoru vedlo k neefektivnosti. Mohlo by to také skončit tím, že se najednou v průběhu roku zjistí, že ty akvizice připravené nejsou v určité fázi, a nakoupilo by se třeba 12 gripenů anebo by se nakoupilo 12 helikoptér Venom jenom proto, aby se ta dvě procenta utratila.
A závěrem dovolte mi ještě k paní předkladatelce Černochové prostřednictvím pana předsedajícího. SPD nechce obnovit základní vojenskou službu. SPD chce zavést osmitýdenní základní vojenský výcvik pro odvedence, a to na základě dobrovolnosti. Děkuji. (Potlesk z lavic SPD.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Žáček. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Žáček: Vážení kolegové, vážené kolegyně, já bych reagoval na tu informační válku. Já se domnívám, že tento pojem není adekvátní současné situaci, a to zcela jednoznačně. Myslím si, že Česká republika stejně jako ostatní státy se na jejím vedení, participaci v rámci zpravodajského deštníku NATO podílí, není tudíž úplně nezapojená. Nicméně konflikty v Sýrii, konflikty na východě Ukrajiny nebo konflikty v Afghánistánu nevyhrávají pouze informace. Ty informace jsou vhodné, nicméně také nemusí vést k vítězství. K tomu je nutné mít příslušnou výzbroj, být schopen vést konvenční válku samozřejmě v intencích kvality a moderní výzbroje 21. století. Pokud budeme to rozhodnutí odkládat, tak tím ve středním horizontu, čili pěti, deseti let, budeme ohrožovat bojeschopnost Armády České republiky jak v kontextu naší koncepce obrany České republiky, tak v rámci NATO. Čili my dneska rozhodujeme o tom, jaká bude situace za pět, za deset let. A to zpoždění, jak jsme si zde řekli, je poměrně veliké a je nutné ho nezvětšovat. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Tak tím nám skončil první blok faktických poznámek a přicházejí na řadu přednostní práva. Takže nejprve pan předseda Stanjura, poté paní ministryně Šlechtová. A uvidíme, jaké budou faktické poznámky. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Tak zas příště, až budou poslanci bez přednostního práva říkat, jak tady jsou poslanci dvou kategorií a ti, co mají přednostní právo, že mají přednost, tak se podívejte: skoro hodinu byly faktické připomínky. A dovolím si to okomentovat, že 75 % z nich byla standardní vystoupení v rozpravě, jenom kolegyně a kolegové nechtěli čekat. Ale to je na okraj.
Pan poslanec Hájek, zpravodaj, je vedoucí delegace našeho Parlamentu do NATO. Svobodně jsme si ho vybrali, v demokratické tajné volbě jsme ho zvolili. Očekával bych, že jako první bude podporovat tento zákon. Bohužel ne. A podle mě jenom z politických prestižních důvodů, protože ty politické argumenty, které tady uvedl, tak neobstojí, když použiji politicky korektní slovník.
Podívejme se nejprve do návrhu, resp. dneska už schváleného rozpočtu na rok 2018. Pane zpravodaji, kolik činí mandatorní výdaje celkově? Kolik procent HDP činí mandatorní výdaje? Nemyslím na obranu. Myslím celkově. Nezkoušíme se, já to hned odpovím. To byla řečnická otázka. 756 miliard jsou mandatorní výdaje bez kvazimandatorních výdajů, což jsou mzdy. Takže reálně každá vláda má díky tomu, jak máme nastavené zákony, zhruba 300 mld. manévrovací prostor pro své politické priority. 756 miliard. Dvě desetiny procenta HDP, když to zaokrouhlím, je 10 mld. ročně. Jedno procento nebo 1,2 % zákonných mandatorních výdajů a na to my nemáme ekonomický prostor.
Ekonomika roste a autonomně tím, že roste ekonomika, se ročně zvedají daňové příjmy státu včetně příjmů ze sociálního pojištění, které platí zaměstnavatel na své zaměstnance, o 50 mld. ročně. Zhruba o 1 % HDP. A nám tady někdo tvrdí s vážnou tváří, že dvě desetiny procenta HDP je něco, co by svazovalo vládu. Která je svázána 756 miliardami mandatorních výdajů ze zákona již dnes.
Porovnávat bezpečnostní situaci v roce 2010 a 2018 může někdo, kdo na naší zeměkouli osm let nežil. A jenom mechanicky. Mluvili o tom mnozí kolegové už předtím. Tak zase taková řečnická otázka. Kolik bylo konfliktů ve světě v roce 2010? Jaká byla bezpečnostní situace v roce 2010 ve světě, v Evropě a v České republice? A ostudné výdaje menší než 1 % HDP. Souhlasím s panem poslancem Juříčkem, abychom se teď nezkoušeli, jak to bylo v roce 2007, 2008, 2009, kdo byl tehdy ministr a kdo to dělal hůře nebo lépe. Ale to, že můžeme hodnotit, kdybychom chtěli - já nechci -, minulé volební období, to není tak dávno. Navíc když vlastně jedno hnutí pokračuje v tom, že má na starosti resort obrany.
Před chvíli pan poslanec z SPD prokázal, že nezná rozpočtová pravidla. To, že to rozpočtuji, neznamená, že to v tom roce musím utratit. To je úplná hloupost. A jsme si vědomi složitosti akvizičního procesu. Právě proto mají být zákonem určeny výdaje. A jestli se to stihne v prosinci kalendářního roku, nebo ten akviziční proces skončí o pět měsíců později, tzn. v květnu následujícího roku, na ty peníze nemá vliv. Úplný nesmysl, že se do konce roku musí utratit a že nebudou efektivní výdaje.
V rozpravě zaznělo, že vnitřní deficit armády je 500 mld. korun, od jednoho z kolegů. Někdo říkal stovky miliard korun. A současně jiní kolegové říkají: Pokud tam zvýšíme výdaje, tak to bude neefektivní.
Pan kolega Peksa, ať se na mě nezlobí - to nemusím říkat prostřednictvím, protože vás neoslovím, ale pokud by vám to vadilo, tak prostřednictvím pana předsedajícího. Takoví ti peacemakeři, kteří říkají "Na co máme vlastně tu obranu?" - ti jsou velmi nebezpeční. Já vím, že to nemyslíte zle, ale je to nebezpečný přístup. A když se budeme věnovat kyberbezpečnosti, a já souhlasím s vámi, že probíhá informační válka, tak to jsou taky výdaje pro Ministerstvo obrany. Neúspěšně jsme navrhovali zvýšení výdajů konkrétně v této oblasti. A bude se tam přesouvat. A jsou tam potřeba velké finanční prostředky, ale dlouhodobě. Protože to není jako nákup zbraní. Tady si musíte vybudovat zejména personální zajištění toho, aby to fungovalo správně. Takže musíme to vidět v celém kontextu.
Slyšeli jsme, že minulá vláda se zavázala do roku 2020 mít 1,4 % HDP a toho se pořád drží jako mantry. No dobře, ale když máme 1,0 a jsme v roce 2018 a dvakrát 0,2, kolik to bude v roce 2020, pane zpravodaji? Jedna celá čtyři. Jak můžete být proti? Já tomu nerozumím. Máte to i v programovém prohlášení vlády. Pokud chcete změnit termín, tak o tom debatujme! Tak to pusťme! Zapomeňte na to stranické tričko, že to musí předložit poslanec hnutí ANO. Mimochodem, v minulém volebním období jsme to nepředložili sami. Spolupodepsali to s námi i někteří další, jestli se nepletu. A ani ti nám nepomohli to vůbec prosadit na program jednání. Mohli jsme mít kus debaty za sebou. Ne na začátku prvního čtení s tím, že navrhuji zamítnout. A co bude dál? Přijdete s lepším, komplexnějším, vládním, propracovanějším návrhem? Nebo to nechcete vůbec řešit? To je přece poctivé to říct. Pokud to nechcete řešit a tváříte se, že ta vláda tady bude pořád, tak mám brát vážně programové prohlášení vlády? Je tam napsáno, že chcete dojít ke dvěma procentům HDP? Možná o rok později než v tomto návrhu. No ale proto máme druhé čtení. Pozměňující návrhy. Proto jsme připraveni debatovat. Na tom není nic špatného.
Ale kdy tu debatu odstartujeme, když to dneska hodíme do koše? To se můžeme zeptat paní ministryně, která bude mluvit po mně, jestli plánuje, kdy chce předložit vlastní, lepší, komplexnější návrh. Není lepší tohle vzít jako základ a ty debaty vést? Já si myslím, že je to mnohem lepší.
Vrátím se k volební kampani. Jsou tady strany, které nepodporují naše členství v NATO, když to řeknu ještě hezky. To já respektuji. Ale naprostá většina stran, která je dneska v Poslanecké sněmovně, říkala, že podporuje naše členství v NATO. A to, že těch neplatičů nebo těch černých pasažérů je 22 nebo kolik, tak to přece není důvod, abych byl mezi nimi. Já se ani nechci ptát, na kterém místě skončíme v roce 2017, když uvidíme to konečné číslo, až bude závěrečný účet. To přece není důležité.
Neděláme to proto, že nám někdo říká: vy málo platíte. Aspoň my ne. My to děláme proto, že si myslíme, že to je dobré pro Českou republiku a pro bezpečnost jejích občanů. A že to je dlouhodobý úkol, který nemá být závislý na momentální vládní většině, ať je jakákoli. A 10 mld. ročně - žádný ministr financí není schopen se trefit v daňových příjmech na 10 mld. Není. Takže tady si nevykládejme, že to je rozpočtově nezodpovědný návrh. Naopak je rozpočtově odpovědný, vytváří střednědobou perspektivu obraně České republiky.
Za nás říkám, jsme připraveni se bavit o tom, jestli to nemá být o rok déle, nebo o rok míň. To je legitimní debata. Ale ten, kdo dneska hlasuje proti a bude hlasovat pro zamítnutí, tak v zásadě říká: kampaň skončila, hesla zapomeňte, teď budeme dělat něco jiného. A byla by to hrozná škoda. Ne pro ODS, ne pro nás, co jsme pod tím podepsaní, ale pro Českou republiku. (Potlesk poslanců ODS.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane předsedo. Na vaše vystoupení si přejí reagovat tři poslanci s faktickou poznámkou. Jako první pan poslanec Černý, připraví se pan poslanec Hájek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji, pane předsedo. Vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych využil toho skvělého institutu faktické poznámky k tomu, abych vám postupně prostřednictvím faktických poznámek, ke kterým se budu nepřetržitě hlásit, sdělil to, co jsem původně chtěl říct v rozpravě.
Pan Stanjura měl bezesporu pravdu, že lze tímhle způsobem postupovat. Zatím to tak vypadá. A já když si představím, že je tady v této Sněmovně 9 klubů, tzn. 2 lidé z každého klubu mají přednostní právo, když připočítám členy vlády, pochopitelně ještě funkcionáře Sněmovny, tak aniž bychom se nějak navzájem přesvědčovali, tak si myslím, že se nám může taky stát, že se nedostaneme ke slovu nikdy. To je docela realita. Je zase pravda, že ti, co jsem teď vyjmenoval, jsou o něco lépe placeni, tak ať si to odpracují tady, proč ne, ale bylo by možná docela dobré navrhnout, že bychom mohli vykonávat svůj mandát řekněme dálkově, že bychom přijeli jednou za čas, odhlasovali něco, do rozpravy se stejně nedostaneme, tak bychom tím vyřešili naše problémy. Zkuste to zvážit, máme na to času dost, nic nás netlačí.
Dovolte mi tedy, abych reagoval na to, co zaznělo, a tím pádem naplnil tedy podstatu faktické poznámky. Pochopitelně že to nestihnu, takže se omlouvám, že se budu muset přihlašovat stále dokola.
Nejprve se musím vyjádřit k ženám, aby náhodou nedošlo k nějaké mýlce. S ženami rozhodně problém nemám. A musím dokonce kvitovat, že poslední týdny si velmi dobře rozumím s předsedkyní výboru pro obranu, protože se často střetáváme v debatách, kdy máme hodnotit buď bývalého ministra, nebo stav armády, a v tom nemáme problém. Tam se zpravidla shodujeme a je jen s podivem, že ke shodě dochází až tak často. Předpokládám, že obdobně to bude i s paní ministryní. (Předsedající upozorňuje na čas.) Děkuji. Pokusím se navázat vzápětí.
Předseda PSP Radek Vondráček: Tak. Udržel jste se v mantinelu faktických poznámek, ačkoliv jste to neměl možná původně v úmyslu. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Hájek, poté pan poslanec Peksa.
Poslanec Josef Hájek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já se musím důrazně ohradit vůči slovům kolegy Stanjury. On tady řekl, že jsem byl zvolen předsedou delegace Parlamentního shromáždění NATO. To je pravda. A jestli jsem vedoucím delegace Parlamentního shromáždění NATO, tak určitě chci prosazovat zájmy České republiky v NATO. A o co se jedná. Kdybychom byli v situaci, že rozpočet klesá, tak tady budu první, který bude navrhovat, abychom zakotvili do naší legislativy 2 % HDP. Ale v letošním roce máme rozpočet 59 mld., v příštím roce máme rozpočet 66 mld., na rok 2020 77 mld. a v závazku, který dala vláda v demisi, je, že v roce 2024 bude mít 2 % HDP... To znamená, o co se tady jedná? Tady je jasně stanovený cíl dosáhnout v roce 2024 2 % HDP. To za prvé. A za druhé, rozpočet, který byl navržen na rok 2019 a 2020, ukazuje, že jdeme správným směrem. To znamená, že ta diskuse, která tady je, je podle mě bezpředmětná! Děkuji. (Potlesk z řad ANO.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou pan poslanec Peksa, poté pan poslanec Černý, poté paní poslankyně Černochová. Prosím.
Poslanec Mikuláš Peksa: Děkuji za slovo. Já bych jenom prostřednictvím pana předsedajícího reagoval na pana kolegu Stanjuru. Já bych se rád ohradil proti těm slovům o peacemakerech. Já tady rozhodně nevyzývám k nějakému unilaterálnímu odzbrojení, to opravdu není můj plán. Tady jde o to, pojďme se bavit o tom, jaké jsou reálné hrozby pro Českou republiku, resp. Evropskou unii jako celek a co my s tím můžeme dělat. Je tou hrozbou Ruská federace? Je tou hrozbou Čína? Nebo kdo je tou hrozbou? Podíváme-li se na vojenské výdaje Evropské unie jako celku, tzn. těch 28 států, které jsou v ní sdružené, sečteme-li je, dostáváme se k číslu, které je zhruba třikrát větší, než kolik jsou vojenské výdaje Ruské federace. Potřebujeme, aby to bylo čtyřikrát? Pětkrát? Nebo kolik je ten cílový stav? To je ta otázka, kterou si kladu, protože nevidím důvod, proč by to mělo být čtyřikrát nebo pětkrát víc.
Co vidím jako problém a na co upozorňuji, je Evropská komise, že zhruba 30 % výdajů, které vydáváme, je vydáváno neefektivně, protože my nemáme společný systém vyzbrojování, my nekupujeme ty tanky a další zbraně společně, my si kupujeme každý svoje typy, ty jsou pak vzájemně nekompatibilní a je to problém.
Takže pojďme se bavit o tom, co potřebujeme a co na to potřebujeme vydávat za zdroje, a třeba dojdeme k tomu, že ta 2 % skutečně nepotřebujeme. Ano, já chápu, že Rusko vydává 5,5 % HDP. A nemyslím si, že bychom je měli honit, protože 5,5 % HDP je pořád daleko míň, než kolik my vydáváme v Evropské unii jako celku. Děkuji. (Potlesk z lavic Pirátů.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Černý, poté paní poslankyně Černochová, poté pan předseda Stanjura se zapojí do faktických poznámek. Prosím, pane poslanče. Doufám, že budete reagovat na vystoupení svých předřečníků v rámci faktické poznámky.
Poslanec Alexander Černý: Samozřejmě že se v rámci jednacího řádu budu pohybovat jen v mezích, které jsou k tomu určené. To, co tady zaznělo, mi umožňuje, abych reagoval takřka na všechno, ale já to řeknu postupně. Už nebudu opakovat, promiňte, ty poklony, které jsem učinil v úvodu, ale pokusím se na to navázat.
Nechci předkladatelům nic podsouvat, to v žádném případě. Ale kdyby bylo přednostně těch budoucích více než hodně sto, nad 100 miliard, koncipováno tak, že budou využity výhradně pro obranu České republiky, asi bychom těžko hledali argumenty proč ne. Leda bychom se mohli zeptat na to, co je vede právě k téhle částce. Já se o to pokusím, protože si myslím docela, že by nás to mělo zajímat, o peníze jde koneckonců až v první řadě ve všech případech, a představte si, že by takhle zamašličkované byly všechny kapitoly. No tak pak už tady jsme opravdu skoro zbyteční, to už nemá cenu nikam jezdit.
Ten čas, který mám ještě vymezený, mi stačí k tomu, abych složil poklonu současné vládě v demisi, protože bych mohl až na malilinkaté výjimky podepsat jejich zamítavé stanovisko k tomuto návrhu. A jsem si skoro jist, že bude-li tahle ta rozprava pokračovat ještě dostatečně dlouho, že se nám podaří přesvědčit i ty, kteří o tom zatím váhají, že tento zákon opravdu v tuto chvíli ještě nepotřebujeme.
O stomiliardovém vnitřním dluhu armády se mluvilo už před mnoha lety. Rozpočet nekorigoval těch sto miliard, takže se ten stomiliardový dluh prohluboval. V příští technické poznámce vám řeknu (předsedající upozorňuje na čas), jak to bude s 500 miliardami. (Ozývá se smích i lehký potlesk zleva.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Já bych jenom pro všechny vystupující s faktickou poznámkou chtěl říct jednu věc, že je přihlášena s přednostním právem paní ministryně. Možná by přispělo debatě, kdybyste jí umožnili vystoupení a poté pokračovali ve faktických. Samozřejmě, kdo je přihlášený... Je to gentlemanská žádost pro ty, kteří uvažují o faktické poznámce, jestli by si ji nechtěli schovat až po vystoupení paní ministryně.
Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Budu jenom velmi stručně vaším prostřednictvím reagovat na pana kolegu Hájka. Ta 2 % si nikdo nevymyslel. Ta 2 % byla zmíněna už na summitu ve Walesu, že mají být mezi státy uplatňována ještě za minulého amerického prezidenta i za toho současného. Následně, a byli to ministři vaší vlády, prostřednictvím pana předsedy kolego Hájku, kteří na to kývli, že ano, že si jsou vědomi toho, že je zapotřebí tyto závazky plnit, protože platí ono pravidlo pacta sunt servanda.
Co se týče 1,4 % HDP z minule, to byl ten problém. Vy jste to měli v koaliční smlouvě a nedodrželi jste to. To je ten důvod, proč si myslím, že jediná možnost je ošetřit to v zákoně. A ani programové prohlášení, ve kterém to máte. A je s podivem, že teď říkáte něco jiného, nehlásíte se k tomu. Tak se samozřejmě dá změnit. Víte, ono by, jak jste říkal ta krásná čísla, jak ten rozpočet jde nahoru, to by platilo tehdy, pokud by byl schopen váš ministr ty finanční prostředky utratit. Já už jsem to tady říkala před tím.
Já se omlouvám. (Řečnice se otáčí do vládní lavice, kde se hlasitě baví poslanec Farský s ministryní obrany.)
Já už jsem to tady říkala předtím. Není možné, aby každý rok panu ministrovi, když tam zbylo v průměru kolem 5 miliard, jeden rok v roce 2015 bylo méně, protože předplatil gripeny a byly to jenom 2,5 miliardy, tak aby se toto započítávalo do toho, že výdaje na obranu jdou nahoru. Nejdou nahoru. Jdou dolů. Vždyť jak říkám, v roce 2017 budeme pod 1 % HDP.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda Stanjura a poté pan poslanec Černý. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Chtěl bych využít faktickou poznámku, abych reagoval na vystoupení pana poslance Peksy a některých dalších kolegů. My jsme určitě pro, abychom se bavili o výdajích, které bude činit Česká republika, aby česká armáda byla efektivní. To přece ale není nic proti tomuto návrhu zákona. Myslím, že to je samozřejmý předpoklad, že ty výdaje musí být efektivní.
To, že si každý stát nakupuje zbraně, jaké chce, resp. že tam není kompatibilita, to je fakt. A mluvil o tom pan poslanec Juříček. Tak jestli je někdo silný, tak je to zbrojařský průmysl. Zeptejte se... Už to, že naše vláda v demisi garantuje rok 2019, je absurdní věta, ale budiž. Zeptejte se stávajících členů vlády či pana premiéra, zda už ho kontaktoval čelný představitel země, který chce dodat nějaké zbraně České republice. Já si tipnu, že ano, i když o tom nic nevím. To jsou přece kontrakty, které se domlouvají na úrovni předsedů vlád, prezidentů, ministrů obrany. Tak to berme jako fakt. V takovém světě žijeme. A současně si ale řekněme, že máme vlastní průmysl a že je úkolem i České republiky a české vlády, pokud je to zboží konkurenceschopné a má dobrou cenu, aby dodávaly české firmy. Ale v takovém prostředí určitě žijeme.
A poslední - k těm výdajům Ruska a k Evropské unii. Řeklo se "nevzpomínejme", ale někdy si musíme vzpomenout. Tak pamatujete si na studenou válku? A na to, proč vlastně komunismus padl? Mimo jiné proto, že se nebyl schopen vyrovnat fungujícím ekonomikám ve výdajích na obranu. A my jsme ty komunisty uzbrojili. To, že KSČM říká, že ten zákon nepotřebujeme, je jasné. Oni chtějí vystoupit z NATO. Tak proč by oni měli podporovat nějaké výdaje? (Nesrozumitelné.) Já tomu rozumím, i když s tím nesouhlasím. Ty já přesvědčovat nebudu. Ale vás ostatní. Děláme to pro sebe.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní mi dovolte přečíst krátce omluvy. Pan poslanec Birke se původně omlouval do 11 hodin, mění svoji omluvu a omlouvá se po celý den dnešního jednání z pracovních důvodů. Pan poslanec Vít Rakušan se omlouvá od 10.30 do 11.45 z pracovních důvodů.
Nyní faktická poznámka - pan poslanec Černý. Máte slovo.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji, pane předsedo. Budu v rámci pochopitelně faktické poznámky reagovat na předřečníky, v tomto případě tedy na kolegu Stanjuru. Víte, vystoupit ze Severoatlantické aliance by nás přišlo nepředstavitelně draho. My nejsme takoví blázni, abychom něco podobného mysleli jako jednorázový krok, který nebude doplněn ničím jiným. Takže pane kolego Stanjuro prostřednictvím předsedajícího, vezměte na vědomí, že klub poslanců KSČM nejsou lidé chudí duchem a nechtějí vystoupit ze Severoatlantické aliance proto, aby přinutili Českou republiku dávat na obranu 30, 40, možná polovinu našeho rozpočtu. To prostě nechceme. Takže máme pochopitelně projekt, který by měl nahradit naši účast v Alianci.
Ale teď se vrátím k tomu, taky to zaznělo, takže je to reakce na to, co už tady bylo řečeno, pokusím se vám sdělit, jak je to s těmi 500 miliardami. Víte, že rozsah vnitřního dluhu 100 až 500 miliard, to je pochopitelně trochu silná káva. Těch 500 miliard vzniklo tak, že si někdo dal práci a spočítal, kolik toho armádě chybí, kdyby náhodou už předchozí všechny garnitury dostávaly ona pomyslná 2 % z hrubého domácího produktu. Pak bychom se přiblížili oněm 500 miliardám vnitřního dluhu. Je to fikce. Je to pochopitelně vycucané číslo. Takových bychom mohli vyfabrikovat libovolné množství.
V příští své faktické poznámce se pokusím odpovědět na to, nebo položit si otázku, proč to vlastně všechno děláme, k čemu to všechno směřuje. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení časového limitu. Dobré dopoledne všem. Nyní s přednostním právem paní ministryně Šlechtová.
Ministryně obrany ČR Karla Šlechtová Vážený pane předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, musím sdělit, že jsem velmi ráda, že k bodu Ministerstva obrany se dostávám po hodině a půl. Děkuji za tu možnost zde vystoupit. Budu hovořit velice stručně k debatě, která zde proběhla, a to v několika bodech, a v závěru se vyjádřím k předloženému poslaneckému návrhu zákona, protože o tom tady dneska všichni jednáme a k němu budeme hlasovat. K ničemu jinému.
Zaprvé. Jsem velmi ráda, že všechny politické strany napříč touto Poslaneckou sněmovnou považují obranu České republiky za svou prioritu. Slyším to ráda já, slyší to rádi určitě zaměstnanci Ministerstva obrany, ale především vojáci, kteří toto zajišťují. Sami víte, že jsem několikrát sdělovala, že chci obranyschopnou a bojeschopnou armádu České republiky. Ale s tím souvisejí další věci, ať je to rozpočet, ať jsou to akvizice, ať je to řádné a správné plánování potřeb od vojáků přes Generální štáb, co doputuje na Ministerstvo obrany. Jde o ty potřeby, které se musejí zmapovat.
Zadruhé. Přijdu si tady trochu jako mlýnské kolo. Nastoupila jsem na Ministerstvo obrany před pěti týdny. Pět týdnů tam zkoumám, řeším všechny záležitosti, které mi tam leží na stole. A chtěla bych také vědět, zda za čtyři roky zde bude jakýkoli poslanec za jakékoli politické uskupení, který řekne, že pokud já budu podepisovat ty dané smlouvy, tak že možná budu stejně jako paní Parkanová. Ale aspoň ti vojáci budou mít výstroj, budou mít výzbroj a budou mít techniku, kterou v tuto chvíli nemají. Máme ruská děla. Máme radary, které jsou 15 let po své životnosti. A proč se to neřešilo? V tuto chvíli mi leží na stole hodně věcí. Já to řeším. Já to vyřeším. A budu doufat, že za ty čtyři roky tady bude někdo stát, kdo řekne, že to bylo správně vyřešeno a že jsme rádi, že to Šlechtová podepsala.
Ministerstvo obrany, Armáda České republiky má dlouhodobý plán, který se nazývá Koncepce výstavby Armády České republiky. Je to plán výstavby Armády České republiky do roku 2030. Schválila to Sobotkova vláda. Prošlo to výborem pro obranu. Čili plán existuje. Tento plán obsahuje různé důležité akviziční projekty, které vycházejí i z našeho závazku členství v Severoatlantické alianci. K tomuto takzvanému KVAČRu existuje střednědobý plán, který už rozebírá ty velké věci do opravdu plánů i harmonogramů a samozřejmě cenového odhadu, jakým způsobem armáda ty potřeby vůbec bude realizovat prostřednictvím akvizičních procesů na Ministerstvu obrany. V tuto chvíli mohu sdělit, že ne vše sedí, ale já doufám, že za možná rok, rok a půl se nám podaří, aby opravdu všechno bylo řádně plánováno a aby to sedělo na střednědobé cíle KVAČRu, což jsme samozřejmě také posílali do NATO, protože tím jsme dali najevo, že se zavazujeme k těm dvěma procentům.
Mým opravdu velkým cílem je zajistit potřeby vojáků - od posledního vojáka přes samozřejmě naše vojáky v misích, Generální štáb apod. Jenom abyste věděli, jak to funguje. Ministerstvo obrany v podstatě má, já to nazývám, další sekci, což je Generální štáb Armády ČR, která řídí Armádu ČR, to znamená vojáky. Generální štáb je odpovědný za to, že na Ministerstvo obrany přijdou tzv. specifikace podle potřeb, které by měly navazovat na střednědobé cíle, které by měly navazovat na KVAČR. Ty specifikace chodí, ale ty specifikace často, občas nebývají reálné. Pak probíhá marketingový průzkum dva roky, což je ukázka například víceúčelových vrtulníků. A zde mohu sdělit veřejnou informaci, kde já v tuto chvíli disponuji výsledkem marketingového průzkumu po dvou letech. Po dvou letech nikdo neprošel. Takže v tuto chvíli jsem zadala Generálnímu štábu, že do 31. ledna chci přesnou reálnou specifikaci na pořízení víceúčelových vrtulníků, které budou použitelné pro Armádu České republiky, a samozřejmě následně je budeme zadávat. Chci urychlit, ztransparentnit a zefektivnit akviziční procesy.
Zákon o zadávání veřejných zakázek. Když se zpracovával, Ministerstvo obrany mělo spoustu připomínek, chtělo spoustu výjimek. Výjimky tam jsou. Zadávat se dá, dá se to zjednodušit, dá se to urychlit. Ale tady vás chci ještě upozornit na jednu záležitost. Vzhledem k tomu, že mnoho akvizičních procesů vyžaduje prověrky uchazečů na pořízení právě například techniky nebo dalších věcí, ne všichni uchazeči toto splňují. V tuto chvíli se stalo, že již například dva velké akviziční procesy jsme museli vrátit s tím, že nesplňují technické parametry. Čili ty procesy netrvají dlouho jenom kvůli tomu, že to nelze naplánovat, ale trvá to i kvůli tomu, že se uzavírají, protože nikdo nevyhrál danou zakázku, a soutěží se to nanovo, což je samozřejmě pro mě velká výzva to opravdu změnit.
Další věc. Rok 2017 znamenal, že Ministerstvo obrany nevyčerpalo 4,5 mld. To je fakt. Když jsem si zjišťovala, co v těch 4,5 mld. je, koneckonců vy, především rozpočtový výbor, to určitě od nás dostanete, tak v tom jsou často běžné výdaje, například na servisy. Jsou v tom běžné výdaje na servisy letadel a samozřejmě mé otázky vedly k tomu, kde jsem se ptala, proč jsme to tedy predikovali na rok 2017, když víme, že například oba dva naše airbusy půjdou v roce 2018 čtyřikrát do opravy. Takže v tuto chvíli chci nastavit správně i plánování, které nám následně odpoví na to, že jsme schopni čerpat rozpočet. V tuto chvíli nejsme a není to vina jenom mého předchůdce, je to chyba mnohých dalších ministrů, kteří seděli na tom ministerstvu a kteří se obávali ty akviziční procesy spustit, a proto je tam opravdu spousta nevyřešených záležitostí.
Co se týká roku 2017, čerpáno v procentech vůči požadavku HDP bylo 1,07. Za rok 2018 tím, že máme rozpočet 58,9 mld., ten odhad je 1,13 % za podmínky, že všechny akviziční procesy, které jsou plánovány na rok 2018, budou realizovány. Já teď v lednu stojím před Parlamentem ČR, před Poslaneckou sněmovnou, a sděluji vám, že nebudou. Nebudou, protože některé musíme upozadit, některé budou dlouho trvat a některé se budou muset posunout do roku 2019. Ale to nevadí, protože jsem schopna s tím rozpočtem něco dělat. Tady padl návrh například na rozšíření vzdělávání. To jsem navrhla na rok 2019, kdy už jsem navštívila střední vojenskou školu, kde chceme otevírat pobočky v jiných krajích, například v Karlovarském kraji v roce 2019. Chci to samé učinit i s Univerzitou obrany, kterou jedu navštívit v pátek, kde studujeme obory, nebo vojáci studují obory, které v tuto chvíli považujeme za již celkem irelevantní pro potřeby Armády ČR. Takže chci úplně i jinak nastavit školství pro naše vojáky.
Další věc, co zde padlo. A teď se vrátím k zákonu, který zde předkládáme, prostřednictvím pana předsedajícího. Státní rozpočet, který navrhuje ministr jakéhokoliv ministerstva, následně schvaluje vláda ČR, projednává ho s Ministerstvem financí. S tím rozpočtem jdeme za vámi do Poslanecké sněmovny. Takže vy, vážení poslanci, poslankyně, v podstatě mně můžete pomoci, že každoročně v tom návrhu rozpočtu budou například ta 2 %. Nicméně vás chci požádat o jednu věc. Já teď nezaručím, že za rok 2018 se vyčerpají 2 %. Řekla jsem vám odhad 1,13. Na rok 2019 to bude možná trochu více, nicméně v tuto chvíli vyčerpat 2 % není reálné právě z důvodu toho, že nejsou nastartovány mnohé akviziční procesy. A to není vina jenom pana ministra Stropnického, já ho zde musím samozřejmě trochu i hájit, je to vina i ostatních ministrů, ať už tam byli za různé politické strany, a nebudu komentovat například vyjádření pana Vondry k červenému tlačítku. On možná ani nevěděl, že nějaké existuje, protože ho dával náměstkům.
Další věc. Chci zde sdělit, že s tímto návrhem, který zde přišel, já ho i vítám, ale vzhledem k tomu, že vím jako ministryně obrany v tuto chvíli na základě všech čísel, podkladů, dokumentů, plánů, KVAČRu, akvizičních procesů my nejsme schopni to naplnit. Čili já vás žádám o zamítnutí tohoto návrhu, ale s tím, dejte mi prosím rok a za rok, pokud budeme vědět, že se nám zlepší akviziční procesy, Ministerstvo obrany samo připraví případně návrh novelizace zákona nebo nový návrh, který toto bude obsahovat. Jinak z obecného pohledu mít v zákoně to, k čemu jsme se přihlásili vstupem do NATO, je nadbytečné. Čili v tuto chvíli se zde můžeme bavit i o smysluplnosti toho, abychom ten závazek měli.
Vy jako vážení poslanci a poslankyně jste odpovědní za to, že zde schvalujete státní rozpočet. Budu velmi ráda, pokud i na výboru pro obranu se budeme bavit o právě těch potřebách, akvizičních procesech a možném čerpání za jednotlivé roky z Ministerstva obrany. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Ještě bych se chtěl zeptat, paní ministryně, jestli to mám brát jako návrh na zamítnutí, protože on nezazněl v rozpravě. Ten zazněl ve zprávě zpravodaje, nikoliv v rozpravě, takže zatím ho nemám. Dobře, tak zatím ne. V tom případě tady mám tři faktické poznámky. První je na řadě pan poslanec Černý.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji, pane místopředsedo. Já se k tomu proč asi hned tak nedostanu, protože musím logicky reagovat na to, co řekla paní ministryně. Jednak je evidentní, že se podílela na té vládní zamítavé zprávě, a tím pádem by se s ní dalo souhlasit, ale zdaleka ne ve všem. Je škoda, že ten rok, o který nás žádá, je věc velice relativní. Čert ví, jak to bude s tím rokem. Možná by vláda v demisi měla počítat na dny, možná maximálně týdny, a jak to bude s další vládou, to teprve uvidíme. Takže s tím rokem nevím, jak to bude.
Můžu jenom konstatovat ve shodě zase určitě s paní předsedkyní výboru Černochovou, že pan předchozí ministr obrany měl ne rok, ale čtyři, že to byl ministr, který měl bezkonkurenčně nejlepší podmínky ze všech ministrů obrany, co já tedy pamatuji, a už jich tady pár pamatuji, měl navíc napříč politickým spektrem podporu ve věci výdajů, dokonce jsme mu nabízeli několikrát, že mu pomůžeme zvýšit výdaje na obranu, a co je snad nejdůležitější, pracoval v podmínkách, kdy se začala projevovat konjunktura, to znamená, kdy se oživovala ekonomika a peníze prostě byly. Ruka Páně byla otevřena, ale nebyl nikdo, kdo by dokázal ten nástroj uchopit a smysluplně ho využít. Já jsem byl častým kritikem pana ministra obrany a doufám, že budu mít komfortnější pozici v tomto volebním období a že paní nová ministryně se zaslouží o to, abychom s tímto institutem, tedy s kritikou, se museli obracet jen na věcné případně dílčí problémy (upozornění na čas) a ne generálně na rezort. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní tady mám s faktickou poznámkou přihlášeného pana poslance Maška.
Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych rád zareagoval prostřednictvím pana předsedajícího na pana Stanjuru, kde bylo řečeno: 0,2 % HDP ročně, vždyť to není problém. Včera jednat o zrušení daně z nemovitosti 12 miliard ročně, vždyť je to drobotina, není problém.
Já bych s tím samozřejmě z hlediska bojeschopnosti naší armády také neměl problém, kdybych byl přesvědčen, že ty peníze se v bojeschopnost přetaví. Velmi si vážím našich polních nemocnic, s nimi mám osobní zkušenost. Jsem rád, že se podařilo nezrušit takovou investici, jako je Těchonín, ač se o tom uvažovalo. Vážím si chemiků. Tohle všechno bychom asi měli v rámci NATO umět prodat. Ale dávat 10 miliard bianko šek ročně, aniž bychom ty akvizice měli opravdu připravené a jen roztáčeli spirálu delaborace staré munice, což znám také z osobní praxe v Poličce, kde jsem byl v minulosti na návštěvě, a zase pořizování nové munice, vyzbrojování našich aktivních záloh, které mají v současnosti zachránit armádu a její početní stavy - já si myslím, že tady chybí opravdu dlouhodobá koncepce.
Není to věc našeho ministra, samozřejmě naší paní ministryně vůbec ne, protože to se táhne už z minulosti. Čili v té armádě je opravdu třeba se bavit o koncepci. Myslím si, že je možné tam skokově dát a schválit tady i více peněz, ale až v okamžiku, kdy to bude mít smysl, a ne, jak tady říkala paní Černochová prostřednictvím pana předsedajícího, prostě tam leží 5 miliard a my jsme je nedokázali utratit. Já jsem rád, že jsme je nedokázali utratit, když bychom to nedokázali smysluplně. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Mám tady opět tři faktické poznámky. Prosím opět pana poslance Černého.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji, pane předsedo. Neustále se bavíme o penězích. Dovolte mi jednu otázku. Proč vůbec chceme vydávat jakékoliv peníze na zajištění obrany? Asi proto, že se o něco bojíme, odpovídám si sám. Bojíme se, že nás někdo může ohrožovat, ani ne tak že nás ohrožuje už teď, to už by bylo pozdě teď se bavit o obraně. Je to koncepční záležitost, musíme myslet dopředu. Takže máme obavu z toho, co by mohlo přijít. Jinak nemá smysl armádu budovat. A musíme to dělat s předstihem, protože vybudovat armádu ze dne na den, jak nám paní ministryně před chvílí plasticky ukázala, je prostě nesmysl, to vůbec nepřipadá v úvahu. Musíte vycvičit lidi, musíte si ujasnit, co vlastně potřebujete pro ty lidi, aby mohli tu funkci vykonávat. A to všechno jsou velmi, velmi dlouhodobé procesy.
Čas nevidím, takže budu pokračovat.
Ve chvíli, kdy to uděláte a naplánujete si to, tak zjistíte, že vám nikdy nebude dostačovat rozpočet. Prostě vždycky narazíte na nějaké bariéry. A v tu chvíli se začnete zabývat tím, jak to tedy udělat, abych přesvědčil minimálně těch 200 nebo 100 poslanců, kteří by měli zvednout ruku pro rozpočet, že do resortu armády je třeba nalít - zatím jsme tam dávali ubohých 40 miliard v minulých letech, 42, 43, teď se to trochu zvedlo, takže se motáme po těch vratkách kolem 50 miliard reálně. Přitom jsme slyšeli, správně jsme slyšeli, že některé výdaje by vůbec do toho rozpočtu zakomponovány být neměly, tedy skutečná částka, kterou lze použít na obranu, je ještě menší.
Když to takhle pěkně shrnu, tak se dostanu do situace, že musím najít důvod, proč mám žádat tuhle ctěnou Sněmovnu, aby mi dala tolik peněz. My uvažujeme do budoucna, že by to mělo být dramaticky víc, hodně přes 100 miliard, a to si zaslouží odpověď na otázku (upozornněí na čas), kdo nás to vlastně ohrožuje.
Takže v příští faktické vám řeknu, proč de facto tak moc zbrojíme.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Nyní tu mám s faktickou paní poslankyni Černochovou.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych chtěla reagovat na pana kolegu poslance Maška vaším prostřednictvím. Pokud mu je jedno, že zůstalo v rozpočtu skoro 5 miliard za minulý rok, tak proč ten rozpočet tady schvalujeme? Mimochodem, nebylo to poprvé, co tam zůstala takováhle částka. Jak už jsem řekla, v roce 2014 to bylo něco přes 4 miliardy, v roce 2015 něco kolem 2,5 miliardy jenom proto, že se předplatily gripeny mimo ten cyklus, kde by se normálně měly předplatit, v roce 2016 to bylo také přes 4 miliardy a v roce 2017 4,5 miliardy. Přijde vám to normální, kolegové, že si tady z rozpočtu děláme trhací kalendář?
Nemluvě o tom, že když se schvaloval rozpočet pro rok 2018, tak tam jsem společně s mými kolegy poukazovala na to, že naopak hovoříte o tom, že chcete více vojáků vysílat na mise, ale finanční prostředky tam máte nižší než v minulých letech. Upozorňovala jsem na to na výboru pro obranu, ať ještě pozměňovacími návrhy někdo ten návrh změní, že nemůžete tvrdit, že chcete více vojáků někam vysílat, a zároveň finančních prostředků dávat méně.
Takže skutečně bych položila otázku prostřednictvím pana místopředsedy panu Maškovi, k čemu tedy děláte vůbec nějaké vládní prohlášení, ve kterém ta 2 % máte, když je druhým dechem zpochybňujete. Skutečně ta věta o 2 % v programovém prohlášení je a včera dokonce to i na tom summitu zmiňoval váš šéf, pan premiér Babiš.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní je přihlášen opět pan poslanec Černý s faktickou poznámkou. Dvě minuty.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji, pane místopředsedo. Skončil jsem u toho, proč vlastně máme dávat desítky, možná dokonce stovky, nebo více než stovky, na zajištění obrany. Pochopitelně proto, že nás někdo ohrožuje. S tím ohrožením je to ale pochopitelně složitější. To by bylo příliš jednoduché, kdybychom řekli ano, je tady hrozba, na našich hranicích stojí král Kazisvět, a proto se musíme připravit na obranu. Král Kazisvět to není, takže začneme hledat důvody. Páni předřečníci se o tom zmiňovali hojně, takže se teď rozhodně neodchýlím od faktické poznámky, když se pokusím nad těmi hrozbami trochu zamyslet.
Kdo je tou největší hrozbou pro Českou republiku, že potřebujeme potenciálně přes 100 miliard ročně na obranu? Ať přemýšlím jak přemýšlím, tak ho mezi okolními státy ať už Evropské unie, nebo těsně za hranicemi prostě nevidím. Vím, že existuje potenciální hrozba Ruskem.
V této souvislosti mi dovolte ještě jeden fakt. My se nepřipravujeme jen na klasickou válku. Kolegové Piráti tady už několikrát velmi správně upozornili na to, že to není jen o tancích a letadlech. O hybridní válce se koneckonců mluví už léta, a když říkám léta, tak to myslím smrtelně vážně, protože první zmínky o hybridní válce pocházejí někdy z období šestého století. To jsme nevymysleli my tady v Evropě, ale naši čínští předchůdci mluvili už v šestém století o hybridní válce a velmi dobře už tehdy věděli, o čem mluví. Taková hybridní válka, to je vám docela zajímavá věc. Bez ní se v dnešní bezpečnostní strategii neobejdeme, ale to až příště. Děkuji zatím za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní mám s faktickou pana poslance Maška.
Poslanec Jiří Mašek: Pane předsedající, dámy a pánové, byl jsem vyzván paní poslankyní Černochovou prostřednictvím pana předsedajícího. Otázka byla, jak je to s těmi 2 %. Tak o tom tady mluvil pan poslanec Hájek a řada dalších. Ano, na 2 % do roku 2024, ale neznamená to ten bianko šek každý rok 0,2 %. Je to o tom, až budou ty akvizice připravené, tak je realizujme.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Bohužel nyní mám paní ministryni Šlechtovou přihlášenu s faktickou. Dvě minuty.
Ministryně obrany ČR Karla Šlechtová Vážený pane předsedající, ctěná Poslanecká sněmovno, já musím reagovat na slova pana poslance Černého. Nevím, jak dlouho ještě bude využívat faktické poznámky prostřednictvím pana předsedajícího, abychom v podstatě slyšeli až závěr. Já jsem tady jasně řekla, že pracuji na tom, aby akviziční procesy byly připraveny. Jsem tam pět týdnů. Vzhledem k tomu, že mnoho let se nic nepodepisovalo, a tady jsme slyšeli, aby nikdo náhodou nebyl jako paní Parkanová, evidentně já tu odvahu mám. Já to prostě podepíšu, protože ti vojáci na útvarech to prostě potřebují. Já bych nerada, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, abyste zpochybňoval, proč chceme vybavit Armádu České republiky. Naši vojáci tady mají chránit naši zemi. A chcete to všichni prostřednictvím všech politických uskupení v této Poslanecké sněmovně. A vy zpochybňujete, ptáte se proč, jaké hrozby nám hrozí. Víte, vám nevadí, že tady máme ruské radary patnáct let staré, z toho patnáct let po životnosti, respektive ne patnáct let staré, ty jsou tady asi možná sto let. Patnáct let po životnosti, z toho tři roky už úplně po životnosti životnosti. Mně ano. Proto se tady řeší nákup těch nových radarů od - nebudu říkat jaké strany.
Další věc: děla. My máme spoustu ruských děl. Máme je schované. A chceme je opravovat, když máme požadavky na ta právě v rámci těch 2 %, abychom nakoupili nová děla, protože ti naši vojáci umí střílet jenom z těch ruských, ale možná neumějí střílet z děl NATO? Já chci koupit více NATO děl a nechci opravovat už ta ruská děla. Ale jenom z toho důvodu, že máme hodně munice? Tak se bude delaborovat. Umíme to. Armáda to umí. Takže prosím nezpochybňujme, proč vůbec máme Armádu České republiky. Protože k tomu vy míříte prostřednictvím pana předsedajícího.
A jenom bych možná doporučila jako poslanec této Sněmovny, jestli by šlo nějak nezneužívat ty faktické poznámky a slyšet celou story. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Nyní je opět s faktickou poznámkou přihlášen pan poslanec Černý, potom paní poslankyně Černochová.
Poslanec Alexander Černý: Omlouvám se, kolegové, stále se ještě nedostanu k tomu, co jsem vám chtěl sdělit, protože musím faktickou poznámkou reagovat na to, co řekla paní ministryně. Paní ministryně, pokud jste pochopila moje vystoupení jako projev nějakého bezmezného pacifismu, tak vás ujišťuji, že tak to není. Já jsem zastánce toho, aby každý suverénní stát - nedovedu si vůbec představit, jak by mohla Česká republika naplňovat základní svoje povinnosti, které jí vyplývají z Ústavy, bez toho, aby garantovala svoji obranu. A velmi mě znepokojuje, paní ministryně, že česká armáda toho není schopna v mnoha případech.
Ve vašem programovém prohlášení vlády v demisi, tedy vlastně už se bavíme o mrtvém dokumentu, je zmínka o tom, že například armáda s policií bude chránit naše hranice. Já bych byl nesmírně rád, kdyby to šlo, ale ono to nejde, paní ministryně. I kdybyste použila Hradní stráž a všechny policisty, tak ani tak nebudete schopni tento úkol ve vašem programovém prohlášení obsažený zajistit. Zkrátka a dobře, pláčete dobře, ale na špatném hrobě, paní ministryně. Já jsem nebyl minulé volební období ministrem obrany zodpovědným za to, že Česká republika je suverénním státem se vším všudy. Mluvit totiž o nějaké suverenitě bez schopnosti zajistit obranu nelze.
Když už se bavíme o té suverenitě, tak chci jenom sdělit, že v rámci prostředí, v jakém se pohybujeme, si pochopitelně i uvědomujeme, jak významnou složkou je právě protivzdušná obrana a schopnost zajistit alespoň náš vzdušný prostor, a s velkým potěšením kvitujeme, že v rámci projektu NATINAD jsme schopni plnit alespoň tyto úkoly. Takže to, že jsme se dokázali se Slováky konečně po deseti letech dohodnout na něčem - (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Na čem, to vám řeknu později.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Nyní mám s faktickou paní poslankyni Černochovou a pak bychom se mohli dostat k rozpravě.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem musela reagovat na pana kolegu poslance Maška vaším prostřednictvím, protože já chápu to, že on je záchranář, lékař, není ekonom. Ale skutečně pokud nějakým způsobem chcete garantovat finanční prostředky, tak je v tom rozpočtu, pane kolego prostřednictvím pana místopředsedy, musíte fakticky mít. Nemůžete tady říkat, že vás překvapuje a že se obáváte zvyšování o 0,2 %. Mimochodem, rozdíl mezi mým návrhem a tím, co vy máte v programovém prohlášení, jsou dva roky. A dva roky, de facto, s ekonomickou predikcí, která je teď, ta může být úplně jiná, takže skutečně není to nějaké horentní číslo, přistupovali jsme k tomu velmi odpovědně, aby to nebyl skok ze dne na den, ale jiným způsobem toho nedocílíte.
Mimochodem, za ministrování pana Stropnického v roce 2014 jsme byli na 0,95 % HDP, v roce 2015 na 1,04 % HDP, v roce 2016 0,97 % HDP, 2017, tam ještě jsme závěrečný účet neschvalovali. Předpokládám, že to budeme mít na výboru někdy po březnu, a myslím si, že tam se skutečně pod to 1 % opět dostaneme. Takže ony jsou dva ty údaje. My jsme se o tom bavili na tom minulém výboru, že jsou dvě statistiky, které se vedou a jsou svým způsobem trošku nefér, protože ta jedna z nich je zkreslovaná, ale o tom se tady bavit nechci. Jenom jsem chtěla vysvětlit panu kolegovi Maškovi, že skutečně bez finančních prostředků v rozpočtu (upozornění na čas) k navyšování rozpočtu docházet nemůže.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Nyní se mi s faktickou přihlásil ještě pan poslanec Králíček. Prosím.
Poslanec Robert Králíček: Dobrý den. Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych chtěl jenom zareagovat krátce na paní předsedkyni Černochovou, a sice je pravda, že se neshodujeme hlavně v čase. Já se domnívám, že schválit tuto novelu je předčasné. Ať armáda přijde s konkrétními projekty vyzbrojování, přezbrojování, s konkrétním detailním harmonogramem, kdy a jak chce nakupovat, ať promítne přesun hrozeb do kybernetického prostoru, protože jak zmínila třeba paní ministryně prostřednictvím pana předsedajícího, máme možná několik desítek děl či stovek techniky, kterou nepoužíváme, ale nutně ji potřebujeme, protože ty hrozby se dnes přesouvají do kyberprostoru a útočí se jinde. Tak pokud armáda bude mít konkrétní projekty i v této oblasti, tak rád to podpořím, ale v současné době se domnívám, že je to opravdu schválení bianko šeku, a předčasné. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní se opět přihlásil pan poslanec Černý. Dvě minuty, pane poslanče.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji, pane místopředsedo. Já se omlouvám pochopitelně všem kolegům, kterým takto vstupuji do jejich záměrů, ale ujišťuji vás, že ve chvíli, kdy budete konstatovat, že není nikdo přihlášen s faktickou, tak ji okamžitě stáhnu. Chtěl jsem tedy pokračovat v tom, co jsem začal. Doufám, že jsem přesvědčil přítomné, že nejsme pacifisti a rozhodně nechceme poškodit obranyschopnost České republiky, ale stále si klademe otázku, kdo je tedy ta hrozba, jak ji definovat, abychom dospěli k tomu, že můžeme s klidným svědomím souhlasit s tím, že budeme na obranu vydávat tak obrovské prostředky.
Ta hrozba je dnes docela fiktivní. Dostali jsme se do situace, kdy se téměř všichni něčeho bojíme. Někdo se bojí o práci, někdo se bojí o zdraví, bojíme se kybernetických útoků, surovinové, energetické a já nevím jaké krize, která může přijít, nebude voda nebo čert ví co nebude, a pochopitelně se už pomalu připravujeme na to, že v rámci těch strachů, které nás opanovaly, se bojíme i o život ve smyslu: ano, může přijít válka. Může být válka a my se musíme bát, protože ta válka, to je opravdu strašná věc, ta si mnohdy nevybírá, před ní jen tak neutečete. A na to se musíme připravit.
Jaká je tedy ale reálná hrozba takové válečné eskapády pro Českou republiku? To je to, oč tu běží. Musel jsem se trochu více zahloubat do čísel, abych na tuto otázku dokázal odpovědět, ale za dvě vteřiny to nestihnu. Takže zatím děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Čas, pane poslanče! A nyní se mi ze sálu hlásil s faktickou pan poslanec Bartošek.
Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo. Mně to připadá, že občas v rozpravě zaznívá, jako kdyby v armádě pracovali hlupáci, kteří vlastně nevědí, co potřebují, kteří nevědí, co mají nakoupit, kteří nevědí, že existuje kybernetická hrozba atd. Buďte si vědomi toho, že armáda velice dobře ví, co potřebuje. Myslíte si, že vrtulníky si vymysleli jen tak, že radary si vymysleli jen tak, že nevědí, že se dějí kybernetické hrozby, že neplánují nákupy? To není otázka armády, to je otázka vedení rezortu, schopnost vysoutěžit a zrealizovat nákupy. To, jakým způsobem se zde vyjadřujete, to pouze svědčí o tom, že s rezortem armády jste se neseznámili, nevíte, že armáda má určitý plán, že ho realizuje a že je to spíš otázka politické reprezentace, jak je schopná tomuto vyjít vstříc.
A ještě další věc. Je potřeba si uvědomit, že jsme součástí NATO, že to je naše bezpečnost a že plníme alianční závazky. Jestliže neplníme to, k čemu jsme se zavázali, znevěrohodňujeme sami sebe. A já odmítám komunistickou demagogii, že budeme mít nějaký přechod od NATO kamkoliv. Je potřeba si uvědomit, že buď budeme součástí NATO jako pevného spojence našeho prozápadního směřování, anebo budeme pouze jednou z dalších kolonií Ruska. Tady není třetí cesta. O tom se zde dnes bavíme.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní se mi s faktickou přihlásil opět pan poslanec Černý. Prosím k věci.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji. Je mi moc líto, že nemůžu pokračovat tam, kde jsem skončil, protože musím ve smyslu jednacího řádu reagovat na předchozího řečníka. Takže mi dovolte, abych konstatoval, že jsme nikdy ani na vteřinu nepochybovali o tom, že ti, kteří vymýšlejí akvizice, tedy ti vojáci, že by snad nevěděli, co potřebují a co by pro ně bylo užitečné. Dokonce si vzpomínám na velmi zajímavé eskapády kolem nákupu cas, kdy vojáci v čele s náčelníkem Generálního štábu nám říkali, co potřebují, a stejně jsme koupili něco jiného. A takových příkladů bych mohl uvádět víc. S těmi tanky to taky není tak úplně jednoduché. Je dobré si zajet do Jičína nebo se zeptat lidí, kteří s tím opravdu přicházejí denně do styku, a oni vám taky vysvětlí, v čem je např. výhoda tanků při bitvách, které se odehrávají v tomto století, tedy v posledních letech, a jaký je obrovský rozdíl, když jedete jiným dopravním prostředkem, anebo když jedete silně pancéřovaným tankem, kde balistická ochrana jednotlivce je zajištěna téměř stoprocentně proti pěchotním zbraním. Zkrátka a dobře to jsou věci, které mě vedou k tomu, abych nepochyboval vůbec o vojácích a o jejich schopnosti vybrat si tu správnou techniku. Musím ale docela a zřejmě efektivně bych dokázal argumentovat, že můžeme pochybovat o těch, kteří o tom v konečném důsledku pak rozhodují, co se vlastně nakoupí, za jakých podmínek, od koho apod.
Takže v tuto chvíli musím zase bohužel konstatovat, že teď už vás nestihnu seznámit s tím, jak to je vlastně s tím ohrožením, a musím počkat na další faktickou. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji a nyní se mi přihlásil pan poslanec Řehounek s faktickou. Mezitím vám přečtu omluvu. Omlouvá se pan poslanec Poul, a to od 15.00 do konce jednání z pracovních důvodů. Dvě minuty, pane poslanče.
Poslanec Jan Řehounek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nechtěl jsem se hlásit, ale prosím vás, pojďme se opravdu posunout. Předpokládám, že kromě pana kolegy Černého, prostřednictvím pana předsedajícího, všichni jsme tady zavnímali to, že je připraven takový rozpočet, který reflektuje potřeby armády, to znamená ten rozpočet na roky 2018, 2019 a 2020 je výrazně progresivní. Paní předsedkyně Černochová, prostřednictvím pana předsedajícího, tady citovala programové prohlášení vlády, že je tam závazek opravdu se dostat k těm 2 %. Já bych tady navázal na kolegu Králíčka, který říkal, pojďme opravdu nejdřív najít ty projekty. Víme, že se připravují vrtulníky, VVP radary. Pojďme se prosím posunout a opravdu neřešme tady všechny tyhle věci. Už v minulém období tehdejší ministr financí, stávající předseda vlády, říkal: přijďte s konkrétními projekty, vláda na ně prostředky vyčlení a dostaneme se opravdu k těm 2 % do roku 2024. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a nyní se tedy posuneme v rozpravě. S přednostním právem se mi zase ohlásil pan zpravodaj Hájek. Zeptám se, jestli to trvá. Trvá.
Poslanec Josef Hájek: Kolegyně a kolegové, nechci to prodlužovat, každopádně musím trošičku reagovat na dnešní rozpravu. Já chci využít toho, co tady říkala paní ministryně, že opravdu je nutné se zaměřit na věci, ne na financování v tuhle chvíli, ale podívat se na to, jak zefektivnit ten akviziční proces. To znamená, opravdu v téhle chvíli Ministerstvo obrany má peníze a není schopné je čerpat.
Já chci využít toho, co tady říkal pan místopředseda Sněmovny Fiala. Nedívejme se zpátky, to tady můžeme každý na sebe útočit, jestli bylo a nebylo. Prostě situace je taková, že chceme bránit naši Českou republiku, chceme zefektivnit, střednědobý výhled hovoří o tom, že skutečně trend je stoupající. Vláda v demisi dala svůj závazek, chce do roku 2024 dát 2 % HDP. Bavme se tedy skutečně o tom, jak účelně tyhle prostředky čerpat.
Každopádně chci tady na mikrofon říci, chci tedy oficiálně navrhnout zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobře, já zaznamenám ten návrh. A nyní tedy je do rozpravy přihlášen písemnou přihláškou pan poslanec Černý.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, teď už jsem tady v úplně jiné situaci, v jiné pozici. Byla zahájena rozprava po dvou hodinách, a můžeme se tedy ponořit do problému trochu hlouběji. Pro jistotu, protože předpokládám, že když bylo to moje vystoupení roztříštěno do několika dílčích fragmentů, tak by bylo asi vhodné, abych vám to všechno zopakoval v ucelené podobě, takže se teď pokusím o velmi stručnou rekapitulaci, ale v heslech a komplexně.
Vycházím z jedné zásadní teze. Ta teze zní, a ještě vám ji zopakuji potom nakonec: za mír se musí bojovat, válka přijde sama. To je heslo, které jsem pochopitelně nevymyslel já, to není žádná novinka, ale zkuste si to párkrát zopakovat. Za mír se musí bojovat, válka přijde sama. Tak to prostě docela reálně v moderních dějinách společnosti - a když mluvím o moderních dějinách, tak se pohybuji někde od Říma - tak to prostě funguje. Hrozby, které nás potenciálně ohrožují, i v předkládací zprávě autorů tohoto návrhu je řečeno, že je to např. Rusko.
Stockholmský ústav pro strategická studia zveřejňuje poměrně pravidelně čísla o tom, jak kdo je na tom s obrannými výdaji. Podle tohoto ctihodného institutu, všeobecně ve světě i v Alianci uznávaného, jsou výdaje Ruské federace v přepočtu asi 70 mld. amerických dolarů ročně. To mimochodem, také podle tohoto institutu, tvoří jen 27 % výdajů evropských členských zemí Severoatlantické aliance, tedy bez Spojených států a Kanady. Když říkám bez Spojených států, tak se dopouštím v případě, že mluvím o Alianci, velmi fatálního zjednodušení. Aliance je - celá Severoatlantická aliance - ze dvou třetin a možná i větším procentem, větším podílem tvořena Spojenými státy a pak zbytkem světa.
Díky tomu, že Spojené státy dlouhodobě vydávají na obranu a na vojenské výdaje několikanásobně větší částky v procentech HDP než my, dostaly se postupně do situace, kdy technologická převaha americké armády vůči ostatním členským zemím Severoatlantické aliance je tak velká, že jsou ty prostředky mnohdy až nekompatibilní a nasadit do jedné společné operace americkou armádu s armádami dalších členských zemí bývá někdy docela problém.
Všimněte si, že téměř každé vojenské operaci Aliance velí americký důstojník, až na velmi čestné výjimky. Je to dáno tím, že ani komunikace na úrovni všech není tak jednoduchá. A dává nám obrovský problém dosáhnout takového stavu, abychom byli alespoň s těmi elitními jednotkami na úrovni, která bude umožňovat komunikaci.
Jistě jste si všimli, že prezident Donald Trump jednorázově zvýšil výdaje na americkou obranu zhruba o 25 miliard amerických dolarů v tomto roce 2018, jednorázově, a počítá se s tím, že výdaje Spojených států v roce 2018 se budou pohybovat kolem 639 miliard amerických dolarů. To jsou čísla stará několik málo týdnů. Těch 639 miliard amerických dolarů za Spojené státy plus vojenské výdaje členských zemí evropských dohromady dává částku, která už překračuje docela jistě jeden bilion amerických dolarů.
Zopakuji - ruské výdaje na obranu se pohybují v řádu 70 miliard amerických dolarů. Trochu jinde je dnes Čína, ale ta je tak daleko a má tak odlišné zájmy, že tu jsme ani my doposud za hlavního protivníka a nepřítele neoznačili, takže odtud asi bezprostřední nebezpečí hned nehrozí.
Máme tady ale ještě dalších pár čísel. Země Severoatlantické aliance, a to není omluva pro našeho ministra obrany, nebo protože my jsme se víc nesnažili, které jsou na tom ekonomicky neporovnatelně lépe než my, např. Lucembursko nebo Belgie, vydávají na svou obranu zhruba tolik co my, někteří dokonce ještě méně. Není tedy žádným znaménkem, že musíme, nutně musíme, zvyšovat výdaje na obranu proto, abychom se zalíbili někomu v Bruselu nebo ve Washingtonu. My jsme dnes v situaci, kdy si naopak můžeme úplně klidně dovolit se zamyslet nad tím, kolik opravdu naše armáda je schopna absorbovat. Kolik tam můžeme nalít, aby to mělo smysl.
Paní ministryně tady velmi správně naznačila, jak složité jsou akviziční procesy, jak snadné je dostat se do obrovských skluzů, když se pořádně nepracuje na ministerstvu, ale současně nám také řekla, a koneckonců vyplývá to např. z programového prohlášení vlády, jaké jsou naše cíle. My chceme, aby Armáda ČR měla, nebo aby se přiblížila, alespoň v programovém prohlášení jsem si to čísílko přečetl, k 30 tisícům mužů. To znamená, že ještě pár lidí musíme nabrat.
Paní kolegyně Černochová učinila v uplynulém volebním období nesmírně záslužnou práci, když se postarala a opravdu svou houževnatostí a pílí přinutila výbor pro obranu a následně i ministra a Generální štáb, aby věnoval daleko větší pozornost aktivním zálohám, než tomu bylo v minulosti. Díky tomu se situace dramaticky změnila. Dramaticky proti tomu, co předcházelo její snaze, ale je to stále nedostatečné. To přece všichni víme. Pokud se bavíme o 5 tisících lidech, kteří by měli být v aktivních zálohách, tak to v žádném případě není ta číslovka, která by mohla suplovat onen fatální nedostatek lidí pro zajištění naší obrany.
Dámy a pánové, teď mi dovolte několik údajů, které hovoří opravdu o obraně naší země. My potřebujeme na zajištění obrany teritoria České republiky, tak jak nám to ukládá konec konců Ústava, o to bychom se měli starat, rozhodně víc než 100 tisíc lidí. Ty reálné údaje jsou kolem 150 tisíc mužů, které bychom potřebovali. Pochopitelně, že tak velkou armádu nemá nikdo, stát našeho rozměru nemůže mít 150 tisíc lidí ve zbrani, ale měl by mít připraveno zhruba 100 až 150 tisíc lidí, kteří, bude-li to nezbytně nutné, budou schopni ony úkoly, které souvisejí s obranou republiky, plnit.
Narážím na to, že v České republice už několik let neexistuje systém, který by něco takového umožňoval. Díky tomu, že jsme před léty poměrně neuváženě a rychle zrušili vojenskou základní službu, tak přes všechny výhrady, které jsme k ní kdy měli, jsme se připravili o to, abychom měli možnost povolat na obranu vlasti lidi, kteří mají alespoň elementární znalosti o tom, co to armáda, chcete-li třeba disciplína a podobné věci jsou. Bez toho to prostě nejde. My jsme se dostali do tak skvělé situace, že když jsme připravovali před čtyřmi lety zákon, který by mohl v této oblasti něco udělat, tak pan ministr Stropnický nenašel odvahu k tomu, aby se smrskly požadavky toho zákona alespoň na to nejnižší minimum, že bychom chtěli mít evidenci o tom, kdo je pro případnou službu v ozbrojených silách schopen, a ani to dnes nevíme. My pouze víme, že Česká republika má k dispozici přibližně 800 tisíc lidí, nejen mužů, ale i žen, které by mohla teoreticky použít, kdyby ale měla alespoň minimální znalost o tom, co je to za lidi, a kdyby alespoň tušila, kteří z nich mají například nějaké zdravotní nebo kvalifikační omezení a jsou použiti pro tu či onu činnost v armádě.
Dovolím si připomenout, že z těch lidí, kteří prošli nějakým způsobem vojenské přípravy, je dnes k dispozici jen malá hrstka, protože většina z nich už se věkově dostává do situace, že jsou nepoužitelní. Jsou příliš staří, byli by fyzicky málo odolní. A ti mladí - tedy nejlepší bojovník je pochopitelně člověk tak ve věku od 20 do 30 let - to jsou lidé, kteří jsou použitelní pro potřeby armády univerzálně, tak tihle lidé nemají absolutně ponětí o tom, co to obrana vlasti je a co by to znamenalo.
Dovolte mi ještě zmínit jeden aspekt, a to je ten - já si dovolím teď tu zkratku udělat proto, že bych byl také rád, kdybychom se už dostali k hlasování, ale to musím říci. Ta 2 % mají ještě jeden oříšek, docela zakuklený. Chápu postavení Američanů, ti si mohou dovolit leccos, a když Donald Trump přišel s tím, že Amerika first, tak fajn, a nebude brát ohled na ostatní, a tím pádem my musíme zvýšit výdaje na zbrojení, my všichni ostatní. Kromě Spojených států nikdo nedosahuje požadovaných parametrů. Velká Británie se vzdáleně blíží, pak už jsou tam jenom řekněme z hlediska rozpočtu možná Řekové, ale ti mají zas trochu jiné problémy, takže to asi také nebude ten správný příklad.
Zkrátka, když Donal Trump přišel s tím, že už nás nebude financovat a že se musíme postarat sami, tak nás všechny vyzval k těm dvěma procentům, a my jsme to paušálně vzali, prostě jak jsme zvyklí - ano 2 %. Vůbec nebereme na vědomí, že armády jednotlivých členských zemí Aliance se poněkud liší, že mají jiné požadavky, jiné potřeby, a zatímco některé armády například budují pobřežní válečné loďstvo, použitelné teď dejme tomu v boji proti pašerákům uprchlíků ve Středozemním moři, my takovou povinnost naštěstí nemáme. Možná si taky někdy nějakou ponorku pořídíme, ale mezitím třeba stihneme vybudovat kanál Dunaj-Odra-Labe a tam by se mohla prohánět. Zatím ji ale nepotřebujeme. Proč tedy máme vydávat na zbrojení stejná 2 % jako státy, které kromě klasické vševojskové armády musí budovat například i námořnictvo? Proč se nás netýká třeba 1,75 %? To by nebyla žádná velká úleva, protože ekonomové by jistě dokázali okamžitě vyčíslit, jaké jsou komparativní výhody těch, kteří mají moře pro tvorbu jejich hrubého domácího produktu, a tedy i dejme tomu pro vyšší výdaje na obranu.
To všechno víme. Ale já se chci zeptat. Co budeme dělat s 30 tisíci muži a více než 110, v době, kdy by se to mělo realizovat, si troufnu odhadnout, že to bude takových 130, možná i 150 miliard za deset let. Co s tím budeme dělat pro 30 tisíc mužů? To je naprostý nesmysl. Dnešní armáda v tom stavu, v jakém je, při těch počtech, jaké má k dispozici, disponuje s částkami, které se dlouhodobě pohybují mezi 40 a 50 miliardami reálně. A my ji najednou chceme zvýšit prostředky téměř o 200 %, ale počet lidí, kteří se o techniku budou starat, kteří s ní budou cvičit, kteří ji budou obsluhovat, zvýšíme o několik málo lidí. Prostě armáda, která by měla utratit sto a více miliard, by nutně potřebovala minimálně 40, ale pravděpodobně ještě více než 40 tisíc mužů ve zbrani.
A teď už to poslední, co vám chci sdělit. Když přistoupíme na ona 2 % a když se to stane opravdu pravidlem ve většině členských zemí Severoatlantické aliance, tak to bude okamžitě znamenat zvýšení vojenských výdajů v Evropě minimálně o 300, ale pravděpodobně o 350 miliard amerických dolarů. Německá ministryně obrany a další ministři, kteří si uvědomují, co by to dělalo v těchto zemích, které mají poněkud větší rozpočet než my, ti se prostě vyděsili, když si to spočítali, do té míry, že se dokonce ozvali. To je u ministrů obrany docela vzácný jev. Od českých ministrů před paní Šlechtovou jsem nikdy nic takového nezažil, takže neočekávám, že se ministři obrany někdy na zasedání Rady vzbouří. Ale jen pro dokreslení situace.
Vážení, ministři obrany zpravidla realizují to, na čem se dohodnou vrcholné orgány Aliance, a ty tvoří prezidenti a premiéři. Ne ministři obrany, ti tam obvykle sedí, ale rozhodující slovo mají jiní. A proto je nezbytně nutné si uvědomit, že jestli přistoupíme na tuto nebezpečnou hru a způsobíme další obrovské kolo horečného zbrojení - jak jinak tomu chcete říkat, když chcete zdvojnásobit vojenské výdaje v době, kdy je relativně okolo klid? Říkám relativně, já jsem si vědom těch rizik a nebezpečí, která jsou jinde ve světě, ale my se bavíme o skokovém, násobném zvýšení výdajů na obranu. A v takové atmosféře se pak dostaneme do onoho paradoxu, že budeme mít tolik lidí ve zbrani, budeme mít tak vyspělé technologie, tak dokonalou obranu, tak dokonalou armádu, že budeme svým způsobem sami sobě nebezpeční. A zase se to zacyklí. Ano, platí zákony, které říkají, že při překročení určitého uzlového bodu míry dosáhneme takového stavu, že už nebudeme kontrolovat, co bude dál. A to je to, oč tu běží. Může se nám velmi dobře stát, a teď se to netýká pochopitelně jenom České republiky, ale i Evropy a potažmo tedy západní civilizace, že budeme sami sobě potenciálním nebezpečím.
A vrátím se k tezi, se kterou jsem začínal. Tvrdím, že za mír se musí bojovat, válka přijde sama. A jestli existovala možnost, že v roce 2010 podepisovali prezidenti Spojených států a Ruska tady v Praze, kousíček od nás, něco jako dohodu, která měla restartovat vzájemné vztahy, tak se vás ptám, kolik času uplynulo od roku 2010. I v návrhu zákona se mluví o roce 2024, tedy téměř stejné období nás ještě dělí od deadlinu, kdy bychom měli dosáhnout takových výdajů na zbrojení, že budeme sami sobě nebezpeční. A kde máte jistotu, že se náhodou do té doby nedokáže opravdu opět restartovat vztah řekněme mezi Ruskem a Spojenými státy prioritně, ale mezi ostatními hlavními bezpečnostními hráči na politické scéně? Já jsem optimista a věřím spíš ve druhou variantu. Tím ale vůbec neříkám, že nebudu vždycky hlasovat pro posilování výdajů na obranu, protože ty jsou dnes žalostné, a nebudu velmi vehementně usilovat o to, aby naši vojáci byli vybaveni dokonalou balistickou ochranou jednotlivce, aby jezdili v takové technice, která odolá výbuchu střední ráže, aby prostě byli připraveni na to, že když už budou někde nasazeni, tak tam nepůjdou vlastně na porážku. To je to, oč tu běží. A budu vždy upřednostňovat zájmy této země a obrany teritoria našeho území před tím, abych například posílal lidi do Afghánistánu nebo do jiných podobných misí, o jejichž smysluplnosti dnes už pochybují dokonce i ti, kteří tuto eskapádu spustili.
Dámy a pánové, omlouvám se za to, že jsem vás dnes zdržel trochu více, než mám obvykle ve zvyku. Děkuji vám za pozornost. Pochopitelně se přihlašuji k tomu, co řekl pan zpravodaj. Budeme podporovat jeho návrh, tedy na zamítnutí tohoto zákona, protože ten základní problémy zatím neřeší. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. V tuto chvíli nemám žádné písemné přihlášky, ani neregistruji nikoho, že by se mi hlásil ze sálu, takže bych ukončil obecnou rozpravu a přistoupili bychom k závěrečným slovům. Prosím.
Poslankyně Jana Černochová: Ještě prosím, pane místopředsedo, neukončujte obecnou rozpravu.
Když jsem tady pečlivě poslouchala všechny své předřečníky, tak to cítím tak, že u pravicové části našeho spektra, do které nepočítám Piráty, je vůle nějakým způsobem koncepčně řešit obranu naší země. ANO, přestože ve svém programovém prohlášení má, a dovolte mi citovat: Obranná politika Armáda České republiky - budeme aktivní v NATO, Evropské unii, OSN a dalších organizacích v souladu se zájmy České republiky. Budeme prosazovat rovnoprávnou spolupráci mezi státy a zapojení do úsilí čelit mezinárodnímu terorismu a kyberterorismu pro ochranu občanů České republiky. Budeme aktivně přispívat do zahraničních operací NATO, Evropské unie či OSN, které budou v souladu s mezinárodním právem a definovanými bezpečnostními a obrannými zájmy České republiky. Členství v NATO je pro zajištění obrany naší země klíčové a nemá alternativu. Bezpečnostní záruky kolektivní obrany ale nejsou samozřejmostí. Chceme být našim spojencům spolehlivými partnery, proto budeme věrohodně vytvářet své vlastní obranné kapacity a aktivně přispívat ke kolektivní alianční obraně. - Prosím, zpozorněte. - Postupně navýšíme rozpočet na obranu s cílem dosáhnout 2 % HDP v letech 2024, jak zní náš alianční závazek.
Mohla bych pokračovat, kolegyně a kolegové. Skutečně vám přijde, vážená vládo, normální, že jedním dechem tady něco slibujete a druhým dechem tady někteří z vás vystupují a pouze a jenom se vymlouvají?
Ráda bych reagovala třeba na kolegu Králíčka, který je se mnou ve výboru pro obranu a v hodně věcech se s ním shoduji, ale prostřednictvím pana místopředsedy pane kolego, vy možná nevíte to, že ty koncepce, o kterých jste hovořil, ty projekty, ty tady dávno jsou. On to částečně říkal kolega Bartošek. Říká se tomu KVAČR, pane kolego. Určitě jste to slovo už někdy slyšel. Pro ty z vás, co jste jej neslyšeli, tak je to Koncepce výstavby Armády České republiky. Stejně tak tady máme Bílou knihu o obraně, kterou mimochodem dělal ještě náš ministr obrany pan Alexandr Vondra, a mrzí mě, že se od jeho odchodu nenašel nikdo z ministrů, kdo by tuto bílou knihu nějakým způsobem updatoval, kdo by tam dal informace, které by se mohly v čase, i vzhledem k proměnlivosti bezpečnostního prostředí, které by se tam mohly upravit. Myslím si, že možná je to nějaký úkol, který si, doufám, třeba vytkne nová paní ministryně obrany.
Takže strategické dokumenty jsou a jsou strategické dokumenty i vašeho ministra obrany, dokonce i paní současná ministryně obrany Šlechtová v té naší nedělní debatě, kdy obhajovala pana ministra Stropnického, říkala, že jestli tam něco dobrého pan ministr zanechal, tak to jsou ty strategické dokumenty. Já s ní v tomto ohledu moc nesouhlasím, protože ty strategické dokumenty mají starší datum než nástup pana ministra obrany Stropnického, na druhou stranu je to jedno, nebudeme se o tomto dohadovat.
Každopádně ty dokumenty, projekty, plány tam jsou, takže se prosím nevymlouvejte na to, že byste nevěděli, za co by se ty finanční prostředky daly utratit. Přece jsme se už dávno, a myslím si, že snad s většinou z vás jsem jako lídr pražské kandidátky ODS byla na téma obrana v různých sdělovacích prostředcích, tak většina z nás se shodla v tom, že chceme vševojskovou armádu, že chceme, aby Česká republika měla vojáky, kteří mají různé dovednosti, od těch zmiňovaných lékařských přes chemiky po tankisty, po piloty, po skutečně různé experty, kteří i kopírují, ano, ty nové hrozby, umí je řešit, které se týkají 21. století, a těmi jsou kybernetická bezpečnost. Na druhou stranu i v tom kyberprostoru, už to tady zmiňoval kolega Pavel Žáček, že pokud nějaký konflikt, nějaký útok začne v kyberprostoru, tak kolegyně a kolegové, ať děláte co děláte, tak pokud jste třeba viděli aspoň deset minut Hvězdných válek, tak víte, že i útoky v tom kyberprostoru vyžadují reakci v reálném prostoru. A reakce v reálném prostoru se dá udělat dvojím, trojím způsobem: buď ze vzduchu, ze země anebo z vody, zpod země. Takže ať se bude dít co se bude dít, vždycky budete potřebovat oblečené vojáky, vojáky vybavené technikou, technikou, která odpovídá 21. století, vojáky, kterým se nebudou rozlepovat boty, vojáky, kteří si nebudou za své vlastní prostředky opatřovat balistickou ochranu, když je vysíláme na mise, tak jak tady o tom hovořil kolega Saša Černý.
Myslím si, a jsem za to ráda, že v tomhle snad panuje shoda, že možná, a teď tady nechci rozpoutávat další kolo dlouhých debat, ale nikdo z vás tady neřekl, že by v budoucnu usiloval o to, abychom byli součástí tzv. evropské armády, aby Česká republika byla i tou zemí, která by chtěla nějakým způsobem být aktivní při konstituování evropské armády. Nevidím tady pana bývalého premiéra Sobotku... vidím. Ten ještě předtím, než skončil jako premiér České republiky, bohužel tento signál do Evropy vyslal, že Česká republika je připravena participovat na evropské armádě. Milé kolegyně a kolegové, umíte si spočítat, kolik by nás stálo tohle? Nemluvě o tom, že to považuji za naprostou utopii. Tady vidíme, jak se ty státy nejsou schopny dohodnout na věcech a problémech, které jsou spojené s migrační krizí, které jsou spojené s nějakými hotspoty, s nějakým režimem na vnějších hranicích, natož aby společně bojovaly pod jednou korouhví Evropské unie. Takže doufám, že alespoň v tomto ohledu se tato Poslanecká sněmovna většinově shodne, že tohle by nebyla cesta tím správným směrem.
A jak už tady bylo také řečeno, není jiná alternativa v tuto chvíli než být součástí kolektivní obrany v rámci NATO. A ty projekty, koncepce skutečně tady jsou, jsou schvalovány vaším ministrem, takže se nevymlouvejte na to, že není kam sahat. Já i rozumím tomu, a paní ministryně by měla mít právo se s těmi projekty seznámit, udělat si na ně nějaký svůj názor, na druhou stranu skutečně neměňme a nezaměňujme roli vojáků a roli politiků. Na nás politicích je zajistit finanční prostředky, o což se já tady před vámi už tři hodiny pokouším, a na těch vojácích je to, aby určili, jakým způsobem a na co ty finanční prostředky potřebují, využijí, k čemu se tyto finanční prostředky a na co utratí. Jak říkám, vševojskovost naší armády tady také nikdo nezpochybnil, takže si myslím, že je nesmysl spoléhat na to, že v budoucnu by těch finančních prostředků do rozpočtu plynulo méně. Opak je pravdou. A bavíme-li se tady o těch hrozbách, tak samozřejmě že veškeré ty konflikty se pak skutečně odehrávají tváří v tvář případně z toho leteckého prostoru, ale odehrávají se tak, že tam ti aktéři fyzicky jsou a ten prostor není až tak virtuální... promiňte... (kašle) ... jak bychom si možná představovali. (Jde se napít.) Už se chýlím k závěru.
Vzhledem k tomu, že skutečně mám pocit, že je jistá naděje v této Poslanecké sněmovně, že kolegové z ANO myslí slova i svého předsedy, pana premiéra, i slova obou ministrů vážně, tak si myslím, že by bylo férové, kdybyste dneska nehlasovali a stáhli návrh na zamítnutí tohoto návrhu, kdybyste postoupili tuto normu do dalšího čtení, klidně upravili ty roky, které tam navrhuji já, klidně si to prodloužili podle vašeho programového prohlášení na rok 2024, jak jsem vám tady z něj citovala. Pak by to byl váš návrh, váš pozměňovací návrh, a mohli bychom jako Česká republika být zase o krůček dál.
Nechci, a paní ministryně to tady řekla, že žádá o nějaký čas, abychom takto činili pod nějakým tlakem, pod nějakou... byť jak říkám ráda, není čas v armádě ztrácet čas, protože skutečně na tu modernizaci už ho moc nemáme. Hrozí nám blackouty u MADRů, resp. u radiolokátorů, hrozí nám výpadek naší techniky, ať už té pozemní, nebo letecké. Mimochodem, v roce 2012, jestli se nemýlím, paní ministryně, mají jít na repase oba airbusy. To jsem zvědavá, čím bude vaše vláda létat. Možná ještě budete rádi za to, že máme casy, a možná by i toto stálo za nějakou větší míru vaší pozornosti jako vlády, protože když jsem si poctivě pročítala harmonogram akvizic, tak tam na mě zablikalo velké červené světlo, protože jsme v roce 2018.
Takže kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu všemu, co tady zaznělo, já navrhuji - bývá takovým zvykem, že se tady navrhuje zkrátit lhůtu, my jsme to dokonce měli v původním návrhu jako devadesátku, kterou vy jste vetovali, čemuž rozumím. Naopak já tady navrhuji jako navrhovatelka tu lhůtu k projednání prodloužit tak, aby tam mohlo zaznít to všechno, co jste tady řekli, že považujete za důležité, aby se ještě ukázalo, aby se paní ministryně nebo někdo, kdo bude řídit ten resort, aby měli dostatek času se seznámit s těmi projekty a takříkajíc se aklimatizovat a možná i se nějakým způsobem zeptat bývalého pana ministra Stropnického, co některými plány básník chtěl říct. Navrhuji z tohoto důvodu prodloužení lhůty na 120 dnů. Jsou to čtyři měsíce, s tím, že pokud by paní ministryně nebo její nástupce ani to nestíhal, a přijde sem v nějakou chvíli po těch čtyřech měsících s žádostí o prodloužení této lhůty, tak to samozřejmě v tom druhém čtení možné je. Není to žádný problém. Ale budeme jako Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky mít před sebou stále tu připomínku, stále to memento toho, že tyto věci jsou pro nás důležité, že na ně nezapomeneme. A svým způsobem vám tímto svým, řekla bych, velmi vstřícným návrhem dávám i prostor uvnitř struktur Severoatlantické aliance říkat ano, Česká republika má v jednání v Poslanecké sněmovně návrh zákona, který by toto měl ošetřit. Takže si myslím, že bychom, pokud projde můj návrh, byli schopni splnit to, co si přejete vy, že na to máme rok času o tom diskutovat, seznámit se s tou koncepcí případně změnit KVAČRy, změnit strategické dokumenty, pokud k tomu paní ministryně dojde, ale že to nespadne pod stůl úplně a budeme se o tom v nějakém časovém horizontu zase bavit.
Děkuji vám za pozornost a budu doufat, že skutečně ten můj vstřícný návrh, který si myslím, že nikdy se Poslanecké sněmovně nestalo, že by něco takového velkorysého navrhovatel tady říkal a žádal vás o to, abyste jeho návrh podpořili, tak prosím tedy o vaši podporu a budu doufat, že to, co jste říkali před volbami, budete říkat i v tomto volebním období. (Potlesk některých poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji navrhovatelce za její závěrečné slovo, protože rozpravu jsem již ukončil. A nyní prosím o závěrečné slovo zpravodaje.
Poslanec Josef Hájek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, pan Faltýnek třikrát posunul brýle, abych nehovořil, ale přece jenom jsem zpravodaj a věnovali jsme tomu skoro tři hodiny, takže si dovolím ještě pár slov na závěr, abych reagoval na bohatou diskusi, která tady určitě byla.
Nejprve se omlouvám. Asi jsem se možná přeřekl ve vazbě Evropská unie - NATO. Určitě jsem chtěl hovořit o NATO.
Pak tady byla otázka, jaký je můj vztah k ženám. Samozřejmě jsem od přírody ostýchavý a nesmělý, ono to také je z toho titulu, že jsem pracoval desítky let v kolektivu, kde na tisíc horníků byla jedna žena, takže z toho to samozřejmě pochopíte.
Z té diskuse tady vyplynula pro mě další věc. Zajímavé náměty. Tady kolega Farský, se kterým v řadě věcí nesouhlasím, zmínil třeba otázku vojenských škol. Já jsem toho živým důkazem. Kdyby nebyly vojenské školy, tak jsem nevystudoval. Já jsem pocházel z rodiny, kde byla maminka samoživitelka, tři děti, a pro mě jediná možnost, jak vystudovat, byla vojenská škola. Takže tenhle nápad určitě vítám. Není to jako recept, aby všichni ze sociálně slabých rodin šli studovat vojenské školy. Ale je to určitý námět, který samozřejmě může pomoci vzdělávání.
Co se týká těch konkrétních věcí, ještě jednou zrekapituluji. To znamená, jsme dneska v situaci, kdy za prvé minulá vláda tady stanovila určitý koaliční závazek, že do roku 2020 bude zvyšovat výdaje na obranu na 1,4 % HDP. Ano, je pravda, že ve střednědobém výhledu zatím toto neplníme. Ale z hlediska částek, které jsou jinak v rozpočtu, letos, zopakuji, 59 mld., příští rok 66 mld., v roce 2020 77 mld. A jenom pro představu, pokud bychom se chtěli bavit o 2 % HDP, tak je to 126 mld.
Takže já si myslím, a navážu ještě na závěr na slova paní ministryně, která řekla: Dejte mi rok času, napřed to musím zařídit tak, abychom skutečně mohli efektivně tyto prostředky čerpat. Pro mě je velmi důležité, že jsme na začátku tohoto volebního období, a kolegové z výboru pro obranu ta slova potvrdí, že jsme probírali Zprávu o obraně a bezpečnosti České republiky za rok 2016. Samozřejmě bylo konstatováno, že není to úplně optimální. Ale na druhé straně bylo konstatováno, že je garantována ochrana a bezpečnost České republiky. To znamená, přesto, že neplníme, nebo armáda nedostává tolik prostředků, jako bychom si všichni přáli, tak to, co je pro naše občany podstatné, plníme, nebo naše armáda je schopna, samozřejmě v součinnosti s NATO, zabezpečit obranu naší republiky. A to je pro mě důležité.
Takže ještě na závěr jednou: Navrhl jsem tady, abychom zamítli projednávání této novely již v prvním čtení. Není to o tom, že nechceme řešit výdaje na armádu, určitě chceme řešit. Ale navážu ještě jednou na slova paní ministryně - vraťme se k této otázce příští rok. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za závěrečná slova a nyní se přesuneme k hlasování o návrzích. Zazněl návrh na zamítnutí, takže já vás ještě jednou svolám do sálu a odhlásíme se, protože tady byl pohyb. Pro příchozí zopakuji, že budeme hlasovat o zamítnutí předloženého návrhu. Počkám, až se ustálí počet přihlášených.
Zahajuji hlasování o zamítnutí návrhu. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Zdrželi se? Děkuji.
V hlasování číslo 48 bylo přítomno 159 poslanců, pro hlasovalo 110, proti 39. Návrh byl přijat, takže jsme návrh zamítli a projednávání bodu tímto končí. Děkuji navrhovateli a zpravodaji.
Otevřeme další bod, kterým je
Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.