Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Petr Fiala)

24.
Změna azylové politiky Evropské unie a revize tzv. Dublinského protokolu

Prosím pana navrhovatele i pana zpravodaje, aby zaujali svá místa. Jsme - jenom připomínám - uprostřed všeobecné rozpravy, do které je v tuto chvíli přihlášeno 11 poslanců. Tím, kdo je na řadě, je pan poslanec Rozvoral. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, výbor Evropského parlamentu pro občanské svobody odsouhlasil 19. října minulého roku návrh nové směrnice o přerozdělování imigrantů v Evropské unii, který se má stát reformou Dublinského protokolu. Tato připravovaná reforma ukotvuje povinné přerozdělování imigrantů a nově určuje, že všechny členské země Evropské unie jsou povinny přijímat imigranty podle přerozdělovacího mechanismu, který určí Evropská komise podle klíče HDP a populace. Strašákem této novely je hlavně to, že jednotlivé členské země nebudou mít kontrolu a možnost výběru nad tím, jaké imigranty dostanou přiděleny.

Klíčovou zásadou návrhu směrnice je to, že všechny členské státy se musí účastnit a sdílet odpovědnost za žadatele o azyl a snížit nepřiměřené zatížení členských států na takzvané frontové linii. Pokud se při kontrole a identifikaci zjistí, že nemá imigrant v Evropské unii své rodinné příslušníky nebo že tu dříve žil nebo není držitelem diplomu ze země EU, bude mít tento možnost volby mezi čtyřmi zeměmi, které mají v tom kterém okamžiku nejnižší poměr žadatelů o azyl ve srovnání s ostatními. Pokud umíme počítat, tak nám musí být zcela jasné, že to budou státy V4, což je Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česká republika.

Nejvíce mě na tom znepokojuje to, že takto připravovaná hanebnost byla a je připravována potichu a všechna média hlavního proudu o tom informují pouze okrajově, pokud vůbec. O takovýchto hanebnostech se vždy mlčí, aby občané nic nevěděli. A vzhledem k tomu, že například o České televizi se ví, že má Evropskou unií určen takzvaný úhel pohledu, není se ani moc čemu divit.

S tím samozřejmě souvisí i žaloba Evropské komise proti České republice, Maďarsku a Polsku kvůli kvótám podaná začátkem ledna k Soudnímu dvoru Evropské unie. Nikým nevolení úředníci Evropské komise tím potvrzují svou nadvládu nad jakýmkoli členským státem, který neuposlechne jejich nařízení. Dávají tím za pravdu všem kritikům Evropské unie, kteří jejich jednání nazývají diktátem a návratem k totalitním praktikám.

Je vidět, jak je Evropská komise svou novolevicovou politikou multikulturalismu, genderismu, feminismu, postdemokratismu, ekofanatismu a eurofederalismu nebezpečná. Touto politikou potlačuje svobodu, demokracii, národní tradice a zvyky, a třetími pohlavími útočí dokonce i na tradiční rodinu, která musí být základem každého státu. Národní státy jejím počínáním ztrácejí svou suverenitu a svobodné rozhodování o tom, koho si do své země pustí a s kým budou chtít v budoucnu žít. Politický projekt Evropské unie si těmito rozhodnutími stále více podkopává svůj hrob a potvrzuje tím, že je nereformovatelný a spěje ke své záhubě.

Další nehorázností, která se z Bruselu ústy předsedy Evropské komise J. C. Junckera ozývá, je legalizace ekonomických imigrantů, kteří vnikají do Evropy za lepším životem. Tento samozvaný elitář totiž přímo pro Deutsche Welle řekl - cituji: "Evropa imigranty potřebuje, a proto je třeba podpořit legální migraci. Lidé, kteří mají pocit, že je v Africe nečeká žádná budoucnost, do Evropy stejně přijdou. Pokud jim zavřeme hlavní dveře, přijdou těmi zadními." Pan Juncker tímto legalizuje nelegální činnost ekonomických imigrantů, ale už nám neřekl, kam je chce umístit. Dá se to ale odvodit od slov prvního místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse, který oznámil tu nehoráznost ohledně poslání České republiky, Maďarska a Polska k unijnímu soudu ohledně imigrantských kvót. Ano, je to tak. Evropská komise bude chtít jimi zlegalizované ekonomické imigranty nacpat k nám, do Maďarska a do Polska.

Počínání úředníků Evropské komise je čím dál tím více hanebnější. Vnucují členským státům multikulturní ideologii, která propaguje islám a islámskou kulturu, po které nikdo netouží. Pohrdají národními státy, pohrdají jejich suverenitou, pohrdají jejich svobodou, demokracií, kulturou a zvyky.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dalším přihlášeným je pan poslanec Koten, po něm vystoupí pan poslanec Lubomír Volný.

 

Poslanec Radek Koten: Dobrý den. Děkuji za slovo panu předsedajícímu. Vážené kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající, návrh Dublin IV vznikl v dílně nikým nevolené Evropské komise bez konzultace a možnosti orgánů České republiky se na něm jakkoliv podílet. Možnosti vyjádření přichází až ke konci procesu, kdy je vysoké riziko přehlasování stejně tak jako v roce 2015 ohledně kvót. Vznik nového úřadu na evropské úrovni nadnárodního typu, který opět převezme část pravomocí národních orgánů, bohužel vidím jako historickou paralelu, která mi připomíná rok 1938 - mnichovskou zradu. No a rok 1939 - okupaci.

Z pohledu předsedy bezpečnostního výboru je klíčové, aby všechny azylové, přistěhovalecké, vízové a cizinecké kompetence byly plně v rukou českých soudních a exekutivních orgánů, protože jde o rizika českého státu a českých občanů, které zastupují. Kromě ohrožení bezpečnosti státu migranty se jedná i o bezpečnost pracovníků detenčních a azylových zařízení, kteří s příslušníky policejních složek jako první přicházejí do styku s nelegálními migranty, a to zejména z důvodu nemožnosti stoprocentně prověřit jejich rizikovost po stránce zdravotní.

Proto navrhuji naprosto kategoricky odmítnout tuto bezprecedentní doktrínu ze strany Evropské unie na suverenitu České republiky. SPD zásadně odmítá jakékoliv přesuny kompetencí v této oblasti na orgány Evropské unie. O azylu, vízech a pobytu cizinců v České republice mohou a musí rozhodovat pouze naše státní orgány. Při hlasování v orgánech Evropské unie musíme toto nařízení odmítnout v celém jeho rozsahu. Nejen v oblasti přidělování migrantů, ale i ve snahách o společnou podobu azylových řízení, spojování rodin a podobně.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Lubomír Volný, připraví se paní poslankyně Nevludová. Pane poslanče, prosím máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Volný: Děkuji. Dobrý den, dámy a pánové. Já osobě vnímám Dublin IV tak, jak byl navržen, jako jednoznačně nepřátelský akt, útok na naši státní suverenitu, jako vydírání a prakticky ultimátum. Vnucuje nám legalizaci nelegální migrace v typicky fašizujícím eurounijním stylu, který EU předvedla již při prosazování Evropské ústavy, posléze prakticky pouze přebalené a přejmenované na Lisabonskou smlouvu.

Podpis Lisabonské smlouvy byl prozatím nejtragičtější chybou v historii české státnosti. Tehdy se vláda, která k takovému zásadnímu rozhodnutí podle mě nezískala mandát od voličů dobrovolně, a opět bez referenda, zřekla za nás za všechny významného podílu své suverenity. Dnes mnozí členové strany, která v té době měla vládní zodpovědnost, tuto chybu uznávají a litují ji. A dnes nám vysvětlují, že jsou jiní. Ti, kteří za to mohou, již nejsou jejími členy a oni by Lisabon nikdy neschválili. Já jim věřím. Nicméně je pozdě. Lisabon platí a umožňuje EU, aby nám doslova a do písmene diktovala své podmínky.

Jak už tady zaznělo, máme pár historických přelomových okamžiků v historii české státnosti - 1918, 1938, 1948 a 1968. Jeden rok získání státní suverenity a svobody a posléze tragické roky, kdy jsme o ni nadlouho přišli. Také rok 2018 se zcela jednoznačně zapíše do dějin naší země. Buďto jako další tragický rok, kdy jsme kapitulovali, anebo jako rok, kdy jsme se ubránili. My opravdu dnes stojíme před dalším historickým milníkem v naší historii. V sázce dnes, v magickém roce 2018, v roce stého výročí vzniku samostatného Československa, není nic menšího než prakticky definitivní ztráta suverenity naší země. Protože pokud Dublin IV vstoupí v platnost tak, jak je sepsán, tím, že budeme opět přehlasováni díky Lisabonské smlouvě takzvanou kvalifikovanou většinou, tak v tomto případě budou prakticky zrušeny hranice České republiky a tolik proklamovaná ochrana před nelegální imigrací na těchto hranicích se stane pouhou fikcí. Budou to Evropskou unií - a nikoliv námi - zlegalizovaní, podle našich vlastních současných pravidel nelegální ekonomičtí migranti z kulturně a ideologicky nepřátelských zemí, kteří s sebou přinesou vše to, co již díky sebevražedné imigrační politice zemí, jako je Německo, Francie, Švédsko, Itálie a Řecko, na vlastní kůži poznali jejich občané, a to ono nechvalně slavné multikulturní obohacení pomocí džihádu realizované jak v no go zónách i mimo ně pomocí primitivního pouličního násilí a teroru, ale i sofistikovaně s dopomocí domácích fanatiků multikultifašismu i zneužitých naivistů na naší politické scéně. Lidi, kteří buďto z důvodu politikaření, osobního prospěchu, ideologické zaslepenosti nebo naivistického strachu z toho, aby nebyli onálepkováni jako ti zlí lidé, aktivně podporují reálně hrozící islamizaci a afrikanizaci České republiky.

Doufám, že rok 2018 se nestane začátkem konce krví a utrpením našich předků vykoupené a doslova a do písmene vybojované samostatnosti a suverenity.

Pan premiér nám slíbil, že vyjedná takové podmínky, které neohrozí naši suverenitu. Vím, že pan premiér je určitě schopen vyjednat mnohé, ale obávám se, že tady tváří v tvář globální síle nebude ve stejné pozici jako ve svých firmách anebo ve své menšinové vládě. S radostí proto vybavíme pana premiéra silným mandátem v podobě usnesení Sněmovny, a nikoliv pouze výboru, tak aby bylo jasné, že má jednoznačnou podporu většiny občanů České republiky v tom, že jednoznačně odmítáme případný diktát EU ve formě Dublin IV.

S velkou skepsí a nedůvěrou sleduji vyjádření kolegů, kteří si myslí, že v Dublinu IV jsou obsaženy i části, které povedou k lepší návratové politice. Osobně jsem přesvědčen, že nepovedou, protože jestliže v něčem EU a její členské země dlouhodobě selhává, tak je to schopnost deportovat odmítnuté žadatele o ochranu. Než EU se svou typickou rychlostí cokoli podobného zavede, budou v Evropě dávno miliony dalších ekonomických migrantů s právní podporou soukromých ziskových organizací, tak dobře maskovaných jako neziskovky, a pravděpodobnost deportace odmítnutého žadatele se bude rovnat nule. Evropská unie již dnes nemá a ani nebude mít nejen prostředky, ale ani odvahu deportovat statisíce odmítnutých žadatelů o azyl a naopak budeme dobrovolně importovat další pomocí programu na slučování rodin. Dublin I nezachránil Evropu, ani Dublin II nebo III. Evropu zachránil Viktor Orbán a jeho plot. Evropu neochrání ani Dublin IV. A my místo toho, abychom reálně fyzicky chránili hranice schengenského prostoru, tak jak to dělá Maďarsko, budeme schvalovat Dublin V, VI, VII, VIII, IX, X - a můžeme počítat donekonečna.

Evropu zachrání pouze maďarský, australský a v současné době i americký přístup nulové tolerance k nelegální ekonomické migraci. Zachraňme životy, zastavme lodě. Můžeme pomáhat Africe v Africe, Blízkému východu na Blízkém východě, Asii v Asii. Ano, to můžeme, pokud budeme chtít. Ale nemáme povinnost spáchat sebevraždu a islamizovat a afrikanizovat ani Evropu, ani svou vlast.

Na závěr si dovolím s radostí konstatovat, že rétorika SPD o nutnosti ochrany hranic, boje s pašeráky lidí a také o nebezpečí, které pramení přímo z politiky a přímo z návrhu orgánů a některých členských zemí Evropské unie, ta rétorika, za kterou jsme byli nálepkováni jako nacisté, fašisté, rasisté a xenofobové, tak že tato naše rétorika, založená naopak na racionálním hodnocení situace a na správném odhadu vývoje věcí, se stala většinovou rétorikou v této Sněmovně.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Než dám slovo paní poslankyni Nevludové, tak musíme dát přednost faktickým poznámkám. V tuto chvíli jsou přihlášeni k faktické poznámce tři páni poslanci - pan poslanec Válek, pan poslanec Veselý a pan poslanec Peksa, v tomto pořadí. Takže se svou faktickou poznámkou nyní přichází pan poslanec Válek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji. Já rozhodně nechci zdržovat, jenom bych si ústy pana předsedy dovolil jako lékař a přednosta Radiologické kliniky Fakultní nemocnice Brno pana poslance Kotena uklidnit, že v uplynulých třech letech všech 13 uprchlíků, kteří byli v uprchlickém táboře Zastávka u Brna, což je jeden z velkých uprchlických táborů, bylo zdrávo, nemělo žádnou chorobu a byli v pořádku jak na duchu, tak na těle. Tak snad aspoň tuto obavu bych si dovolil tímto vyjádřením eliminovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Veselý. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já musím reagovat opět na pana předřečníka, na pana kolegu. Je zajímavé, že oba dva kolegové, kteří jsou v evropském výboru, a tedy měli možnost diskutovat o Dublinu a jeho jednotlivých částech, tak oba dva pořád odmítají tu část, která zrychlí azylovou politiku. Vy na jedné straně říkáte "Evropa je špatná, strašně se zrychlí přijímání uprchlíků", a na druhé straně říkáte "no jo, ale když oni budou chtít vracet azylanty zpět, tak v tom už rychlí nebudou, v tom už budou pomalí, to se zasekne, to nebude fungovat". Prosím vás, Dublin IV má části, které určitě nechceme, ale zrychlení azylového systému přece snad chceme. Já tomu pořád nerozumím, a zvlášť nerozumím u kolegů, kteří jsou za SPD ve výboru pro evropské záležitosti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan poslanec Peksa se svou faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Peksa: Děkuji. Já jsem velmi rád, že tady z úst pana kolegy Volného prostřednictvím pana předsedajícího slyším ty poznámky o tom, že je třeba pomáhat na místě, protože to byla právě SPD, která před Vánoci navrhovala redukci výdajů na rozvojovou spolupráci o 200 milionů korun. Tak já jsem rád, že teď už tuto politiku opouštíte a budete nám příště pomáhat ty výdaje naopak zvýšit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Následuje faktická poznámka pana poslance Holíka. Máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a vážení kolegové, já nevím, proč se tady stále omílá, že v České republice je 12, popřípadě 13 uprchlíků. Patřím k lidem, kteří si všechno kontrolují na vlastní oči. Navštívil jsem na rozdíl od vás většinu uprchlických táborů. Když jsem byl poprvé v Bělé pod Bezdězem, bylo tam 560 převážně mladých černých pánů. Když jsem tam byl podruhé, bylo jich 65. Kam se ztratili, to si odpovězte. Když jsem byl ve Vyšných Lhotách, bylo tam 199 pouze mladých pánů. Když jsem tam byl podruhé, bylo jich 18. Ale máme tady prosím 12 uprchlíků. Takže zvažujte a počítejte.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Tak abyste měli stejné informace, jako mám já, tak k faktickým poznámkám jsou přihlášeni v tomto pořadí pan poslanec Benešík, Volný, paní poslankyně Langšádlová, pan poslanec Kobza, Feri a Kopřiva. Na řadě je pan poslanec Benešík. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo. Žadatelů o azyl je v České republice zhruba 1 450, pokud vím, za letošní, nebo za minulý rok. To je pravda. Těch 13, to jsou ti, kteří sem přišli nebo byli přinuceni přijít na základě kvót. V době Miloše Zemana, kterého vy podporujete na prezidenta republiky, jsme jich tady měli za ty čtyři roky skoro 50 tisíc. Taková je realita, to jsou statistiky Ministerstva vnitra.

A já bych poprosil pana Okamuru, aby mi do toho nekecal, neskákal mi do řeči a choval se slušně! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího. K tomu, abych přiměl poslance k pořádku, jsem tu já, tak to prosím respektujte.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Výborně, děkuji vám. Jenom jsem chtěl říct, že tady zaznělo slovo multikulti fašista. Já jsem odpůrcem multikulturalismu. Moje kultura stojí na základech, které jsem tady mockrát jmenoval, a to vyznává i moje strana. V roce 2008, kdy Evropská unie slavila rok multikulturalismu, tak jednou z tváří multikulturalismu v České republice byl Tomio Okamura. Já si myslím - nevím, jestli ho tedy považujete za fašistu, za multikulti fašistu nebo jenom za multikulti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Další faktická poznámka, pan poslanec Volný, tedy pan poslanec Lubomír Volný. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Volný: Děkuji. Já bych si dovolil zareagovat na slova kolegy z ČSSD, z výboru pro evropské záležitosti. Já už jsem to vysvětloval na tom výboru. My v SPD prostě nevěříme v to, že Dublin IV povede k jakémukoli urychlení čehokoli, co se týká jakékoli byrokracie spojené s imigranty v Evropské unii. Nepovede. Prosím vás, mohl byste mi říct nějakou ukázku toho, kdy Evropská unie dokázala něco zjednodušit a zefektivnit? Já si kromě toho, že zefektivnila a zlegalizovala nelegální imigraci, nedovedu vzpomenout vůbec na nic. Takže my odmítáme Dublin IV jako celek, protože to, co vy říkáte, že bude mít pozitivní přínos, je prostě fikce a v rámci historické zkušenosti s Evropskou unií to je science fiction.

Potom tady ke kolegovi pirátovi. Já jsem řekl ano, pomáhejme, pomáhat můžeme, pokud chceme. Takže já bych vás poprosil, abyste poslouchal všechno, co vaši kolegové říkají, abyste se tady potom nemusel usmívat. Ano, pomáhejme, pokud chceme, a v míře, ve které pomáhat chceme.

Ke kolegovi předsedovi komise pro evropské záležitosti. Ano - prostřednictvím pana předsedajícího, omlouvám se - za vlády pana Miloše Zemana tady bylo 50 tisíc imigrantů, skutečných evropských uprchlíků před evropskou válkou, skutečných uprchlíků. Byli to lidé převážně z území, kde skutečně probíhal nějaký válečný konflikt. Neplatilo v té době ještě - nebo nebyli to lidé, kteří po statisících a po milionech nelegálně překračovali moře, aby v první bezpečné zemi, kde jim mohl být poskytnut azyl, nezůstávali a hrnuli se k nám, do naší republiky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Další faktická poznámka - paní poslankyně Langšádlová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já musím reagovat už na to, co tady padlo od mého předřečníka. Bylo to několikrát řečeno i na výboru pro evropské záležitosti. V době, kdy jsme nebyli v Evropské unii, v době, kdy jsme nebyli součástí Schengenu, Českou republikou prošlo, a kolega to tady říkal a říkal to i na výboru, prosím, poslouchejme se, 50 tisíc lidí. To nebyli lidé z Jugoslávie, to nebyli lidé z Evropy, to byli převážně lidé z Čečenska. Opravdu moc prosím zkusme... Dublin je opravdu - Dublin IV právě proto, že má přerozdělovací mechanismus, který víme, že nefunguje, tak je nepřijatelný. Je nepřijatelný i pro nás. Ale na druhou stranu zkusme se o tomto komplexním problému bavit věcně. Řekněme si, co všechno se na úrovni Evropy povedlo. A já jsem přesvědčena, že řešení migrace není na žádné národní úrovni, že je jenom na evropské úrovni, protože jenom Evropská unie jako celek může vyjednávat například s těmi africkými státy. Jenom Evropská unie jako celek může vyjednávat - a vyjednala dobře - s Tureckem.

Vždyť bavme se o tom, co už se tady za ty roky, kdy tady vypukla migrační krize, a byl to problém, byla to krize, co všechno se už podařilo. Nezavírejme před problémy oči, ale také nezkreslujme - nezkreslujme! - ta fakta. Vždyť to, co tady je neustále opakováno, neleží na faktech. Zkrátka neleží! Zkuste se s tím seznámit. Zkuste se s tím seznámit! Vždyť těch kroků, které se udělaly, jako společná pobřežní pohraniční stráž a další věci, těch už je celá řada. A opravdu, věřte mi, neexistuje jednoduché české řešení. Řešení je společné na evropské úrovni a řešení migrace je mimo hranice Evropy. Tam se musíme zaměřit.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Váš čas, paní poslankyně, uplynul. Děkuji. Další faktická poznámka - pan poslanec Kobza. Po něm s faktickou poznámkou pan poslanec Kopřiva, po něm pan předseda Benešík. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Rád bych vaším prostřednictvím reagoval na kolegu Peksu v otázce rozvojové pomoci. Já nevím, kolika projektů rozvojové pomoci se pan Peksa zúčastnil. Já několika osobně, několik jsem jich řídil. Je taková premisa: budeme pomáhat tam, kde to bude mít smysl, a tam, kde prostředky, které na to budou vynaloženy, budou vynaloženy účelně. Takže pokud budeme podporovat na úkor našich invalidů výrobu tradičních sýrů v Bosně a Hercegovině, to pro mne není smysluplný projekt. Takže v první řadě se chceme postarat o vlastní lidi, o vlastní bezpečnost, a pokud budeme například stavět učňovská střediska pro výuku v dotyčných zemích, v Africe, kde jsem také strávil dost času, tak samozřejmě to smysl má. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Kopřiva a jeho faktická poznámka.

 

Poslanec František Kopřiva: Pane předsedající, díky za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych tak trochu navázal na pana kolegu Veselého a pozval bych kolegy ze SPD na výbor pro evropské záležitosti, protože já mám z těch výstupů pocit, že vytvářejí dojem, že jsou jediní, kdo tu problematiku řeší. Ale my jsme například 11. a 12. ledna měli výjezdní zasedání výboru pro evropské záležitosti a neviděli jsme tam kolegy z SPD. Tak bych tady také chtěl zalobbovat trochu za to, ať to jdeme řešit věcně na výbor a nezatěžujeme tady několikahodinou rozpravou plénum. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: K faktické poznámce se přihlásil také pan předseda Radim Fiala, ale přednost mají elektronické přihlášky. Takže pan předseda Benešík. Po něm s faktickou poznámkou pan poslanec Volný a pan poslanec Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji, pane místopředsedo. Ty statistiky se dají dohledat. Procento udělených žádostí, resp. vyhověných žádostí je v České republice dlouhodobě velmi malé. To znamená, že opravdu Česká republika dlouhodobě, a to i v době Miloše Zemana, to přiznávám, vyhodnocovala tyto lidi jako ekonomické migranty nebo jako ty, kteří si nezaslouží mezinárodní právní ochranu, a tomu je tak dodnes. Ale my se bavíme o nelegální migraci, že vlastně v té době, pokud vezmu množství těch utečenců, kteří mířili do České republiky nebo procházeli Českou republikou a kterým byl udělen azyl, které bylo velmi malé, tak z toho si můžeme velmi jednoduše odvodit, že tady byla daleko větší nelegální migrace v té době. Prostě byla, jenom z těch čísel.

Takže nepřeme se o to, ti lidé byli různí, tam, kde je válečný konflikt, tak číslo těch národností se zvyšuje, to je pravda, ale struktura zůstala víceméně stejná. Prostě nejvíc a opravdu žadatelů o azyl tady máme z Ukrajiny, Ruska a těchto zemí. Pokud byla válka v Čečensku nebo v Bosně, a tam moc katolíků nebo pravoslavných nenajdete, v Čečensku už vůbec ne, tak tady byli lidé z těchto zemí. Samozřejmě že ty válečné konflikty se do toho odrážejí. Ale český azylový systém podle mého názoru funguje dobře. Já jsem o tom přesvědčen. Myslím si, že vláda České republiky v tom má naprosto jasno. Ta předešlá i tato. A myslím si, že tato dnešní tato diskuse je spíše méně velký píárko. Ale dobrá, když si ho chceme dělat, tak ho dělejme. Možná trochu ztrácíme čas. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Lubomír Volný s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Volný: Děkuji. Já bych chtěl jenom s paní kolegyní Langšádlovou možná potom odborně probrat, jestli Čečensko je součástí Evropy, nebo není, protože podle informací, které jsem teď získal od odborníků v této Poslanecké sněmovně, Čečensko je evropskou zemí, a tím pádem uprchlíci z Čečenska jsou uprchlíci z Evropy. To je jedna věc.

A druhá věc. Pro více kolegů z výboru pro evropské záležitosti si dovolím poznamenat, že jsem společně s kolegou Kobzou byl řádně omluven z výjezdního zasedání tohoto výboru, protože jsme měli dlouhodobě plánovanou stranickou akci. Děkuji. Takže řekl bych, že považuji za velice nesportovní a nefér něco takového tady říkat na mikrofón.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Další faktická poznámka - pan poslanec Jurečka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, protože se tady začalo mluvit o české rozvojové spolupráci a o tom, jak Česká republika se snaží pomáhat v zemích, kde právě jsou problémy, které mohou ústit potom v migraci a v to, že ti lidé odcházejí z těchto zemí například i do Evropy, tak tady zaznělo pohrdavě, že nechápe někdo z poslanců, samozřejmě to tady přímo řekl, ze strany SPD, proč někde podporujeme v Bosně a Hercegovině projekt výroby sýrů.

Tak prosím pěkně, milé kolegyně a poslanci SPD, rozvojová spolupráce je o tom, že se snažíme v té zemi budovat zázemí pro to, aby lidé v té zemi mohli dlouhodobě žít. To znamená, pomáháme jak v oblasti školství, zdravotnictví, tak v oblasti budování základních sociálních potřeb a služeb, ale také pomáháme v tom, aby ti lidé tam mohli mít práci a pracovní příležitosti. Proto v mnoha zemích máme kromě škol také právě i tyto projekty, kde je učíme věcem, které třeba my považujeme za naprosto samozřejmé, ale díky tomu, že přineseme technologie a know-how, tak ti lidé mohou být v komoditách, ve kterých třeba nejsou soběstační, tak mohou si budovat svou soběstačnost, mohou mít své pracovní příležitosti, mohou mít životní perspektivu, aby nemuseli právě odcházet do Evropské unie, potažmo do České republiky. A toto všechno děláme.

Musím říci, že když jsem před dvěma lety na vládě podporoval návrh na zvýšení rozpočtu České rozvojové agentury o 200 milionů korun, tak bohužel to tehdy bylo odmítnuto hlasy kolegů ministrů a ministryň za hnutí ANO. Myslím, že tato spolupráce rozvojová má velký efekt. Mimochodem má i také jeden efekt v tom, že dost často ty kontakty, které se navážou v rámci této spolupráce, ústí třeba i v byznysové kontakty, že potom tam české firmy dodávají technologie, dodávají tam i své produkty do části těch výrobních procesů. Zeptejte se na to lidí, kteří v těch firmách pracují a těchto projektů se v rámci B2B účastní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Další faktická poznámka, paní poslankyně Langšádlová, po ní pan poslanec Radim Fiala. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Tady bylo celou dobu argumentováno kulturní, někdy i náboženskou blízkostí. Mně jsou známa geografická fakta. Ale opravdu ti lidé, kteří sem přicházeli celá 90. léta, a dokonce přicházeli ještě okolo roku 2000, tak to byli lidé, kteří opravdu byli z Čečenska, byli z Bosny a Hercegoviny, z Kosova. A opravdu, byť na území Evropy jsou to velmi často lidé, kteří mají úplně jiné hodnotové zázemí - vy ostatně velmi často, promiňte, ale manipulujete, protože když byste měli varovat, jak to rádi děláte, např. před islámem, tak prosím, uvědomte si, že např. v Bulharsku jako v blízkém státě žije téměř, a historicky, milion muslimů.

Zkuste se opravdu bavit o té otázce migrace trochu věcněji. Zkusme si dát na stůl fakta, zkusme si opravdu věcně říct, co se odehrálo, co na tom bylo špatně, a na tom, co se odehrálo, bylo mnohé špatně, to nikdo nepopírá, a jaká jsou dlouhodobá věcná řešení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Radim Fiala a jeho faktická poznámka. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Já bych prostřednictvím předsedajícího chtěl k Heleně Langšádlové, ale i k tomu jejímu předcházejícímu vystoupení, které podle mě bylo velmi důležité, protože řekla, že přece Evropská unie má řešení, že to prostě musí vyřešit, že jí musíme věřit, nebo že bychom jí měli věřit, ale já prostě - pokud jsem to necitoval úplně přesně, tak se omlouvám, ale bylo to v tomto pozitivním smyslu. Já prostě tvrdím, že Evropská unie nemá řešení, protože Evropská unie řeší přece imigraci, migraci do Evropy už velmi dlouho. Teď nechci říct přesně, jak dlouho, ale žádné řešení není. Existuje pohraniční stráž Frontex, která na svých lodích vozí imigranty do Itálie a do Řecka. Evropská unie tam posílá peníze a jediné, co Evropská unie vlastně řeší, je až ten důsledek, to znamená to, proč jsme se my dneska sešli a proč nechceme Dublin. Protože Dublin ohrožuje především Českou republiku tím, že bude Evropská unie relokovat ty běžence, které nasbírali v Itálii, v Řecku, kteří odcházeli do Německa, a budou je relokovat do dalších středoevropských a východoevropských zemí. A o to přece jde.

Takže já tvrdím, že Evropská unie nemá řešení, že řeší jenom důsledek. Důsledek je nahromadění těchto imigrantů v Německu a v některých dalších zemích, jako je Itálie a Řecko, a ten důsledek je právě relokace těch imigrantů do středoevropských zemí. Takže mrzí mě, že spousta lidí věří tomu, že Evropská unie říká, že má řešení. Já tvrdím, že nemá řešení, a dokonce si dovolím i tvrdit, že posílá peníze těm běžencům, eura, posílá do Itálie, do Řecka a že svým způsobem tento projekt podporuje.

Na druhou stranu bych se ještě chtěl prostřednictvím předsedajícího vyjádřit k panu Benešíkovi, který tady říkal, že to, co tady teď děláme a o čem mluvíme -

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Uplynul váš čas, pane poslanče, pro faktickou poznámku.

Poslední v tuto chvíli přihlášený s faktickou poznámkou je pan poslanec Lubomír Volný. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Volný: Děkuji, pane předsedo. Chtěl bych se prostřednictvím pana předsedy důrazně ohradit vůči paní kolegyni Langšádlové, že tady nediskutujeme věcně a že nějakým způsobem manipulujeme.

Tady zaznělo, že v době vlády pana Miloše Zemana prošlo přes naše území 50 tisíc uprchlíků, a já jsem na to řekl, že to byli skuteční uprchlíci před skutečnými evropskými vojenskými konflikty. Takže jsem nic nemanipuloval, nic jsem nezamlčel a věcně jsem argumentoval na ten předcházející argument mých předřečníků.

Ano, za vlády současného prezidenta pana Miloše Zemana prošlo přes naše území 50 tisíc skutečných uprchlíků před skutečnými evropskými vojenskými konflikty a neporušovali v té době žádnou Dublinskou smlouvu, protože v té době neexistovala. Jejich cílovou zemí bylo Německo, většina z nich se tam zřejmě nedostala. Nicméně mě by opravdu zajímalo konkrétní číslo, kolik těch lidí tedy zůstalo žít na území České republiky, abychom si věcně toto číslo porovnali s číslem, kolik nových zlegalizovaných, původně nelegálních ekonomických imigrantů nám tady pošle povinně Evropská unie, až našeho pana premiéra přehlasují kvalifikovanou většinou, což je jedna z možností, jak tento spor bude zakončen, což bylo potvrzeno na zasedání výboru pro evropské záležitosti, kterého jsem se zúčastnil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ještě máme s faktickou poznámkou přihlášeného pana předsedu Benešíka. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Já bych jen trochu oponoval tomu, že byli skuteční váleční uprchlíci. Oni možná byli, ale českým azylovým systémem takhle nebyli vyhodnoceni, protože když se dívám na statistiku z roku např. 1998, počátek vlády Miloše Zemana, tak jich tady bylo registrováno nebo požádalo o azyl, jich bylo daleko víc, ale těch, co požádali o azyl, bylo 4 085 a žádostem bylo vyhověno 78. V roce 2001, to byl totální vrchol, jich požádalo o azyl 18 094 a žádostem o azyl bylo vyhověno 83. Čili tehdejší azylový systém, který je v podstatě stejný dneska, jak byl tehdy v České republice, tyto lidi nevyhodnotil jako skutečné uprchlíky před válečným konfliktem, ale vašimi slovy jako migranty, možná ekonomické migranty.

Čili toto jsou jasná čísla, to je statistika Ministerstva vnitra. Já vám tady nelžu. Čili neříkejme, že... Prostě drtivé většině z nich nebyl přiznán status uprchlíka. Prostě nebyl. Možná jim byla přiznána doplňková ochrana, to je možné, ta čísla nemám, ale z těch čísel je jasné, že to byly naprosté zlomky. Takže držme se faktů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Následuje faktická poznámka pana poslance Lubomíra Volného.

 

Poslanec Lubomír Volný: Děkuji panu předsedovi prostřednictvím pana předsedy, panu předsedovi výboru pro evropské záležitosti, za přesná čísla. V tom případě opravuji své tvrzení. Byli to uprchlíci, kteří prchali z evropských zemí, kde skutečně probíhal ozbrojený konflikt. Jsem rád, že je vidět, že vláda pana současného prezidenta Miloše Zemana se nenechala ošálit desetitisíci falešnými žadateli - současného prezidenta, který v té době předsedal vládě - se nenechala ošálit těmi desetitisíci falešnými žadateli o azyl a o nějaký stupeň ochrany, což jenom potvrzuje mé předchozí domněnky v tom smyslu, že jich tady zůstal opravdu jenom zlomek z těch 50 tisíc, a řekl bych, že naopak jste to vy, kteří to číslo 50 tisíc imigrantů, kteří v té době prošli přes Českou republiku, používáte zavádějícím a manipulativním způsobem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan předseda Benešík s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Já se opravdu snažím argumentovat. To není žádný zavádějící způsob. Máte i legální migraci. Pokud prostě někdo z Ukrajiny tady požádal o trvalý pobyt a po nějakých letech ho dostal, tak je tady. My se bavíme o azylové politice, tzn. o lidech, o kterých si myslíme, a oni si myslí, někdy, že jsou v ohrožení života nebo že jim hrozí perzekuce, a proto požádají o azyl. Prosím, rozlišujme to. Jako když se sem nastěhuje někdo z Ameriky nebo z Austrálie, tak je taky migrant a dostane nějaký status a třeba časem se může stát českým občanem. Ale já se bavím o těch, kteří skutečně potřebují mezinárodní právní ochranu, a ten azylový systém toto vyhodnocuje. A on to vyhodnocuje procentuálně zhruba plus minus stejně.

Ale já na tom čísle ukazuji něco jiného. My mluvíme o ekonomické migraci. Pokud ten systém tehdy vyhodnotil, že 50 tisíc lidí, kteří tady fyzicky byli a požádali o azyl, že drtivá většina z nich není hodna mezinárodní právní ochrany, tak prostě není, to znamená, byli to obyčejní migranti, zřejmě tedy ekonomičtí migranti. No a já se ptám, co nám pomůže, když vystoupíme z Unie? Tehdy jsme v Unii nebyli a ty hranice jsme byli schopni ochránit tak, že jsme jich tady měli prostě několikanásobně víc, než jich máme dnes. V tomto se já snažím argumentovat. Rozumíme si? Ale opravdu, já se nesnažím používat zavádějící fakta. Děkuji za pochopení.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Vrátíme se k řádně přihlášeným do obecné rozpravy. Ale než dám slovo paní poslankyni Nevludové, tak vás seznámím s přišlou omluvou. Paní poslankyně Jana Vildumetzová se omlouvá z dnešního jednání od 16 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Nevludová: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, já bych se přestala už bavit o těch jednotkách nebo desítkách uprchlíků, jak nám tady bylo naznačováno, ale začala bych se bavit o dopadech přijetí Dublinu IV a tam už jde o tisíce lidí. Zajímá mě, jak důkladná bude zdravotní kontrola tisíců žadatelů o azyl, kteří budou do České republiky přicházet, jak rychle budou detekována možná onemocnění. Všichni snadno pochopíme, že taková latentní zbraň dokáže časem napáchat možná větší škody než tisícovky neregistrovaných džihádistů rozptýlených mezi imigranty po Evropě. Mikrob či virus nepotřebuje propašovat žádnou výzbroj, pracuje dlouho a skrytě, těžko ho můžeme chytit, zavřít a postavit před soud. Pracuje jako časovaná bomba.

Masivní vlna divoké imigrace, kdy úřady téměř vůbec nekontrolovaly ani identitu, ani doklady tzv. uprchlíků, natož aby zjišťovaly jejich zdravotní stav, přináší všem Evropanům vedle terorismu a sociálních problémů ještě další obrovské nebezpečí. Nejde o žádný planý poplach a strašení, protože jen za poslední tři roky se počet těchto nových příchozích odhaduje až snad na dva miliony lidí. Já se ptám: Kde vezmeme na vyšetření a ošetření těchto žadatelů o azyl, lékaře, sestřičky, další zdravotní personál, když v současné době se potýkáme s jeho nedostatkem, jak tady už zaznělo z úst kolegy Babiše?

Protože máme zodpovědnost za naše občany, uvědomme si prosím, že udělení statusu azylanta je vůči naší společnosti zodpovědné rozhodnutí. Děkuji. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Nyní vystoupí paní poslankyně Hyťhová, připraví se paní poslankyně Šafránková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Tereza Hyťhová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, nařízení přicházející z Evropské unie mi připadají jako nezvaný host. Dveřmi ho vyhodíte, vleze k vám oknem. Jak si jinak mám vysvětlit fakt, že na jedné straně slýcháme, že tzv. kvóty jsou mrtvým projektem, abych na straně druhé zaznamenala snahy Evropské komise o prosazení dokumentu nesoucího název směrnice stanovující kritéria a mechanismy povinné pro každý členský stát Evropské unie v otázce přijímání a usazování migrantů na svých územích, známý pod nevinným názvem Dublin IV? Jsou-li opravdu kvóty mrtvé, proč jsme za jejich odmítání Evropskou unií žalováni? Anebo je to jinak a dveřmi vyhozený nezvaný host k nám zpět vlezl oknem? Není-li to tak, jak si mám vysvětlit jedno z ustanovení zmiňovaného dokumentu, ve kterém se praví "pokud jedna země přijme žádosti o azyl přesahující 150 % referenčního množství, budou další migranti povinně usidlováni v jiných státech Evropské unie"? Čtu-li tato slova správně, pak má tedy naše republika nést odpovědnost za nezodpovědně otevřenou náruč kancléřky Merkel?

Povšimněme si onoho na první pohled nevinného slovíčka povinně. To totiž znamená, že státy ztratí možnost rozhodovat o tom, kdo se bude moci usadit na jejich území, žít tam a pracovat. Je to asi tak absurdní, jako kdyby vám správce vašeho domu oznámil, že si pozval 30 příbuzných, které již nezvládá, a proto se je rozhodl umístit do vašeho bytu. A řečeno slovy našeho klasika Járy Cimrmana: Může se vám to nelíbit, můžete s tím i nesouhlasit, ale to je tak jediné, co s tím můžete udělat.

Nehodlám být v pozici člověka z citátu Járy Cimrmana a jsem přesvědčena, že v ní nehodlají být ani naši občané. Proto já a celé hnutí SPD důrazně odmítáme podobné snahy Evropské unie. Proto vás, vážené kolegyně a vážení kolegové, důrazně vyzývám, abychom veškeré snahy o přijímání takovýchto a jim podobných dokumentů důrazně odmítli! Spolupráce evropských národů musí být založena na přátelství a dobrovolnosti. Není-li založena na přátelství a dobrovolnosti, pak se nejedná o spolupráci, ale diktát. A těch jsme v naší historii zažili nespočet.

Děkuju vám za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: K vystoupení paní poslankyně se s faktickou poznámkou přihlásil pan poslanec Benešík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Já jsem se možná v tom předešlém vstupu přeřekl, když jsem řekl, že ten zbytek sem vstoupil nelegálně. Samozřejmě, část z nich mohla vstoupit legálně a požádat o azyl ex post, což se děje, takže to se omlouvám a koriguji svůj výrok.

Jinak paní kancléřka Německa se jmenuje Merkelová.

A ještě jsem chtěl říct, že já jsem to zažíval na vlastní kůži. Jsem z pohraniční obce Strání na moravsko-slovenském pomezí. Denní záchyty, byly to rekordy, vím, že to byly třeba rekordy denní, byly 70 lidí denně. A žádné velké téma to nebylo a bylo to samozřejmě na konci 90. let a na přelomu milénia. Takže já s tím mám osobní zkušenost. Já si nedávám na facebookový profil o tom, že jsem viděl někde u zatáčky v Plzni autobus černých migrantů. Já jsem to opravdu zažíval, já jsem ty lidi potkával, viděl. A dokonce si vzpomínám, že lidé, kolikrát jsem byl třeba v obchodě a policisté přijeli do obchodu, brali banány, kojenecké vody a pleny, protože říkali: Máme tam děcka s maminkami, zadržené tady v lese. V šusťácích, v prosinci, v lednu. To byla realita konce 90. let a začátku milénia.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Další faktická poznámka, pan poslanec Kopřiva. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom korigovat slova své předřečnice paní kolegyně Hyťhové, protože - a já s kvótami taky nesouhlasím stejně jako pirátská strana. Ale jde o to, že vy jste zmínila, že to nařizuje těm státům při překročení referenčního počtu přes 150 % usídlit a že by to snad mělo zavádět povinnost je tady trvale nechat nebo nechat pracovat. Ale naopak, ten Dublin IV oproti Dublinu III umožňuje naopak zkontrolovat, jestli ten žadatel nepochází z bezpečné třetí země, a navrátit ho tam a případně provést zrychlené azylové řízení. Takže to rozhodně nenařizuje ty lidi sem usidlovat nějak trvale. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V obecné rozpravě je přihlášena paní poslankyně Šafránková, po ní vystoupí pan poslanec Španěl. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, naprosto stěžejní a klíčové téma pro budoucnost Evropy, směrnice stanovující kritéria a mechanismy povinné pro každý členský stát Evropské unie v otázce přijímání a usazování migrantů na svých územích, tzv. Dublin IV, je pro mě z nepochopitelných důvodů zcela opomíjeno nejen v našich médiích, ale hlavně na půdě Parlamentu České republiky. Proto mně dovolte krátkou rekapitulaci možných důsledků pro budoucnost našich občanů, kteří nevědí o těchto skandálních návrzích Bruselu téměř nic.

Dublin IV mimo jiné znamená, že v případě, že jedna ze zemí Evropské unie se bude potýkat s nepřiměřeně vysokým počtem žádostí o azyl, nastupuje tzv. opravný relokační mechanismus. V případě, že jedna ze zemí Evropské unie přijme žádosti o azyl přesahující 150 % referenčního množství, budou další migranti automaticky a povinně usídlováni do dalších států Evropské unie. Referenční množství bude stanoveno na základě klíče, v němž 50procentní váhu bude mít velikost populace země a 50procentní váhu bude mít celkový hrubý domácí produkt země. Aby se Evropská unie učinila lidštější, samozřejmě naoko, dává možnost členskému státu se dočasně relokačního mechanismu neúčastnit, ale musí v tomto případě za každého migranta zaplatit ve prospěch státu, který žadatele namísto něho přijal, 250 tisíc eur.

České republiky se velmi výrazně dotýká další z ustanovení Dublinu IV a tím je přechodné tříleté období, během kterého budou tímto ustanovením obohaceny ty členské státy, které se doposud na přijímání migrantů nepodílely.

Děkuji. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Ferjenčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího upozornit kolegy z SPD, že dnes o Dublinu IV píšou všechna velká média v České republice, takže si skutečně nemyslím, že vaše teze "média mlčí" je pravdivá - iDNES.cz, novinky.cz napsaly o tom články.

A druhá věc. Myslím, že by prospělo kultuře tohoto jednání, kdyby váš klub nepostupoval stylem "sice už bylo všechno řečeno, ale ještě to neřekli všichni". Děkuji. (Potlesk a smích poslanců z řad Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: S faktickou poznámkou pan poslanec Lubomír Volný, elektronicky přihlášený, po něm pan předseda Radim Fiala. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Volný: Děkuji za slovo. Já bych chtěl svému předřečníkovi prostřednictvím pana předsedajícího říct, že jsme to nebyli my, kdo tady přesně tohle heslo plnil posledních několik zasedání této Sněmovny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Poslanec Radim Fiala, faktická poznámka.

 

Poslanec Radim Fiala: Já taky fakticky prostřednictvím pana předsedajícího k panu Ferjenčíkovi. Pane kolego, nezlobte se, ale dovolte, aby každý poslanec, který byl zvolen ve volbách, mohl říct svobodně svůj politický názor, a neříkejte mu, jestli to má říkat, nebo nemá říkat. Je to na úvaze každého poslance této Poslanecké sněmovny, aby mohl vystoupit, pokud je to zrovna možné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Nyní se vracíme k přihlášeným k obecné rozpravě. Pan poslanec Španěl, po něm vystoupí pan poslanec Schwarzenberg. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Španěl: Vážené dámy, vážení pánové, jsem si vědom, že jsem jedním z posledních vystupujících jménem hnutí SPD. Ano, všechno již tady bylo řečeno mými kolegy. Přesto bych chtěl svou řeč pojat jako takové malé opakování pro všechny, kteří si opravdu myslí, že Evropská unie je reformovatelná.

Návrhem směrnice Dublin IV se bruselská administrativa definitivně odkopala. V plné nahotě ukázala svou arogantní politiku vůči členským státům EU, obzvláště pak těm malým, tzv. východním. Kvóty na přerozdělování islámských migrantů se nedaří uplatnit, neboť jsou hloupé a nefunkční. Nevadí, říkají byrokraté z Bruselu, když to nejde silou, půjde to větší silou.

Dámy a pánové, pokud vzdáme schválení oné směrnice bez boje, bude to tečka za suverenitou naší země a jakási samozvaná bruselská komise nám sem přidělí tolik migrantů, kolik uzná za vhodné. To, že nám budou hrozit reálně vysoké pokuty, a to v řádech milionů korun za každého jednotlivě odmítnutého migranta, je jen třešničkou na dortu politiky doslova, odpusťte mi to slovo, šílenců z Bruselu. Islám je reálná hrozba a my v SPD odmítáme jakékoli multikulturní pokusy na našem mírumilovném obyvatelstvu.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Slovo má pan poslanec Schwarzenberg, po něm vystoupí pan poslanec Bauer.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, poté, co se tady každý otíral o Evropskou unii - a my jsme jejími členy a po pravdě řečeno, podíváme-li se na pozoruhodný blahobyt naší země, tak si musíme přiznat, že ze 70 % vděčíme členství v Evropské unii, že jsme se dopracovali do stavu dnešní České republiky, co se týká hospodářského úspěchu a také do jisté míry fungování našich demokratických institucí. Nicméně patří k českému folklóru, že každý musí na Evropskou unii nadávat. Přičemž bychom se měli více snažit najít politické řešení pro politické problémy.

Já jsem zcela názoru, že kvóty byrokraticky nařízené jsou nesmírná blbost a základní politický omyl Evropské unie. Bohužel se v tom tzv. Dublinu IV zase tento postoj opakuje. To neznamená ale, že bychom se měli nebo máme reálnou možnost se odklonit od Evropské unie, protože bychom se zničili sami, celé naše hospodářství. To si musíme taky uvědomit. Je na čase, abychom začali vážně a seriózně jednat. Nechovat se jako malé dítě na nočníčku, které řve na maminku "ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, nechci udělat!", nýbrž jednat politicky.

My se chováme poněkud směšně, dámy a pánové. A když například, je mi líto, ale bývalý ministr vnitra prohlásí "žádný uprchlík nepřekročí české hranice do voleb" - co to znamená? Že po volbách se bude všechno měnit? Nebo to bylo čistě jenom populistické prohlášení? A bohužel celá debata o uprchlících - jak známo, na rozdíl od našich sousedních zemí sotva nějakého máme - se nese v tomto poněkud populistickém duchu.

Je nejvyšší čas, aby jakákoli vláda nám bude v příštích letech vládnout, konečně začala seriózně a politicky jednat. Ne vykřikovat, aby vyhověla doma voličům, "teď máme ty volby konečně za sebou!", nýbrž aby byla brána jako seriózní partner Bruselu, což toho času nemůžeme ji bránit po těch prohlášeních, co děláme.

Měli bychom si brát příklad ve Slovácích. Bratři Slováci jsou politicky rozumnější než my, a jak známo, ve vší tichosti pustili myslím 1 200 nebo co uprchlíků na Slovensko, nikdo je tam ani nezaznamenal a vyhnuli se všem potížím s Evropskou unií. My ovšem se musíme předvádět.

Je nejvyšší čas, aby se ministr zahraničí a premiér zamyslel nad tím, co je životní zájem České republiky. Jestli je to otázka, jestli tisíc uprchlíků sem, nebo tam, nebo naše funkce v Evropské unii, naše působení v Evropské unii, naše postavení a respekt našimi sousedy. Přičemž tady zbytečně strašíme. Kdokoli má chuť, může se podívat do vedlejšího Rakouska, kde, jak známo, mají několik deset tisíc a sto tisíc uprchlíků. Rozdělili je a nemají velké potíže. Samozřejmě se nalhává sem a tam. Ale když se podíváte do pohraničních měst, jako Mistelbach nebo Horn nebo Schrems nebo kdekoli, uvidíte, jak v každém městečku je dvacet třicet umístěno, zdejší charitativní spolky, farář a jiní se o ně starají, děti jdou do školy a je klídek. My tady vyvádíme, jako kdyby byli Turci před Novými Zámky před 500 lety.

Prosím, abychom konečně začali o těchto problémech věcně mluvit. A uvědomit si, že jsme členy Evropské unie. A marná sláva, když jsme jejími členy a také nepodstatné částky od nich čerpáme, se musíme taky řídit pravidly tohoto spolku, která jsme přijali. Nemůžeme vstoupit do spolku, říct, že přijímáme pravidla, a pak se na ně vykašlat. To není seriózní postup. Já bych rád, kdyby konečně česká zahraniční politika i evropská politika se stala seriózní, ne populistická.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Je zde přihlášen pan poslanec Dolejš, pan poslanec Fiala, paní poslankyně Nevludová, v tomto pořadí, s faktickými poznámkami. Prosím pana poslance Dolejše. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Já bych v dobré víře rád staršího důstojného kolegu pana Schwarzenberga lehce korigoval. Nemyslím si, že všichni ti, kteří tady už nějakou dobu vystupují a snad ještě vystupovat budou, mají pouze potřebu zanadávat si na Evropskou unii. Myslím si, že máme na stole reálný problém. Například já jsem občanem Evropské unie uvědomělé a myslím si, že k občanství jakémukoli, tedy k občanství Evropské unie také, patří aktivní postoj a že nejde jenom o to respektovat pravidla, ale také ta pravidla aktivně tvořit. A jsou-li ta pravidla špatná, tak je také měnit. O nic víc v tuto chvíli nejde. Bylo by dobré, kdybychom se vrátili k tomu, co je podstatou, tedy co je v návrhu Dublinu IV, a také k tomu, že bychom byli rádi, aby vláda nejednala pouze spontánně ze dne na den a podle větru, ale aby se kromě exekutivního mandátu mohla opřít o nějaký explicitní mandát Sněmovny. O to jde.

To, že v Dublinu jsou dobré, ale i špatné věci, to už tady snad proboha zaznělo. Tak se pokusme tyto věci definovat a vytvořit prostor pro to, aby ta diplomacie, kterou tam musíte jako zástupci České republiky, vy exekutivou tedy zvolení, odvést, tak abychom se nevyčerpávali na gestech, která by pak mohla skončit jako v podobných minulých případech, to znamená, pozdě jaksi jsme plakali, když nás přehlasovali, když jsme nebyli schopni dát dohromady nejen tu blokační minoritu, ale nebyli jsme schopni ani nabídnout ostatním něco, k čemu by se v rámci rozumného a perspektivního kompromisu mohli přidat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktická poznámka pana předsedy Fialy.

 

Poslanec Radim Fiala: Dámy a pánové, pan kolega Schwarzenberg tady řekl, že díky Evropské unii vzkvétáme, budujeme infrastrukturu, získáváme další miliardy korun na zkvalitnění našeho života. Já v této věci samozřejmě s panem kolegou Schwarzenbergem musím souhlasit. Nicméně se ptám, čím za to v budoucnu zaplatíme. A myslím, že to nebude penězi, ale může to být částí kompetencí, částí suverenity České republiky. Koneckonců pan Schulz přece přednedávnem řekl, a bylo to veřejně v médiích, že to spěje k federalizaci celé Evropské unie. To by znamenalo zánik jednotlivých států a vznik jednoho velkého superstátu Evropská unie. A to si myslím, že není dobré.

My prostě říkáme, že politický a ekonomický systém Evropské unie není dobrý. Ekonomický systém ve formě dotací, přerozdělování, regulací není dobrý. Politický systém parlamentu, který nemá zákonodárnou iniciativu a jeho ministři jsou jmenovaní, nikoli volení, to znamená členové Evropské komise, prostě není dobrý. A jestli má tato diskuse dneska k něčemu přispět, tak je to přece k tomu, že podle mého názoru je ten pravý čas začít hovořit o různých alternativách politického a ekonomického systému Evropy. Už záměrně neříkám Evropské unie, ale Evropy. My přece taky chceme volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob. Ale je nejvyšší čas mluvit o alternativách. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Faktická poznámka paní poslankyně Nevludové. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Ivana Nevludová: Děkuji za slovo. Jenom prostřednictvím pana předsedajícího k panu Schwarzenbergovi. My jsme v rámci předvolební kampaně pracovali v ulicích a víme, co více než půl milionu našich voličů chce, proč tady sedíme a proč ten mandát máme. My opravdu tady neječíme, neexhibujeme. My pracujeme pro naše voliče. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan předseda Bělobrádek. Prosím.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, k Evropské komisi. Myslím, že někteří asi nechápou, jak to je. Oni to nejsou žádní samozvanci. Přece vláda ve sboru rozhoduje, hlasuje, navrhuje. Pak jdou do Evropského parlamentu. Tam je grilují. To znamená, to nejsou žádní samozvanci. To je asi stejné, jako kdybychom řekli s určitou licencí, že pan místopředseda Sněmovny Okamura je taky nikým nevolený. Samozřejmě dostal nějakou nominaci a byl zvolen v nějakém sboru. Vždyť to přece není pravda. Tak to aspoň tady pořád nemelte dokola. Vždyť to není pravda! Evropská komise není nějaký soubor samozvanců. Tak to prostě není. A pan Schulz je ve svém názoru rozhodně ne ve většině. Evropská unie, to je i Maďarsko, Rakousko, Polsko. Ty názory jsou skutečně různé. A mohu vám to potvrdit. Já často osobně jednám, sedím u jednoho stolu na obědě s takovými lidmi, jako je Orbán, Kurz, Merkelová, Juncker. Skutečně to není jednoznačné. Evropská unie, to jsou především národní státy. A záleží, jak se k tomu staví národní státy. (Tleskají poslanci KDU-ČSL a TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Kalouska. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, pane předsedající. Podle jednacího řádu reaguji na připomínku, nebo na vystoupení pana předsedy poslaneckého klubu SPD Fialy.

Zaprvé vaším prostřednictvím bych chtěl panu předsedovi říct, že by opravdu nemusel pana poslance Schwarzenberga nazývat kolegou. To si zejména v jeho případě pan poslanec Schwarzenberg nezaslouží. Já jsem podstatně starší než pan poslanec Fiala, ale nikdy bych si takový výraz nezasloužil.

Zadruhé co se týče výhod, které požíváme v rámci členství v Evropské unii, zdaleka nejde jenom o transfery prostředků, kde jsme v čisté pozici přes 600 miliard, ale především jde o výhody vnitřního trhu, které kdyby proexportní česká politika neměla, tak by byla plajte ještě víc, než kdyby pan poslanec Fiala přišel o všechny zakázky u Agrofertu, které má jeho firma.

TOP 09 jasně říká, že nesouhlasí s nařízením Dublin IV, protože vychází z kvót, které jsou nefunkční, takže nefunkční musí být celé nařízení. Ale pojďme se o tom prosím bavit věcně. Neděsme se tady navzájem. Nestrašme se tím třináctým uprchlíkem, který sem nechce - já se mu ani nedivím, když slyším pana poslance Okamuru -, a pojďme řešit problém, který tady věcně je. A především ho pojďme řešit aktivně. Protože ten problém, ve kterém jsme, v tom jsme proto, že minulá vláda nedělala vůbec nic. Uměla říkat jenom ne. Nebyla aktivní. Nedokázala nabízet řešení. Nedokázala přesvědčovat své kolegy o výhodách našeho řešení, protože žádné neměla. Budeme-li pokračovat v této zahraniční politice, tak nás nebude brát vážně vůbec nikdo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Další faktická poznámka - pan předseda Kováčik.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Přeji dobré odpoledne všem. Jenom velmi krátce. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, jenom dotaz předřečníkovi, panu kolegovi (s důrazem na slově kolegovi) Kalouskovi.

Možná jsem dost dobře nepochopil, nebo špatně slyšel vzhledem k tomu, že mám trošku chřipku a zalehlé uši, jak to myslel s tím kolegou, s tím oslovováním. Jsme tady snad všichni kolegové a kolegyně. Tak mi to, možná se ale mýlím, trošku zavánělo kastováním, že někdo je holt lepší a někdo je holt horší, jenom obyčejný člověk a nemá právo kohokoli nazvat kolegou. Nebo je to snad jinak, pane kolego Kalousku prostřednictvím pana předsedajícího? Děkuji. (Tleskají poslanci hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: S faktickou poznámkou pan předseda Kalousek. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Prostřednictvím pana předsedajícího kolego soudruhu Kováčiku, šlo mi o prostou úctu mladšího a hloupějšího vůči staršímu a moudřejšímu. O nic jiného mi nešlo. A myslím si, že tou úctou jsme povinováni všichni. Znovu opakuji, já bych si Karlu Schwarzenbergovi kolego nikdy říct nedovolil. Vám to klidně řeknu, samozřejmě. (Ohlasy v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: S faktickou poznámkou pan předseda Kováčik. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Pane kolego, předsedo Kalousku, prostou lidskou úctu mám ke všem kolegům a kolegyním a nikdy bych si nikoho nedovolil nálepkovat, že je hloupější. Připustím, že jsou tady, dokonce jich je většina, mladší než já, ale přesto i ti nejmladší považuji za kolegy, ke kterým mám hlubokou úctu. Děkuji. (Potlesk napříč sálem.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: S faktickou poznámkou pan předseda Okamura.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, já se pochopitelně nebudu zapojovat do hádek s panem Kalouskem nebo Piráty, to neodpovídá tomu, co tady chci prosadit. Mluvím o vážných věcech.

Chtěl jsem jenom navrhnout, a je to po poradě s legislativou, jelikož od 16 hodin budu řídit schůzi Poslanecké sněmovny, zdali by s tím Sněmovna souhlasila, změnu zpravodaje. Když s tím budeme takto souhlasit a nebude protinámitka, tak o tom není potřeba dle legislativy hlasovat. Navrhuji, aby mě nahradil pan poslanec Jiří Kobza. Jestli s tím souhlasíte, tak bychom to změnili.

Děkuji a požádám tedy Jiřího Kobzu, aby mě vystřídal. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Byl jsem informován legislativou, že jelikož se nejedná o projednávání zákona ani mezinárodní smlouvy, není potřeba schvalovat zpravodaje hlasováním. Přesto se zeptám, zda někdo z poslanců, poslankyň požaduje jiný postup a zda máme schválit nového pana zpravodaje, poslance Kobzu, prostřednictvím hlasování, nebo můžeme akceptovat tento návrh pana předsedy Okamury. Nevidím žádnou námitku, takže zpravodajem pro tento bod bude pan poslanec Kobza.

Nyní poprosím pana poslance Bauera, aby chvilku počkal. Je nyní na řadě v řádně přihlášených do rozpravy, ale s přednostním právem se přihlásil pan místopředseda Filip. Ještě než pan místopředseda přijde k řečnickému pultu, tak vás seznámím se dvěma omluvami. Pan poslanec Pavel Staněk se omlouvá z dnešního dne mezi 16. a 18. hodinou z důvodu jednání. Dále se omlouvá paní ministryně Jaroslava Němcová z jednání Sněmovny od 15.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, nevystupuji, abychom se tady předváděli, dokonce ani nechci předvádět stanoviska takových skupin, jako je bilderberská skupina nebo Trilaterální komise, které nám ordinují některé věci.

Dovolím si říct, o jak vážný problém je. Začnu prostou statistikou. V roce 2015 požádalo 1,3 mil. lidí o mezinárodní ochranu v Evropské unii a je to údaj podle UNHCR, tedy podle Mezinárodní organizace pro uprchlíky pod OSN. V roce 2016 stejná organizace uvádí číslo 1,2 mil. žádostí a rok 2017 ještě není uzavřen. V současné době je kolem 23 mil. lidí po celém světě v pozici uprchlíků v cizí zemi a dalších 40 mil. je podle UNHCR uprchlíky ve své domovské zemi, to znamená, že byli vyhnáni ze svých domovů a přesunuli se dovnitř státu nebo nějaké jeho části. Evropa chrání 17 % globálních uprchlíků a v roce 2016 se konflikt v Sýrii stal největším světovým producentem uprchlíků s částkou 5,5 mil. lidí. Následuje Afghánistán - 2,5 mil. občanů, Jižní Súdán 1,4 mil. a mohl bych pokračovat Tureckem, Pákistánem, Libanonem, Íránem, Ugandou. V loňském roce byla třetina žadatelů o azyl v Evropské unii ženského pohlaví a 32 % bylo dětí, 63 tis. bylo nezletilých bez doprovodu a také v těchto letech požádalo o azyl prostřednictvím organizací. Německo bylo zemí Evropské unie, která obdržela nejvíce žádostí o azyl, a to 722 tis. z celkového počtu 1,2 mil. za uzavřený rok 2016.

Já bych přestal s citací dokumentů a zamyslel se nad tím, co je možné dělat. Ano, je jistě důležité, aby se lidé k sobě chovali jako lidé, a je třeba zabránit tomu, aby lidé na cestě umírali hlady, žízní a válečnými útrapami. Ale co je potřeba udělat pro to, abychom to mohli vůbec dokázat? Prvním předpokladem toho, aby se to povedlo, je, že skončí konflikty, které reprodukují migrační krizi. Protože bez odstranění příčin nejsme schopni každoročně řešit tento problém, který se generuje v částech světa, kde jsou válečné konflikty. Co to znamená? Je primární solidarita v tom, že někoho přijmeme, anebo je primární solidarita v tom, že pomůžeme řešit konflikt v místě jeho vzniku?

Podílela se Česká republika na rozvrácení Libye? Nepodílela. Díky, že se nám podařilo, abychom se na tom nepodíleli. Nezneužili jsme žádným způsobem takzvané bezletové zóny nad Libyí, nebombardovali jsme žádná libyjská zařízení a možná bychom mohli přispět k tomu, že budeme s někým, kdo v Libyi bude legitimně fungovat, řešit to, jakým způsobem budeme vracet zpátky ty, kteří utekli skutečně před válkou. Bylo by to velmi důležité. Když nechcete někomu ublížit na moři nebo na cestě, tak potřebujete, aby se vrátil do bezpečného přístavu. Žel přístav Tripolis ani Benghází příliš bezpečné nejsou.

Co udělala Evropská komise pro bezpečnost těchto přístavů? Co jsme udělali my jako Česká republika, když už jsme alespoň třemi členy z 281 parlamentářů v českém Parlamentu, tedy v Senátu i ve Sněmovně, členy stálé delegace Středomořské iniciativy? Co jsme navrhli? V čem jsme pomohli?

Druhá otázka je, jestli jsme se podíleli nějakým způsobem na tom, abychom pomohli ukončit válečný konflikt v Sýrii. Tady si myslím, že si Česká republika zaslouží aspoň z mezinárodněpolitického hlediska určité uznání. Byli jsme jedna z mála zemí, která udržela velvyslanectví v Damašku. Dokonce jsme ještě v minulém roce poskytli humanitární pomoc, která byla rozdělována těmi, kteří k tomu mají mandát, a myslím si, že naše postavení v Syrské arabské republice je dobré.

Ale co jsme udělali při jednání s našimi partnery? Souhlasím s tím, že jsme součástí Evropské unie, musíme jednat jako unijní stát a musíme předkládat nějaké návrhy. Máme pro to jistě nástroje. Můžeme postupovat společně v rámci Visegrádské skupiny, můžeme použít takzvaný slavkovský model a jednat s Francií o tom, aby se dál nepodílela na rozvracení těchto států. Zeptali jsme se někdy na to, jestli zaplatilo Německo, Francie, Itálie za ropu, která nebyla zaplacena k datu pádu libyjského režimu? A jestli to bude započítáno ve prospěch těchto států, které takhle měly neoprávněný majetkový prospěch k tomu, aby se postaraly o migranty z tohoto území? Nevím o tom. A přitom dotazů tady na to bylo dostatek vůči minulé vládě a myslím si, že bude i vůči této vládě.

Je přece důležité, abychom byli schopni přispět k tomu, že ten konflikt bude ukončen, že přece se máme podílet jako Česká republika na dalším mírovém vývoji nejen v Evropě, ale i jinde ve světě jako, řekl bych, zakládající nebo právní nástupce zakládajícího člena Organizace spojených národů. Je to naše právo a je to dokonce naše povinnost, abychom se tak chovali.

A legitimní otázky na to, jestli je možné přijímat v Evropě směrnice, které zcela odporují základním principům výstavby Evropské unie, přece nemůžeme umlčovat. Jestliže platí v Evropě volný pohyb osob, řekněte mi, jaká je legitimita rozhodnutí - ať už jakkoli legitimní, nebo nelegitimní Komise - k tomu, aby nám řekli, že my musíme přijmout na základě kvót někoho. Odpověděla Komise někdy některému z ministrů české vlády na to, že když nám je sem přesune, jestli je máme zavřít do věznice nebo do detenčního zařízení a držet je tam pod zámkem, protože když oni přišli do Evropské unie, tak přece - jak jim máme zabránit v tom, aby nevyužívali ten základní pilíř výstavby Unie, to znamená volný pohyb osob? To přece je zásadní problém.

Postavili jsme se někdy, nebo alespoň informovala vláda České republiky Poslaneckou sněmovnu o tom, že se postavila proti kvótám takovým způsobem, abychom tomu mohli zabránit? Nepřipadá vám to rozhodnutí od zeleného stolu - nebo možná byl hnědý, možná, já nevím, byl potažen nějakým bílým plátnem, nebo dokonce něčím jiným než jenom plátnem... Prosím vás, je to přece legitimní otázka, jestli stavíme Evropskou unii na tom, že byrokratické orgány mají větší pravomoc než volení zástupci! A teď nemluvím jenom o České republice. Starali jsme se o to někdy, aby síla národních parlamentů byla vyšší, abychom měli dostatek času podle jednacích řádů k tomu, abychom mohli říci svůj vlastní názor k tomu, co Evropská komise přijímá, co navrhuje pro Evropský parlament, v podstatě jediný legitimní, od lidu vzešlý demokratický orgán této Unie?

Ale to je přece zásadní otázka. A tady nezáleží na tom, jestli jsme politicky orientovaní nalevo nebo napravo nebo ve středu, jestli jsme konzervativní nebo liberální. Přece je důležité, jestli platí základní princip. Protože každý stát se přece udržuje jenom na těch základních myšlenkách, na kterých byl vytvořen. A jestli se chceme podílet na vytváření nějakého nového společenství, zcela záměrně neříkám státu, jako je Evropská unie nebo nějaká evropská integrace, a nemusím do toho vůbec počítat pouze unijní státy, tak přece musím pořád dodržovat a mít na mysli základní principy výstavby, to znamená i ten volný pohyb osob.

Promiňte mi, politika cukru a biče, to znamená, když nepřijmete migranty, tak my vám dáme pokutu, my vás dáme před evropský soudní dvůr, a když neposlechnete, tak vám ještě dáme pokutu a zaplatíte o to víc. Já chápu solidaritu s Itálií, s Řeckem a dalšími státy. Podívejme se na Maltu, na Kypr a podobně. To není žádná jednoduchá situace. Ale přece primárně ta Komise, když na to byla v roce 2011 upozorněna předsedou tehdejší italské vlády na zasedání Evropské rady - na to existuje protokol, záznam -, který říkal, že po tom útoku na Libyi se množí počet těch lidí, že přístavy v Itálii praskají ve švech. Když v minulém volebním období tehdejší petiční výbor, který má na starosti lidská práva v českém parlamentu, chtěl navštívit Lampedusu, tak víte, jaká byla odpověď italské strany? To je pro vás, kteří tady jste první volební období. Že je tam tak nebezpečná situace, že neumějí zajistit ochranu českých zákonodárců v přístavu. To byla odpověď, proč jsme tam nejeli, proč ta cesta nebyla vykonána.

Bavme se o tom, jestli ta Evropská komise je zcela nekompetentní, protože od roku, kdy vznikla, od roku 2014, dělá jeden podraz po druhém právě vůči základním principům výstavby Evropy. A to nejde jenom o kvóty.

Já jsem přesvědčen, že v našem usnesení kromě toho, co je navrženo, musí být výzva vůči vládě České republiky k tomu, abychom jasně řekli, že to chce aktivní politiku pro řešení příčin té krize, aktivní politiku ve prospěch míru v Sýrii, ve prospěch mírového urovnání v Libyi, v Egyptě a v Iráku.

Ale my nemůžeme platit za rozhodnutí jiných s odůvodněním, že to je naše solidární povinnost. A já to odmítám. Odmítám hlasovat pro rozpočet, ve kterém bude napsáno, že my zaplatíme Spolkové republice Německo, Itálii, Francii, dalším státům, nebo Spojeným státům americkým za to, že rozvracely tyto státy. Já to vidím jako zásadní, protože aniž bychom vyřešili příčinu, tak ta čísla, která se podobají jako vejce vejci, to znamená 1,3 nebo 1,2 mil. ročně migrantů, se nám tady budou generovat. A pak už to nepůjde tak, jak říkal pan poslanec Karel Schwarzenberg - tak se podívejte do Spolkové republiky Německo, že tam ty migranty mají, že jich tam je pár, že to nikdo ani nevidí. Já mám jiný poznatek. Nakonec jsem z Českých Budějovic a do Rakouska i do Německa to mám stejně blízko jako pan Karel Schwarzenberg, takže znám tu situaci velmi dobře. Nepřejte si, abych vám tady četl záznam od jedné zdravotní sestry, která byla napadena v nejmenovaném - abych se tady nedopustil nějakého přestupku - německém městě, když šla z práce z nemocnice a byla napadena těmi migranty. Problém byl v tom, že ona požádala o ochranu český stát, protože německá policie řekla, že to řešit nebude, že není jejich občanka.

Víte, a já vidím ten nestejný metr, který tady máme. Je smutné, že se k tomu dostáváme až nyní, v podstatě tři roky poté, kdy migrační vlna začala, a jejíž následky tady řešíme. Proto moje výzva je k tomu, aby vláda České republiky měla dostatečný mandát od Poslanecké sněmovny k tomu, aby aktivně pracovala pro to, že namísto kvót se Evropská komise má starat o řešení příčin samotné migrační krize. To je náš úkol, to je náš cíl a to je způsob řešení.

Děkuji vám. (Potlesk z levé strany.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké odpoledne. Děkuji panu předsedovi Filipovi. Faktickou poznámku nevidím žádnou, takže v obecné rozpravě mám připraveného pana poslance Jana Bauera. Připraví se poslanec Václav Klaus. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, na debatu o nové azylové politice Evropské unie není možná na první pohled nejvhodnější politická konstelace. Parlament sice může zaúkolovat vládu, ta je ale bez důvěry a již brzy se odporoučí. Nevíme, jaká vláda nakonec důvěru dostane, jaké budou její zahraničněpolitické priority a jak se bude stavět k migrační krizi v Evropě. Neznáme dokonce ani podobu finálního dokumentu, o kterém tady dnes tak plamenně hovoříme, protože, jak asi všichni víme, se nachází v prvním čtení v Evropském parlamentu.

Přesto je z mého pohledu už teď pozdě. Minulá vláda Bohuslava Sobotky selhala, když nebyla schopna jasně se postavit k povinným kvótám a následovat Slovensko a Maďarsko, které šly kvůli záměrům přerozdělovat migranty na základě automatického mechanismu do otevřeného sporu s Bruselem. Hlas těchto států mohl být v rámci Evropské unie silnější a Brusel mohl zavčas dostat varování, že s podobnými záměry ve státech Visegrádu narazí. Ale bohužel nestalo se. Chtěl bych v této chvíli upozornit, že to nebyla jen vláda Bohuslava Sobotky, ale také vláda Andreje Babiše. Andrej Babiš ve vládě seděl, hlasoval a spoluvytvářel její politiku.

V Evropské unii se teď namísto kvót šijí nová a opět společná pravidla. Trvalý mechanismus přerozdělování migrantů nás ale vrací zpátky ke kvótám, jen v jiném kabátu a pod jiným, podle mého názoru evropštějším názvem Dublin IV. Něco takového není v zájmu České republiky.

V tuto chvíli by měla na nejvyšší diplomatické úrovni probíhat jednání, do kterých budou zapojeni premiér, prezident, zástupci Parlamentu a celý diplomatický sbor, a to s jediným cílem: najít v rámci Evropské unie spojence a nový evropský rámec azylové politiky zablokovat. Tím samozřejmě nijak nezpochybňuji naše závazky plynoucí ze Ženevských konvencí. O těch všichni víme, že dnes nedebatujeme.

Předpokladem pro úspěch je, že nejvyšší představitelé našeho státu budou jednat ve vzájemné shodě. Schopnost naší vlády uspět v jednáních s partnery v Evropské unii bude skutečně klíčová. Ta debata bude složitější a nelze ji vnímat jen jako spor odbojných a neposlušných nových členských států se zbytkem Evropské unie. Protože dokonce i ze samotného Německa zazněly poměrně silné obavy z dopadů nové azylové politiky, a to zejména z návrhu, který vznikl v Evropském parlamentu a který rozvolňuje definici rodinných příslušníků, kteří mají být v rámci nových azylových pravidel slučováni.

Prostor pro to prosadit naše představy a naopak vystavit stopku nepřijatelným návrhům nesporně máme. Premiéra však máme v demisi a na prezidenta čekáme. Právě proto je namístě, že se iniciativy ujímá parlament. Rád připomenu, že ten byl v minulosti mnohokrát velmi aktivní. Jako někdejší předseda výboru pro evropské záležitosti dobře vím, že na jeho půdě a poté i v plénu Poslanecké sněmovny v minulosti padala velmi jednoznačná doporučení vládě, jak postupovat při jednáních v Evropské unii. Bohužel vláda na ně často reagovala vlažně. Dovolím si připomenout přezíravý postoj premiéra Sobotky, který v roce 2016 v podstatě ignoroval Poslaneckou sněmovnu ve věci bezvízového styku s Tureckem a dohody s ním. Na nesouhlasné stanovisko Poslanecké sněmovny tehdy dokonce reagoval slovy: "Nepotřebujeme plané řeči ve Sněmovně. Nic nevyřeší."

Situace se ale dramaticky změnila. Dublin IV. může zasáhnout přímo do suverenity České republiky. V tom si dovolím zásadně nesouhlasit s některými z kolegů, kteří ho za ohrožení suverenity nepovažují. Svět se vyvíjí. A když jsme v roce 2007 vstoupili do Schengenu, jen těžko mohl někdo předvídat, jak masivnímu náporu bude čelit jeho vnější hranice a jaká bezpečnostní rizika to Evropě přinese. A mám-li se rozhodovat mezi formálním plněním dřívějších závazků, které už stejně řada států porušila a permanentně porušuje, a na druhé straně obranou vlastních zájmů České republiky v krizové situaci, pak budu vždycky volit to druhé.

Dnešním hlasováním musíme dát vládě silný mandát. Mandát, který bude striktně dodržovat a chovat se podle něj. Ať už to bude vláda Andreje Babiše, nebo vláda kohokoliv jiného.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Bauerovi za vystoupení. Předtím, než dám další slovo, tak tady mám tři písemné omluvy. Omlouvá se od 17 hodin paní poslankyně Kateřina Valachová do konce jednacího dne z pracovních důvodů, dále se omlouvá pan poslanec Ladislav Okleštěk mezi 16. a 19. hodinou z pracovních důvodů a poslední omluvou je paní poslankyně Helena Válková a to dnes od 16 do 18 hodin z pracovních důvodů.

Žádné faktické poznámky nevidím. Proto budeme pokračovat v řádně přihlášených poslancích. K mikrofonu tedy poprosím pana poslance Václava Klause a připraví se pan poslanec Jiří Valenta. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klaus: Hezký den. Zvolím neutrální oslovení dámy a pánové. Snad je to v pořádku pro všechny zúčastněné ve Sněmovně.

Chtěl bych k problematice říct asi tolik. Co jsme ještě ochotni strpět? Nebo jinak - co jste ještě ochotni strpět? Oni nás ponižují. Říkají nám z tvrdého jádra Evropské unie například: propásli jste příležitost mlčet. Budoucí velice význačný člen německé vlády eurokrat Schulz už vyhrožuje zemím, které se nepodřídí, s pravým germánským řevem, který jsme zpoza západní hranice neslyšeli dobrých 80 let.

Ženou nás k soudu, chtějí na nás uvalit sankce - a za co? Za to, že chceme sami rozhodnout a rozhodovat, kdo v naší zemi bude žít, nebo tam žít nebude? Když ustoupíme v tomto bodě, co nám ještě zbude tady v českém parlamentu? Hádky Kalousek - Babiš? Nebo co tady budeme řešit?

Chtěl bych k této problematice říci, že samotná migrace je dílem Evropské unie, protože při existenci národních států by k ničemu takovému nedošlo. Když si představíme, že by se zničehonic objevilo 100 tisíc migrantů na hranicích České republiky, tak samozřejmě Česká republika by se za normálních okolností bránila, začala by tam posílat armádu, bezpečnost a nějak by tu situaci řešila, aby ochránila svoje hranice. Ve chvíli, kdy hranice neexistují, tak těm migrantům je jedno, do jakých zemí přicházejí. Je jim to jedno, protože doufají, že se posunou dále a dále do Německa a do Švédska, a žádná společná opatření neexistují. Frontex a další organizace dílem placené, dílem přímo řízené Evropskou unií fungují často jako cestovní kancelář, převážejí migranty přes moře do Itálie a do dalších zemí a řešením nejsou.

Víte, já jsem táta čtyř dětí. Těm dvěma nejstarším je dvacet a devatenáct let, a když mi řeknou, že třeba na Silvestra půjdou do centra Prahy, tak se mi to nezdá jako úplně nejlepší nápad, dám jim nějaké ponaučení, ale v jádru je tam pustím. Jsem velice skeptický k tomu, co v této situaci řekne tatínek v Londýně, Paříži nebo v Kolíně nad Rýnem. Je vám jedno bezpečnost našich měst, naše tradice?

Často se říká, že jsou to uprchlíci, ale upřímně ti lidé většinou nezachraňují vlastní životy, protože nezůstávají v té zemi, kde je bezpečno, ať už jde o Turecko a další země. Míří dál. Většinou nejdou ani pracovat, jdou za sociálním systémem. Oponenti názoru, jako mám já - abych je nějak pejorativně nenazýval eurolidé, nebo nějak podobně - často říkají: no vždyť i my jsme hodně emigrovali. Ano. I část mojí rodiny emigrovala po roce 1968 do Švýcarska, ale byl v tom drobný rozdíl. Oni tam šli pracovat. Nešli tam s vlajkou se srpem a kladivem, integrovali se a stali se součástí Švýcarska a svoje děti vychovávali jako Švýcary. Tady je rozdíl, že ta migrační vlna, která přichází, jsou často lidé, kteří si nesou svoji kulturu, nechtějí ji změnit a je jim naprosto lhostejné, jaké tradice máme my.

Další naši oponenti nám říkají: klid, vždyť ti migranti sem vůbec nechtějí, k nám, do České republiky. Ano, teď ne. Ale za předpokladu, že bude jednotná evropská sociální dávka a že jich tady bude více, tak samozřejmě Česká republika je nádherná, bezpečná, s příjemným klimatem, bude velikým lákadlem.

Další, co nám říkají, že je tady 12 migrantů v České republice. Pak si jenom dovolím vznést otázku, proč naše začleňovací a migrační agentury berou stamiliony korun ročně, jestli tedy je potřeba 20 milionů na migranta. Nebo jak to tedy přesně je? V realitě proti kvótám a těmto věcem hlasují v europarlamentu jen tři české subjekty, a sice ODS, komunisté a poslanec Mach. Všechny ostatní české politické strany tady rozšířené, které mají svého zástupce v europarlamentu, hlasují pro sankce, hlasují v hlavním evropském proudu. Každý člověk normálního selského rozumu ovšem vidí, že v této věci jde o hrozbu a existenci pro celou naši společnost, pro naši zemi, jak jsme ji zdědili od našich předků.

Je na čase, aby Česká republika, její vláda, Parlament začaly hájit naše základní zájmy alespoň tak, jako to dělá Polsko nebo Maďarsko. Proto bych si dovolil načíst usnesení, které jsem vypracoval společně s poslancem Skopečkem a s poslancem Bauerem, a můžete ho taky brát jako návrh usnesení Občanské demokratické strany.

Načítám: Poslanecká sněmovna vyjadřuje zásadní nesouhlas s tzv. Úmluvou Dublin IV, a to zejména s myšlenkou automatického přerozdělování migrantů bez ohledu na souhlas či nesouhlas dotčených států. Poslanecká sněmovna varuje před jednotnou sociální politikou Evropské unie. Za třetí, Poslanecká sněmovna zavazuje vládu České republiky, aby všemi prostředky bránila přijetí a implementaci tzv. Dublinu IV a hájila suverenitu České republiky v otázce migrační a azylové politiky.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Klausovi, nicméně vás poprosím, pane poslanče, jestli byste načetl váš návrh usnesení v podrobné rozpravě, a potom samozřejmě by bylo ideální, kdybyste předal váš návrh také tady zpravodajovi, aby měl přehled.

Mám tady jednu faktickou poznámku a je to pan poslanec Pavel Bělobrádek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já bych chtěl pomocí vašeho prostřednictví vyzvat pana kolegu Klause, aby se omluvil za to, co řekl, protože naši europoslanci nehlasovali pro uvalení sankcí na Česko za odmítnutí přerozdělování uprchlíků. Oficiální záznamy jsou k dispozici. Díky tomuto výroku, který tady už měl pan Okamura - je to lživý výrok, už na pana kolegu Okamuru bylo podáno trestní oznámení. A tak jako jsem vyzval pana Okamuru, aby se za tento výrok omluvil, vyzývám i vás, pane kolego Klausi prostřednictvím pana předsedajícího, abyste se za něj omluvil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já děkuji a mám tady další faktickou poznámku a je to pan poslanec Václav Klaus. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den. Doložím zcela jasně, o jaké hlasování se jednalo, vám osobně, pane Bělobrádku. Je to i všeobecně dostupné, čili v žádném případě se vám omlouvat nebudu. (Potlesk v části sálu.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji za vystoupení a mám tady - další faktickou poznámku nemám, takže se vrátíme do řádné rozpravy a poprosím pana poslance Jiřího Valentu o vystoupení a připraví se paní poslankyně Helena Langšádlová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem úplně v úžasu a ztratil jsem řeč, když jsem slyšel projev pana poslance Klause - nebudu říkat kolegy, aby mi zase někdo nevyčinil - protože už dlouho jsem tak nesouhlasil s někým z ODS jako nyní, protože pan kolega Klaus má skutečně naprostou pravdu. Tím mu však nechci dávat nějakou černou známku u nich v klubu, nebo se také říká polibek smrti.

Ale dovolte mi jako místopředsedovi výboru pro evropské záležitosti, abych také přičinil pár poznámek a k tomu připojil jenom pár vět mého osobního názoru. Určitě vás nebudu dlouho zdržovat, protože vidím, že už se chystáte - že už vás dlouhá diskuse unavuje, víceméně se tady točíme v soustředných kruzích a tato diskuse nesměruje ke zdárnému cíli, ke kterému by směřovat měla.

Nejprve bych se vyjádřil k názorovému duelu pánů poslanců Peksy od Pirátů a pana poslance Fialy z SPD. Oba dva při té své argumentaci vystupovali poměrně nejednoznačně dopoledne, kdy se přeli o určování kompetencí Evropské unie či národních států souvisejících s migrací. A já se pokusím to teď uvést v krátkosti na pravou míru. Není to totiž vůbec složité. Při regulaci v oblasti azylové politiky se v dnešní době stále ještě vychází ze závěrů přijatých na zasedání Evropské rady v Tampere v roce 1999. Obecně lze konstatovat, že z hlediska rozdělení pravomocí doposud není - a to podtrhuji - Unii svěřena výlučná pravomoc v žádné oblasti migrační a azylové politiky. Otázky týkající se prostoru svobody a bezpečnosti a práva spadají do oblasti tzv. sdílených pravomocí, přičemž Evropská unie může přijímat vlastní opatření pouze do té míry, bude-li to v souladu s principy rozhodování pokud možno na co nejnižší úrovni rozhodovacího procesu, tedy subsidiarity a také principu proporcionality.

Ptám se ale tedy: jsou nyní naše národní principy skutečně v souladu s opatřeními Evropské komise a jí připravovaných migračních zásad Dublin IV? No nejsou, alespoň podle projevů občanské nespokojenosti u nás, které každý z nás je schopen vnímat, ale také ani podle vyjadřování většiny z vás nebo většiny klíčových politiků v České republice.

Výstup z jednání v Tampere tehdy také zněl, že základní premisou pro fungování celého systému by měla být solidarita a spravedlivé rozdělování migrantů mezi členské státy. Ale o té dnes nám vnucované "bruselské spravedlnosti" bychom mohli tady předlouze diskutovat. Každému musí být jasné alespoň to, že naše země migrační vlny neinicializovala. Pohledem sociálně kulturního antropologa neživila ani nesmyslnou teorii multikulturalismu. A jsem za to rád, že ji nepodporuje ani dnes, přestože nám je vnucována četnými neziskovými organizacemi či lobbisty za kdo ví co a koho.

Problému násilně propojovaných kultur bez ohledu na postoje místního obyvatelstva je ale třeba věnovat značnou pozornost, protože v zemích, kde zcela nepřiměřená a nezodpovědná aplikace zmíněné sociálněinženýrské teorie silně destruovala samotné stavební pilíře přijímající společnosti a upozadila autentické kulturní vzorce, již narůstají obrovské sebezáchovné tlaky na změnu, či alespoň na silnou redukci. A tyto tenze také potom často zneužívají některá pravicová extremistická hnutí a strany, čemuž ale lze inteligentní migrační a azylovou politikou předejít.

Někteří rádoby experti si myslí, že vhodnou metodou pro změnu ve prospěch té či oné migračně neúspěšné země se nabízí právě přerozdělující bruselský diktát zemím, které naopak svoji migrační politiku po dlouhá léta zvládaly. Takovémuto tlaku je třeba skutečně čelit, a to i přes hrozby některých významných, ale o to méně kvalifikovaných představitelů Evropské unie. Řešení migrace - a to už také zde dnes padlo - je třeba hledat především v zemích jejího původu a posléze také v zemích migračního tranzitu.

A na samotný závěr můj názor na dublinská nařízení a jejich vývoj. Osobně se domnívám, že se jedná o jakousi poloskrytou evoluci směřující postupnými kroky stále více k ještě silnější erozi zbylé suverenity národních států, a to ve zřejmý prospěch ekonomiky silných členů Evropské unie a dost možná i ve prospěch Spojených států amerických jako pro Evropskou unii významného hospodářského konkurenta. Zaznělo, a to z řad ODS - a já to osobně plně podporuji -, že je v této souvislosti nutno vyvinout silný tlak, aby v rámci příslušných orgánů se hlasovalo o nařízení Dublin IV konsenzuálně, tedy jednotně. I když někteří z Bruselu současně varují, že odpůrce nového nařízení, např. země V4 a v poslední době snad i Rakousko, jednoduše v orgánech, tedy např. v Radě ministrů, přehlasují prostou či kvalifikovanou většinou a zmíněné hlasování konsenzuální vůbec nepřipustí.

Obdobným mandátem, tedy prozatím jen jednorázovou vůlí k prosazování konsenzuálního hlasování v souvislosti s migrací, již vybavil předsedu vlády pana Babiše, a to na můj návrh, výbor pro evropské záležitosti, a to konkrétně na prosincové jednání Evropské rady. A takto by měla Sněmovna postupovat jako hlavní protagonista českého parlamentního systému nyní, tedy jasně nasměrovat vládu a jejího předsedu ke krokům, které nám do budoucna zajistí nejen bezpečnost, ale i prosperitu a v neposlední řadě i spokojenost občanů se životem ve vlastní zemi bez jakýchkoli zbytečných obav.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já děkuji panu poslanci Valentovi a mám tady jednu přihlášku a jednu faktickou poznámku. Takže poprosím pana poslance Pavla Bělobrádka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych reagoval na pana poslance Klause, vaším prostřednictvím, a možná by bylo dobré, aby i on reagoval potom vaším prostřednictvím na mne, protože tak neučinil.

Tato informace, kterou tady tvrdí, je na základě nesmyslného blogu pana Macha - který už europoslancem není mimochodem. Je to lehce prokazatelné, že to není pravda. Z těch europoslanců, kteří hlasovali tak, jak tvrdíte, to byli pouze dva poslanci zvolení za TOP 09, nikoliv všichni ti, které tady označil. To znamená, bylo to na základě nesmyslného blogu, není to pravda, lze to dohledat z veřejně dostupných zdrojů, ze záznamu hlasování. Pouze Stanislav Polčák a Luděk Niedermayer hlasovali pro. Ostatní pro nehlasovali. A nemusíte se omlouvat mně - jak se koukám, tady ani nejste -, ale omluvte se těm ostatním, protože to prostě není pravda.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci. Žádnou další faktickou nemáme, takže poprosím paní poslankyni Helenu Langšádlovou s řádnou přihláškou, připraví se pan poslanec Skopeček. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Dobré odpoledne ještě jednou, vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Nemá v tuto chvíli asi valného smyslu si znovu vysvětlovat, o čem Dublin je, o čem není. Opravdu jsou tam mnohá opatření na urychlení procesu azylových řízení, opravdu z toho nevyplývá, že země musí poskytovat azyl, atd. Určitě bude ještě prostor pro věcnou diskuzi i na výboru.

Nicméně strana TOP 09 nesouhlasí s Dublinem právě proto, a již to tady bylo mnohokrát řečeno, že Dublin obsahuje přerozdělovací mechanismus a ukázalo se, že přerozdělovací mechanismus z mnoha důvodů není funkční. A co nám na tom návrhu nejvíc vadí, je opravdu otázka toho, že to rozděluje Evropskou unii a je to pro budoucí vývoj velmi nebezpečné. Já vnímám opravdu selhání minulé vlády, jehož i někteří současní představitelé vlády byli účastni, že se jim nepodařilo vyjednat jinou alternativu. Protože my potřebujeme dublinské nařízení, pokud chceme, aby byl Schengen. Takže rozhodně odmítáme Dublin IV, ale hledejme prosím jiné řešení. Protože fakt je ten, že jsme součástí Schengenu a že to má pro nás velký význam, a to z několika důvodů. Pro nás je zásadní, aby předseda vlády a vláda přijali taková opatření a přišli s takovými návrhy, které budou i pro ostatní evropské partnery přijatelné. Protože dneska je zátěží Řecko a Itálie a příště to může být třeba Bulharsko nebo Polsko. To totiž nejde jenom o nějakou migraci z Afriky. My můžeme mít jiné problémy v dohledné době a musíme mít nastavený systém, ale ten systém nemůže být, jsem přesvědčena, přerozdělování.

Také jsem ale přesvědčena, že Evropa do řešení otázek migrace musí dát víc peněz, že musíme více stabilizovat prostředí v okolí, a musí to být naší prioritou. Nedovedu si představit, jak jednou budeme zodpovídat těm, kteří přijdou za námi, a našim dětem, že jsme v době řešení tohoto problému stavěli po Evropě rozhledny a golfová hřiště a nevyřešili otázku migrace.

Takže ano, řešení je mimo Evropu. Proto je potřeba také to, aby náš premiér naléhal na své kolegy, aby splnili své závazky ve vztahu k Svěřeneckého fondu pro Afriku, např. je potřeba nabídnout těm zemím, které budou i do budoucna třeba zatíženy migrací, aby zvládaly vyřizování azylových řízení a aby měly dostatečnou podporu. Není ale možné, abychom to řešili přerozdělovacím mechanismem. Tím cílem musí být řešit migraci mimo území Evropy.

A jenom proč je důležité pro nás, aby nějaký dublinský systém byl. Pokud nebude dublinský systém, tak spadne i schengenský systém. My jsme země, pro kterou by to mělo dalekosáhlé ekonomické dopady. My jsme země, která je výrazně závislá na exportu. A pokud spadne zkrátka dublinský systém, tak bude neudržitelný schengenský systém. Jsem zvědavá, jak byste vašim voličům pak vysvětlovali, že přišli o pracovní místa, protože pro nás by to znamenalo mimořádný ekonomický úpadek a opravdu výrazný nárůst nezaměstnanosti.

A pak samozřejmě ta situace, kterou dneska řešíme, má ještě jeden politický rozměr. A kolegové z SPD mi ho připomněli. Je to o tom, že my se tady dneska přeme o Dublin, přeme se i se svými evropskými partnery. Víte, a ono platí, že čím bude slabší, rozhádanější Evropská unie, rozhádanější evropské státy mezi sebou, tak tím bude silnější vliv Ruska, a to zejména u nás. Mě o tom přesvědčila ještě jedna věc. Když jsem byla dneska u východu z Malostranské ulice, tak k vám, kolegové, přicházela ruská televize. A já musím přiznat, že mě to jenom utvrzuje, že to, že se tato diskuze odehrává právě dneska, je právě proto, že máme před prezidentskými volbami, právě proto, že se tady hraje o to, jestli budeme prozápadní, prozápadně orientovanou zemí, anebo se dostaneme pod vliv Ruska. A to už vůbec nechci připouštět to, o čem se hovoří, že se tady mohou odehrát ještě nějaké výbuchy, které bude organizovat ten váš východní partner. A to bych si opravdu nepřála.

Chtěla bych říct, že máme velké štěstí, byť se nám to někdy možná nezdá. Žijeme na evropském kontinentu a každý z nás, kdo navštívil země v Asii, v Africe, tak ví, že máme velké štěstí, byť nejsme dokonalou společností. Žijeme totiž v nejbohatší části světa, žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí na světě a žijeme na kontinentě, na kterém je téměř 70 let mír. Možná vám to přijde jako samozřejmost. Mně to jako samozřejmost nepřijde a jsem přesvědčena, že si toho musíme vážit a že nemáme rozbíjet to, co je a co nefunguje dokonale, ale to, co zajišťuje ten mír a prosperitu na evropském kontinentu už po dlouhá desetiletí. Protože to není nějaká Evropská unie, někde v Bruselu nějací úředníci. To jsme i my, protože i my jsme součástí Evropské unie.

A nakonec si dovolím jednu možná osobní poznámku. V souvislosti s migrací se velmi často hovoří o hodnotách, obhajobě hodnot, dokonce o modlitbách. A modlitby jsou určitě potřeba. Ale já bych vás chtěla ujistit o jedné věci. Česká republika je součástí evropského kulturního prostoru a evropský kulturní prostor vyrostl v křesťanství a já bych vás chtěla ujistit o jedné věci ještě jednou, že nenávist a strach, který šíříte, je v rozporu s tím křesťanstvím, ke kterému já se hlásím. Protože křesťanské hodnoty vyrůstaly z kultury, která je založena na lásce a milosrdenství. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já děkuji paní poslankyni Langšádlové. Poprosím pana poslance Jana Skopečka, připraví se pan poslanec Jaroslav Bžoch. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Hezké odpoledne. Já jsem velmi rád, že dneska to téma tady takto probíráme. Byť bezesporu na výboru pro evropské záležitosti to budeme dělat častěji, tak si myslím, že to téma patří i sem na plénum, protože jednak považuji migrační krizi spolu s rozpadem tradičních hodnot za jednu z nejvážnějších hrozeb pro evropskou civilizaci, a za druhé je to prostor pro to dát našemu premiérovi a naší vládě opravdu silný mandát pro to, aby hájili v Evropě naše zájmy.

Já si myslím, že to nicméně znamená, že i migrace má svůj politický základ, a já ho vidím v ideologii multikulturalismu, který považuje cokoliv cizího za lepší, než je to domácí, a snaží se nabourat tradiční národní státy a tradiční společnosti, které ty národní státy dneska tvoří. Zároveň si myslím, že migrační krize sem nespadla z nebes. Myslím si, že za ten rozsah a důsledky migrační krize si Evropa z velké části může sama, protože dala světu aktivně vědět, že migranty zve. Místo toho, aby poslala jasný signál, že budeme migranty vracet, otevřela cestu a prostor pro to, aby se migrace chopily skupiny na hraně či za hranou zákona a stal se převoz migrantů do Evropy obrovským byznysem. Jsem přesvědčen, že tím Evropa páchá už několik let sebevraždu, a jsem přesvědčen, že neplatí teze, že se nás migrační krize netýká, protože tu aktuálně v České republice na našem území nemáme vysoké počty imigrantů.

Pokud platí, že každoročně do Německa proudily statisíce migrantů z jiných civilizačních okruhů a kultur, s jinými vzorci chování, s jinými hodnotami, tak to minimálně v delším období nemůže nemít vliv i na nás. Přece naše blízkost a navázanost na Německo nás odsuzuje k tomu nést důsledky německé politiky i v otázce migrace. Koneckonců i návrhy na sjednocení sociální politiky Evropské unie, které jsme mohli od západních sousedů už zaznamenat, jsou přece jasným důkazem toho, že se evropské státy budou snažit přenést náklady migrační krize na země, které tu migrační krizi nezpůsobily. V otázce sjednocení sociálních politik je to samozřejmě snaha udělat z naší země zemi stejně zajímavou svými sociálními benefity, jako jsou země Německa či severské země, kam dneska za těmi sociálními dávkami míří většina migrantů. Snaha přenášet náklady migrační krize na nás i v tzv. úmluvě Dublin IV, resp. v tzv. automatickém relokačním mechanismu, který tam byl přidán. To je opět to, že státy, které udělaly fatální historickou chybu a teď si ji uvědomují, teď nesou ty náklady, se tuto chybu snaží přenést na nás a my se podle mého názoru musíme bránit tomu, abychom takovéto chyby opakovali.

Samozřejmě, že musíme automatický mechanismus alokace migrantů odmítnout a věřím, že dospějeme k usnesení, které jasně tuto záležitost odmítne a zaváže, resp. dá mandát premiérovi a vládě, aby nepřipustila ratifikaci a implementaci Dublinu IV.

Dobře vím, že existují dvě verze Dublinu IV, jak ta Evropské komise, tak ta Evropského parlamentu, nicméně velmi bych varoval před tím hrát si hru na dvě verze Dublinu IV, protože podle mě se v tom skrývá nebezpečí, že nakonec z těchto dvou verzí vznikne jakýsi kočkopes, v němž se nakonec jakási kompromisní varianta, jakýsi kompromisní návrh relokačního mechanismu objeví. Proto bych velmi doporučoval, aby naše výsledné usnesení, usnesení Poslanecké sněmovny, bylo jasné, abychom v něm jasně Dublin IV odmítli jako takový, protože většina z nás, a myslím si, že i většina v Evropě, si stejně pod Dublinem IV dneska představuje a chápe pod ním právě ten relokační mechanismus.

Relokační mechanismus podle mého názoru musíme odmítnout za jakýchkoli okolností bez ohledu na to, jestli do Evropy přijde ještě mnoho, nebo mnohem méně migrantů než v minulých letech. To přece není hlavní argument pro to hlasovat a přijmout relokační mechanismus, nebo nikoliv. Přece tím nejdůležitějším argumentem je suverenita naší země. Patří přece k základním znakům suverenity každého státu, aby sám mohl rozhodovat o tom, koho na své území pustí, či nikoliv, komu dovolí na svém území kromě svých občanů žít a komu nikoliv.

Já o tento základní znak suverenity opravdu přijít nechci a udělám cokoli, aby o něj Česká republika a jeho občané nepřišli. Proto se přihlašuji k tomu usnesení, které tu už četl Václav Klaus, a věřím tomu, že nebudeme opakovat historické chyby západních zemí Evropské unie a že zůstaneme bezpečnou a suverénní zemí. Děkuji pěkně. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Skopečkovi. Vidím tady faktickou poznámku a prosím tedy pana poslance Václava Klause. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den ještě jednou. Já se omlouvám, nechci rozmělňovat tuto velice důležitou debatu nějakými osobními půtkami, jak je tady ve Sněmovně zvykem, nicméně k tomu, co tady řekl pan Bělobrádek, bych řekl asi tolik.

V tom úplně posledním hlasování už lidovci chytli ten správný vítr a skutečně pro to usnesení hlasovali jenom předseda TOP 09 pan Pospíšil a pan Niedermayer, nicméně několik předchozích hlasování, která vlastně spustila tu akci s kvótami, tak tam lidovci hlasovali pro. Tady máme duben 2015, europoslanci schválili rezoluci, ve které se mj. volá po přerozdělování uprchlíků mezi členské státy. Pro zvedli ruku europoslanci za ČSSD a KDU-ČSL. Za chvíli budu mít číslo hlasování a protokol. Čili jestli vám to takhle stačí, nebo jestli tou křížovou cestou si chcete procházet nadále, tak samozřejmě budeme citovat další vaše hlasování v Evropském parlamentu, projev paní Roithové, "Nestrašte uprchlíky", a další věci si tady můžeme pouštět. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Klausovi. Mám tu další faktickou poznámku, pan poslanec Pavel Bělobrádek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážení kolegové, kolegyně. No ale to (nesrozumitelné) hlasování nebyly nikde žádné sankce, pokud se nepletu. Takže to zase trošku tady jako motáte některé věci dohromady. A jestli se chcete vracet dál a dál, tak si můžeme říct, kdo přivedl vyjednávání do vstupu do Evropské unie. Myslím, že tehdy to byl premiér Klaus. Chtěl bych říct, že ODS dlouhodobě i propagovala vstup Turecka do Evropské unie ještě, pokud se nepletu, za předsedy Klause, s tím, že se můžeme bavit o dalších věcech. Třeba KDU-ČSL celou dobu a od začátku odmítala vstup Turecka do Evropské unie na rozdíl od ODS. Takže jestli se chcete vracet dál, myslím, že to je zbytečné. Jsem rád, že jste uznal, že v tom hlasování, o kterém jsem mluvil, europoslanci KDU-ČSL nehlasovali pro potrestání a pro kvóty. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Děkuji panu poslanci Bělobrádkovi a máme tady další faktickou poznámku a je to pan poslanec Václav Klaus. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Klaus: Pardon, já se vzdávám, protože nechci touto debatou rozdmýchávat věc, která je skutečně velice důležitá a týká se celé České republiky, takže to už se nebudu vracet, abychom tady spolu nediskutovali hodinu, kdo co kdy udělal za Rakouska-Uherska atd. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže děkuji panu poslanci Václavu Klausovi. Faktickou poznámku nikde nevidím, takže jdeme do řádné rozpravy a já poprosím pana poslance Jaroslava Bžocha a připraví se pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Bžoch: Já vám děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, už budu velmi stručný, neboť vše tady většinou zaznělo. A nejpalčivější téma, o kterém se tady pořád bavíme, jsou kvóty, takže já přečtu jenom krátké shrnutí.

Za hnutí ANO podporujeme komplexní přístup k nelegální migraci založený především na prevenci a řešení jejích příčin v místě vzniku a v zemích tranzitu, v boji proti pašerákům a na funkční ochranu vnější hranice Evropské unie. Chceme, aby byl odstraněn povinný alokační mechanismus, zároveň ale podporujeme ty prvky návrhů, které urychlí a zefektivní azylové řízení.

Stejně tak se ale chceme bránit tomu, aby byl nějak zásadně narušen systém určení členských států příslušných k posuzování žádostí o mezinárodní ochranu a aby to nevedlo k omezení pravomoci členského státu v rozhodování o tom, kdo se nachází na jeho území. Podpoříme ty aspekty návrhu, které se snaží stávající systém zjednodušit a zavádět ta opatření vztahující se k prevenci a zabránění druhotných pohybů v rámci členských států, jako je jasná povinnost přijmout zpět osoby s udělenou mezinárodní ochranou, které se neoprávněně nacházejí v jiném členském státě. Stejně tak podporujeme vládu v úsilí o zefektivnění a zrychlení návratových řízení.

Pro uklidnění bych tady rád ještě poukázal na stanovisko České republiky ze dne 7. března 2017, které je stále platné a kde se uvádí, že pokud jde o nejproblematičtější část tzv. Dublinu IV, kterým je automatický přerozdělovací mechanismus žadatelů o ochranu mezi členskými státy, je třeba zdůraznit, že Česká republika tento mechanismus odmítá a v současné době neexistuje mandát, který by opravňoval příslušné orgány ČR k vedení jednání o jeho případných kompromisních variantách. To jenom tak na uklidnění. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Bžochovi a mám tady jednu přihlášku faktickou. Poprosím pana poslance Jaroslava Holíka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážení kolegové, vážené kolegyně, narodil jsem se v polovině století, takže to znamená, že patřím k jedněm z nejstarších delegátů, kteří tady jsou, nebo poslanců. Velice dobře pamatuji RVHP s jejími negativními vlastnostmi a velkou část života jsem taky prožil v EU. V jednom i druhém uskupení jsme byli pod tlakem někoho, kdo nám přikazoval, co máme dělat. V současné době jsme v tzv. svobodném bloku, kdy můžeme, co chceme, ale musíme dodržovat jistá pravidla. A já se proto ptám, vážené kolegyně a kolegové: jsme ještě členy svobodného státu? Anebo jsme už jenom stádo ovcí, které někdo pustí na pastvu?

Prosím vás, přemýšlejte, až budeme hlasovat o přijetí Dublinu IV. Já vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci a máme tady posledního přihlášeného do řádné rozpravy, je to pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych také svým dílem přispěl do dnešní debaty týkající se azylové a migrační politiky, tzv. Dublinu IV. Pokusím se neopakovat to, co zde již zaznělo, protože si myslím, že obsáhlá informace již zde byla poskytnuta a všichni asi tušíme, o co se jedná.

Velice mě těší, že i vláda si uvědomuje závažnost tohoto problému, který se týká občanů České republiky. Aspoň ta obava z tohoto problému se týká občanů České republiky a vláda to nechce nechat jen, jak se říká, na volný běh. Chce k tomu aktivně přistoupit. Proto jsme zde dneska, abychom i vládu vybavili nějakým mandátem, který by jí umožnil vystoupit v Radě tak, že je vybavena mandátem. Zvlášť když je to vláda v demisi. Bohužel základní problém je v tom, že tento problém nemá jenom česká vláda, tento problém má i vláda Německa, má i vláda Francie, má i vláda Itálie, má i vláda Řecka, má i vláda Švédska, Španělska a dalších zemí Evropské unie. Problém se svými vlastními občany, kteří začínají mít obavu. Začínají se bát toho, co přichází. A tyto vlády se snaží své občany uklidnit.

První pokusy zazněly v tom, že začaly hovořit o rychlejším vysidlování těch, kteří nemají nárok na azyl na území Evropské unie. Tyto pokusy bohužel ztroskotaly, protože pokusy přesunout uprchlíky do zemí původu, byť Evropská unie nabízela hrazení dopravy, nabízela leteckou přepravu do států Afriky, nabízela hospodářskou pomoc pro uprchlíky, jinými slovy určité výpalné pro ně, aby se vrátili do svých zemí, ztroskotaly na jejich nezájmu a hlavně na nezájmu zemí, do kterých měli být tito uprchlíci navráceni. Oni se prostě k těmto občanům nehlásili a řekli: To nejsou naši občané. A když jsou, tak to prokažte. Tady nastal ten problém Evropské unie, že neměla, jak to prokázat, že tito lidé pocházejí z těch zemí, protože ta evidence evidentně nebyla.

Tento problém samozřejmě si tyto státy a vlády těchto zemí začaly uvědomovat. Přesto jejich vlastní občané začali na ně tlačit, ať řeší ty problémy. Řešte je, milá vládo! Byly volby ve Francii, byly volby v Německu, slyšeli jste prohlášení těchto vrcholných představitelů, řešte je. Čili je důležité pro tyto vlády omezit ten tlak, který nastává jak na sociální systém v jejich zemích, tak na bezpečnost a rizika spojená s dlouhodobým pobytem těchto lidí, o kterých vlastně skoro nikdo nic neví, kde jsou, na území těchto států. Proto Evropská unie přišla s návrhem Dublinu IV. Je to určité řešení vnitrostátních problémů jednotlivých členských zemí Evropské unie. Hlavně těch velkých a silných, které mají obrovský nárůst počtu legálních i nelegálních migrantů. Já bych se tady nesnažil rozdělovat mezi těmi legálními a nelegálními, ten problém je obecný. Proto přišly s touto myšlenkou a problém té myšlenky je v tom, že jsou to silné a velké státy. A tyto silné a velké státy díky Lisabonu a smlouvy v Lisabonu jim umožňuje nám slabším, menším státům, určitým stylem diktovat některé své postuláty a požadavky, abychom plnili. Mají k tomu dokonce i určité exekutivní možnosti, jak by tyto věci mohly realizovat a dělat.

Tyto státy se snaží otupit tu kritiku, která zaznívá z jejich státu, poukazem na to, že v Evropské unii jsou státy, obvykle ty malé, které jsou nesolidární s nimi. A že bychom měli zvýšit míru solidarity. Tu míru solidarity jsou ochotni vymáhat až tak daleko, že ženou určité členské státy Evropské unie k soudu. Ženou nás proto, že neplníme kvóty, použiji-li ten výraz, přesto nejsme jediní, kdo je neplní. Ty kvóty se neuplatnily v žádném ze členských států Evropské unie v tom měřítku, jak byly naplánovány. Když se podíváte, my dokonce na tom nejsme až tak špatně s těmi 12 oficiálními, které máme z Řecka. Z Itálie nemáme nikoho, ale z Řecka máme 12. A když se podíváte na ostatní státy, Rakousko má naopak z Itálie 17 a z Řecka nemá nikoho. Když se podíváte na další státy, Estonsko má 6 z Itálie a 141 z Řecka. Když se podívám na Slovensko, tak má 16 z Řecka, my máme 12, oni mají 16, a přesto nejsou hnáni k soudu, jsme tam my, kteří jsme hnáni k soudu. Lichtenštejnsko má 10 z Řecka, nemá nikoho z Itálie, ale není hnáno k soudu. Čili jasně se ukazuje určité pokrytectví v Evropské unii spojené s tímto problémem.

Čili já to považuji za určitý zástupný problém, který nás má, jak se říká, zvýraznit v rámci Evropské unie jako ty státy, které jsou nesolidární. Toto bychom měli zásadně odmítnout, protože my přece solidární jsme. Na našem území je obrovské množství cizinců. Tady už to zaznělo z úst mých předřečníků, že Česká republika dlouhodobě přijímala migraci. Přijímala ji z bývalé Jugoslávie. Tady bych si připomenul, že 70 let míru v Evropě - já považuji Balkán za evropskou zemi a bohužel tam ten mír tak dlouho nebyl. A my jsme se na tom také částečně podíleli, že jsme rozvrátili vcelku fungující stát s jeho problémy, národnostními problémy, a zapřičinili první velkou vlnu migrace v Evropě. Ano, je tady velká albánská menšina, setkáváme se s nimi, máme tady velkou srbskou menšinu, chorvatskou. Poslední dobou se v Evropě, také ne 70 let v míru, vyvíjí situace na Ukrajině docela špatně. A vlna migrace nesouvisí s nějakým pseudozásahem jiné mocnosti směrem k Ukrajině, ale spíše s chudobou na Ukrajině a se snahou ukrajinských občanů jít do bohaté Evropy. Čili ekonomická migrace v prvé řadě. A to si přiznejme. A máme tady velké množství občanů Ukrajiny, kteří se snaží fungovat v této zemi a snaží se pracovat a vydělávat.

Obava českých občanů není z migrace z Ukrajiny, není z migrace ze zemí bývalé Jugoslávie, ale je z migrace, která sem přichází od kulturně a nábožensky odlišného regionu, než je Evropa. To je ten problém. A když se podíváte na komentáře, které se objevují - a teď odmítám ty rasistické komentáře, ale spíše ty komentáře zvažující realitu, která přichází, a na základě odborných věcí, ano, vyjadřují se i odborníci, kteří se zabývají situací na Blízkém východě, zabývají se arabským světem, zabývají se situací v Africe a upozorňují, a jsou to vědecké kapacity, upozorňují na rizika a problémy, která jsou s tím spojená. S mixem té kultury a příchodem většího množství lidí z těchto oblastí na stávající stav Evropy popřípadě České republiky. Je třeba se nad tím zamyslet.

Proto je důležité, aby česká vláda zaujala svou pozici v rámci vyjednávání vlád Evropy. Co nás ale nutí a co nás přinutilo podepsat a jít do toho boje dneska, byť mnozí si tady říkáte, je to vlastně jenom mluvení, slova, slova a slova? Je to stav, který nastal po snaze našich europoslanců, teď hovořím europoslanců České republiky v europarlamentu, upozornit na názory občanů České republiky. Tam jsme byli, dámy a pánové, přehlasováni. Tvrdě přehlasováni. A není to evropská byrokracie, kdo nás přehlasoval. Jsou to kolegyně a kolegové z celé Evropy, kteří jsou řádně voleni, jinými slovy občané zvolení v těchto státech Evropské unie nevyslyšeli názor menšiny občanů Evropské unie a tvrdě nás přehlasovali. Je to velké memento, protože europarlament má váhu, má sílu. Dokonce my sami jsme o ni usilovali, aby volené orgány jako protiváha byrokracie v Bruselu měly tuto sílu a mohly jednat. Přesto se postavily proti. A v ten moment jsme se my octli ve velké menšině, velké menšině států, které mají nějakou stahu se postavit těmto krokům.

Je třeba tady říci, že se Evropská komise snaží revidovat své prvotní představy o Dublinu, ty, které byly pro nás absolutně nepřijatelné a narazily na odpor i jiných států než jenom třeba Visegrádu, popř. České republiky. Bylo tady zmiňováno Rakousko. Ale ta změna postoje Rakouska souvisí se změnou vlády. Ano, já vnímám slova pana premiéra, který našel souznění s rakouským premiérem, a hledají cestu v rámci Evropské unie. Je třeba si ale také říci, že to je nový směr v Rakousku, který tam doposud nebyl do těchto voleb, a reflektuje nějaké nálady, které se v Rakousku objevují. O to více bych si přál, abychom se obrátili směrem k Visegrádu a k Visegrádské čtyřce, i po těch určitých nuancích neshod, které mezi námi mohly být v některých záležitostech. Je velice důležité, abychom velice intenzivně spolupracovali, minimálně na té úrovni čtyřky, nebo když se nám teď nabízí možnost té pětky, popř. hledání dalších států - Slovinsko, Chorvatsko, jak tady zaznívá. To už máme sedm států. A již se blížíme k hranici žluté karty. Již se blížíme k hranici toho, co tento parlament neumí využít.

A tady se obracím na ctěného kolegu Benešíka, který tady dneska v rámci faktických poznámek hodně hovořil o praktické realizaci té politiky. A hovořil tady vcelku dobře. Ale tady se musím ptát, jaké máme mechanismy my jako parlament, popř. výbor pro evropské záležitosti, abychom operativně mohli využít tu žlutou kartu rychle. Jestli jsme schopni, když přijde apel, o kterém víme - a vláda nám ten signál dá, abychom okamžitě vysílali delegace parlamentu do parlamentů těchto partnerských států a žádali, aby hlasovali a vyjádřili podporu, abychom tu žlutou kartu mohli uplatnit. To je totiž ten problém, který my tady skoro vůbec neřešíme. A jestli to probíhá tou formou: tak my napíšeme dopis, ten pošlem, oni si ho přečtou, než svolají třeba mimořádné jednání parlamentu na Slovensku, když je to náš nejbližší partner, popř. než si nechají přeložit z angličtiny do chorvatštiny a začnou se tím zabývat, tak ta lhůta, která je na projednání, je velice krátká. A prostě relevantně uplatnit žlutou kartu je obrovský problém. To už jsme si vyzkoušeli v rámci zákona o zbrani a střelivu, tedy evropské směrnice regulující tuto oblast, že jsme toto nebyli schopni.

A to je druhá věc, na kterou jsme narazili tady v tom, že jsme prostě nebyli časově schopni toto zrealizovat. Tady bych chtěl apelovat, aby si tento výbor vzal ke své gesci také to, ať vypracuje schéma, ať vypracuje jasný protokol postupu, když budeme chtít uplatnit žlutou kartu, jak co nejrychleji toto realizovat. Protože jestliže to máte, pánové, jak mi tady naznačujete, tak se ptám, jak to, že jsme nebyli schopni to uskutečnit. Jak to, že jsme nebyli schopni přesvědčit naše kolegy, kteří nám dneska ústy svých představitelů, vrcholných vládních představitelů, říkají "my vás podpoříme"? Minimálně pěti států. Ale zazněly i další dva, jak tady bylo řečeno. Jak to, že jsme nebyli schopni toto využít, aby ten parlament v jednotlivých státech se postavil za to, aby ta žlutá karta v Evropě byla uplatněna? Prostě tady to někde skřípe. Ať se na mě kolegové nezlobí.

Prostě nejsem plně přesvědčen, že jsme využili všechny možnosti, zvlášť když máme z vládních úst představitelů těchto zemí podporu v našem boji, že jsme nebyli schopni žlutou kartu v Evropě zvednout a ukázat a říci: pánové dost, tady jste narazili. Je to v možnostech tohoto parlamentu? Myslím si, že ano. Možná je to k zamyšlení, ale minimálně je to výzva, abychom to zkusili a zkusili se zamyslet, abychom v té krátké době byli schopni, akceschopni, a velice rychle, vyzvat partnerské parlamenty, aby svolaly mimořádné schůze, aby se tím zabývaly, abychom si navzájem v rámci Visegrádské čtyřky minimálně rozhodli, že když požádá jeden parlament ostatní, že nebudou zkoumat, ale že to udělají a teprve na tom parlamentu přijmou nějaké řešení. Nevím, možná se dobývám do otevřených dveří, možná že ty nabídky z ostatních parlamentů už také přišly, ale je to jedna cesta do budoucna, jak jsme schopni v Evropské unii něco udělat.

Každopádně není vše prohrané, protože ta byrokracie Evropy, jak tady zaznělo, potřebuje souhlas nejenom Evropského parlamentu, potřebuje souhlas ještě exekutivy, Rady národních ministrů a dalších. A tady nelze Dublin měnit bez jejich souhlasu. Tady to zaznělo ve vystoupení designovaného premiéra Babiše. A to významné slovo České republiky podpořené vládami dalších států má šanci něco změnit. Otázka je, že stojíme proti silnému odporu.

Hovořilo se tady o sociální chartě. Jsem příznivcem sociální charty Evropské unie, protože je to poslední z možností, jak srovnat životní úroveň v zemích Evropské unie od severu k jihu, od východu na západ, nejenom virtuálně, ale reálně. Samozřejmě je to karta, která se může zneužít a zneužívá se v diskusích ohledně migrace. Protože je to také problém. A ty velké západní státy, jako je Francie, Německo i to Švédsko, si uvědomují, proč ti migranti přicházejí zrovna do těchto konkrétních zemí. Je to štědrý sociální systém, který tyto země mají a uplatňují v rámci migrace. Přicházejí různé modely, od kvotace dávek, rozdělení časového rozložení, od přiznání a další. Tyto modely přicházejí, ale narážejí na ten základní problém, že rozhoduje soudní orgán o tom, jestli to je, nebo není v rámci přístupu k těmto migrantům v souladu s lidskými právy, nebo ne, jestli je možno činit rozdíly. Čili narážíme na byrokracii Evropy a soudní byrokracii Evropy v tom základu postavení Evropy jako orgánu, jako soustátí, které se snaží srovnat lidská práva v rámci celé Evropy. A teď přicházíme na určité mantinely a určitá omezení toho, že jsme se dostali do vlastní pasti multikulturality a přístupu k lidem, kteří přicházejí do Evropské unie.

Pokusím se na závěr apelovat, apelovat na - a vlastně já nevím přesně na koho apelovat, protože teoreticky podle zvyklostí, ne protokolu, zvyklostí by nás asi měl zastupovat ministr vnitra, protože azylová politika v rámci bezpečnosti patří pod Ministerstvo vnitra. Nevidím tady pana ministra, abych mohl apelovat na něj. Teoreticky tady zazněl příslib pana premiéra, že osobně zasáhne. Ale zase na tom jednání budou asi ministři vnitra ostatních států, čili tady vznikne nějaká disharmonie pozic v rámci té skupiny Rady ministrů, která toto bude projednávat a jednat. Tak budu apelovat na celou vládu. Ať se nechá vyzbrojit argumenty - já použiji výraz vyzbrojit - vyzbrojit argumenty tohoto parlamentu napříč politickým spektrem, protože jsem nezaznamenal nějaké výrazné výhrady napříč politickým spektrem tady v této ctihodné sněmovně, které by se hlásily k Dublinu IV, a aby návrhy usnesení, které jsou zde připraveny a které i já za KSČM odcituji v rámci podrobné rozpravy, aby si vzala z toho to, co je schopna uplatnit. My jim to nemůžeme nařídit. My na ně můžeme apelovat. My se můžeme snažit je přesvědčit, že jsme vedeni zájmy občanů České republiky, minimálně zájmy našich voličů.

A jelikož jsme se shodli, všech devět politických stran, které zde zasedají, že je zájmem českých voličů se postavit proti myšlenkám rozšíření nebo změn Dublinu IV, tak si myslím, že tato vláda, byť v demisi a byť by si mohla říci, že vláda v demisi má určité omezené možnosti v rámci prosazování závažných věcí, přesto si myslím, že by tady na to neměla hledět, a vyzbrojena, znovu opakuji, vyzbrojena argumenty a usnesením Poslanecké sněmovny by se měla jak ten příslovečný lev v našem znaku bít za české národní zájmy. Nestydím se použít tento výraz - ač mě nazvete xenofobem - české národní zájmy v rámci Evropské unie, protože je pět minut po dvanácté, abychom ten prapor zvedli a šli do toho souboje s Evropou. A upozorňuji, nejde jenom o evropskou byrokracii, protože se v posledním hlasování europarlament jako volený orgán postavil proti nám, postavil se proti názoru České republiky.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Leo Luzarovi. Dovolte mi teď přečíst omluvu. Omlouvá se pan poslanec Jan Birke z dnešní jednání schůze od 17.30 do konce jednacího dne a současně z celého zítřejšího jednacího dne, to znamená 18. 1. 2018, z pracovních důvodů. Teď tady mám žádost o přednostní vystoupení pana poslance Radima Fialy a pak mám ještě v pořadí dvě faktické poznámky - pan poslanec Bělobrádek, pan poslanec Benešík. (Oba tito poslanci tvrdí, že se hlásí i řádně.) Ano, takže já mám od vás tedy jak faktickou, a potom mám i řádnou od vás. Vidím to tady na displeji, pane poslanče Benešíku. Ano, ano, mám vás tady jak do všeobecné, tak do faktických poznámek. Já to tady vidím na displeji. Takže která je správná? Obě. Dobře. Tak to je to, o čem hovořím. Takže faktická má přednost, takže jsem vás chtěl dát do pořadí na faktickou.

Nicméně nyní s přednostním právem vystupuje pan poslanec Fiala a my se tady domluvíme. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Dámy a pánové, před podrobnou rozpravou, kde se budou načítat jednotlivá usnesení, chci požádat o pauzu na jednání klubu SPD v délce 30 minut.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže jestli jsem slyšel dobře, tak žádáte o pauzu 30 minut na poradu poslaneckého klubu. (Předsedající s poslanci Benešíkem a Bělobrádkem řešili žádosti o vystoupení, proto přeslechl, že pauza má být až před podrobnou rozpravou.) O tom ani nehlasujeme. Vyhlašuji tedy pauzu a sejdeme se tady opět v 17.42. (Rozruch v sále, že přestávka nemá být teď hned.) Tak ještě? Pardon. Ale je pauza, protože s přednostním právem má kdykoli právo vystoupit okamžitě předseda klubu, předseda strany. Takže se prosím sejdeme 17.42.

 

(Jednání přerušeno v 17.13 hodin.)

(Přestávka byla na žádost pracovní skupiny prodloužena do 18.15 hodin. Jednání pokračovalo v 18.15 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Je 18.15 hodin. Přestávka končí. Poprosím o klid v sále, aby se všichni usadili. Než budeme pokračovat v rozpravě, mám tady nějaké omluvenky. Za prvé se nám omlouvá pan Julius Špičák z osobních důvodů od 18.45 do konce jednání, dále pak paní poslankyně Jana Levová od 18.15 do 19.30 z pracovních důvodů a za třetí se nám omlouvá pan premiér Babiš od 17.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Nyní se tedy vracíme k obecné rozpravě. Mám tady s přednostním právem pana poslance Bělobrádka. (V sále je velký hluk!)

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, chtěl bych navázat na to, co tady říkal pan kolega Luzar, s tím, že skutečně mír v Evropě tady 70 let není, protože jak Ukrajina, tak Balkán do Evropy patří, ale v tom užším slova smyslu samozřejmě v rámci Evropské unie i členských států ten mír je i díky tomu, že právě jednotlivé státy jsou v rámci Evropské unie, a také díky tomu, že v rámci Evropské unie je v podstatě svázáno i Německo. To byl jeden ze základních důvodů, proč tady vlastně Evropská unie byla, aby se neopakovala expanze Německa, která tady historicky několikrát byla.

Někteří z vás tady hovořili o tom, že je tady dvanáct uprchlíků. To jsou ti, kteří jsou na základě přerozdělovacích mechanismů. Je jich tady samozřejmě více. Ale ti, kteří sem byli v podstatě posláni na základě těchto kvót, těch je skutečně jenom takhle málo.

Chtěl bych taky říct, že je potřeba si uvědomit, že v době balkánské krize především v Bosně a Hercegovině spousta uprchlíků byli muslimové, byli z multikulturního prostředí. To tady jen připomínám kvůli tomu, co se tady dělo.

A co se týká trvalého relokačního mechanismu, myslím, že ho tady odmítáme všichni. Mnozí se tady probouráváte do otevřených dveří. My se snažíme na všech úrovních vysvětlovat našim kolegům ze zemí, které ho prosazují, že je to nesmysl, že to nefunguje. Když několikrát do roka sedím s kolegy z různých evropských států, včetně premiérů, včetně kancléřky, včetně dalších lidí, jako je předseda Evropské komise, Evropské rady, Evropského parlamentu, tak tam zaznívají jasné argumenty. Například premiér Bulharska Borisov říká: Když k nám dovezete tyto lidi, tak je máme připoutat za nohu, nebo je máme dát do vězení? Oni u nás prostě být nechtějí. V České republice taky být nechtějí, chtějí do Německa, chtějí do Švédska, chtějí tam, kde mají buď rodiny, komunity, nebo kde jsou vyšší sociální dávky.

Problém je také v tom, že německý ústavní soud rozhodl, že ten, kdo žádá o azyl, má stejný nárok na sociální dávky jako německý nezaměstnaný. Samozřejmě to je potom láká zpět. A my se snažíme vysvětlovat kolegům, že jak je to nastaveno, jak to mají promyšleno, že to nemůže fungovat. Když budou mít všude po celé Evropské unii všichni stejné sociální dávky, tak to samozřejmě rozloží sociální systém jednotlivých zemí, protože jestli bude stejná sociální dávka jako v Německu po celé Evropě, tak to budou v některých zemích mít tito lidé větší dávky, než mají penzisté důchody. To je naprostý nesmysl. A když budou různé dávky po Evropské unii, tak přece všichni půjdou tam, kde peněz mají víc. A když jim je tam nevyplatíte, tak tam stejně nebudou, protože se jim to nevyplatí. My se o to snažíme a stejně tak můžu říct, že Evropská unie, a znovu to tady opakuji: Maďarsko, Bulharsko, Polsko a další země.

Stejně tak musím říct, že minulá vláda měla bezpochyby vyjednat to, aby nás nepřehlasovali. To samozřejmě byla věc ministra vnitra, samozřejmě to byla svým způsobem i věc ministra zahraničních věcí a premiéra, ale rozhoduje se o tom na Radě ministrů vnitra. Ale také nikdo nemohl počítat s tím, že Polsko změní na poslední chvíli svůj názor. Vždyť si na to všichni vzpomínáme. Vypadalo to, že Poláci nepodpoří kvóty, a nakonec to pod tlakem změnili. A to byla ještě bývalá vláda, která v podstatě byla z občanské platformy. Teď PiS rozhodně nic takového podporovat nehodlá. Samozřejmě se změnila i vláda v Rakousku, ale současný premiér Kurz už byl tehdy ministrem zahraničních věcí. Já jsem od roku 2014 mohl sledovat, jak Rakušané mění svoje názory, jaký je tam pohyb. Už bývalý vicekancléř Mitterlehner měl poněkud jiný názor, než jak to bylo na počátku. A Sebastian Kurz to samozřejmě dotáhl.

Stejně tak je potřeba si říci, že trvalý relokační mechanismus je populistický návrh mnoha vlád západních zemí v Evropské unii, který má řešit problém, který mají oni sami. Oni sami ten problém mají a chtějí svým vlastním občanům navrhnout nějaké řešení. A řešení, kterým má být trvalý relokační mechanismus, samozřejmě nefunguje, protože i ze zemí, jako je Lucembursko, Portugalsko, ti kteří tam byli na základě kvót dovezeni, odtamtud z velké části odešli. Prostě to nefunguje a ti lidé chtějí tam, kde si to vysnili, chtějí tam, kde mají vlastní komunity, kde mají rodinu a kde se jim podle jejich názoru bude žít lépe. Stejně tak jsem přesvědčen, že nebudeme svádět souboj s Evropou, nebo s Evropskou unií v tom úzkém slova smyslu. To oč tady jde, a samozřejmě V4 rozšířená o Rakousko, o Slovinsko, o Chorvatsko, to dává smysl, protože potřebujeme vytvořit blokační minoritu. To je jedna věc. A druhá věc, musíme prosadit, aby i v Dublinu IV bylo jasně dáno, že tam musí být rozhodnutí jednomyslné, protože pak bychom museli skutečně hledat blokační minoritu.

Já jsem přesvědčen, že v tomhle směru je i dobré si tady říct, mnozí se jím zaštiťujete, já když na těch jednáních bývám, tak i pan premiér Orbán to řekl jasně. Ta solidarita, kterou vyžadují mnozí z kolegů v rámci EU, má být v tom, že si navzájem pomůžeme v tom, abychom řešili situaci mimo území EU, aby se ti lidé nedávali na pochod. Druhá věc - musíme společně chránit hranice a potom skutečně rozlišovat ty, kteří mají nárok na azyl a na mezinárodní ochranu, kterých je podle odhadů 50 %, nebo možná méně, a ti, kteří nesplňují tyto podmínky, musí být vraceni zpátky.

Stejně tak bych chtěl říct to, o čem tady mluvil pan kolega Luzar. Já jsem byl na mezinárodní konferenci v Istanbulu právě o migraci především z Afriky. A je pravdou, že některé africké země ani nemají zájem, aby se jim zpátky vraceli jejich občané, nelegální migranti, protože to tvoří v některých zemích až desítky procent HDP, to, co jim posílají tito lidé zpátky do afrických zemí, a oni tam mají velkou populační explozi a v podstatě ti lidé svým způsobem jim tam ani nechybí. Ale to neznamená, že se s tím můžeme smířit a říct, že sem budou přicházet. To přece nikdo nechce.

My musíme jednoznačně trvat na tom, že pod kontrolou je potřeba mít hranice, a je to selhání národních států dosti často. Vždyť se podívejte, jak to bylo v Řecku, jak to bylo v Itálii. Selhání národních států! A to, že se na to nezareagovalo, to je pravda. A teď musíme vyřešit celou tuto komplikovanou situaci společně, protože jinak se to skutečně vyřešit nedá!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A než se posuneme k dalším přednostním slovům, tak tady mám nějaké faktické poznámky. Pan poslanec Benešík je současně přihlášen i do podrobné rozpravy. Chce s faktickou? Ne. A pak tady mám pana poslance Aleše Juchelku, jestli chce s faktickou poznámkou vystoupit. Ne, dobře. Tím jsme vyřešili faktické a nyní se mi hlásil s přednostním právem pan místopředseda Okamura.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, dovolte mi krátce vyhodnotit dnešní den a vůbec i to jednání, které teď proběhlo a kvůli kterému jsme měli tu hodinovou pauzu.

V podstatě před měsícem jsme tady navrhli, a tady musím poděkovat i poslanci KSČM Leo Luzarovi, tady víceméně ve spolupráci jsme tady navrhli a upozornili jsme veřejně, dvě politické strany, SPD a KSČM, na palčivý problém chystané změny azylové politiky EU a revize tzv. Dublinského protokolu. Před měsícem se nám nepodařilo prosadit tento bod na jednání Sněmovny. Byla to škoda. Už jsme to tady navrhli v prosinci, ale chápu, že jste se mnozí potřebovali s tím problémem trošku seznámit, abychom si všichni uvědomili vážnost tohoto problému. Následně jsme se chopili v SPD iniciativy, sestavili jsme v podstatě tuto žádost o svolání mimořádné schůze a požádali jsme, poprosili jsme ostatní politické strany a některé poslance, o kterých jsme věděli, že mají podobné názory, zdali by nám nepodepsali.

Tady musím velice pochválit pana Václava Klause mladšího, který si vzal iniciativu v rámci ODS a sesbíral tuším cca 15 podpisů. Musím velice pochválit pana poslance Leo Luzara za KSČM, který opět byl iniciativní a sesbíral 15 podpisů poslanců KSČM. Skvělou práci odvedl tady pan poslanec Foldyna, který víme, že má také podobné názory v tomto ohledu, sesbíral 3 podpisy ČSSD. Musím pochválit pana poslance Nachera z hnutí ANO, který nám také podepsal, a samozřejmě nás 22 poslanců SPD se podepsalo také. A došlo tím k tomu, že jsme sesbírali odpovídající počet podpisů poslanců, a byla to spolupráce tedy stran ODS, SPD, KSČM, hnutí ANO a ČSSD partikulárně, na svolání mimořádné schůze. Tím vznikl tlak také na ty, řekl bych, nerozhodnuté a vznikla situace, že poslanci pěti politických stran více či méně zastoupení chtěli vyvolat mimořádnou schůzi na tento mimořádně důležitý problém, a samozřejmě i zbytek v Poslanecké sněmovně, protože se musel postavit před rozhodnutí, zdali tedy umožní mimořádnou schůzi, což má jinou váhu, samozřejmě to téma by bylo ještě více akcentováno, nebo umožní tu formu zařazení mimořádného bodu, trošku řekl bych formálně jemnější, abychom se mohli vyjádřit.

Musím říct, že ta schůze splnila účel, který my v SPD jsme od toho od počátku očekávali a proč jsme se takto snažili a takto jsme na tom celý měsíc pracovali. Musím říci, že i debata, která byla víceméně na celý den, ukázala, že i vy, poslanci ostatních stran, velice hluboce vnímáte palčivost tohoto problému. A já už nechci, abychom se tady vraceli k nějakým faktickým poznámkám, ale určitě s díky vnímám to, že i ti, kteří ještě před pár měsíci měli opačný názor, tak názor zcela změnili a již také horují za zpřísnění azylových podmínek či větší kontroly. Takže to je skvělá zpráva.

Dovolte mi jenom ještě krátce zopakovat, že když jsme sbírali podpisy od prosince a v prosinci, když jsem to zařazení bodu jménem SPD poprvé navrhl, tak jsme šli do toho s návrhem usnesení, s jednoduchými dvěma větami, od kterých jsme chtěli, abychom se odrazili, a byl to návrh, abychom se usnesli na tom, že Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR považuje revizi azylové politiky, tak jak ji připravily orgány EU, za hrubé narušení suverenity ČR a vyzýváme vládu ČR k odmítnutí takto připravené revize Dublinského protokolu. To byl základ, ze kterého jsme v podstatě vycházeli a pod co se tady podepsali poslanci pěti stran. Musím tedy opět velice kvitovat to právě skončené hodinové jednání, tu poradu, kde bylo zastoupeno dokonce všech devět politických stran v parlamentu, a je vidět, že jsme schopni se dohodnout. Tady bych poděkoval panu poslanci Stanjurovi, jestli mě poslouchá, za skvělé vedení naší porady, kde všechny ukáznil, a bylo nás tam za devět politických stran a výsledkem je skutečně usnesení, kde jsme se demokraticky dohodli, že ho dokonce nebude číst ani poslanec SPD, přestože jsme byli navrhovatelé, ale dali jsme prostor jiné politické straně, aby si ho přečetla, a je to návrh usnesení, na kterém jsme se shodli, většina z politických stran, které tam byly, a které v podstatě odráží původní návrh, který jsme jako SPD tady prezentovali.

Takže já bych chtěl poděkovat na závěr všem politickým stranám za dnešní jednání. Chtěl jsem poděkovat za to, že jsme se shodli na těch základních dvou větách, pod které se původně SPD a další poslanci čtyř stran podepsali, takže jsme rozvinuli dokonce to usnesení ještě do mnohem košatější a podrobnější podoby, což je dobře, a že snad poprvé v této Sněmovně tady bude většinově úplně průsečíkem zleva, zprava nebo středu, doufám, prohlasováno usnesení k tak zásadní věci, jako je to, abychom si zachovali suverenitu v tom, koho si tady budeme přijímat do budoucna, a aby ČR, nikoliv EU nám tady diktovala, koho si tady máme přijímat a s kým tady budeme do budoucna žít.

Takže já jsem vám chtěl na závěr všem poděkovat a doufám, že tímto způsobem na různých konkrétních tématech, i když se třeba celkově neshodneme na hlavních programových bodech, byť zrovna toto je jeden z klíčových programových bodů hnutí SPD, zásadní postoj k problému migrace, tak doufám, že budeme spolupracovat se všemi stranami dále na dalších tématech a rádi i my se budeme bavit nad vašimi programovými body a rádi podpoříme dobré body.

Děkuji a přeji hezký večer. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji panu místopředsedovi a dovolím si podotknout, že závěr toto ještě nebude. Nyní tu mám s faktickou poznámkou pana poslance Kalouska. Dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, bude to kratší, pane předsedající. Jen velmi krátce. Když tady znělo to osobní laudatio pana předsedy Okamury na pány poslance Foldynu, Klause, Nachera a Luzara, tak dovolte, abych i já pochválil pana předsedu Okamuru za to, že nepochválil nikoho z TOP 09. Děkuji pěkně. (Pobavení.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní mám opět s přednostním právem pana poslance Bělobrádka.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, doufám, že se už konečně dostaneme k hlasování. Dovolte mi, abych i já zhodnotil průběh dnešního dne.

Zejména bych chtěl poděkovat všem těm, kteří hlasovali pro to, abychom počkali až na to, kdy pan předseda vlády bude skutečně moci seznámit výbor pro evropské záležitosti s tím, jak probíhala Evropská rada, a i přesto, že to nevyšlo, tak děkuji vám všem, kteří jste pro to hlasovali, protože to dávalo logiku, aby i výbor pro evropské záležitosti před projednáním tohoto závažného a klíčového bodu také mohl slyšet i to, jak to probíhalo konkrétně na Evropské radě, od pana premiéra. Takže těm bych chtěl poděkovat.

Chtěl bych poděkovat i jmenovitě předsedovi evropského výboru Ondřeji Benešíkovi za to, že tady uváděl na správnou míru spoustu mýtů, nepravd. A doufám, že i pro poslance SPD bylo poučné, že se tady dozvěděli spoustu reálií o tom, jak to funguje v Evropské komisi, že se dozvěděli spoustu zajímavých věcí, že směšovat některá čísla je opravdu poněkud řekl bych nešťastné. Stejně tak ale děkuji všem, kteří se zdrželi některých detailů, například rozdělovat mikroby a viry nedává příliš smysl, ale dala by se najít i spousta dalších věcí.

Ale chtěl bych poděkovat i za určitou zdrženlivost, že jsme tady neslyšeli reakci úplně na všechno.

Děkuji, že jsme si měli možnost za celý tento večer, vlastně i dopoledne, prohlédnout snad celý poslanecký klub SPD. Já jsem za to velice rád, protože opravdu bylo to pro mě velmi zajímavé. Vy jste se připravovali možná i měsíc na toto dnešní vystoupení (smích v sále) a myslím si, že to byla poctivě odvedená práce. Děkuji vám za to, protože si myslím, že to byl vynikající zážitek, a doufám, že si ho brzy zopakujeme, protože pro nás všechny, i když jsme tady třeba už druhé volební období, to bylo něco mimořádného. Takže chtěl bych vám za to poděkovat a těším se i na to, že pan místopředseda Tomio Okamura nám po každém takovémto zásadním bodu udělá takový souhrn, nějak nám to celé podtrhne, sečte a my si to budeme potom moci ještě po večerech na Parlamentních listech přečíst (smích v sále), protože to bude určitě pro nás pro všechny velký zážitek. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. V tuhle chvíli nemám už nikoho přihlášeného do všeobecné rozpravy a nemám žádné faktické poznámky, takže končím všeobecnou rozpravu. Chtěl bych se zeptat navrhovatele a zpravodaje, jestli mají závěrečná slova k všeobecné rozpravě, nebo jestli se přesuneme k rozpravě podrobné.

 

Poslanec Radim Fiala: Mně to nedá, jenom poslední reakce. Já myslím, že to je mimořádně závažný bod. Strávili jsme tady nad tím celý den a myslím, že to, co tady zaznělo přede mnou, je zesměšnění práce celé Sněmovny. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: S přednostním právem pan Bělobrádek.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, já jsem velmi rád, že tady bylo další zhodnocení, a moc si ho vážím, protože když to řekne taková autorita, je to pro mě skutečně něco, čeho si budu do konce života vážit, takže děkuji. Doufám, že lidé jako můj předřečník jsou schopni sebereflexe a že si tato slova vezmou k srdci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já bych chtěl poprosit, abychom se snažili dále hovořit k věci a případně se na sebe obraceli skrze předsedajícího.

Nyní bych tedy konstatoval, že nemáme žádné aktuálně načtené procedurální návrhy, o kterých bychom měli hlasovat, takže přistoupíme k rozpravě podrobné, do které mám pět přihlášek. První je na řadě pan poslanec Benešík. Připomínám, že podrobná rozprava slouží k tomu, abychom... (Připomínky z pléna.)

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, na základě dohody všech poslaneckých klubů bych měl vystoupit jako poslední, pardon, předposlední, s návrhem společného usnesení, nebo společných usnesení všech poslaneckých klubů.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobře, tak já si vás odmažu a pak si vás napíšu. Nyní tedy pan poslanec Peksa bude vystupovat kdy? (Nesrozumitelné hlasy ze sálu.) Takže si také odmažu. Nyní pan poslanec Luzar.

 

Poslanec Leo Luzar: Pane předsedající, děkuji za slovo. Touto kouzelnou administrativní zkratkou jsem se dostal k mikrofonu velice rychle. Jak jsem avizoval v rozpravě, klub KSČM připravil návrh, který vychází z návrhu stanoviska českých europoslanců, které přednesli v Evropském parlamentu.

Ten návrh zní: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyjadřuje jasné negativní stanovisko k navrhovanému automatickému nápravnému mechanismu v podobě automatického relokování žadatelů o mezinárodní ochranu napříč členskými státy; odmítá balík změn, které odstraňují ustanovení, jež by do určité míry mohla mít pozitivní vliv na omezení nežádoucích druhotných pohybů v rámci členských států; odmítá balík změn, které by představovaly další administrativní zátěž zejména pro správní orgány členských států; odmítá podmiňování zachování příspěvků z unijních fondů pro realizaci návratu státních příslušníků třetích zemí.

Jak už tady bylo avizováno, na jednání jsme došli ke kompromisnímu návrhu, který bude přečten. Proto tento návrh k hlasování stahuji. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Poprosím, jestli tedy návrh se bude předávat panu zpravodaji? Je stažen, dobře. Nyní pan poslanec Klaus.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý večer, dámy a pánové, dnes naposledy. Já nebudu zneužívat tohoto slova, abych útočil na nějaké ostatní poslance nebo někoho urážel, protože jde o vážnou věc, ke které - čemuž jsem velice rád - došlo ke shodě všech, nebo takřka všech politických subjektů této Sněmovny. Já bych poděkoval zejména poslancům ODS, kteří byli stranou 18 podpisů, která skutečně pomohla vyvinout tlak na to, že se to dostalo na jednání Sněmovny. Děkuji panu Stanjurovi, který velice přispěl k tomu, že jednání klubů úspěšně skončilo. Tím skončím s děkováním

Mně se samozřejmě můj vlastní návrh usnesení, který jsem sepisoval s kolegou Skopečkem a Bauerem, zdál velice dobrý a kvalitní, nicméně toto není o souboji politických stran, toto je o hájení zájmů České republiky. Čili já se daleko raději vzdám, stahuji toto své usnesení, abychom mohli my všichni jako Češi dát silný mandát vládě, že má hájit stanoviska, na kterých jsme se tady všichni usnesli, to znamená rozhodovat si sami o migrační politice jako Česká republika. Tím se k tomu také připojuji a všem děkuji. Na shledanou. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Nyní pan poslanec Bžoch.

 

Poslanec Jaroslav Bžoch: Ještě jednou dobrý večer, dámy a pánové. Já budu velmi stručný. Za hnutí ANO jsme měli také navrženo naše usnesení, které nebudeme načítat, protože jak už tady zaznělo od kolegy, od pana předřečníka raději, tak jsme se shodli napříč politickými kluby a budeme samozřejmě podporovat to usnesení, které na konci přečte pan Benešík. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Tím byly vyčerpány písemné přihlášky a nyní tedy mám z pléna pana poslance Benešíka.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, mým úkolem je pouze načíst usnesení, které, jak už jsem avizoval, je průsečíkové všech poslaneckých klubů zastoupených v Poslanecké sněmovně. Jeho znění je toto:

"Poslanecká sněmovna

I. důrazně odmítá návrh Komise na zavedení takzvaného korekčního přidělovacího mechanismu a na něj navázané finanční sankce, jež považuje za rozporný se zásadou subsidiarity;

II. s odkazem na výše uvedené vyzývá vládu ČR, aby při projednávání reformy Dublinského nařízení na úrovni EU usilovala o vypuštění korekčního přidělovacího mechanismu z textu návrhu a v krajním případě blokovala jeho celkové přijetí;

III. zdůrazňuje, že odpovědnost za rozhodování v otázce azylu by nadále měly nést výhradně členské státy, které si v souladu se závazky plynoucími pro ně z mezinárodního a evropského práva samy stanovují podmínky pro poskytnutí mezinárodní ochrany na svém území;

IV. apeluje na vládu ČR, aby při vyjednávání v orgánech EU politicky prosazovala aplikaci jednomyslného rozhodování na úrovni Evropské rady v případě návrhu zásadních změn v oblasti azylové politiky;

V. vyjadřuje podporu navrhovaným pozitivním změnám, které budou do budoucna zabraňovat zneužívání azylových systémů členských států Evropské unie, zejména pokud jde o zabránění druhotným pohybům a o rychlejší a akceschopnější realizaci návratové politiky v případě neúspěšných žadatelů o azyl. "

To je, co se týče znění toho průsečíkového usnesení, vše.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Předejte prosím návrh usnesení panu zpravodaji. A nyní tedy mám z pléna pana poslance Peksu.

 

Poslanec Mikuláš Peksa: Dobrý večer, dámy a pánové. Já bych rád jenom komentoval ten předchozí výstup. My v podstatě s celým tím textem, tak jak je, souhlasíme. Bohužel faktem je, že ten text v této podobě až na pár drobností je v podstatě totožný s tím, co už výbor pro evropské záležitosti v minulém roce schválil. Takže to v podstatě není žádná změna oproti předchozímu stavu. Což bohužel zachovává tu evropskou politiku České republiky, jaká byla doposud. To znamená, budeme jezdit do Bruselu, nebudeme mluvit anglicky, nic nedojednáme, protože jsme křičeli ne, ne, ne a ne.

Vzhledem k tomu bych rád přečetl svůj návrh, který je formálně totožný s tím předchozím, akorát doplňuje ještě bod číslo šest a to: "Apeluje na vládu, aby předložila konstruktivní alternativní návrh k navrhovanému automatickému korekčnímu mechanismu v podobě automatické relokace žadatelů o mezinárodní ochranu mezi členskými státy." Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já taky děkuji. Prosím, abyste předal opět návrh panu zpravodaji.

A nyní tady mám s faktickou poznámkou paní poslankyni Langšádlovou.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Hezký večer, dámy a pánové. Pro nás je důležité, že došlo k dohodě nad textem usnesení. Jsem přesvědčená, že to má svůj význam. Nicméně současně, tak jak jsem již říkala tady na plénu i na tom jednání, podpoříme návrh Pirátů, protože se domníváme, že kromě toho, že budeme říkat, co se nám nelíbí, tak máme přicházet sami s konstruktivními návrhy kompromisu či alternativních návrhů. Proto podpoříme návrh Pirátů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. V tuhle chvíli nemám žádné faktické poznámky ani žádné písemné přihlášky do rozpravy a ani nevím o žádných z pléna. Ještě se rozhlédnu. Je tomu tak. Takže nyní bych poprosil navrhovatele a zpravodaje o závěrečná slova. (Z pléna zaznívá požadavek na odhlášení všech poslanců.) Jasně, ano. Jelikož mezi tímto a následujícím hlasováním byl velký pohyb v sále, tak vás samozřejmě všechny odhlásím.

Nyní bych poprosil, jestli tedy budou závěrečná slova? (Zpravodaj: Ne. Navrhovatel: Ne.) Ne. Tak vypadá to, že závěrečná slova nebudou. Takže v tom případě myslím, že správné pořadí hlasování je takové, že nejdřív budeme hlasovat o alternativním, nebo o pozdějším návrhu a poté o původním návrhu? Nebo si to zpravodaj představuje jinak? (Dohady mimo mikrofon o pořadí hlasování jednotlivých návrhů.)

 

Poslanec Jiří Kobza: Máme zde dva návrhy. Jeden původní a jeden protinávrh... (Z pléna zaznívá, že se jedná o další návrh.) Další návrh Pirátů. Takže já navrhuji, abychom hlasovali v tom pořadí, jak byly doručeny. To znamená první ten původní návrh a další ten návrh Pirátů. (Dohady mimo mikrofon, zda se jedná o protinávrh, či o dvě hlasování.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: To je jasné, že jsou to dvě hlasování. Tam jde o pořadí. (O slovo se hlásí poslanec Stanjura.) Poprosím pana poslance Stanjuru.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Myslím, že ty dva návrhy se liší pouze v bodě šest, jestli můžu říct. A je podle mě úplně jedno, jestli se o bodě šest bude hlasovat jako první, nebo později. Já navrhuji, abychom hlasovali o bodech jedna až pět en bloc - to je společné z obou dvou návrhů. A zvlášť o bodu šest, který tady přednesl pan poslanec Peksa. Pořadí je skoro jedno. Myslím, že to má logiku, protože my jsme se domluvili na těch bodech jedna až pět a o bodě šest jsme se neshodli a řekli jsme, že to rozhodne hlasováním plénum. A nevystavujte nás prosím, abychom hlasovali o bodech jedna až šest dohromady, když všichni chceme podpořit body jedna až pět a někteří chceme podpořit bod šest.

Takže navrhuji, klidně ať se začne bodem šest, ale zvlášť. Protože ten návrh není protinávrh, ale je spíš doplňující. Takže můj návrh je, pane předsedající, aby první hlasování bylo o bodech jedna až pět, které přednesl pan poslanec Benešík, a poté o bodu šest, který přednesl pan poslanec Peksa. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já bych se chtěl zeptat, jestli je toto přijatelný postup pro všechny? (Zpravodaj: Ano. Navrhovatel: Ano.)

 

V tom případě tedy budeme hlasovat takto. To znamená nejdřív o přednesených bodech jedna až pět en bloc a poté o bodu šest.

Zahajuji hlasování číslo 15. Kdo je pro bod jedna až pět? Kdo je proti? Zdrželi se? Děkuji.

Je to hlasování číslo 15. Z přítomných 165 poslanců, hlasovalo pro návrh 163 poslanců, proti nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji. (Potlesk napříč sálem.)

 

A nyní tedy budeme hlasovat o bodu šest samostatně.

Zahajuji hlasování číslo 16. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Zdrželi se hlasování? Děkuji.

Je to hlasování číslo 16. Z přítomných 165 poslanců, pro bylo 36, proti 30. Návrh nebyl přijat. Děkuji.

 

A než se posuneme... Ne, tady jsou nějaké faktické, ale to je špatně, předpokládám. Takže tím byl nějaký návrh usnesení přijat a bod je vyčerpán. Já vám děkuji a tím tento bod dnes končí.

Jednací den má skončit za 11 minut. Dnes jsme se tedy nedostali ještě ani k bodu 1, nicméně předpokládám, že není vůle v tuhle chvíli začínat druhé čtení zákona, takže v tom případě tady mám jenom nějakou organizační informaci a pak to ukončíme.

Takže vážené paní poslankyně, páni poslanci, než přeruším tuto schůzi, upozorňuji vás, že zítra nejpozději do 11 hodin je možné podávat přihlášky k ústním interpelacím. To znamená, že zítra, ve čtvrtek 18. ledna, bude od 9 do 11 hodin přítomen zde v sále pracovník organizačního odboru, kterému můžete své přihlášky k ústním interpelacím podávat. V 11.30 proběhne za účasti ověřovatelů jejich losování.

Na základě dohody předsedů poslaneckých klubů bych nyní přerušil 6. schůzi do čtvrtka 18. ledna 2018 do 11 hodin, pokud nikdo nemá něco proti. Není tomu tak. Děkuji vám a přeji dobrou noc.

 

(Jednání skončilo v 18.51 hodin.)

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.