(9.30 hodin)
Poslanec Vlastimil Válek: Pane předsedo, dámy a pánové, já jsem se cítil být osloven, protože jsem stár a volil jsem komunisty, tak jako zřejmě všichni, co jsou staří. Stydím se za to, omlouvám se za to a chtěl bych pana předsedu Kováčika cestou pana předsedy informovat, že tentokrát už tu chybu neudělám.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Tak fakticky pan předseda Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Zajisté je možné mít různé názory a polemizovat s novinovým článkem, který jsem tady pouze bez dalšího obsahového komentáře citoval. Ale když pan předseda Kalousek žádá o nějaké - nebo zpochybňuje - nebo nezná - nějaké důkazy, já vám řeknu jiné příklady. A určitě mnozí z vás ještě teď, pokud náhodou nedošlo k odstranění oněch pomníků a pamětních desek, mají před očima pomníky, kdy se střílelo za první republiky do stávkujících nebo protestujících lidí, dělníků, žen a dětí, jako například v Orlové. Tam se běžte podívat, tam to uvidíte. Přesto prvorepublikoví policisté sloužili i po převratu v roce 1948.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Pokud nejsou další faktické poznámky, tak s přednostním právem pan předseda Bartošek.
Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já volně navážu na pana předsedu Kováčika vaším prostřednictvím. A chtěl bych říct: Vy říkáte, že je důležité, aby se demokracie vžila. Já s vámi plně souhlasím. Ale k tomu, aby mohla demokracie vzkvétat, je potřeba podporovat především demokratické strany. Z toho, co jste řekl, pro mě vyplývá, že KSČM nejen že není reformovaná, ale vypadá to, že není ani reformovatelná.
A mám-li si vybrat, tak já souhlasím s prezidentským kandidátem panem Horáčkem. Mimo jiné je to kandidát, který se zásadním způsobem zasloužil o to, že z České republiky odešla Rudá armáda, kterou vy jste sem pozvali a která nás úspěšně více jak dvacet let okupovala. Z toho důvodu - a opět nezpochybňuji profesní erudici pana poslance Ondráčka - klub KDU-ČSL nebude volit vašeho nominanta.
Každý z vás, kdo zde sedíte, jste zažil, nebo většina z vás, rok 1989. Představte si, že je prosinec roku 1989 a někdo za vámi přijde a řekne ano, ten policista ještě letos v lednu na Palachově týdnu mlátil vás nebo vaše děti, ale nic nebrání tomu, aby se stal předsedou výboru pro kontrolu GIBS. V čem je jiný? Je těch dvacet pět nebo dvacet sedm let takový rozdíl, že už jsme to zapomněli? Že se to změnilo? Je to opravdu pouze o tom, že už máme za sebou tolik času, že si můžeme dovolit zapomenout tyhlety věci? Bez omluvy KSČM?
Jak jsem řekl na začátku, je důležité, abychom podporovali demokratické strany, aby u nás demokracie mohla růst. Z toho důvodu je pro nás nepřijatelné, aby předsedou stálé komise pro Národní bezpečnostní úřad byl zvolen zástupce SPD. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Teď fakticky pan předseda Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Já jenom velmi krátce směrem k panu kolegovi Bartoškovi. Nevím jak kdo, já demokracii chápu jako proces, který se odehrává ve společnosti a který umožňuje co největšímu počtu občanů podílet se na svobodných a demokratických volbách, na politickém životě, zvolit si svobodně svůj názor, který ho bude potom prostřednictvím politické strany reprezentovat v tom onom veřejném životě. Ne o tom, kdo určí, které strany jsou a které nejsou demokratické. KSČM je bezesporu možná ještě demokratičtější stranou vzniklou po převratu než KDU-ČSL.
A teď jenom krátký životopis autora onoho článku, který jsem tu citoval. Byl to stálý spolupracovník - nebo je to stálý spolupracovník České pozice, v prosinci 1976 připojil svůj podpis pod Chartu 77, spolupracoval se skupinou Plastic People of the Universe, v roce 1993 získal Cambridge Certificate in Religious Studies, od roku 1990 působil ve službách zpravodajských, policejních a vládních, mimo jiné byl ředitelem Kanceláře Rady vlády České republiky pro zpravodajskou činnost. Od roku 2005 pracuje jako publicista a bezpečnostní analytik. Není to žádný nedemokratický komunista. Je to jeden z vás, kteří jste pomáhali bourat minulý režim, a takto nahlíží na některé podle mého soudu i jeho soudu nezdravé jevy režimu současného. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Fakticky pan poslanec Rakušan.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím na pana kolegu Kováčika. Vždyť kdo má cit pro jazyk, to, pane předsedo prostřednictvím pana předsedajícího, slyšel. Před chvilkou jste použil to, co vystihuje to celé úplně nejlépe. Vy jste před chvílí řekl - my jsme vznikli po převratu - po převratu! Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: S přednostním právem pan místopředseda Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, Jistě je tady jedna věta, která je zcela pravdivá. Většina z vás je absolutně přesvědčena, jak k tajné volbě přistoupí. A tyto projevy nemají valného smyslu pro rozhodnutí většiny kolegů a kolegyň v tomto sále. Ale prosím řekněme si na rovinu, jestli je Poslanecká sněmovna tím tělesem, které má sloužit politické kampani jednoho z prezidentských kandidátu. Já si myslím, že ne.
Odpovězme si ještě na otázku, jestli máme svým způsobem řešit otázku omluvy nebo neomluvy těch nebo oněch. Musel bych požadovat omluvu od těch, kteří tady prosadili například církevní restituce hlasováním pravomocně odsouzeného poslance, který sem nastoupil právě proto, aby to odhlasoval. Takže já bych prosil, řekněme si na rovinu - ano, některým to vadí, některým to nevadí, někteří budou hlasovat pro Zdeňka Ondráčka, protože respektují určitým způsobem pravidla českého právního řádu. Záměrně neříkám právního státu, protože to si někteří lidé pletou. Protože právní stát samozřejmě jako nejvyšší prioritu respektuje Ústavu České republiky. To znamená, že každý má právo být volen, kdo má více než 21 let, každý má právo volit od svých 18 let a každý má právo bez ohledu na své vyznání, politickou příslušnost, na své pohlaví a další, sociální původ, na to, aby byl volen. Do kterékoliv funkce, pokud se obsazuje. A tato funkce se obsazuje jednotlivými poslanci a poslankyněmi Poslanecké sněmovny. Čili ten, kdo je sem zvolen, má legitimní mandát občanů České republiky, aby byl zvolen do takové funkce. A vy máte legitimní právo se rozhodnout pro, nebo proti. To je realita.
A kdybych chtěl připomínat historii, tak bych samozřejmě mohl řešit otázku, že nikoliv že byla volba Komunistické strany Československa, ale že byla volba kandidátní listiny Národní fronty, ve které byly Komunistická strana Československa, Československá strana lidová, Československá strana socialistická, Strana slobody a Strana obrody. To byly kandidátní listiny Národní fronty. To je realita. ***