(11.40 hodin)
(pokračuje Luzar)
Včera jsem hovořil o konkrétních výhradách, které zaznívaly při projednávání tohoto materiálu ve státech Evropy, a jak se tyto státy Evropy potažmo s nimi vyrovnaly v rámci svých připomínek a dodatků. Jak se s tím vyrovnala Česká republika? Neříkám teď, jestli dobře, nebo špatně. Upozorňuji na to, že prostě tyto státy v této vynikající obchodní příležitosti pro Evropu spatřovaly ohrožení svých vlastních národních zájmů, a proto si tam daly podmínky. Kdyby tady platilo to, co tady zaznělo z úst pana ministra financí, jak je ta dohoda obchodní, jak nechápeme, jak ty korporace to s námi myslí dobře, jak tady chtějí otevřít ten volný trh, abychom my měli práci a zbohatli jsme, tak se ptám: těch 27 nebo 26 států mimo nás to chápe jak? Že si tady tyto podmínky dávají a tvrdě je vyžadují.
Je to možná otázka k diskusi, já jsem u toho projednávání nebyl. Ale každopádně při tom projednávání mě napadla jedna věc. Proč diskutuje celá Evropa - a upozorňuji, že trošku náš hlavní mediální proud míjí ty debaty, které se v Evropě k CETA odehrávaly, o TTIP jsme viděli jednu demonstraci, 300 tisíc lidí prošlo Německem, rychle to proběhlo ve zprávách. Ale i k té CETA demonstrace probíhaly po celé Evropě. Proč mezinárodní smlouva, která je opravdu o byznysu, vzbudí takové emoce? Vždyť jsme tady v Parlamentu měli desítky smluv. Dvoustranných smluv, vícestranných smluv. A probíhaly absolutně hladce. Vás nikdy nezaujalo, proč to vlastně vzbuzuje v lidech tyto emoce? Tak jako tady mi někdo říká: Protože to oslabí vliv Ruska. Tak potom tedy všichni, co říkají, že to je smlouva o byznysu, nám lžou, protože to je byznys pouze jako, ale je to na oslabení vlivu Ruska. Tak to už tedy jako klobouk dolů. Jestli toto je jako konspirační teorie, která tady zaznívá, a někdo se jí řídí... A ještě říká: Léty ověřená. Hm, tak to tedy nevím. Ale nesluší se komentovat výroky, které zaznívají na půl úst a bez mikrofonu, jelikož se k nim nedá potom vrátit v rámci záznamu. Tak to také tak činit nebudu.
Ale základní problém té dohody - a tady už to také zaznělo z úst kolegy Plzáka, aniž bychom byli domluveni, byť to tady možná v kuloárech takhle zní, jelikož je členem zahraničního výboru, a na zahraničním výboru jsem se snažil kolegy, kteří dostali za úkol spolu se mnou tento materiál projednat, upozornit na ty problémy, bohužel čas projednávání tohoto materiálu byl tak zkrácen, že prostě do hlubších diskusí, do hlubších analýz to prostě nešlo. A já jsem to i na tom výboru říkal, že mě to mrzí, protože si myslím, že jsme si mohli odpustit možná některé nejasnosti. Proto také děkuji Ministerstvu průmyslu a obchodu za ten dopis, nevím, jestli jste ho všichni dostali, kde ty analýzy a nějaké výtky, které jsem uplatňoval, se snažilo odpovědět.
Ale to, co vzbuzuje největší emoce v rámci té smlouvy, je právě ten systém pozitivní - negativní, to už jsem zde včera rozebíral, na to chci upozornit, a to, jak se budou vymáhat investiční spory. To je novum. Absolutní novum. Také jsem vás upozorňoval na to, že Evropa toto novum chce brát jako svůj směr do budoucna v rámci mezinárodních smluv. Ale není to pravda. S tím Japonskem to prostě už neudělala. A Japonsko je podstatně významnější partner Evropské unie než Kanada. Tady už vycouvali z těch návrhů. Čili zůstává to dneska, pokud budeme brát TTIP jako mrtvou, pouze a jedině v CETA. Momentálně. Evropa dala zpátečku. Ale toto, ta CETA, už je v běhu. Dát teď zpátečku je trošku problém. Tak dle mého názoru byrokrati v Bruselu se trošku modlí za to, aby z toho náhodou něco nevzniklo negativního, co by je mohlo i silně poškodit. Ale věřím, že to, co chci teď říci, vám pomůže možná pochopit jejich myšlení, když to tvořili.
To myšlení převzalo i předkladatelovo ministerstvo, i pan předkladatel, když bude tady vystupovat, předpokládám, v závěrečném slovu a už nebudeme na to moci reagovat, bude hovořit o tom, že přece ano, nemůže tato smlouva myslet na všechno a je v té smlouvě možnost, že prostě budeme i dodatečně moci, s tím lze souhlasit. Problém ovšem je, že to, co dodatečně budeme moci, půjde do té komise. Toho společného orgánu, který je složen z kanadských a evropských úředníků, které my možná určíme, ale určitě ne volených, kteří budou rozhodovat, co ano a co ne. A kdosi - tady to zaznělo, legislativa ohledně zbraní, jaké je naše slovo v rámci Evropy? Jak tady kolegové z pravice tleskají této smlouvě a jako jeden muž, tady zaznělo z úst jejich předsedy klubu, to budou podporovat - pardon, muž i ženy, předpokládám, že to budou podporovat. A jak se dívají na jejich snahu po debyrokracii Bruselu? A touto smlouvou dávají Bruselu obrovskou moc rozhodovat, co kterému členskému státu v rámci jeho ochrany přísluší a co ne. Paradoxně v tomto je, že my zřídíme nezávislý soudní tribunál, který je uměle zřízen, ale má tento titul, budou tam jmenováni soudci atd. Mimo jiné, to jmenování je docela zajímavé. Ale to je řekněme právní záležitost, kteří budou rozhodovat. Budou jako zástupní rozhodci v této věci, ale nebudou rozhodovat podle svého vědomí a svědomí a konkrétního případu, který rozhodují, ale podle rozhodnutí a výkladu této smíšené komise.
To je paradox. Já jsem si furt myslel, že prostě když už je nějaký nezávislý rozhodce, tak rozhoduje podle svého vědomí a svědomí. A když náhodou ten rozhodce je nějaký, řekněme, ve svém rozhodnutí nepřesvědčivý, tak jednotlivé skupiny, žalovaný, žalobce apod., se obrátí na soud. A soud potom s konečnou platností, ať již národní, nebo mezinárodní, stvrdí to rozhodnutí. A takhle by to mělo fungovat. V tomto případě, v té CETA, tomu tak ale není. Tady výkladem smlouvy CETA je pověřena ta smíšená komise a jejím rozhodnutím je ten rozhodce, soud, nebo jak to nazvete, povinen se řídit. Čili když mu přijde žaloba nějakého nadnárodního koncernu na stát, že přišel o zisky, anebo že hrozí, že přijde o zisky - a teď si můžu vymyslet třeba i tu těžbu lithia a podobných záležitostí - tak tato komise rozhodne, jestli je v zájmu České republiky, protože my ten zájem budeme předkládat jako národní parlament, že chceme ochránit, chceme zabránit špatné těžbě, chceme zabránit něčemu, jestli je to o oprávněných zájmech Evropské unie a Kanady, protože tam budou zastoupeny obě dvě skupiny stejně. A rozhodnutí evropského... této komise, bude nadřazeno našim názorům na tuto věc. Čili my ztratíme možnost jako parlament, národní parlament, hájit zájmy na našem území, protože v těchto investičních sporech bude nadřazen výkladový názor této komise dokonce i nad názor toho nezávislého, v uvozovkách, rozhodčího soudu. To je největší problém, který vzbuzuje ty největší emoce. Že se národní státy zbavují jediné možnosti, jak ovlivňovat ekonomiku, hospodářství v těch nadnárodních záležitostech. A to tady vcelku nikdo nevysvětlil a to je jediný argument, který zaznívá. V budoucnu to nějak je řešeno, tady budou oni rozhodovat. Ale až čas ukáže, jak je to doopravdy. A tady toto je k zamyšlení.
Já se chci ale dneska zaměřit na věc, která mě osobně trápí, protože jsem si dal docela dost práce nastudovat tuto materii. A jenom si s dovolením nalistuji správný podklad. Jak vidíte, těch materií je hodně. A dobrat se toho jediného správného je problém. Proto se ani nedivím kolegům, kteří to nečetli. ***