(11.10 hodin)
(pokračuje Grospič)
A když jsem už zmínil tu německou soudcovskou unii, tak ta konstatovala, že názor a soudy členských států Unie nejsou schopny investorům poskytovat efektivní právní ochranu, je jasně spojován s návrhem na ustavení právě onoho mezinárodního investičního soudu a postrádá oporu v již zjištěných skutečnostech. Jako bychom tedy my a Kanada nemohli být právními státy, zatímco smlouvami typu CETA, ale i typ, který se diskutoval, je špatná filozofie a přístup k mezinárodnímu obchodu posvěcován jako zcela legální. Současné smlouvy totiž kladou důraz především na spolupráci v ekonomické oblasti, ale (nesrozumitelné) onen možný negativní dopad smluv na civilní obyvatelstvo, v tomto případě třeba i na zaměstnance, potažmo i na ono zmiňované životní prostředí, které také tady bylo probíráno. A co je vážné, že soulad smluv se zásadami udržitelného rozvoje a další problémy, které už dávno nemůžeme sledovat, jsou odsouvány jak v Kanadě, tak ve Spojených státech amerických na vedlejší kolej a nejsou prioritou těchto zemí.
Komu tedy v této souvislosti toto neříká, tak bych chtěl ještě říci, že ekonomizace politiky v této souvislosti nepočítá s hodnotami, které nelze vyjádřit v číslech, ale stále více se zbavuje občany na podílu moci a je to způsob, který my vyčítáme právě řadě autoritářských států, ale na druhou stranu je sami bez váhání touto smlouvou budeme implementovat do českého právního řádu, a to za situace, kdy tu třeba chybí zákon o obecné referendu, který komunistická strana několikrát předkládala a byl odmítán touto Sněmovnou, a koneckonců stejný osud postihl i ten vládní návrh zákona, kdy vládní koalice neměla sílu a vůli se jím zabývat a sama ho odsunula, tak není dobrým signálem, protože možná, že by bylo i dobré, kdyby o takovéto smlouvě, jako je CETA, se mohli rozhodovat přímo sami občané České republiky a nebylo to zase o nich, ale bez nich.
Chtěl bych tady říci ještě jednu věc. Často se diskutuje ta ona zmiňovaná otázka suverenity. Chtěl bych tu obavu odborů a zaměstnanců z generalizace pracovního práva, které bude vnucováno na základě přijetí smlouvy CETA, také říci, že je podloženo tím, že panuje výrazný strach, že stát, kterýkoliv, včetně České republiky, když se zaváže touto smlouvou CETA k jejímu plnění, tak se vzdá právě ve jménu té liberalizace všech svých regulačních zásahů, které jim právní řád zatím dává, do veřejných služeb, a to po celou dobu platnosti této smlouvy, pokud nebudou uveřejněny v takzvaném negativním seznamu, ale o tom se tady raději nehovoří, a strany v něm vyjmenované služby, u nichž si vymiňují tu či onu formu regulace, a všechny ty ostatní služby tedy budou považovány automaticky za liberalizovatelné, tudíž budou vyjímány z jurisdikce českého právního řádu, anebo bude Česká republika tlačena k tomu, aby jej liberalizovala a snižovala ony standardy, které zde máme nastaveny.
Říkám to všechno také schválně a v kontextu toho, že jsme poměrně dlouho, rok, více jak rok, projednávali v této Poslanecké sněmovně snahu o rozsáhlou novelizaci zákoníku práce a my jsme ji jako komunistická strana kritizovali, protože si myslíme, že šla nad rámec původních myšlenek, načtením řady pozměňovacích návrhů byla vyryta podstata té novelizace a mohlo to vážně ohrozit to spektrum ochrany zaměstnanců a pracovních standardů, které jsou v České republice. Jestliže přijmeme smlouvu CETA, tato liberalizace bude znovu na stole, protože tato smlouva ji bude přímo vyžadovat v realitě tvrdé praxe.
Myslím si tedy, že bychom se měli zamyslet, nepřijímat smlouvu CETA a zvážit její dopady, skutečné dopady do všech oblastí života naší společnosti, ale zejména proto, abychom se nezbavovali suverenity České republiky. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Grospičovi. Pan poslanec Plzák je přihlášen řádně i fakticky - tak řádně. Prosím, pane poslanče. Máte slovo.
Poslanec Pavel Plzák: Tak děkuji. Já mimořádně souhlasím s levou stranou tady v tomto případě, ale zdá se mi, že oni opravdu chrání zájmy této země, zatímco my ostatní, co jsme o tom mnoho nevěděli, jsme to trošku podcenili. A tady nám opravdu chybí i ministryně práce a sociálních věcí, já bych se na některé věci opravdu rád zeptal.
Co mi vadí, já si dovolím citovat z té analýzy, protože si myslím, že ač jsme ji dostali, tak jsem zjistil, že řada z nás ji nečetla. A to je podle mne to nejméně, co se o té smlouvě vůbec máme možnost dozvědět kromě důvodové zprávy, protože to, že tady nejsou ministři, od kterých jsem čekal tedy ty odpovědi, k tomu už zřejmě nedojde, pokud bude ta smlouva dnes tedy prohlasována, ale já chci mít čisté svědomí, a opravdu aby v tom stenozáznamu bylo, že jsem měl vážné pochybnosti, a abychom se zase časem nedrželi za hlavu, co to naším parlamentem prošlo. A ten argument, že to prošlo parlamenty jiných zemí, no tak víte, jak to bylo v té Belgii, tam se to zaseklo nějakým způsobem a možná, kdybychom nebyli tak přívětiví vůči té smlouvě, třeba by nám to umožnilo ještě získat nějaké výhody, které jsme propásli.
Já jsem si vzpomněl, když se tady mluvilo o tom zemědělství a levném masu, vzpomněl jsem si, že tady byl jakýsi politik pan Bratinka, který nám začátkem devadesátých let říkal, že stačí pár krajinářů, kteří nám budou tvořit tu krajinu, a zemědělce nepotřebujeme, protože potraviny si dovezeme. Dneska se snažíme chránit malé farmáře a menší podniky a tato smlouva je v podstatě ohrožuje.
Co se týče investic, opravdu je výhodná pro zahraniční investory, a já jsem měl pocit, že ta situace se naklání stylem, že my bychom chtěli, aby investovali hlavně naši investoři, protože ti zahraniční investoři samozřejmě ty zisky převádějí do zahraničí, a opakovaně se ve Sněmovně mluvilo o tom, že nám to vadí, využívají naši infrastrukturu, a tato smlouva zjevně podporuje právě tento trend.
Co tam je tedy pro ty, kteří to nečetli a možná ani neposlouchali kolegy z levé strany, protože to šlo z té levé strany, tak musím říct, že ten investiční soud je opravdu ďáblovo semínko a ta Kanada už s ním má určité zkušenosti, protože ho mají zakotveny v podobném stylu v té dohodě NAFTA. Já bych chtěl říci, že - a teď vám přečtu tedy něco z té analýzy, a poslouchejte dobře, co se tam píše ohledně investičního soudu. Ta dohoda zachovává zahraničním investorům právo žalovat vlády za opatření, která by mohla negativně ovlivnit jejich investice nebo poškodit jejich takzvaná oprávněná očekávání. Prosím vás, může mi někdo tady vysvětlit, co to jsou oprávněná očekávání? A že někdo nás... Prosím? (Obrací se na poslance Chalupu.) Já vím, my tady s kolegou vedeme diskusi, která by neměla ve Sněmovně být. Takže to mi tady chybí. A ať mi někdo vysvětlí, co jsou oprávněná očekávání a jestli my jednou jako stát nebudeme platit za to, že někdo tady vzbudil jakousi naději pro sebe, že zde vydělá nějaké peníze, a to očekávání se mu nesplnilo a my to zaplatíme. Tato ochranná opatření nenabízená domácím investorům. My tady vytváříme nerovnováhu investorů našich a zahraničních, a proč máme podporovat ty zahraniční? Vystavují státy a jejich daňové poplatníky mimořádným finančním rizikům a ohrozila i realizaci řady veřejných politik. Taková je zkušenost.
Co mi vadí dál. Vybral jsem si jenom některé věci a týká se to hlavně toho zákonodárství a na to bychom zejména my, jako zákonodárci si měli dát velký pozor. Obecně řečeno, umožňuje kapitola 8 smlouvy CETA investorům jedné strany žalovat druhou stranu o rozsáhlá odškodnění, pokud se domnívají, že utrpěli ztráty kvůli regulačním opatřením státu, například z důvodu ochrany zdraví, životního prostředí, spotřebitelů nebo stability finančního systému. To se vlastně týká nás jako Sněmovny, jako zákonodárců, a pokud jsme si nevymínili tuto oblast, nevyhradili si ji z působnosti té CETA, a já si, tady to kolega Luzar všechno četl, já si nejsem jistý, jestli to máme dobře opatřené, tak se nám to může velmi vymstít v budoucnosti, přátelé.***