(11.00 hodin)
Poslanec Miroslav Kalousek: Ano, v tom prvním kvelbu měli slovenské máslo, tak jako za hranicemi České republiky na Slovensku se prodává české máslo od Madety. A v tom je právě ten půvab společného trhu ve prospěch spotřebitele, pane předsedo. A o ničem jiném než o tom společném trhu, protože čím je větší a čím je férovější a transparentnější, čím je tam větší konkurence, tak tím větší má prospěch spotřebitel, nikoliv monopolní struktury. A já si myslím, že se můžeme vrátit k tomu masu, můžeme se vrátit k těm drátům a můžeme se vrátit k těm mostům - stále je to o tom samém.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Štětina, po něm pan místopředseda Filip. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Štětina: Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, dvě hodiny se koukám, jestli zde je někdo starší než já. Není. Využívám práva nejstaršího. Berte to jako od člověka, který se ještě pamatuje, co tady bylo. Nebudu se k tomu vracet, respektuji všechny názory, které zde padly. Některým jsem se zasmál, některé jsou skutečně pravdivé, ale nechme toho.
Já bych vás chtěl poprosit o jednu věc. Skončeme tuto komedii před lidmi. Já žádnou předvolební rétoriku nedělám a jsem rád, že už ji nemusím dělat, ale udělejme jednu zásadní věc. Máme zde bod jednání. Nediskutujme, jestli je to, nebo není obstrukce, ale nechme konečně hlasovat, ať se rozhodne demokraticky. Nebudu se zlobit ani nalevo, ani napravo, ale skončeme tuto komedii. Já vám děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan místopředseda Filip a jeho faktická poznámka.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, já opravdu fakticky. Pane předsedající, vaším prostřednictvím k panu poslanci Kalouskovi. Ano, že tady mluvil i o českém másle, to je hezké, ale nekoupil ho, protože ho neměli. To je jednoduché. To, že se ukradne v krámě velká zásoba másla a pak se rozprodává, je také pravda. Prosím vás, opravdu, vraťme se k té realitě, k realitě té smlouvy.
Já jsem tady upozornil na jeden z největších problémů a netýká se ani ceny masa, ani dovozu masa. Týká se toho, jakou sílu mají korporace, jakou sílu mají jednotlivé státy, jaká míra možného zásahu těch suverénních parlamentů, suverénních vlád nebo sdíleně suverénních států Evropské unie, mají proti těm investorům. Na to jsme odpověď neslyšeli. Nechcete ji dát, protože víte, že to je nejslabší místo celé smlouvy. A jestli si chcete nechat velet nadnárodními korporacemi, tak si nechte velet, to je vaše vůle, že chcete být v podřízeném postavení proti korporacím. Já ne a se mnou mnoho občanů České republiky.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, to byla zatím poslední faktická poznámka. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Grospič. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, já jsem původně k hospodářské a obchodní smlouvě CETA a jejím důsledkům nechtěl vystupovat, protože si myslím, že tato smlouva tady byla už skloňována dostatečně i včetně argumentů, proč se zamyslet nad tím, zda ji skutečně potřebujeme a máme přijímat. Ale když poslouchám tu diskusi a argumenty, které se zejména soustřeďují z řad na její obhajobu, tak si myslím, že je potřeba, aby tady zaznělo také ještě jedno upozornění, které rovněž má svoje hluboké opodstatnění a může se dotknout více než 4 milionů lidí, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru v České republice, a z toho výrazně té části, která je zaměstnána ve veřejném sektoru a ve službách. Protože i tam tato smlouva nepředvídatelně může zcela přestavět prostředí, v jakém jsou tyto veřejné služby poskytovány, a může změnit zcela podmínky práce s tím, že to může mít také velice negativní dopady právě na onu skupinu zaměstnanců. A to si myslím, že není dobře. A neobstojí ani argument, že se teď nacházíme v období určité hospodářské ekonomické konjunktury a že není čeho se obávat, protože naopak je potřeba uvolnit pracovní právo a přinést větší pružnost, aby si firmy mohly vybírat a lidé nebyli vázáni. Protože si myslím, že - a někdy v roce 2008 to tady řekl pan kolega Kalousek, když komentoval tehdy nastupující hospodářskou krizi - že v podstatě se nemá s tím dělat nic, protože trh, a to že bychom měli my jako členové komunistické strany vědět, se s tím musí vypořádat sám, protože to je zákonitost společenského systému, který tady je. Ale právě ta zákonitost může řadě lidí přinést tíživou sociální situaci.
Není tedy asi tajemstvím, že hospodářská a obchodní smlouva CETA je sice smlouvou mezi státy a Evropskou unií, potažmo jednotlivými členskými státy s omezenou suverenitou v rámci Evropské unie, ale že ve skutečnosti jde o smlouvu mezi těmito státy a obchodními korporacemi, aby některé státy své kvalitativní a bezpečnostní požadavky zmírnily, nebo rovnou vlastně odstranily. A ono to je v kontextu celé té liberalizace, kterou nám servíruje Evropská unie, a nutí nás v jednotlivých odvětvích, včetně třeba pracovního práva, přijímat.
Proti CETA se staví zejména zaměstnanci a odborové organizace. Obávají se, že dohoda neúměrně posiluje právě velké korporace - o nich už tady byla řeč -, ohrožuje standardy kladené na kvalitu životního prostředí nebo pracovního práva. Velmi kritizovaný v této souvislosti je zvláště tribunál pro řešení investičních sporů. A to si myslím, kolegyně a kolegové, že bychom neměli pominout. Tady je velká intervence do suverenity, aspoň té zbývající, národních států, členských států Evropské unie, tedy i České republiky.
V případech, kdy investor žaluje stát - a zde nastupuje ta úloha tribunálu pro řešení investičních sporů, nikoli soudů národních států nebo soudů v rámci Evropské unie - za poškození svých zájmů či neplnění oprávněných očekávání a který dohoda zavádí. Tento bod je potom jistou inovací arbitrážní dohody zaváděné v mezinárodních smlouvách a vytváří zvláštní institut soudní moci mimo existující soudní systém jak Evropské unie, který často kritizujeme, ale i členských států. A stojí tedy za zvážení, zda chceme takovýto model, chceme zde budovat třetí soudní instituci, nebo ne. Já si myslím, že to nic dobrého nepřinese a není to v zájmu České republiky. Tribunál a mechanismus jeho činnosti tak představují jednu z nejkontroverznějších části dohody. Řada členských států, když se tato smlouva projednávala v Evropském parlamentu nebo se projednala v národních parlamentech, tento mechanismus odmítá s poukazem na to, že Evropská unie a její členové jsou právními státy s vyspělým nezávislým soudnictvím, a také poukazuje na to, že zřízení tohoto soudu naruší princip obecně platného práva a princip rovnosti vůči právu. A to si myslím, že je velice závažný argument.
A tady také nezaznělo, a čekal bych to od vlády, že zazní, že řada členských států Evropské unie si právě v této části chce vyjednat určitou exkluzivitu, že se na ně tato instituce nebude vztahovat, anebo bude působit pouze subsidiárně. Je to tedy zásah proti demokracii, protože stát nemůže žalovat investora, zatímco investor může stát žalovat. A to si myslím, že je ono vážné narušení zpoplatnění obecného práva, a to v principu rovnosti, a odsunutí soudních soustav jak Evropské unie, tak národních států někam úplně na podružnou úlohu naopak je do subsidiarity, kdy tu generální příslušnost bude mít tento tribunál.
Jak tedy upozorňují právní analýzy, které si vyžádala např. řada evropských odborových svazů, zatím bude chráněno právo investorů i na případné budoucí zisky, pracovní a environmentální právo bude pod tímto tribunálem naopak oslabeno, a institut zpochybňuje i prestižní, např. třeba pro vaši informaci německá soudcovská unie, ale mohli bychom jít po jednotlivých členských státech Evropské unie a našli bychom v každém tom státě nějakou stavovskou komoru, kde se lidé právně vzdělaní obávají těchto kroků.***