(14.40 hodin)
(pokračuje Plíšek)
5) Komise v rámci své činnost obdržela, vyžádala si analýzy, statistiky a další listinné podklady, které se vztahovaly k řešené věci. Tyto vyhodnotila a vychází z nich v rámci svých závěrů, přičemž tyto listiny jsou součástí spisové dokumentace.
Sumárně je komise povinna konstatovat, že z předložených materiálů a na základě z nich zjištěných skutečností jednoznačně vyplývá, že dochází k viditelnému nárůstu zjištěných úniků informací z trestních spisů, i když k únikům obecně docházelo již dávno předtím.
Jako příklad je vhodné poukázat například na statistický přehled předložený Generální inspekcí bezpečnostních sborů, který obsahuje počty spisů daného roku s problematikou úniku informací u bezpečnostních sborů. Podle předložené statistiky se o problematiku úniku z trestního řízení v roce 2014 jednalo v 37 případech, v roce 2015 v 31 případech, v roce 2016 v 52 případech a v první polovině tohoto roku to bylo ve 21 případech. Podstatné však je mimo jiné i to, že v letech 2014 a 2015 se daná problematika týkala pouhých 3 případů dosud neuzavřených spisů, v roce 2016 se však počet spisů rozrostl na 13 a v roce 2017 již hovoříme o 16 dosud neuzavřených spisech, a to v pouhé polovině tohoto roku.
6) V průběhu jednání komise vyšly najevo nejasnosti věcné a místní příslušnosti prověřování nezákonných úniků z hlediska působnosti GIBS a státního zastupitelství, to znamená příslušnost GIBS k prověřování státních zástupců, otázka podjatosti, hospodárnost a efektivita trestního řízení a podobně.
7) Komise zjistila, že judikatorním výkladem dochází k zužování omezení stanovených zákonem č. 106, o svobodném přístupu k informacím, a to zejména ve vztahu k § 11 odst. 4 písm. a) ohledně přístupu k informacím z trestního řízení.
Kapitola IV. obsahuje právní rámec informačních toků z trestního řízení.
Vycházeli jsme z těchto základních podkladů - pro zkrácení času nebudu říkat a číst názvy zákonů a jiných právních předpisů.
V rámci šetření jsme samozřejmě pracovali s některými pojmy.
Samozřejmě důležitý pojem je "veřejný zájem". Velmi zjednodušeně lze veřejný zájem označit za opak zájmu soukromého, tedy za zájem celospolečenský, celé společnosti prospěšný. Právnický slovník nakladatelství C·H·BECK obsahuje určitou charakteristiku veřejného zájmu formulovanou profesorem Alešem Gerlochem, který jej označuje za druh zájmu, který je obecně prospěšný, zejména zájem státu či jiné veřejnoprávní korporace, opak čistě soukromého zájmu. Uplatňuje se v tvorbě, interpretaci a aplikaci práva, zvláště jako jeden ze dvou důvodů zákonné limitace základních práv a svobod. Protože se jedná o jeden z právních pojmů s neostrým významem, měl by být v zákonech blíže specifikován či definován. Nutno poznamenat, že "zájem státu" neznamená zájem státní moci ve smyslu totalitním, nýbrž je toto slovní spojení nutno chápat jako zájem společnosti.
Problémem zůstává, že popisů, vymezení, definicí a podobně, které se snaží vystihnout podstatu pojmu "veřejný zájem", je vícero, avšak neexistuje taková, která by převyšovala ostatní, tedy taková, která by byla považována za rozhodnou, zásadní, nebo dokonce univerzální.
Slovní spojení "veřejný zájem" je součástí Listiny, trestního řádu, tiskového zákona, občanského zákoníku, zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, zákona o střetu zájmů, o ochraně přírody a krajiny, o dráhách a tak dále. S pojmem "veřejný zájem" tedy pracuje v českém právním řádu nemálo předpisů, a to i nejvyšší právní síly, ale vymezení tohoto slovního spojení v drtivé většině chybí; výjimku může představovat například zákon o dráhách, kdy však definici tímto zákonem formulovanou lze užít výlučně pro potřeby tohoto zákona.
Dále tedy je veřejný zájem, jak už jsem zmínil, definován například v tiském zákoně. Veřejný zájem je v tiskovém zákoně zmiňován v § 6, kde je uvedeno: "V naléhavém veřejném zájmu je vydavatel povinen uveřejnit v periodickém tisku důležité a neodkladné oznámení státního orgánu a orgánu územní samosprávy, zejména je povinen uveřejnit rozhodnutí o nouzovém stavu, o stavu ohrožení státu nebo o válečném stavu." Získávání informací z trestního řízení se tedy citované ustanovení nikterak nedotýká; veřejný zájem tak není z hlediska uváděného tiskovým zákonem akcentován.
Potom je samozřejmě důležitý pro tuto problematiku veřejný zájem v trestním řádu. Získávání informací z trestního řízení se týká § 8d trestního řádu, které ve svém odst. 1 uvádí, že: "Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c, lze v nezbytném rozsahu zveřejnit pro účely pátrání po osobách, pro dosažení účelu trestního řízení, nebo umožňuje-li to tento zákon. Uvedené informace lze také zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem, pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby."
Jenom doplním, že střet mezi veřejným zájmem a skutečně spravedlivým procesem a právem na ochranu soukromí se prolíná zjištěními, a hranice je tedy velmi tenká. Lze tedy konstatovat, že trestní řád počítá s prolomením zákazu zveřejnění v takovém případě, kdy právo veřejnosti být informována převáží nad ochranou soukromí dotčené osoby.
Definice úniku informací z trestního řízení a jeho zdroje.
Již na úvod lze konstatovat zákonnou absenci takového právního pojmu, kdy výkladem je možno definovat únik informace z trestního řízení jakožto protiprávní zveřejnění informace v úseku trestního řízení v jeho neveřejném stadiu, to znamená v období prověřování a vyšetřování.
Nutno vycházet z prvotního rozdělení na úniky informací a zveřejnění informací a tyto pak podle motivace původce úniků nebo zveřejnění dělit na následující čtyři okruhy:
neoprávněný únik mařící, jehož cílem je dekonspirace činnosti orgánů činných v trestním řízení a nenaplnění účelu trestního řízení;
neoprávněný únik poškozující, jehož cílem je difamace a dehonestace konkrétní fyzické nebo právnické osoby, popřípadě politické strany nebo hnutí apod. s cílem dosažení osobní, obchodní či politické výhody v konkurenci zájmů;
oprávněné zveřejnění ve smyslu § 8a trestního řádu ze strany orgánů činných v trestním řízení, které mají povinnost informovat o své činnosti veřejnost poskytováním informací veřejným sdělovacím prostředkům s omezeními, o kterých jsem hovořil výše;
oprávněné zveřejnění v rámci obhajoby, tedy realizované obviněným či jeho obhájcem ve smyslu § 16 odst. 1 a 2 zákona o advokacii v rámci výkonu práva na obhajobu a povinnosti obhájce využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné, avšak za současného obligatorního zproštění mlčenlivosti advokáta jeho klientem s cílem vytvoření pozitivního mediálního obrazu klienta v jeho zájmu a v rámci strategie koncepce obhajoby.
Další bod je 3, což je Obecná právní úprava kontrolních mechanismů nakládání s informacemi v trestním řízení.
Tady bych odkázal na interní a externí nástroje u jednotlivých aktérů. Zase si dovolím odkázat na zprávu, to znamená, nejprve jsou rozebráni advokáti, potom soudci, následně příslušníci Policie České republiky a GIBS, potom státní zástupci. ***