(14.30 hodin)
(pokračuje Plíšek)
Komise, vědoma si složitostí úkolu a omezené délky mandátu, hned na své první schůzi stanovila plán, procesní postup a časový harmonogram vyšetřovaní, který by pochopitelně během času na základě nových informací operativně přizpůsobila potřebám. Určila a stanovila osoby, které bylo nezbytné vyslechnout jako svědky, a zajistila jejich předvolání. Od na případu zainteresovaných subjektů si vyžádala dokumenty mající vztah k zadanému úkolu. Sešla se na celkem jedenácti schůzích a aktivně na nich strávila celkem 44 hodin času.
Na šesti schůzích probíhaly svědecké výslechy. Komise vyslechla celkem 26 svědků a hostů, z toho dva svědky dvakrát. Jeden svědek zaslal z důvodu dlouhodobého pobytu v zahraničí své vyjádření písemně. Za dobu svého působení komise shromáždila 723 stránek dokumentů, z toho 169 stránek tvoří protokoly o výslechu svědka. Veškeré dokumenty komise byly ukládány v zasedací místnosti komise v neveřejném prostoru zabezpečeném pro zpracování a ukládání utajovaných informací, kam členové komise měli zajištěn přístup pracovníky bezpečnostního útvaru podle potřeby. Komise ukončila činnost ve stanoveném termínu, to jest do 12. září tohoto roku.
Nyní tedy přejdu k části III zprávy, což jsou podstatná skutková zjištění. V květnu a červnu letošního roku se v některých médiích objevily informace o rozhovorech mezi Markem Přibylem, do 3. května 2017 redaktorem deníku Mladá Fronta Dnes, a Andrejem Babišem, které navozují dojem, že tento novinář disponuje neveřejnými informacemi z probíhajících trestních řízení. V časové souvislosti s právě probíhající vládní krizí tak vyvstala naléhavá potřeba řešení dlouhodobého problému zneužívání informací z trestního řízení a patrně i trestního řízení samotného, ovlivňování politické soutěže a destabilizace demokratického právního řádu České republiky.
Od bezprecedentního zásahu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci na ústředních orgánech státní moci s následný pádem vlády a předčasnými volbami je notoricky známou skutečností, že zájmové trestní kauzy s politickým přesahem jsou v přímém přenosu sledovány médii a příslušně komentovány, což by nebylo fakticky možné bez předchozího informování konkrétních novinářů s cílem vytvoření veřejné podpory kroků konkrétních orgánů činných v trestním řízení, a to bez ohledu na zákonnost jejich postupu, tedy v rozporu s naplněním účelu trestního řízení ve smyslu ustanovení v § 1 odst. 1 a 2 trestního řádu, který stanoví v odst. 1, že účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti. Odstavec 2 říká, že pomáhat k dosažení účelu trestního řízení je právem a podle ustanovení tohoto zákona i povinností občanů.
Faktory ovlivňujícími činnost komise byly jednak historicky mimořádně krátká doba k naplnění jejího účelu a jednak velké množství zásadních materiálů nutných pro důkladné posouzení problematiky. Komise konstatuje, že k úniku informací z trestních spisů dlouhodobě docházelo a dochází. Jedná se o nebezpečný fenomén, který může být a je prostředkem zájmových skupin k průniku do trestního řízení, kdy následně prostřednictvím manipulativní tvorby veřejného mínění může dojít k výkonu vlivu těchto skupin, a to i s cílem ovlivňovat politickou soutěž, a tím destabilizovat demokratický právní stát. Úniky informací z trestního řízení, jejich účelová interpretace a následná cílená tvorba veřejného mínění jsou fatálním ohrožením ústavnosti.
Zjištěné zásadní skutečnosti a úprava nedostatků v právní úpravě jsou tak úkolem i pro další Poslaneckou sněmovnu. Z provedeného šetření je totiž zřejmé, že k neoprávněným únikům informací z trestních řízení dochází. Tím logicky dochází i k neoprávněným konkurenčním výhodám jak politickým, tak i obchodním a konečně je tím dána i možnost destabilizace demokratického právního řádu. Oproti tomu podle současně nastavených kontrolních mechanismů prakticky nelze zjistit skutkový děj úniků informací z trestních řízení.
Z provedeného dokazování lze za nejpodstatnější skutečnosti uvést následující.
1) Komise vycházela z výchozího skutkového stavu v návaznosti na možné zveřejnění informací z trestních spisů, a to v kauzách Nahrávky Přibil - Babiš, kauza Nečas - Nagyová/Nečasová, Beretta, Vidkun, kauza OKD - úniky e-mailů pana Přikryla, zneužívání dotací pro sport Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a dotační kauza pana Duška v Libereckém kraji.
2) Úniky informací z trestních spisů z pohledu orgánů činných v trestním řízení lze rozdělovat podle toho, v jaké fázi trestního řízení k únikům dochází. Jedná se především o rozlišování úniků před zahájením trestního stíhání a po zahájení trestního stíhání. Tento okamžik je rozhodný zejména s ohledem na okruh subjektů, kterým je trestní spis zpřístupněn. Z pohledu definice úniku a jeho účelu však zahájení trestního stíhání rozhodné příliš není.
3) Komise posoudila stávající interní a externí kontrolní mechanismy jednotlivých stran trestního řízení, a to podle vyjádření svědků a jejich doporučení.
4) Komise provedla výslechy svědků, zvážila a posoudila nejpodstatnější uvedené skutečnosti významné pro posouzení zákonnosti a cíle informačních toků z trestního řízení a seznámila se s následujícími návrhy. - Zdůrazňuji, že jsou to návrhy těch svědků, nejedná se tedy o návrhy vyšetřovací komise. Ale pokládám za vhodné, že pokud nám svědci dali v závěru své výpovědi nějaká doporučení, či návrhy, tak že některé z nich tady uvedeme. Takže tady jsou tyto jejich návrhy:
a) Zvážit, zda je v pořádku umožňovat přístup k neukončeným trestním spisům v rozhodných fázích trestního řízení některým stranám.
b) Zaměřit se na celý soubor opatření, kdy v samotném počátku je žádoucí pořídit srovnávací analýzu evropského práva k tomu, co lze a nelze zveřejňovat a jaké povinnosti mají stanovena média či jednotliví novináři v zahraničí; neopomenout rozsudky Evropského soudu pro lidská práva. Primárně však věci šetřit i ve vztahu k subjektům, které řešené informace novinářům předají.
c) Zaměřit se na tiskový zákon, a to ve vztahu k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, která sice hovoří o svobodě projevu, ale také o odpovědné žurnalistice. Vymezuje jisté okamžiky, kdy by se určité informace neměly zveřejňovat. Zvážit sankce za zveřejnění, pokud by veřejný zájem nepřevážil nad zájmy jinými.
d) Zaměřit se na vládní návrh zákona týkající se soukromých detektivů, a to právě z hlediska zamezení úniků z trestních řízení do soukromé sféry.
e) Zpřísnit zákon o ochraně osobních údajů; zahrnout do něj přímé znění, že odposlechy nebo sledování, osobní prohlídky, domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor realizované pro účely trestního řízení jsou osobními údaji a nahrávky se nesmí zveřejňovat, pokud určená osoba nedá se zveřejněním souhlas, a to pod tíhou příslušné sankce.***