(16.30 hodin)
(pokračuje Vystrčil)
Zase nebudu zdržovat a budu se držet jenom § 16 - předběžné hodnocení výdajové operace. Když chcete na úrovni veřejné instituce, kterých je v České republice 17 000 a patří tam 6 253 obcí, vydat nějaké peníze, tak podle § 16 by to před vydáním těch peněz měl nejdříve posoudit hodnotitel. Pokud to hodnotitel nemá posuzovat, tak si ta veřejná instituce musí vnitřní směrnicí - tady je to přesně napsáno vnitřním předpisem - říci, kdy to hodnotitel posuzuje a kdy to neposuzuje, a má to ten správce toho rozpočtu udělat na základě vyhodnocení rizik. To znamená, 17 000 veřejných institucí v České republice by si podle tohoto zákona nejdříve mělo vyhodnotit ve svých organizacích to, jaká rizika jsou taková, aby ještě hodnotitel nemusel nastoupit, a jaká rizika už jsou taková, že musí nastoupit. Jinými slovy Strachoňovice u Telče nebo Praha si bude říkat hodnotitelé do 100 000, do 200 000, do 400 000, a každá instituce si to musí udělat, to vyhodnocení rizik. A já nevím, jak to bude dělat. Někoho si najme, nejlépe z Ministerstva financí, nebo co se bude dít? A teď si představte, že některá obec, protože tam je neuvolněný starosta a účetní na polovinu úvazku, nepřijme vnitřní směrnici. Když nepřijme vnitřní směrnici, tak výklad toho zákona říká, že před výdajem jakékoli koruny musí zasednout hodnotitel, který posoudí potřebu, která má být uspokojena, a údaje, které ji prokazují. Možné varianty uspokojené dané potřeby ve vztahu k cíli řízení kontroly veřejných financí.
Očekávaný výsledek a dopady. Objem peněžních prostředků, které jsou nutné
1. k pokrytí výdajů,
2. k zajištění vlastních lidských zdrojů,
3. ke splnění ostatních závazků,
e) připravenost operace a zkušenosti,
f) splnění podmínek.
To má všechno udělat hodnotitel a u každé obce, pokud nebude přijat vnitřní předpis, který říká, že to je od nějakého limitu. A ten vnitřní předpis někdo musí udělat na základě toho, že vyhodnotí rizika. Tak to dneska je, tak se nezvyšuje ta administrativa. A poté přichází ověřovatel, což je dneska hlavní účetní. Tak, přátelé, ten ověřovatel, což je v obci 500 obyvatel účetní na polovinu úvazku, musí předtím, než provede tu operaci, posoudit
a) nezbytnost operace ke splnění úkolu správce veřejného rozpočtu nebo veřejného subjektu,
b) soulad operace s právními předpisy - čili měl by to být právník,
c) soulad operace s postupy a podmínkami stanovenými pro zadávání veřejných zakázek - měl by znát zákon o zadávání veřejných zakázek,
d) soulad operace s cílem řízení a kontroly veřejných financí - to je ta efektivnost, úspornost, hospodárnost,
e) soulad operace s předpokládanými možnostmi veřejného rozpočtu po dobu trvání operace - měl by znát svůj rozpočet a vědět, jestli na to máme,
f) správné rozpočtové cítění - to chápu, to je v pořádku,
g) vyhodnocení rizik souvisejících s operací.
Prosím vás, tohle všechno má dělat účetní na polovinu úvazku u malé obce! To se od ní předpokládá podle toho zákona, že bude dělat a že to všechno zkontroluje. Jediné, co se stane, tak všichni účetní utečou poté, co se to dozvědí. Ale nemůžou dělat... To vždycky byla odpovědnost správce té operace, toho schvalovatele. Tady to je dáno tím ověřovatelem z nějakých důvodů, kterým nerozumím, které tady pan ministr nevysvětlil, akorát řekl, že to tady máme poosmé nebo podeváté, čili je potřeba to přijmout. Kdybych to já takhle dělal doma, moje žena, když jdu do hospody podvanácté, tak pořád s tím nesouhlasí, protože to není správně... Takhle to přece nemůžeme dělat, říkat, čím více to předložíme.
Takže to je, prosím vás, ta administrace a to, jak je to vlastně jednoduché, jak se nic neděje a jak to všechno bude stejné, jako to bylo, a žádné administrativní náležitosti nepřibývají.
Teď k té další části. To je hlava třetí, vrchní audit a interní audit.
1. Nikde v tom zákoně nenajdete definici interního auditu. Asi všichni vědí, co se tím myslí. Jen upozorňuji, že např. v důvodové zprávě k tomuto zákonu je interní audit definován jinak, než je mezinárodně uznávaná definice. Pokud chcete zjistit, co je myšleno interním auditem v tom zákoně a pořádně ho čtete, tak zjistíte, že to není ani ten interní audit, který je definován v důvodové zprávě, ale je to něco na pomezí interního auditu a veřejnosprávní kontroly, tzn. úplně je to postavené na hlavu, protože interní audit je vlastně kontrolou řídicích a kontrolních procesů a je to vlastně poradenská služba a nikoli služba, která by měla být ryze kontrolní, jak je to v některých případech stavěno. Čili to je prvně k tomu, že v tom zákoně chybí, co je myšleno interním auditem, a ani tu není žádný odkaz na nějakou jinou definici někde kolem. Má to smysl, přijímat takový zákon, kde tohle není napsáno, kde to není mezi základními pojmy?
A teď k tomu, co se zřizuje v rámci auditu. Zřizuje se vrchní audit. Vrchní audit má pod sebou ministr financí, bude to nějaký odbor na Ministerstvu financí, který bude chodit, ten vrchní audit, zkoumat, jak fungují řídicí a kontrolní procesy, na všechna ostatní ministerstva a bude posuzovat, jestli tam má mít ministr životního prostředí třeba tolik a tolik oddělení, tolik a tolik odborů apod., protože on má kontrolovat ten systém, že? A bude to hlásit ministru financí, že podle něho to systémové nastavení není dobře. Kromě toho, že ten vrchní audit vysílaný ministrem financí na všechna ministerstva bude tím pádem mít přesný přehled, co kde jak funguje a co se kde děje, tak všechna ministerstva mají svůj interní audit. Tak já předpokládám, že vrchní audit Ministerstva financí bude kontrolovat i interní audit ministra financí. To je bezvadné, že? Jedno ministerstvo bude mít pod sebou vrchní audit a ještě zároveň interní audit. Takže já nevím, jak to ten ministr financí bude potom dělat, když jeho vrchní audit mu bude říkat, že jeho interní audit nefunguje.
A aby toho nebylo málo, tak potom se ještě paragrafem 36 zřizují výbory interního auditu. To znamená, protože se může stát, že ministr financí přesto, že má k dispozici vrchní audit a interní audit, pořád neví, jestli to je všechno v pořádku, tak si bude ještě jmenovat na základě statusu, který stanoví vláda, výbor interního auditu, který bude složený z nějaké rady moudrých - protože tam nejsou stanoveny žádné požadavky na ty lidi. To může být vyučený člověk, to může být vysokoškolák v oblasti technických věd, to může být humanista, bude prostě výborem interního auditu, který údajně bude tomu ministrovi říkat, jak mu funguje ten interní audit, resp. jak mu funguje ten odbor, a když ten pan ministr nebude vědět, jestli má pravdu vedoucí odboru nebo ten interní audit, tak že se bude ptát toho výboru interního auditu, který předtím sám jmenuje a kde nemusejí být odborníci, protože v tom zákoně nikde není napsáno, že to mají být odborníci. Tak to je a takhle to tam vypadá, protože vrchní audit...
A pak abychom věděli, co ten vrchní audit má kontrolovat, tak je to v tom § 3, a ty další audity, interní, tak je to v tom § 21 odst. 3 napsáno, a kromě jiného je tam napsáno, poslouchejte dobře, d) že Ministerstvo financí vrchním auditem ověřuje účinnost řízení rizik v oblasti informačních technologií. Jinak jsou tam obecné věci, akorát speciálně se zkoumají informační technologie. Účinnost řízení rizik v oblasti personální práce se nezkoumá, účinnost řízení rizik v oblasti, já nevím, jiné práce se nezkoumá, ale v oblasti informačních technologií se zkoumá. Prý to tam zůstalo z dřívějška.
Takže takhle perfektně je ten zákon připraven a takhle to vypadá. To přece není normální. To přece není možné, abychom tímto způsobem přijímali zákony takhle nekvalitní, takhle nepřipravené, takhle zahlcující dalšími byrokratickými povinnostmi veřejné instituce, kterých je, jak jsem říkal, 17 000.
Další věc, kterou tady mám, je potom účinnost. Tu pan ministr asi schválně vůbec nezmínil. Účinnost toho zákona je plánována od 1. 1. 2018. Ten zákon zcela mění strukturu auditování organizací. Zavádí tzv. instituci auditu, která musí mít minimálně dva členy, a vůbec neříká, co se bude dít s těmi organizacemi, které mají třeba jednoho auditora. A teď všechny ty organizace, pokud by se tím zákonem měly řídit, si samozřejmě musí provést analýzy. Teď máme září. Nevím, kdy pan prezident ten zákon podepíše, ale vy si fakt myslíte, že je možné, aby velká města, krajské úřady, vysoké školy, zdravotní pojišťovny začaly fungovat podle tohoto zákona od 1. 1. 2018? To je přece naprostý nesmysl! ***