(16.20 hodin)
(pokračuje Pilný)
Za druhé. Nárůst administrativní zátěže. S tímto názorem se nelze ztotožnit, protože návrh zákona stanoví manažerské a kontrolní postupy mnohem flexibilněji, než je tomu v platném zákoně o finanční kontrole. Nárůst administrativní zátěže se dá důvodně předpokládat v těch organizacích, kde není správně implementován ani platný zákon č. 320/2001 Sb., což bohužel v praxi není nic výjimečného.
Za třetí. Posílení pravomocí Ministerstva financí zřízením institutu vrchního auditu. K tomu je potřeba dodat, že navrhovaná právní úprava významně zpřesňuje a omezuje takřka bezbřehá kontrolní oprávnění, která má Ministerstvo financí dle platného zákona dnes, ať už povinností sestavovat plán kontrol, externím hodnocením kvality nebo již zmíněným zúžením auditu na poskytovatele dotací ministerstva. V této souvislosti byl při projednávání návrhu vznesen návrh, že by bylo vhodné svěřit výkon auditu do kompetence premiéra. Na rozdíl od všech ostatních námitek Senátu se však tato úvaha objevila vůbec poprvé, a to během více jak dvou let náročného projednávání této problematiky. Audit je v kompetenci premiéra pouze ve třech zemích Evropské unie, a to konkrétně v Maďarsku, Belgii a na Maltě. Pro Ministerstvo financí zůstává otázkou, kterou z těchto tří zemí je zmíněná myšlenka inspirována a proč. Jinde je audit zpravidla součástí resortu financí, což dává logiku i faktu, že ministr financí je strážcem kasy.
Na základě podrobné analýzy jsem tedy dospěl k závěru, že všechny zásadní výhrady, o které Senát opřel své zamítavé stanovisko, byly předmětem jednání v připomínkovém řízení a na Legislativní radě vlády. Výsledkem těchto dřívějších jednání bylo dosažení široké shody právě na návrhu textu tohoto zákona. Jako ministr financí jsem přesvědčen, že se jedná o kvalitní návrh, který by zásadním způsobem zlepšil podmínky pro výkon řízení a kontroly ve veřejné správě, a doporučuji Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby potvrdila souhlas s tímto tiskem a v jednom hlasování, které bude provedeno, se vypořádala se zamítnutím tohoto návrhu Senátu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane ministře. Otevírám rozpravu. Dávám slovo jako prvnímu panu senátorovi. Prosím, máte slovo.
Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, ctěné poslankyně, ctění poslanci, na úvod si nemohu neodpustit říci, že pan ministr financí tady neřekl nic konkrétního, jenom obecně vyvracel konkrétní připomínky, které zazněly na plénu v Senátu a na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Bohužel pan ministr v době, kdy jsme v Senátu zákon projednávali, nebyl přítomen, a to ani na plénu, ani na výboru, tím pádem jsme se žádných reakcí kromě této, kterou jsem tady slyšel od pana ministra financí, nedočkali.
Na úvod řeknu dvě základní obecné připomínky Senátu k návrhu zákona o řízení a kontrole veřejných financí a potom, protože do jisté míry mě k tomu pan ministr financí přinutil, budu muset být i konkrétní.
První obecná připomínka vychází z toho, že vláda při předložení zákona nesplnila svůj vlastní cíl, který uvádí v důvodové zprávě. V důvodové zprávě je napsáno, že návrh zákona má zjednodušit a unifikovat rozvoj současné legislativní úpravy, systému řízení kontrol veřejných financí tak, aby tento systém byl efektivní, snižoval byrokracii a umožňoval koordinaci různých systémů, to jsou ty duplicity, ověřování při ochraně vnitrostátních a zahraničních veřejných prostředků na principu jednotného auditu. To se nestalo. Já se k tomu dostanu. Co se stalo - že narostla byrokracie, nebyly odstraněny duplicity, systém se stává složitějším a přibyly další instituce, které doposud v zákoně o kontrole financí nebyly.
Druhá věc, která v zákoně je, že jsou tam faktické nedostatky, které se týkají toho, že zákon je neúplný, obsahuje i rozpory a má naprosto utopicky stanovenou účinnost. To znamená, že jsou to věci naprosto konkrétní a týkají se druhé části, které se pan ministr při svém úvodním slovu vyhnul.
A nyní konkrétně k připomínkám. Nebudu probírat všechny paragrafy, protože si myslím, že to si nezasloužíte. Ale aspoň ty hlavní proberu.
Začnu paragrafem 5, který stanovuje cíl řízení a kontroly veřejných financí. V odstavci 1 se říká, že cílem řízení a kontroly veřejných financí je zajistit, aby s veřejnými prostředky bylo nakládáno účelně, hospodárně a efektivně. Jinými slovy zákon vůbec neříká nic o tom, že by jeho cílem mělo být také to, aby s prostředky bylo nakládáno v souladu s právním řádem, přiměřeně a transparentně. Já jsem si původně myslel, že je to chyba, že není možné, abychom napsali zákon o řízení a kontrole veřejných financí, který nebude vyžadovat ve svém cíli, abychom zacházeli s veřejnými financemi v souladu s právním řádem. Není to chyba. Pokud se podíváte například na § 20 zákona - zase budu citovat, protože budu konkrétní na rozdíl od pana ministra - ten říká, že při provádění průběžné a následné řídicí ekonomické kontrole kontrolující subjekt provádí dvě věci: jednak ověřuje soulad operace s právními předpisy a za druhé ověřuje soulad operace s cílem řízení kontroly veřejných financí. Čili tady máme zákon o řízení a kontrole veřejných financí, který říká, že vlastně vůbec podle tohoto zákona není jeho cílem, aby byl kontrolován právní soulad, přiměřenost a transparentnost.
To je zásadní rozpor a zásadní odlišnost od zákona 320 o kontrole veřejných financí, kde to samozřejmě uvedeno v § 4 je. Já nechápu, jak takovýmto způsobem může někdo zákon předložit, protože kromě jiného to také může vésti k tomu, že když někdo bude postupovat podle § 5 tohoto zákona a začne kontrolovat pouze účelnost, efektivnost a hospodárnost, tak najednou zjistí, že nějaká obec porušila zákon, protože neúčelně a nehospodárně zbourala barák uprostřed návsi, neboť ho tam nechtějí, přestože ho chtěl koupit někdo, kdo v něm například chtěl zřídit hernu. Ale obec to udělala v souladu se zákonem, ale soulad se zákonem podle tohoto zákona není cílem kontrolovat. Čili naprostý nesmysl, obrovský problém, který by vznikl, pokud bychom tento zákon přijali. Znovu říkám - zásadní rozpor proti zákonu 320 o finanční kontrole.
Druhý problém se týká střetu zájmů. Také z nějakých důvodů, kterým nerozumím, panem ministrem financí - nebo možná rozumím - byl vynechán. Střet zájmu je definován v § 8 zákona, a kupodivu, přestože tady spousta lidí říká, jakým způsobem má být pro nás Evropská unie vzorem, tento střet zájmu je definován daleko úžeji, než říká evropské nařízení 966 z roku 2012. Evropské nařízení mělo být adaptováno, protože to je nařízení. My jsme ho měli adaptovat do zákona v plné šíři. Nestalo se tak. Když jsem si říkal, proč to tak bude, proč to tam je definováno úžeji, tak jsem například zjistil, že existují v této Poslanecké sněmovně někteří poslanci, kteří nejsou ve střetu zájmu podle § 8 navrhovaného zákona, ale jsou ve střetu zájmu podle nařízení Evropské unie, kdyby bylo adaptováno úplně - zajímavé. Takhle to máme v zákoně a takto je to v § 8. Opět z hlediska reakce pana ministra nula.
Třetí věc - administrace, nárůst byrokracie. To začíná v § 13. Já jsem si to nazval hodnotitel, ověřovatel, schvalovatel. Nové pojmy, dříve jsme tomu říkali příkazce operace, hlavní účetní, správce veřejného rozpočtu. Dneska máme nové pojmy. Proč bychom se neučili nové pojmy? Mimochodem v některých výkladech Ministerstva financí - protože Ministerstvo financí tento zákon začalo už vykládat a obce školit, přestože ještě není schválen - se říká, že si může obec nebo jiná veřejná instituce vydat vnitřní směrnici, ve které řekne, že například ověřovatel je hlavní účetní. To znamená, nic se vlastně neděje, akorát se vydá směrnice, ze které bude zřejmé, že současný hlavní účetní má stejné pravomoci jako nově zřizovaný ověřovatel. Takže tyhlety tři nově vzniklé a přitom staronové instituce mají nové povinnosti. ***