(13.10 hodin)
Poslanec Karel Fiedler: Informace došla. Do 10 tisíc vymáhané částky je 60 % exekucí. Jeden argument, jeden údaj.
K tomu, co říkala paní kolegyně poslankyně Olga Havlová. Už jsem o tom tady mluvil, když jsme tady byli ve druhém čtení a když jsem to navrhoval. Dopady pro stát. To, co vy se snažíte zachovat v tuto chvíli, aby 5 % exekutorských úřadů, které ovládají 80 % vymáhaných částek. Pro vaši informaci, nevím, kolik je přesně exekutorských úřadů, kolem 160, 5 % je někde osm deset, aby deset exekutorských úřadů nadále fantasticky vydělávalo, tak jak říkala kolegyně Havlová, my budeme platit sociální dávky, životní minimum, budou nezaměstnaní, nebudou se odvádět dávky, protože ti, kteří mají exekuce, pracují načerno, protože když pracují oficiálně, tak jim to exekutorské úřady zabaví. (Zvyšuje hlas.) Takže vy, vážení kolegové, tady vlastně chcete zachovat blahobyt pro asi deset největším exekutorských úřadů a ze státního rozpočtu budeme neustále platit obrovské částky na sociálních dávkách (Hlas z řad poslanců ČSSD: Neřvi!), příspěvky na bydlení, životní minima a všechno pro to, aby těch deset exekutorských úřadů zhruba tady fantasticky žilo a prosperovalo dál. Já jsem proti.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Teď se konečně dostalo na kolegu Marka Bendu, který je řádně přihlášen do rozpravy. Už může. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení poslední dva páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, tak po sérii edukativních faktických poznámek, které myslím trvaly něco přes půl hodiny, několik poznámek k tomuto návrhu zákona a zejména k tomu, co diskutujeme, to jest oné teritorialitě exekutorů.
První poznámka se týká přítomnosti či nepřítomnosti opět ministra spravedlnosti. Jestli si vzpomínáte, tak ve středu mi tady vykládal, jak strašně rád chodí do Sněmovny a jak je tady dneska nejčastějším hostem, že ho to tu opravdu začalo bavit a že opravdu na příští volební období, až bude zvolen v Praze, tak se mimořádně těší. Tak vidíme, že tady má exekuční řád. Vím, že je to poslanecký návrh. Ale nepochybně ten, koho by to mělo zajímat nejvíce, je ministr spravedlnosti. Nijak ho zde dneska nevidím. Asi má nějaké důležitější povinnosti, než jsou exekuce, teritorialita a další drobnosti, které se projednávají v této Sněmovně.
Bohužel problém je ten, že značná část věcí, na které je tady poukazováno v debatě, by měla být řešena, měla být řešena právě v exekučním řádu, který by měl zpracovat ministr spravedlnosti, nikdo jiný, speciálně otázku vícečetných exekucí, toho, jakým způsobem je dostat, aby byly alespoň pod jedním exekutorem, a dalších a dalších věcí, ale které nemáme, které nám opakovaně jenom slibují. Pak čtyři měsíce před volbami přinese plošné oddlužení všech, kteří dluží příliš moc, ze kterých budou mít jenom insolvenční správci, diví se, že mu to tady hodíme na hlavu, že řekneme, proč bychom měli nechávat vydělávat insolvenční správce, jaký to dává smysl. Ale skutečné řešení žádné.
Návrh kolegů z komunistické strany, a víte dobře, že já se jich zastávám fakt málokdy, tady leží tři roky, je bezproblémový. Dneska to vypadá, že ho všichni schválí. Ale tři roky se čekalo a tři roky vládní koalice svou většinou bránila jeho projednání, protože přece ministr spravedlnosti přinese jiné, lepší, komplexní řešení, které vyřeší úplně všechno. (Od zpravodajského stolku zní: Systémové řešení.) Systémové řešení. Ano, systémové řešení, jak mi napovídají kolegové. No tak vidíme, kolik nám komplexních, nových, lepších, systémových řešení přinesl. Nepřinesl vůbec nic. Musíme projednat návrh, který tady kolegové z komunistické strany mají tři roky, a teď ho tedy konečně slavně schválíme. Tak to je první teze.
Druhá teze, která se týká oné slavné teritoriality. Upřímně řečeno, já mám tu výhodu, že jsem před těmi cca 16 lety, když se zákon o exekutorech schvaloval, byl jeden z mála, který pro něj nezvedl ruku. Aniž bych měl nějaký úplně tehdy jasný pocit a cítění, proč to je špatně, tak jsem měl někde vevnitř, říkal jsem si, zdá se mi, že to není úplně dobře nastavené. Nepotřeboval jsem pro něj zvednout ruku. To znamená, nejsem viníkem toho, jak byly exekuční úřady tady založeny, jakým způsobem vznikaly. A myslím, že všichni ti, kteří pro to tehdy hlasovali, si pak po měsících a letech drbali šišku a říkali no, nejsem si úplně jist, jestli jsem si to takhle představoval. Myslím, že ta představa byla opravdu jiná, ne toho, že vzniknou tyhle gigantické úřady. Nicméně vnikly.
Problémy, které s nimi jsou spojené, řešíme 12 let v kuse. Každý ministr přináší opakovaně... Myslím, že spousta věcí se uklidnila. A spousta věcí, na které je tady dneska poukazováno, typově jako náklady na exekuce, náklady na cestovné, jsou deset let vyřešeny. A jestli někdo tady cituje takové příběhy, tak jsou to příběhy, které jsou dávno, ale dávno neplatné, resp. jsou to příběhy, které proběhly, mnohdy byly vůči těm lidem nespravedlivé, ale dneska už v žádném případě proběhnout nemohou.
A dnes za teritorialitou stojí jenom větší část exekutorů. Jenom abychom to věděli. Ano, exekutorská komora si odhlasovala, že chce teritorialitu, protože je tam víc těch malých proti těm velkým, a ty chtějí přerozdělení. Ti chtějí přerozdělení a ti chodí a říkají: Přerozdělte nám ten trh. Bude to tak spravedlivější. Každý budeme mít jistou svou část balíčku. Každý si budeme vymáhat bez ohledu na to, jestli je někdo schopný, nebo neschopný, vymáhá spravedlivě, nebo nespravedlivě, dělá chyby, nebo nedělá chyby. To všechno jsou věci, které by měly být postihovány jiným způsobem než teritorialitou. Upřímně řečeno, jsem hluboce přesvědčen o tom, že i do vládního programového prohlášení se to dostalo jenom proto, že to byla nejjednodušší teze, která vypadá vznešeně: vyřešíme otázku teritoriality.
Už paní ministryně Válková a pak výrazně stávající ministr, když si začali dělat skutečný obraz toho, jaké problémy jsou v exekucích, tak velmi brzy pochopili, že teritorialita je jenom vnitřním soubojem jednotlivých exekutorů o to, kdo kolik bude mít z toho balíku na trhu, a že nepřináší žádné pozitivní řešení pro zejména dlužníky. Zejména pro dlužníky nepřináší vůbec nic. Budete mít prostě smůlu, jestliže bydlíte v okrese, kde je schopný nebo neschopný, zlý nebo spravedlivý, nemáte žádnou šanci. Pro věřitele naopak přináší samozřejmě komplikace, protože zejména centrální věřitelé by najednou místo osmi, deseti, patnácti nasmlouvaných exekutorů, se kterými komunikují, jich museli mít 160, aby opravdu mohli pokrýt celou republiku.
To si myslím, že říct, že to je exekuční lobby, jak řekl kolega Karel Fiedler, kterého si jinak hluboce vážím, tak exekuční lobby lobbuje právě za teritorialitu. Jejím zájmem je a usnesením exekutorské komory je: prosaďte teritorialitu. To je zájmem té většiny exekutorů, kteří si chtějí rozdělit ten balíček případů jinak. To je druhá teze.
Tak já jsem velmi opatrný. Nebudu pro to hlasovat. A dokonce se odmítám zavazovat, že do příštího volebního období, kde věřím, že budeme v mnohem silnější sestavě a že to budeme my, kdo bude sestavovat vládu a tvořit vládní programy a prohlášení, tak ani tam se nehodlám zavazovat, že by teritorialita byla řešení. Ano, jsou věci, které řešeny být mají. Je to právě otázka vícečetných exekucí z jednotlivých domů, kde by bylo potřeba, aby byly sloučeny, i kvůli zaměstnavatelům a dalším, protože je to pak strašně nepřehledné. Ale není to otázka teritoriality, která by zachránila dlužníky. ***