(17.40 hodin)
(pokračuje Dobešová)
Protože kariérní řád odkazuje na několik prováděcích předpisů, z nichž se mi nepodařilo dohledat ani jediný - že by ještě nebyly na světě? - bude asi velmi těžké kariérní řád implementovat do chodu školy bez častého a obtížného dohledávání informací. A co si budeme povídat, někdy to s dohledáním informací k narychlo spíchnutým akcím není jednoduché. Například na inkluzní otázku, co znamená označení "způsob pořízení pomůcek jiné v doporučení školního poradenského zařízení" mi nebyl ještě v dubnu schopný odpovědět nikdo ani ze školního poradenského zařízení, ani z krajského úřadu či dalších institucí.
Za svou pedagogickou kariéru jsem poznala mnoho učitelů a učitelek. Jsou to většinou lidé, kteří jsou již ze své podstaty velmi pokorní, hodní a převážně nekonfliktní. Jinak by ostatně nepracovali ve školství, kde nemají zastání, kde nemají minimum práv, ale maximum povinností. Tihle lidé se nevzbouří proti náloži, kterou na ně úředníci od stolu nakládají. Tihle lidé zatnou zuby, budou dál vymýšlet hry a aktivity, aby vzdělávání jejich děti v jejich hodinách bavilo, a po večerech s vypětím všech sil vykážou, vyplní, obhájí, okomentují, sepíšou to, co se po nich požaduje. Protože vím, co je to za lidi, nechci být součástí této zrůdnosti. Omlouvám se, vím, že toto slovo působí silně. A nechci, abych před nimi musela obhajovat něco, čemu sama nevěřím, co nepodporuji a s čím absolutně nesouhlasím.
Netvrdím, že české školství změny nepotřebuje. Naopak. Potřebuje je jako sůl. Ale musí jít o změny promyšlené, prozkoušené, ověřené. Nemám ve svém okolí člověka, kterého by se někdo zeptal, co si o probíhajících změnách myslí. To, co paní exministryně tvrdí, že všichni členové komisí, sdružení, asociací, poradních orgánů atd. jí schválili a doporučili, je jen pochlebování a slabošské přitakávání. Stačil by výjezd do dvou až tří škol na malém městě při čtení komentářů, diskusí, a oči paní ministryně by viděly, co si myslí čeští učitelé.
Nevím, zda jsem dostatečně vysvětlila svůj postoj ke kariérnímu řádu. Myslím si ale, že jsem vyjádřila nechuť, která plyne ze všech chaotických a nepromyšlených změn. Přeji českému školství, aby učitelé učili, aby na učení měli čas a klid, aby učili tak, že to bude bavit je samotné, protože když práce baví učitele, chodí i jejich žáci do školy rádi a o to jde. Učitel je, věřte mi nebo ne, samostatně myslící člověk, ví, že se musí ve svém oboru dál vzdělávat a nepotřebuje o tom podávat reporty.
S pozdravem a s přáním, aby kvalitní české školství nebylo udušeno pod horou papíru."
To je hlas jednoho jediného člověka ze školství. A takových dopisů bylo více. Já věřím, že mí kolegové ze sociální demokracie mají spoustu jiných dopisů, které chválí jejich práci. Já bohužel takové dopisy nemám.
Řekla jsem druhý důvod, a to je pohrdání učiteli jako stavem, že si dovolili pozvednout prst a upozornit, že už mají té administrativy dost. Byl to hlas učitelky, nebo ředitelky ze základní školy.
Pane ministře, já bych vás také ráda informovala o práci ředitele střední školy. Když začaly školní vzdělávací programy a všechny školy se s nimi musely porvat, byli rychle proškoleni učitelé, na základních školách vytvořili jeden školní vzdělávací program, tak na středních odborných školách jich bylo mnoho. Konkrétně na mé škole 15. Každý z těchto vzdělávacích programů má minimálně 300 stran. Myslíte si, že bychom zvládli udělat tolik vzdělávacích programů, aniž by nám nefungovaly tzv. metodické kabinety? Já si myslím, že ne. Tak to jsem ráda, že se mnou souhlasíte. Takže není třeba přicházet s objevením Ameriky, která už byla objevena. Na školách tyto věci fungují.
Třetím důvodem, který mne vedl k tomu, abych se definitivně rozhodla nepodpořit ani jednu z verzí, byla naše poslední koaliční schůzka v pondělí večer. Na konkrétní dotazy z kariérního řádu jsem dostávala překvapivé odpovědi, jako například: Při sestavování dvouletých plánů rozvoje, nastane-li to, že se v dobré víře s učitelem dohodnu na jeho kariérním rozvoji, který je vázán na určité finanční prostředky, a rok nato tyto prostředky mít nebude, jaký bude dopad vzhledem k tomu, zda bude ze strany učitele právo vymáhat placení těchto kurzů? A naopak. Co nastane, když se v dobré víře s učitelem dohodnu, který v průběhu naplňování svého plánu rozvoje zjistí, že se vydal špatnou cestou, a řekne si, že to prostě plnit nebude? Mám já právo ho propustit, protože nepracuje na své kariéře? Odpověď zněla: A proč, to není potřeba, vždyť se nic neděje. No a ono se nic neděje? A my kvůli tomu děláme dvouleté papírové plány a trávíme na tom čas? A říkáme si, že jdeme k světlým zítřkům? To mě překvapuje. Já mám učitelů 75. To na tom strávím pěkný kus času, abych to pak hodila do koše! To bude skvělé!
Začala jsem školními vzdělávacími programy a včera jsem se zamýšlela nad tím, kolik změn jenom v přijímacím řízení za 17 let mého ředitelování proběhlo. Tak nejprve jsme měli dvě přihlášky. V rámci nich - první byla povinná. Když nebyl žák na ni přijat, teprve v platnost naběhla přihláška druhá. To bylo zrušeno. Naběhly tři sobě rovné přihlášky. Největší zmatek. Nikdo netušil, koho vlastně přijal. A tak jsme vařili guláš o tom, kolik budeme mít prvních ročníků, ale nevěděli jsme ingredience. Zdálo se, že to je nefunkční, tak jsme to zrušili. Měli jsme přihlášku pouze jednu. Narazili jsme na to, že žák, ačkoliv si začal daleko pečlivěji vybírat své budoucí povolání, protože měl jednu šanci, měl pouze jednu šanci. Tak jsme to změnili. Změnili jsme to na dvě rovnocenné přihlášky. Takže opět přijímáme všichni v dobré víře žáky a nevíme, kolik jich přijmeme. A loni jsme to vylepšili ještě přijímacími zkouškami.
Vidíte, tolik změn, a ono se prostě jedná jenom o přijetí jednoho žáka do prvního ročníku. A ten žák to ani netuší. Ten vůbec neví, kolik práce je s tím spojeno.
Já bych ráda uvedla ještě další fakta, která mi brání v tom, abych podpořila jednu z verzí kariérního řádu zde ve Sněmovně. Účinnost některých ustanovení nabíhá k prvnímu září. Vzhledem k tomu, že učitelé i ředitelé jsou na zasloužené dovolené, myslím, že jim to značně bude komplikovat jejich další rozjezd školního roku. Jsou nastaveny úvazky, budou muset shánět možná i navíc jiné učitele a stavíme je do velmi stresové situace.
Několikrát jsem paní ministryni upozorňovala na to, že kariérní řád se vztahuje pouze na učitele, kteří mají pracovní smlouvu. Na vyšších odborných školách a na středních odborných školách je celá řada učitelů, kteří učí na dohody o pracovní činnosti. Věřte mi, že těm žákům je úplně jedno, jestli je učí učitel s pracovní smlouvou, či s dohodou o provedení pracovní činnosti, a všichni chtějí mít kvalitní učitele. Tak proč nenecháme kvalitativně, nebo profesně růst i ty, kteří nemají pracovní smlouvu? Už teď začínáme mezi těmi učiteli diverzifikovat: Tebe, ty jsi perspektivní, ty máš pro mě pracovní smlouvu, tebe pošlu na školení, a ty jsi jenom na dohodu o pracovní činnosti, tak ty ani nemusíš. A jak to dopadne na učitele na vyšších odborných školách? Splní kritéria třetího stupně, když ani nemusí mít pedagogické vzdělání pro výkon své funkce? A víme vůbec ta kritéria toho třetího stupně, která nás budou čekat? Nevíme. Ve vládních nařízeních a v prováděcích vyhláškách se hovoří o standardu učitele pouze ve druhém stupni. Třetí stupeň se bude tvořit ve čtyřletém období za pochodu. Dovedu si představit, že učitel si sestaví plán rozvoje svého profesního růstu, aby za dva roky zjistil, že se vydal špatnou cestou, protože standard byl nastaven trochu jinak. I to se mi zdá vůči učitelům velmi neseriózní. ***