(18.40 hodin)
(pokračuje Zahradník)

Dovolil bych si uvést citaci z článku neprávem zapomenutého českého meteorologa dr. Josefa Frejlacha, rodáka z jihočeského Bošilce, který žil v letech 1867 až 1898 a který zveřejnil v roce 1893 v časopise Muzea království českého. Doktor Frejlach tam píše toto: Jest věru odvážlivo, chtí-li dnešní meteorologové pro tuto dobu, v dějinách Země nesmírně nepatrnou, konstatovati proměnu klimatu. Při tom všem přečasto se dospělo k náhledům úplně protivným. Zdá se to až psychologickou hádankou. Jak mohli při jedné a téže Zemi mužové vážní, ryzí vědci, dokazovati skutečnou změnu podnebí, kdežto druzí, neméně ctihodní, tvrdili pravý opak toho? V čem spočívají příčiny těchto nesrovnalostí? Hlavně z různosti a nespolehlivosti metod, jakými se ke společnému cíli postupovalo. Meteorologové se v největší části hlásí k názoru, že se podnebí naší Země v době historické trvale v jednom určitém směru nezměnilo. Změny, jež konstatovány na základě (nesrozumitelné) meteorologických, podobají se kyvům kyvadla, jehož normální klidovou polohu vůbec ani způsob porušení jejího zvláště neznáme. Starobylé zprávy o různých zjevech termických je třeba čísti s největší opatrností. Spisovatelé velmi často přepínají, líčíce věc jim poněkud neobyčejnou jako extrém. Počet zástupců teorie o vlivu lesů na srážky je značný. Avšak nikoli neznačný je i počet odpůrců. Konečnému rozluštění otázky o kontinuální změně klimatu v době historické jsme ještě velmi daleci. Tušíme, ano, soudíme obdobně, že se klima naší planety znenáhla v určitém smyslu mění, avšak změna tato děje se v epochách příliš dlouhých, než abychom ji mohli svými nástroji v krátké době meteorologických pozorování zachytiti. K vědeckému rozlišení problémů se nám dosud nedostává pozitivního základu meteorologických dat. Klimatické změny, jež se dály v různých dobách geologických a zvláště v diluviu, dějí se i v době přítomné. Avšak jejich amplituda jest příliš rozsáhlá, než aby jevily v nepatrné době historické hlubší vliv na naši oběžnici. Proto nemohly být historickou klimatologií zřetelně registrovány.

Tady je třeba říci, že Josef Frejlach poprvé použil ve svém článku v české literatuře termín historická klimatologie.

I současná doba přináší rozdílné názory na současnou klimatickou změnu. Podstata celé debaty nestojí na tom, zda dochází ke změně klimatu, protože to nikdo nezpochybňuje. Od počátku existence naší planety se klima mění a spolu s ním se mění jeden z ukazatelů stavu klimatu, jímž je průměrná globální teplota. Podle podporovatelů Pařížské dohody se zdá, že existuje pouze jeden a jenom jeden důvod, proč k té změně klimatu dochází. Důvod je to nezpochybňovaný a nezpochybnitelný. Tedy vlastně dogma, že důvodem změny klimatu je člověk, rozumí se tedy lidstvo, hlavně obyvatelé tzv. vyspělých zemí, kteří svými aktivitami, zejména tím, že vyrábějí a spotřebovávají energii, tuto klimatickou změnu způsobují. Je to jejich velká vina, za kterou musí zaplatit.

Existují však i odlišné vědecké názory, které zpochybňují teorii o tom, že klimatickou změnu způsobuje vysoká koncentrace oxidu uhličitého a dalších, tzv. suchých skleníkových plynů. Docent Jan Pokorný z třeboňského ENKI k tomu uvádí: Změnu klimatu působí odlesnění a odvodňování krajiny, nikoli zvýšení koncentrace oxidu uhličitého a dalších, tzv. suchých skleníkových plynů. Klimatická změna se projevuje zvětšujícími se výkyvy teplot, prodlužováním doby bez dešťových srážek s epizodami přívalových dešťů, náhlými změnami teplot, trvalým vysycháním krajiny, snižováním průtoku v řekách, letním vysycháním drobných toků. V četných oblastech v České republice drasticky klesá hladina podzemní vody. Suchem trpí dnes na 40 % kontinentu a každým rokem následkem dezertifikace ubývá na 100 tis. kilometrů čtverečních zemědělské půdy. Zavlažování nemá dlouhého trvání, jeho účinek není významný, zavlažované půdy se totiž zasolují.

Víme, že všechny předchozí civilizace vyschly. Současný stav jedné z prvních velkých civilizací v Mezopotámii máme možnost vidět denně v televizi. Je to Sýrie, tedy meziříčí řek Eufratu a Tigridu. Civilizace vysychají kvůli špatnému hospodaření s půdou a vodou, nikoli následkem zvýšené koncentrace skleníkových plynů. Ta se v historické minulosti jaksi nekonala. Historické civilizace nespalovaly masivně fosilní paliva, přesto vyschly.

Rámcová úmluva OSN o změně klimatu má omezit emise CO2 po roku 2020 a navázat tak na Kjótský protokol a zastavit, nebo alespoň zbrzdit globální oteplování, které se hodnotí jako růst průměrné světové teploty. Pařížská dohoda, kterou máme ratifikovat, míří na špatný cíl. To, co nazýváme klimatickou změnou, není způsobeno zvýšenou koncentrací oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. Letos opět zmrzly za květu meruňky a broskve, jinde zmrzly kvetoucí borůvky, každoročně zaznamenáváme místní mrazové rekordy a ve stejném měsíci rekordně vysoké teploty. Je to tím, že likvidujeme základní klimatický systém Země, a tím je vegetace a voda, která vyrovnává teplotní rozdíly v prostoru a čase.

Za řídícího činitele globální změny klimatu považuje integrovaný mezinárodní panel pro klimatickou změnu koncentraci CO2 a CH4, tedy oxidu uhlíku a metanu, v atmosféře. A opomíjí vodu. Přestože je množství vodní páry v atmosféře o jeden až dva řády vyšší, než je koncentrace oxidu uhličitého, 390 částic na milion, a o několik řádu vyšší než koncentrace metanu, 1,8 částice na milion. V případě vody o teplotě 21 °C je to 22 400 částic na milion. V případě vzduchu nasyceného vodní párou o teplotě 40 °C to je již 62 000 částic na milion. Obsah CO2 a CH4 je relativně stabilní a o několik řádů nižší než obsah vodní páry.

Zde se podle mého názoru vědci dopouštějí podvodu a klamou veřejnost, která si je platí za hledání pravdy. Popírají úlohu vodní páry a vody obecně a poutají pozornost na tzv. suché skleníkové plyny, jejichž chování se popisuje snáze nežli chování vody v jejích třech skupenstvích. Efekt oxidu uhličitého na klima je zanedbatelný ve srovnání s efektem vody a vodní páry, přičemž člověk mění svým hospodařením množství vodní páry v atmosféře a dynamiku jejích přeměn stejně tak jako - a to přiznejme - mění i objem a koncentraci oxidů uhlíku a metanu.

Závěrem: Člověk utváří klima hospodařením s vodou a vegetací na velkých plochách, určuje tak distribuci sluneční energie a místní klima.

Navrhovaná Pařížská dohoda odvádí pozornost od skutečných příčin změny klimatu a ztráty zemědělské produkce. Navíc úzké zaměření na snižování produkce oxidu uhličitého z fosilních paliv a jejich náhrada biopalivy má negativní vliv na klima. Likvidují se lesy pro lesní štěpku, degraduje se půda opakovaným pěstováním řepky a kukuřice. Rozsáhlá pole jsou pak většinu času bez vegetace, takže se zvyšuje povrchová teplota a zrychluje vysychání krajiny. Podceňuje se úloha lesa v klimatu.

Ministerstvo životního prostředí razí tezi, že les na horách nemá podstatnou hydrologickou funkci, a nechává ho vědomě uschnout, jako je tomu na Šumavě. Mluvčí Národního parku Šumava prohlašuje, že suchý les vypaří méně vody než les živý, takže zabraňuje suchu. Někteří občané berou tento nesmysl vážně a kácejí stromy s tím, že odebírají vodu zemědělským plodinám. Věda se zaměřuje na vázání suchých skleníkových plynů a pomíjí přímou funkci vody a vegetace v klimatu. Rozporuplné názory na úlohu vody a vegetace se projevují i při tvorbě koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky. Vegetace prý plýtvá vodou, rybníky vypařují příliš mnoho vody, mokřady nemohou zadržet vodu, protože už jsou jí nasycené. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP