(11.50 hodin)
(pokračuje Hnyková)
Já bych si myslela, že bychom měli v této chvíli vyhovět, a budu podporovat tento návrh, nebo tuto změnu, tuto novelu toho zákona. Myslím si, že bychom měli vyhovět žádosti právě dětských lékařů, a myslím si, že to nebude nic proti ničemu. My jsme nic nezredukovali v té novele zákona a myslím si, že by to mělo i těmto lékařům pomoci.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já mám dvě věci. První je procedurální. Pan předseda klubu ČSSD tady vetoval projednávání té devadesátky, ale ne jménem dvou klubů. Byl bych rád, kdybych viděl těch padesát podpisů členů klubu České strany sociálně demokratické, třeba těch, kteří jsou v Japonsku, jak to podepsali. (Výkřik ze sálu.) Dvou klubů. Na mikrofon to ale neřekl, tak to se omlouvám. Můžeme se podívat do stenozáznamu.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Omlouvám se, já jsem také nepostřehl, že to bylo jménem dvou klubů, ale jestli to opravdu říkal...
Poslanec Zbyněk Stanjura: Skutečně ne. Ale to není podstatné.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pane předsedo Sklenáku, prosím, bylo to jménem dvou klubů? Promiňte, pane předsedo Stanjuro, že vás přerušuji. Vetoval jste ten návrh jménem dvou klubů?
Poslanec Zbyněk Stanjura: Skutečně to neřekl na mikrofon, citoval paragraf, ale to nevadí. Není to podstatné, říkám to včas, aby se to případně upravilo. Nechytám nikoho za slovo a po uzavřené rozpravě, jak říkám, to není možné. Ale můžeme se podívat do stenozáznamu.
Ale to není ten hlavní důvod, proč jsem se přihlásil. Obával jsem se, že budu první nelékař, který promluví, ale paní kolegyně Hnyková mě předběhla, takže jsem rád.
Udivuje mě na vystoupeních některých poslanců, zejména pana poslance Kasala, ta pýcha. Vy si hrozně vážíte pana docenta Svobody, abyste řekl, že tady plete pojmy a dojmy. Ty dvě věty nejdou dohromady. Buď si někoho vážím, anebo když mluví o odborné věci, tak se řekne, že si plete pojmy a dojmy. To jste řekl ve svém prvním vystoupení.
Za druhé. Jmenujte ty praktické lékaři pro děti a dorost, kteří jsou v pátek ve dvanáct doma, a neurážejte všechny. Buďte tak hodný. Buďte tak hodný. Ty paušální útoky... Pan poslanec Kasal zřejmě minulý týden objel celou republiku, zkontroloval najednou nebo měl asi 1 999 pomocníků, navštívil ty dva tisíce praktických lékařů pro děti a dorost a zjistil, že jsou všichni doma. Ta pýcha je neuvěřitelná. Tito lékaři, jsou jich dva tisíce...
Předtím jste mluvil o tom, jak důležité je vzdělávání, a ve svém druhém vystoupení řeknete: Nerušíme obor. Jde pouze o vzdělávání. Cituji vás přesně. Tak jestli je to pro vás nevýznamné, jde jenom pouze o vzdělávání, a současně ti lidé podle vás to neumějí a pořád sedí doma a vlastně se těm dětem nevěnují, tak z mého pohledu je to urážka. Pokud takové lékař znáte, tak je tady vyjmenujte a řekněte: Tento jeden dělá ostudu svému oboru a svým kolegům. Místo aby sloužil, neumí to, a místo aby byl v ordinaci, tak je doma. Ne ty paušální odsudky, které jste řekl. Takže ono to není jenom odborná debata mezi lékaři. Ptejte se taky rodičů, kam jdou nejdřív a jestli je problém s tou péčí.
Paní poslankyně Hnyková to řekla správně. Vzpomeňte si, a byl to vládní návrh zákona, jak jste chtěli redukovat a jaký je výsledek. Našli jste si jedinou oběť. Obor, který má dva tisíce lékařů. Já jsem se se zástupkyněmi tohoto oboru setkával už během projednávání původního návrhu zákona a musím říct, že ty dámy mě přesvědčily o svém pohledu. A není to jenom věc medicíny, abyste nám všem ostatním tady říkali, kdo z vás je déle doktor a kdo umí zajistit pohotovost ve svém kraji. V tom to vůbec není. Jde o to, že s pýchou a řekl bych až s arogancí jdete proti jedné významné skupině lékařů a říkáte: Já vím lépe než vy, kteří to děláte, jak se máte vzdělávat. A to je důvod, proč ten návrh zákona mimo jiné, kromě toho, že mě přesvědčili o tom, že jsou to lékařky a lékaři, kteří mají na prvém místě ne to, aby byli v pátek ve 12.00 doma, ale tu péči o děti. Pokud si myslíte něco jiného, tak já jsem z toho smutný. A tak to prostě není. Zkuste potlačit - ne odložit klobouk, jak řekl tak kulantně džentlmen pan poslanec Svoboda - zkuste potlačit svou pýchu a dejte prostor svým dvěma tisícům kolegům, kteří to chtějí jinak, než to chcete vy.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Antonín, po něm pan poslanec David Kasal.
Poslanec Pavel Antonín: Jsem ve Sněmovně sedm let a sedm let se pokoušíme postarat o vzdělávání lékařů. Čtyři roky se to teprve děje vážně a byl jsem rád, že se to konečně stalo. Když se vybojoval celý boj a tato diskuse tady proběhla už opakovaně ve výborech, v klubech, na plénu a celá situace se odhlasovala, znovu se vytrhne znova ven a znovu se začne projednávat a znovu ten boj a hádka začínají znovu s těmi samými lidmi a s těmi samými argumenty. Nerozumím tomu.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec David Kasal a jeho faktická poznámka.
Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Prostřednictvím pana předsedajícího k panu předsedovi Stanjurovi. Jestli to tak vyznělo, tak já jsem překvapen, jak jste reagoval. Já jsem dneska, resp. ze včerejška na dnešek, sloužil. Já sloužím sedm služeb měsíčně, takže se průběžně setkávám s tím, jak to je. A to není o nějakém mém názoru. Mohl bych citovat názory Evropské pediatrické společnosti, mohl bych citovat názory pediatrů a primářů po celé republice. Opravdu jsem si to objížděl a není to jenom můj osobní názor. Takže to jenom na moje vysvětlení, abyste tohle pochopil. Nic víc, nic míň.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Svoboda, po něm pan poslanec Stanjura s faktickou poznámkou.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Hovořili jsme tady také o tom, že to je otázka názoru rodičů. Já jsem odborník, mám kamarády spolužáky, kteří dělají pediatrii, dělají ji superspecializovaně, mohu se obrátit na kdekoho v celé republice, aby se mi postaral o mé malé děti. Ale co si myslíte? Já mám pro své tří- a šestileté dítě praktického lékaře pro děti a dorost, ke kterému ho vozíme přes celou Prahu do té ordinace, a to jsme všichni v té rodině lékaři. Řadu věcí bychom si mohli udělat sami, a my tam jedeme, jenom abychom se poradili, jestli to, co vnímáme jako banální chorobu, jestli to tak je, prostě proto, že ta holka tomu rozumí, ona to dělá, ona ty děti vidí. A teď mluvím já jako rodič, ne jako někdo, kdo má nejvyšší možné vzdělání a osm atestací.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan předseda Stanjura a jeho faktická poznámka.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Aby to nezapadlo. Já jsem nekritizoval, že máte jiný názor než kolega pan poslanec Svoboda. V žádném případě. A věřím, že to může být názor někoho jiného. Mně ovšem vadí - já jsem kritizoval to, jak jste řekl, že ti praktičtí lékaři jsou ve dvanáct doma a že jste řekl, že jsou mezi nimi špatní. Ale to najdeme v každé profesi. To prostě můžeme říct, že to je v každé profesi.
Pan poslanec Antonín se diví, proč to znova vytahujeme a proč o tom znovu debatujeme. (Obrací se ke stolku zpravodajů.) Pan zpravodaj mě neposlouchá, když s ním mluvím. Pořád mě neposlouchá. Mluvím s panem poslancem - zpravodajem.
On se diví, proč o tom znovu jednáme, když už to jednou bylo řečeno. Protože ti lidé cítí křivdu, protože jsou jedinou obětí snahy vlády redukovat. A vzpomeňte si, jak byl ten původní návrh, jaký byl výsledek. Já to číslo nemám úplně v hlavě, ale bylo jich 42 a zůstalo 41? Když tak se omlouvám, nejsem lékař. Ale ostatní zjednodušení a zrušení vzdělávání jiných oborů prostě z toho původního návrhu vypadlo. Oni to cítí jako nespravedlnost, obrátili se na nás s žádostí, abychom to zkusili znovu projednat a hájit jejich zájmy. Pan docent Svoboda se toho ujal, a proto o tom jednáme. To je to vysvětlení proč.
Nebyli jste schopni těmto lékařům vysvětlit, že to, co jste většinově odsouhlasili, je správně. Někdy ten boj prohrajete, ten svůj názor prohrajete, jste menšinoví, ale tak vám to nevadí a smíříte se s tím. V tomto případě to cítí jako velkou křivdu, proto jsme se shodli, že budeme hájit jejich zájmy, a pevně věřím, že najdeme většinu v Poslanecké sněmovně, kteří to budou hájit. Takže já nezpochybňuji - já jsem neříkal, že názor pana poslance Kasala na tento zákon je jeho osobní. Jestli ale i ti všichni primáři a všichni pediatři souhlasí s vámi, že ve dvanáct jsou zavřené kanceláře, no tak to já tedy nevím. Já myslím, že to prostě není pravda. Já když používám svého praktického lékaře pro dospělého, tak já vlastně nevím (předsedající upozorňuje na čas), kdy má ordinační doby. On mi jako správný praktický lékař zvedne telefon i mimo ordinační dobu a postará se o mě. ***