(11.50 hodin)
Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Tady k panu kolegovi Kalouskovi vaším prostřednictvím. V tom jeho projevu chybělo slůvko "i". Protože já jsem to tady říkal. To není samozřejmě kompletní řešení. A já jsem tady řekl, jaké další opatření je potřeba udělat, a jsem rád, že pan Kalousek, vaším prostřednictvím, to tady nějakým způsobem naznačuje. Přitom já jsem celkem známý jako člověk, který se o tu obranu a bezpečnost zajímá, a zrovna pan kolega Kalousek, vaším prostřednictvím, mi řekl, že jsem zelený mozek a lampasák, takže jeho vztah k obraně vlasti je v tomto směru trochu zajímavý. Význam schválení té novely není možná v tom, že ovlivníme implementaci, ale má vysoký etický a morální kredit pro tuto zemi, protože poslanci této země se postarají, nebo snaží se, dávají občanům signál o tom, že nám to není jedno a že to chceme prostě uskutečnit. A navíc já jsem ráno poslouchal televizi, kde vystupoval ústavní právník, a ten zcela jednoznačně řekl, že asi to také moc nezmění, nicméně rovinu toho zákona dneska posunuje na vyšší rovinu. No zaplať pánbůh. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Chalupovi. Ještě faktická poznámka pana poslance Kalouska, potom řádně přihlášený s přednostním právem pan ministr vnitra. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já bych chtěl jen ujistit všechny vojáky Armády České republiky, že termíny, které tady padly z úst pana poslance Chalupy, používám výlučně vůči vojákům bývalé Československé lidové armády, kteří v rozporu s etikou ozbrojených sborů byli členy zločinné komunistické strany. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní tedy pan ministr vnitra s přednostním právem.
Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Je vidět, že opravdu toto téma Sněmovnu zajímá, a debatujeme o tom už třetí hodinu. Asi je to dobře, že se tedy všechny věci vyjeví při této debatě.
Já bych vaším prostřednictvím, pane předsedo, k panu poslanci Kalouskovi pouze pár drobností.
Samozřejmě, ta směrnice se nepřipravuje z pera ministrů vnitra, to vy velice dobře víte, ale připravuje se v rámci odborných složek Komise, a jednotlivé členské státy v té první fázi, než to vůbec jde jako ten finální návrh, tak v rámci COREPERu a dalších věcí se řeší na té technické úrovni. Tam jsem hovořil o tom, jak se do toho Ministerstvo vnitra vkládalo, jak jsme tu věc debatovali. A já si myslím, že jsme v průběhu těchto příprav a debaty o té směrnici i několikrát s tou střeleckou veřejností mluvili. S tou naší českou střeleckou veřejností. A i jich jsme se ptali na jejich názory. Samozřejmě že před vlastním hlasováním a jednáním jsme vyjednávali napříč ministry vnitra v rámci Evropské unie, ale ta vůle tam byla po vyslání určitého signálu.
Ta směrnice je vysláním signálů některých zemí po útocích v Charlie Hebdo. Rychlý projev politické vůle, který bohužel v konci konců nekouká na důsledky, které to přináší. A my přece nemůžeme mlčet, nemůžeme mlčet ke kvótám, nemůžeme mlčet ke směrnici. To, že dnes přijmeme tuto změnu Ústavy, je signálem České republiky, že směrnice, která byla přijata, se nám nelíbí. Pokud tento zákon bude přijat, tak nám to umožňuje vytvářet systém záloh, ať už budou pod vnitrem, nebo pod obranou, ve své podstatě tady není rivalita mezi ministerstvy obrany a vnitra, a my jsme připraveni hledat společný systém, který bude funkční. A i kdyby se nějaká vláda v budoucnu rozhodla implementovat tuto směrnici, tak ten systém aktivních záloh umožní, aby si ti lidé ty zbraně mohli nechat v rámci tohoto systému. My se připravujeme na to, jestli další, příští vláda, a já toho zastáncem nejsem, se rozhodne implementovat, tak abychom my vytvořili podmínky pro to, aby tady mohly vzniknout určité zálohy a splnily se podmínky té implementace a aby to co nejméně bolelo českou střeleckou veřejnost. To je ten hlavní důvod.
Vedle toho, abychom jasně vyjádřili nesouhlas s tou směrnicí, vážený pane předsedo, jsme na vládě schválili, že Česká republika podá na tu směrnici žalobu, že se budeme bránit u soudu. Já jsem dokonce slyšel, že jsme neevropanští, že chceme využít svá práva u soudu. Tak této argumentaci už vůbec nerozumím, protože pokud nemám právo se obracet na soud, tak kde to jsme? To znamená, svůj nesouhlas jednoznačně dáváme tím, že se budeme soudit. Problém je ovšem ten, že ta žaloba nemá odkladný účinek a že za 15 měsíců by mělo být implementováno, a já jsem přesvědčen o tom, že soud do té doby nerozhodne.
Takže i tímto návrhem dneska pouze a jenom vytváříme systém, který bude české držitele zbraní co nejméně bolet, a vedle toho Parlament České republiky, pokud to tu schválí, vysílá jasný signál, že si váží vlastních občanů, kteří drží zbraň legálně, že systém, jak funguje v České republice, je ideální. A je to pravděpodobně i o symbolech. A politika je o symbolech. Tak já vás o tento symbol prostě prosím. Nic víc, nic míň.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A ještě jedna faktická poznámka pana poslance Miroslava Kalouska. Jinou přihlášku do rozpravy nemám. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Jakkoli jste, pane ministře vnitra, začal tím, že nesouhlasíte s tím, co jste řekl, tak jste v podstatě má slova potvrdil. Já také nesouhlasím s tou směrnicí a podporuji vládu České republiky, že se obrátí na soud, to je fér. Strašit patnácti měsíci je trochu úsměvné. Máme za sebou třináct let členství v Evropské unii a určitě by to nebyla ani první, ani poslední směrnice, s jejíž implementací by se otálelo z vážných důvodů. Tady by byl vážný důvod rozhodnutí soudu. Pokud vím, je vaše vláda poměrně ve skluzu v implementaci evropských norem a slunce stále vychází a stále jsme členy Evropské unie. Tohle všechno jsou prostě zástupné argumenty. Ten argument, který vyvolal tolik emocí, je jeden jediný: že tohle nás může před tou směrnicí ochránit. A to prostě není pravda.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nemám žádnou přihlášku, nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Má zájem zástupce předkladatelů o závěrečné slovo? Ano. Prosím, pan poslanec Roman Váňa. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Roman Váňa: Vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená střelecká veřejnosti, velmi stručně na závěr. Proběhla velmi intenzivní debata, skoro dvě a půl hodiny. Myslím, že to je přiměřené tomu, že se bavíme o novele ústavního zákona, a že snad nikdo nemůže říct, že bychom to nebrali dostatečně vážně a že by nezazněly všechny argumenty pro i proti.
Na začátku bylo řečeno, že máme k dispozici, a to všichni, analýzu Parlamentního institutu. Já bych vám možná doporučil si ji přečíst. Já jsem to udělal. Ta analýza říká, že návrh není v rozporu s evropským právem, že není v rozporu s ničím v rámci našeho práva. A pokud se ptáme, jestli může zabránit evropské směrnici, nemůže, ale může trochu pomoct. To v té analýze je a to také celou dobu víme a celou dobu říkáme, nic jiného neříkáme.
Vystoupení, která tady zaznívala, byla v podstatě dvou druhů. Výrazně ano a výrazně ne. Optimisticky a negativně. Jeden z předřečníků tady říkal, že ničeho nedosáhneme, že něco nalháváme voličům, že je tam falešná a prázdná argumentace. Tak to si myslím, že posoudíte jednak vy sami svým hlasováním a posoudí to i veřejnost, protože všechna ta vystoupení velmi bedlivě sledovali nejenom lidé tady na galerii, ale i tam venku.
Pokud někdo říká, že je to součást předvolební kampaně - no volby se blíží, to je pravda. A možná to je součást předvolební kampaně, možná že to tak někdo má. Je to něco špatného? Ať tedy voliči vědí, co si jejich zástupci v parlamentu myslí, ať vědí, jak hlasují. Na tom přece není nic špatného. A možná bude dobré, když se voliči také rozhodnou právě podle toho, jak tady zástupci jednotlivých stran vystupují a hlasují. ***