(18.10 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Hodně se tady hovoří o tom, a říká to pan ministr Babiš, že to je komplot, že to jsou upravené odposlechy, že to je zmanipulované, udělané. Já říkám, kdyby tam nebyl, kdyby s tím člověkem nehovořil, tak by se nedalo nic manipulovat. Až zažijete to co já, pochopíte, jak máte hovořit a že musíte vždycky hovořit tak, aby to mohl kdokoliv kdykoliv číst. To je naše povinnost jako politiků. Jestli někdo připustí, že si s někým povídá o tom, jak někoho zlikviduje, jak na něj získá kompro, jestli někdo připustí, aby mu někdo ukazoval živé spisy, pak skutečně není možné, abych s takovým člověkem já jednal jako s rovnocenným partnerem. To prostě je takové zneužití té síly, že my všichni tady jsme jako obyčejní školáčkové. A až vám budou probodávat gumy a vystřelí vám okno, tak pochopíte, o čem mluvím. Není možné říkat: "Já jsem nevinný, protože to je kompro. Jo, já tam sice s ním mluvím, já mu sice odpovídám, ale to je všechno podvod a je to sestříhané." Ne. Kdyby s ním nechtěl mluvit, kdyby tam neseděl, kdyby si ho tam nepozval, tak by žádná nahrávka neexistovala. Uvědomte si to.
I já mluvím silnějším hlasem - prostě proto, že stále vidím, že se ten základní fakt pomíjí. Ten fakt, že tu existuje nějaký materiál. Pak tedy platí to, že můžeme říkat: on byl získán nezákonným způsobem. A já se ptám, co děláme všichni, když uniknou materiály v Americe z tajných služeb a vyjdou najevo věci, které jsou velmi dehonestující nebo velmi vypovídající o tom, jak fungují tajné služby. To jsou taky nezákonné materiály a my tomu tleskáme. Tak si musíme uvědomit, že jsme-li politiky, může se nám stát, že na nás vyplynou nějaké skutečnosti. Ta cesta, kterou je veřejnost získá, mnohdy bude špinavá, bude nečistá, můžeme s ní nesouhlasit. Ale když se tak stane, musíme ta fakta brát v potaz a musíme z nich vyvodit důsledky. Ten důsledek měl vyvodit pan ministr Babiš sám a nemuseli jsme tady dnes sedět. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní s řádnou přihláškou pan poslanec Adamec. Připraví se pan poslanec Radim Fiala. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, faktické poznámky nejsou, to je dobře. Chtěl bych se omluvit kolegům, kteří jsou přihlášení za mnou. Já jsem se tam dostal až později, ale musím říct, že jsem byl přihlášen. Ta moje přihláška spadla pod ten počítač nebo pod tiskárnu a na moji urgenci byla nalezena, že vlastně vůbec není v seznamu. Tak skutečně jsem se přihlásil po panu kolegovi Svobodovi.
Hleďte, já něco musím říct tady, protože mi to nedá. Jsem opoziční poslanec jako mí kolegové z Občanské demokratické strany. My bychom dneska mohli říct, že prostě my jsme to říkali už před třemi a půl lety, že to takhle nějak bude vypadat. Samozřejmě když se rodí koalice, některé věci jdou stranou. Vidina vlády, vidina toho, že se dá dohromady skupina lidí, která bude fungovat, a někdy se to dělá opravdu skoro za každou cenu, což se pak vždycky projeví takovýmhle způsobem, tak prostě způsobila to, co my jsme viděli už na začátku, vy jako koalice jste začali vidět až teď. A já vám něco řeknu. Já dneska na této schůzi vůbec nevím, jestli jsem opozice podle těch příspěvků, nebo kdo je koalice, kdo je člen vlády. Připadá mi to velmi nepřehledná situace.
Já tedy musím říct - co s tím budeme dělat dál? Protože máme pět měsíců do voleb, a jestli by Sněmovna měla fungovat tímto způsobem, tak si myslím, že příští týden ukáže, zda jsme toho schopni, ale já se domnívám, že tomu tak nebude. Někdo z kolegů tady to dnešní jednání nazýval komedií, někdo tragédií, někdo dokonce fraškou. Tak já musím říct, že znám kvalitní komedie, znám i kvalitní tragédie, znám dokonce i kvalitní frašky. Ale to, co tady dneska slyším od některých kolegů, tak z toho mi je opravdu pocitově, a nejenom pocitově, i lidsky velmi smutno. Já si myslím, že i když máme jiné názory, měli bychom dodržovat elementární slušnost. Když tady slyším něco o korytech a podobné výrazy, tak opravdu - lidově - se mi otvírá kudla v kapse. Prosím vás, nechme toho. Přece to není osobní spor. Je to spor politiků. Jsme dospělí lidé. Jsme zvolení a měli bychom to jako politici řešit politickou cestou, a nikoliv osobní nenávistí a nevraživostí.
Musím tedy ještě reagovat na to, co zaznělo na začátku. A chápu to, když kolegové z ANO obhajují svého předsedu. Nakonec to tady padalo, jaké on má postavení v rámci tohoto hnutí. A já jsem vás chtěl vyvést z omylu, že jste nějaké nové hnutí, které bojuje proti tradičním politickým stranám. No dovolte, abych se zasmál. To tedy vůbec není pravda, nemůžete to myslet vážně. Vždyť se podívejte kolem sebe, kdo všechno členem ANO dneska je. A najdete tam skutečně celou plejádu bývalých politiků za jiné tradiční politické strany, Občanskou demokratickou stranu bohužel nevyjímaje. Takže to neříkejte. Nakonec teď jste přišli do stadia, kdy se blíží volby do Poslanecké sněmovny a prožíváte primární volby jako každá normální politická strana. My, co jsme už déle v tomto životě, i ti vaši kolegové to vědí, že boje o kandidátky prostě prověří kvalitu těch lidí, kteří jsou kolem vás. A nakonec to prověří i kvalitu celé vaší strany, nebo jakékoliv strany, abych byl úplně poctivý.
Takže neříkejte to. Mimochodem, kolega Faltýnek - už to tady padlo. A já vám řeknu příklad z našeho Královéhradeckého kraje, abyste to věděli. Tady padlo, že ty spory začaly vlastně po krajských volbách, kdy sociální demokracie nezískala procenta, jak si představovala, a že hnutí ANO v řadě krajů vyhrálo. Tak já vás chci vyvést z omylu. Hnutí ANO nevyhrálo. Ono získalo jenom v řadě případů největší procento voličů, což není totéž. Je potřeba si říct, že to není totéž, protože v našem politickém systému je vítězem voleb ten - a komunálních speciálně -, kdo dovede sestavit vítěznou koalici. A v případě Královéhradeckého kraje to bylo tak, že vlastně ve vedení hnutí ANO byla naše bývalá prominentní členka Klára Dostálová, to si můžete samozřejmě najít. A víceméně ona udělala zásadní chybu hned na začátku těch voleb. Ona a víceméně ta skupina, tak jak to bývá, nás označila všechny za ty zkorumpované politiky, za ty staré tradiční strany, které jsou ty nejhorší, a vlastně že nemá vůbec cenu uvažovat o spolupráci s námi. Volby dopadly, a jaké bylo najednou překvapení, že vlastně sami s těmi procenty, s 25 %, prostě krajskou vládu nesestaví. Tak si to řekněme na rovinu. Prostě tak to je. Neměla koaliční potenciál, nikdo s ní nechtěl jít. Takže říkejme, jak to je, a nelakujme se tady narůžovo, že u vás je to nějaké jiné. Není tomu tak.
Nebudu hodnotit odposlechy. Já to nenávidím. Já jsem je ani neslyšel, se přiznám. Ten obsah, o kterém vím, tak si myslím, že závažný je, nicméně nehodlám to tady hodnotit. Já jenom pokládám otázku, abychom si tady všichni řekli - je tady problém, který se tady řeší. Dneska je další schůzka koaličních šéfů v Liberci a pan premiér je služebně v Lucembursku, pan prezident to ví, a přesto tu schůzku dělá. Je to normální, tohleto? Je to normální dohoda? Je to snaha o vyřešení politické krize, která přišla pět měsíců před koncem volebního období? Položte si tu otázku. Já si myslím, že odpověď je jasná. Není. A to, co provázelo ty kroky, která já jsem měl možnost vidět v médiích, a i v České televizi, která podle mne je pořád tou veřejnoprávní televizí, tak se ukázalo, že vlastně to, co se dělo na tom Hradě, tak neříkejte, že se vám to někomu líbilo. Já si myslím, že nelíbilo, protože to bylo velmi nedůstojné, a určitě si nepřejeme, aby se takovéto kroky opakovaly.
Já nevím, jak chce koalice vyřešit tuto krizi. Je to na vás, přátelé z koalice! My prostě jsme ti, kteří jsme nehlasovali pro důvěru této vlády, nikdy jsme ji nepodporovali. Říkali jsme vždycky, že tuto vládu nepodpoříme. A to, že jsme dneska svolali schůzi, vůbec nic neznamená, prosím vás, že jsme opozice. To je naše právo chtít vědět, jaká je situace. Ale co by vás mělo zarazit, že my jako opoziční menšina jsme tady prosadili program této schůze. To je přece alarmující. Tak se zamyslete a prostě jednejte podle toho.
Jinak já znovu opakuji, je mi líto, že jsem tady slyšel některé výstupy, tak jak byly formulovány. Myslím si, že by to tak být nemělo.
A možná na závěr. Víte, on to tady říkal pan ministr Pelikán, ale ono to zaznělo i z proslovu pana předsedy Babiše o těch odposleších: Ono to může potkat i vás. A já se ptám: Je to smutné konstatování, nebo výhrůžka? Odpovězte si každý sám. (Potlesk.) ***