(18.20 hodin)
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou pan poslanec Svoboda. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Dovolte mi, pane předsedající, abych v tomto ovzduší nedůvěry potvrdil, že kolega Adamec se hlásil po mně, stál se mnou ve frontě, čili nikoho nepředběhl. Vím to naprosto určitě.
A pak jsem se s vámi chtěl podělit o jednu radostnou věc. Dozvěděl jsem se, že jsem vyhrál odvolací soud, protože mě zažaloval Ivo Rittig, že jsem poškodil svým výrokem jeho dobrou pověst, tak soud už ve druhém stání rozhodl, že jsem jeho dobrou pověst nepoškodil, což mě těší. Děkuji vám, že jsem vám to mohl sdělit.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní další řádně přihlášený pan poslanec Radim Fiala. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, už několik hodin tady posloucháme negativní příběhy na to, co se všechno stalo v této vládní krizi, a to především od dvou koaličních stran jedné vlády. Poslouchali jsme také věci, které se týkají odposlechů z úst pana ministra, a já si dovolím tvrdit, že tyto věci můžou až hraničit s trestnou činností. To podle mě ale není to nejhorší.
V minulých dnech mohli občané České republiky doslova v přímém přenosu nahlédnout za kulisy české politiky. Nebyli ušetřeni seriálu prohlášení, trapných scén a především lhaní. Představitelé této vlády doslova v přímém přenosu pohřbívají úctu lidí k demokracii. Trapná politická kultura musí vytvářet atmosféru s Německem před druhou světovou válkou.
Minulé dny ukázaly realitu odposlouchávání, mocenského manipulování s médii, účelových výkladů Ústavy, využívání policejních informací a další aspekty moci, která je charakteristická pro nástup obzvláště totalitních režimů. Není to nelogické. Takzvaná integrace Evropy směřuje k vytvoření totalitního superstátu, kde uvedené jevy budou zcela běžné. V tomto ohledu můžeme říci, že jsme trendy. V další fázi k tomu nepochybně přibude otevřená kriminalizace politických protivníků. Doufám, že si všichni uvědomujeme, jak se nám pod rukama mění politická kultura České republiky, a to tím negativním způsobem.
Nevím, jestli si všichni političtí aktéři této vládní krize uvědomují, že mají řešit problémy této země v zájmu občanů a mají pracovat pro občany. Evidentně nikoliv. Tato vládní krize ukazuje v plné naléhavosti potřebu zásadních politických změn, které by rehabilitovaly demokracii a zvýšily odpovědnost politiků před občany.
Znovu a znovu programově nabízíme přímou volbu, odvolatelnost politiků a zvýšení jejich odpovědnosti za výkon jejich funkce. Někdy je to označováno jako politický extremismus. Nejčastěji nás nálepkují takto ti, kteří tuto zemi zavádějí do politického bahna, politické totality a devastují stávající model demokracie. Říkám zcela jasně, že my zde nechceme vládu na jedné straně stranických mafií a nechceme zde ani vládu oligarchů. Nechceme, aby stranicko-mocenské mafie loupily daně občanů, a nechceme, abychom také byli figurkami v rukou oligarchů.
Důsledkem krachu politické kultury v České republice je ztráta schopnosti hájit zájmy České republiky. Oprávněně občané nemají důvěru, že tato vláda vyřeší jejich starosti o bezpečnost a že tato vláda bude chránit tuto zemi před drancováním nadnárodními korporacemi.
Ale myslím, že nejpodstatnější je říci, jak tuto vzniklou situaci řešit. Za prvé, tato vláda by měla podat demisi, a to jako celek. Ztratila důvěru občanů a řada občanů prožívá dnes deziluzi z chování některých představitelů této vlády. Vyzývám pana premiéra Sobotku k nové změně názoru, k odvolání toho, co odvolal, a podání demise celé vlády. Prezident by měl demisi přijmout, jednat rychle a jmenovat vládu, která dovede tuto zemi až do řádných parlamentních voleb.
Za druhé, řešením této krize mohou být pouze volby. Čím dříve, tím lépe. Pro vyřešení této krize je samozřejmě nezastupitelná úloha prezidenta republiky. Prezident republiky se bohužel stal součástí této krize. Považuji za vhodné na základě našeho pozvání, aby zde ve Sněmovně vysvětlil svůj postup a aby byl obnoven věcný a normální dialog mezi parlamentem a prezidentem. Je nutné se vrátit do rámce Ústavy. Hůl - obrazně řečeno - vezme na tuto vládu a jejího premiéra volič. Prezidentovi tato role nepřísluší.
Děkuji.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní s řádnou přihláškou do rozpravy pan poslanec Tomio Okamura, připraví se pan poslanec Karel Rais. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, svým způsobem je velmi dobře, že se Sněmovna, i když jen kvůli sporům s Andrejem Babišem, rozhodla otevřít téma ovlivňování médií. Celá kauza, která dnes hýbe veřejností, má podle mého názoru tři roviny. První je obsah ve smyslu toho, o čem ministr Babiš mluví. Zde souhlasím, že to jsou dlouhodobě velmi zarážející věci. Mluví o zlodějnách, o podezření ze zločinů a jejich rozkrývání, mluví vesměs o podezření ze zločinů páchaných lidmi pana Sobotky. Mluví o neschopnosti pana Zaorálka a hodnotí i neschopnost a podrazáctví pana premiéra. Ano, to jsou závažné věci a měly by se řešit. Ale nesouhlasím s tím, že na druhé ukazuje právě ministr Babiš, který byl právě jedním z těch, kdo před dvěma lety zamítli návrh našeho hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, na uzákonění přímé hmotné odpovědnosti ministrů a hejtmanů. Nadále tedy dochází k předražování zakázek, a to například i na Ministerstvu obrany, které vede ministr Stropnický z hnutí ANO. Vyplývá to z aktuálního šetření Nejvyššího kontrolního úřadu.
Co z toho vyplývá? Pan místopředseda vlády Andrej Babiš sice neustále říká to, co ví celá země, tedy že představitelé mainstreamových stran skutečně po léta nechávají rozkrádat veřejné peníze a velká část z jejich elit je profesně absolutně neschopná, ale sám ministr Babiš proti tomu nic neudělal, a to i když mohl. Stačilo zvednout ruku pro náš zákon. Čest slušným výjimkám, které jsou a kterých si vážíme i u naší politické konkurence. Faktem je, že ti, co jsou slušní a zároveň schopní, bývají ve svých stranách vždy odsouváni na okraj. K tomu totiž vede celý současný systém politické oligarchie. Ten je potřeba změnit v prvé řadě, a to směrem k přímé odpovědnosti politiků a také soudců.
Ve výše uvedených souvislostech bych byl proto moc rád, kdybychom se dozvěděli více například o rozsáhlém vyšetřování proti ministru zdravotnictví Ludvíkovi v Hradci Králové, zda je to pravda, a pokud ano, z čeho je pan ministr podezřelý. Opakovaně se pana premiéra Sobotky také ptám, jak často a co konzultuje s lobbistou a advokátem panem Pokorným. A dodnes jsem nedostal jasnou odpověď. Pan Babiš zmiňuje nová fakta o práci pana Sobotky pro advokáta Pokorného. To, že premiér je řízen zákulisním hráčem Pokorným, je pro mě velmi znepokojivé.
Tím se dostáváme k druhé rovině a tou je faktické ovlivňování médií. Po celou dobu historie rakouského mocnářství i Československé republiky bylo obvyklé, že partaje měly své stranické noviny, a myslím, že to byl velmi transparentní způsob, kdy každý člověk věděl jasně, čí zprávu čte. Stát pak měl vlastní médium a tiskovou kancelář, která by měla být ze zákona objektivní. Během času zanikly noviny ODS, deník Telegraf a deník Super i odborářský deník Práce. A noviny se dnes tváří, že jsou nestranické a objektivní. Nic není větší lež a podvod. ***