(18.20 hodin)
(pokračuje Hovorka)
To znamená současně, že nastal výpadek ve financování sociálních služeb prostřednictvím dotací. Meziročně z roku 2006 na rok 2007 klesly dotace ze 17,3 mld. na 11 mld. korun. To znamená, že chybělo na financování sociálních služeb přes 6 mld. korun. A vzpomínám si velmi dobře na tu dobu 2006 až 2010, kdy vždycky v závěru roku se navrhovaly pozměňovací návrhy, které navyšovaly platby na úhradu sociálních služeb, myslím, že to bývalo až v rozsahu 1,5 mld., aby se ten propad, který tam byl, nějakým způsobem vyrovnal. Bylo to nesystémové řešení a v podstatě to nesystémové řešení tam zůstalo.
Potom se rozhodlo, že se dotační cyklus, dotační politika převede na kraje, a když se převádělo v tomto volebním období celé dotační řízení na kraje, tak mnozí upozorňovali na problém, že ta nerovnováha ve zdrojích zůstává a že se to vlastně přenáší i v tom, že nejsou známy kalkulační vzorce, které se požadovaly, aby bylo jasné a transparentní, jak se vypočítávají dotace pro financování sociálních služeb. Tyto námitky, které byly, nebyly vzaty v úvahu, a tak přešlo financování na kraje. Samozřejmě že i s tím deficitem, který tam byl od roku 2006 a který se nedorovnal.
Proto chci říct, že i když jsme prosazovali řadu let nápravu a systémové řešení, k tomu nedošlo, tak stav je dneska takový, že prostředků se nedostává a platy pracovníků v sociálních službách jsou nízké. A ten stav je neúnosný, a proto z těchto důvodů podporujeme usnesení, které bylo předloženo, protože si myslíme, že když selhalo systémové řešení, musíme přijmout řešení nesystémové, abychom ten neúnosný stav, který přetrvává, nějakým způsobem odstranili. Proto návrh, který byl předložen, náš klub podpoří. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Rom Kostřica. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Po něm pan poslanec Ondřej Benešík.
Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Chtěl bych vznést ještě jeden takový aspekt na sociální problémy. Na každém pracovišti, kde se odstraňují nádory hrtanu, je celá řada lidí, kterým se musí odstranit hrtan celý, a ti lidé pochopitelně nemohou mluvit. Tito lidé se shromažďují v tzv. spolcích nebo klubech laryngektomovaných, tzn. lidé, kteří se snaží nějakým společným způsobem zlepšit svůj sociální úděl.
Teď bych si jenom dovolil trošičku možná rýpnout do Ministerstva školství, protože u nás se říká, že máme nulovou negramotnost. To je sice pravda, ale když se na to podíváte z jiného hlediska, praktického, tak byste byli překvapeni, když takovému člověku, který má kolem 60 roků, odstraníte hrtan a potom potřebujete, aby komunikoval písemně. Byli byste překvapeni, že tito lidé, kteří možná používali tužku a papír, když podepsali výuční list, a potom nanejvýš aby vyplnili tiket Sportky nebo Sazky, že nejsou naprosto schopni se domluvit a komunikovat pomocí - ne domluvit, ale komunikovat písemně. Je to překvapivé, ale každý, kdo se s tím setká, tak ví, že takováto tzv. negramotnost u nás sice není oficiálně, ale praktický dopad je jiný.
Těmto lidem je zapotřebí, aby byly vytvořeny poměry k zlepšení jejich sociálního údělu. A já jsem u toho jednání sice nebyl, ale znám ho velmi detailně. Jednalo se o pracovnici, která byla potomkem naší první imigrantské vlny z roku 1948 po komunistickém puči, která žila v Anglii a měla poměrně slušnou možnost české zásoby slovní. Pracovala právě v takových podobných zařízeních v Anglii a chtěla nějakým způsobem, jako že je to atestovaná logopedka, zlepšit poměr těchto lidí. Nebyl v tom žádný problém, o tyto lidi v této sociální sféře je samozřejmě zájem. A potom, když došlo na otázku platu - jak říkám, nebyl jsem u toho, ale znám velmi obdobný případ s jedním anglickým lékařem. Když jí byla řečena potom výše platu, tak je logické se ptát, jestli se jedná o plat týdenní, nebo denní. Když jí bylo řečeno, že se jedná o měsíční plat, tak už potom pochopitelně ztratila zájem.
Myslím si, že i tyto věci by měly být vzaty v potaz, aby skutečně v této věci se udělalo maximum, co se udělat dá, a myslím si, že o to se snaží velmi dobře paní poslankyně Hnyková. Děkuji vám pěkně za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Ondřej Benešík a jeho přihláška. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já tady nechci dlouze polemizovat, ale pouze mě zaujala poznámka paní poslankyně Semelové o tom, když říkala váš režim. Já jsem rád, že máme tento režim, protože tady sedíme napříč politickým spektrem, demokraticky diskutujeme, máme možnost volby v životě, v politice atd. Já jsem měl 14 let, když došlo k tzv. sametové revoluci. Moji rodiče byli nepřátelé socialismu. Nebudu to tady vytahovat. Docela si to pamatuji. Nemohli jsme si zdaleka dovolit to, co si dneska můžou lidé dovolit. Nebudu polemizovat nad tím, že celá řada lidí má životní úroveň, která je opravdu nízká, a nevyčítejme si to navzájem, prostě naším úkolem je pracovat na tom, aby byla co nejvyšší.
Ale zpátky k tomu výroku - váš režim. Já jsem shodou okolností nedávno viděl titulek, a to mě zaujalo, nějakou headline někde na serveru. Dovolte, abych to ocitoval. Miloš Jakeš: Listopad zinscenovala StB. Disidenti na tom zásluhu nemají. Váš režim? Nevím.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Benešíkovi, který byl zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Jestliže nikdo takový není, končím všeobecnou rozpravu. Ptám se na závěrečné slova. Pan navrhovatel. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Nebylo jednoduché vydržet sedět a jenom poslouchat, ale vydržel jsem to. Měli jsme 9 vystupujících, 23 faktických připomínek. Dneska je 24. května 2017 a mé usnesení, které jsem měl v podrobné rozpravě, řeší situaci od 1. července roku 2017, což je zhruba za pět nebo necelých šest týdnů. V rozpravě jsme se od 80. let minulého století přešli přes roky 2006, 2010, 2011, 2013 a někteří se věnovali tomu termínu od 1. července 2017. A tak pár poznámek.
Žijeme v demokratickém státě a v žádném režimu, ale to se stalinistům těžko vysvětluje.
Pro pana poslance Seďu. Já jsem přemýšlel, jak to říct slušně. Já nevím, v jakém světě vy žijete, a to je opravdu nemístná a urážlivá poznámka, jestli pravicový politik někdy navštívil zařízení sociální péče. Já kdybych chtěl být stejný, řekl bych: to nemyslíte vážně. Vy pravicoví, vy jste tam někdy byli? No mnohokrát. Já vás taky nevidím v Moravskoslezském kraji v těch zařízeních. Každý, kdo měl nějakou funkci samosprávy, byl mimochodem zřizovatelem mnoha významných zařízení pečovatelské služby, tak je zná.
Chci vyvrátit jeden - to není omyl, to je zavádějící tvrzení kolegů z levice. Že sociální politika je levicový princip. Přesně naopak. Pojmy jako solidarita, soucit, milosrdenství jsou konzervativní hodnoty, které sluší každé konzervativní pravicové straně. Úplně něco jiného je socialistická politika.
Pan poslanec Seďa ukazuje propagační materiál MPSV. Já ho mám také, klidně mu ukážu stejný obrázek. On ukazuje, že vlastně čte, ale neví co. ***