(18.10 hodin)
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji, pane předsedající. Mně to prostě nedá, abych nereagovala na kolegu Gabala, vaším prostřednictvím, samozřejmě. Vít Kaňkovský tady mluvil o tom, že je potřeba říkat věci tak, jak jsou, jak byly a podobně. Já s ním vřele souhlasím, a proto prostřednictvím pana předsedajícího: Vážený pane Gabale, vážený pane poslanče, mluvíte o 70., 80. letech, že si ti lidé nemohli našetřit na důchod a podobně. Oni si našetřili to, co v té době potřebovali, a z toho žili velmi slušně. Oni totiž nemohli v té době tušit, že od 90. let je váš režim začne parádně okrádat, že jim začne všechno zdražovat a že jim nebude moci stačit to, co jim za socialismu tenkrát stačilo, že budou muset platit vysoké nájmy, že budou muset platit u lékaře díky vašim stranám, že budou muset platit za všechno, a to se zdražovalo. Takže to, co tedy říkáte, to prostě je velice a velice zkreslené. Podívejte se na to, jak žili tenkrát. A podívejte se na statistiky, kolik důchodců je v současné době v chudobě.
A vážený pan Stanjura se klidně může chytat za hlavu, ale je to tak. (Potlesk z lavic KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Paní poslankyně Jana Hnyková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím vás, přestaňme se tady dohadovat a přetahovat, jestli levice, nebo pravice. Prosím vás, sociální služby, zdravotnictví, školství, armáda, policie a hasiči by měli být v zájmu jak levice, pravice, středu a měli bychom všichni mít zájem o to, aby to fungovalo ve prospěch našich občanů.Až budete ležet na lůžku v tom pobytovém zařízení sociálních služeb, tak vám bude úplně jedno, co říká pravice nebo co říká levice. (Poslankyně postupně přidává na síle hlasu.) Vy budete chtít, aby vám byla poskytnuta péče na tom lůžku, kvalitní a lidmi, kteří budou řádně zaplaceni. Zlobí mě to, proto tady takto zvedám hlas. Prosím vás, přestaňte se tady dohadovat o tom, co kdy kdo udělal, a pojďme se vrátit zpátky k věcem, a to je navýšení platů zaměstnanců v sociálních službách. Já vám za to děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní poslankyni Hnykové. Její apel rozhodně nikdo nemohl neslyšet.
Pan poslanec Karel Fiedler a jeho faktická poznámka, po něm pan poslanec Ivan Gabal. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Karel Fiedler: No, ona to Jana, tedy pardon, kolegyně Hnyková, řekla už teď přede mnou. Přestaňme se tady dohadovat, přestaňme tady řešit nějaké politické půtky zleva doprava. K ničemu to nevede. Já myslím, že úplně všichni máme tady tento zájem. Já mám jen trošku problémy s tím, že častokrát se hodně mluví o tom, jak chceme něco dělat, a potom, když se hlasuje, tak hlasování těch některých, a týká se to v podstatě občas každého klubu, nebo skoro každého klubu, je úplně jiné. Já už mám ty zkušenosti, že když má někdo v názvu sociální, ne vždy se chová sociálně, a když má v názvu demokratický, tak vůbec ne vždycky je to demokratický subjekt. A když se zaštiťuje přímou demokracií, tak má ve stanovách spíš diktaturu než přímou demokracii.
Je to o penězích. Všechno je to o penězích. A pojďme projevit tu svoji vůli, na které se tady všichni víceméně shodneme, až budeme hlasovat o rozpočtu, až budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, co kam přesunout. Ale až budeme u rozpočtu, tak já si dovedu živě představit, jak budeme řada z nás, a já budu jedním z nich, kritizovat padesátimiliardový navržený deficit. Tady už to bude jinak a budeme muset hledat ty úspory.
A nezlobte se na mě, kolegyně a kolegové, já si teď zase přihřeji tu svoji polívčičku. Řada z vás tady mluvila o tom, jak chcete vybírat daně, jak budete zdaňovat. Dokonce pan vicepremiér navrhl, jak si zdaní ty korunové dluhopisy. A když jsem navrhoval, abychom to tady zavedli, aby těch podle něho plus 13 miliard přibylo do rozpočtu, tak to řada z vás, kteří tady teď mluví o těch penězích, zamítla. Takže až bude rozpočet, pojďme se všichni projevit podle toho, jak nyní tady všichni mluvíme.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Ivan Gabal, po něm pan předseda Michal Kučera. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Já nehodlám vůbec zdržovat debatu o tom, aby se tam ty peníze přisunuly, ale je potřeba vědět, proč je tam přisouváme. Tady první je... Středoškolský standard statistiky, vaším prostřednictvím pro kolegyni Semelovou, ukáže prodloužení délky života za posledních 23 let o 10 let plus minus. Víc ženy, trošičku méně muži. To znamená, my dneska máme v pásmu velké poptávky po sociálních službách zejména lidi, kteří pracovali v 70. a 80. letech a těžili částečně z toho prodloužení života. A to je významné, protože samozřejmě ta kombinace věku, sociálních a zdravotních problémů je důležitá.
A teď proč se to prodloužilo? Kvalita života? Nejenom kvůli medicíně. Základem té statistické indikace je subjektivní spokojenost, vnímání dlouhodobé perspektivy a důvěra k institucím a poměrům. Nedá se nic dělat, navzdory všem problémům, které tady byly, tak nejenom s pomocí medicíny se všem prodloužil život a zvýšila kvalita života, a proto roste poptávka po sociálních službách i u lidí, kteří pracovali v 80. a 70. letech a kteří, kdyby k té změně nedošlo, by ten delší život neměli. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Gabalovi. Pan poslanec Miroslav Opálka, faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji. Já bych rád ještě navázal na ten demografický zlom. Je třeba říci v prvé řadě, že to ovlivnily také ročníky, které zemřely, které prošly první, druhou světovou válkou a krizovými léty. Pak je třeba říci, že jde o občany, kteří už žili v té kritizované společnosti, a největší podíl na prodloužení života má kardiochirurgie. Samozřejmě vedle toho nové léky, tlak na nový způsob života a také zlepšování životní úrovně.
Ale jestli si někdo myslí, že za těch 27 let bychom zůstali na té úrovni roku 1989, tak to si dovolím tvrdit, že to je pěkná blbost, protože ani v tom roce 1950 to nebylo stejné jako v roce 1945, ani v roce 1960 to nebylo stejné jako v roce 1950, a tak dále. Je nenormální, pokud neuznáváme, že ač se nám ta společnost může nebo nemusí líbit, vždycky tam k nějakému posunu snad dojde. Děkuji. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Nyní řádně přihlášený do obecné rozpravy pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, já rovněž děkuji paní poslankyni Hnykové, která se vytrvale celé volební období zasazuje za nápravu financování sociálních služeb, nápravu zejména platů v sociálních službách.
Já si velmi vážím pana kolegy Opálky, se kterým jsme seděli v jednom výboru a který je taková chodící encyklopedie sociálního systému v České republice. Myslím, že on toho pamatuje ještě víc než já a velmi dobře ví, že ten nový zákon o sociálních službách připravoval tehdejší pan ministr Škromach. Tento zákon měl přinést především prostředky přímo těm postiženým, kteří si za ně měli nakupovat sociální služby. To se bohužel nestalo a od roku 2006, kdy se schválil příspěvek na péči, tak potom postupně v letech 2007 až 2009 narůstá příspěvek na péči ze 14,6 mld. na 18,7 mld. korun. A z těchto prostředků, které byly vyplaceny občanům, se na úhradu sociálních služeb v roce 2007 vynaložilo 770 mil., v roce 2008 936 mil. a v roce 2009 pouhých 1,3 mld. korun. ***