(16.50 hodin)
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, je mi jasné, že začínat vystoupení opoziční političky odkazem na koaliční smlouvu či vládní programové prohlášení nebývá zrovna standardní. Přesto se programovému prohlášení budu krátce věnovat. Jedná se totiž o dokument, se kterým před nás pan premiér Sobotka předstoupil, obhajoval ho zde, na této půdě Poslanecké sněmovny, a na základě kterého získal alespoň od koalice důvěru k vládnutí. K jeho dodržování se vláda zavázala a na základě jeho realizace bychom měli vyhodnocovat odpovědnost důvěry vložené Sněmovnou v tuto vládu.
Ve svém programovém prohlášení se v kapitole 3.3 vláda zavázala k tomu, že zavede pravidelnou valorizaci platby za státní pojištěnce, a lze se tak oprávněně domnívat, že to, co máme před sebou, tedy sněmovní tisk 1018, má být pokusem o naplnění této části prohlášení. Nic z toho ovšem ve skutečnosti návrh neplní. Jeho podstatou je zavedení vyměřovacích základů za tzv. státní pojištěnce na roky 2019 a 2020. Pro rok 2018 se podobné stanovení provedlo nařízením vlády vyhlášeným již 12. května ve Sbírce zákonů.
Předkládaný návrh vlastně podobným způsobem mění výši vyměřovacího základu u osoby, za kterou je plátcem pojistného na veřejné zdravotní pojištění stát, na 7 540 korun na kalendářní měsíc pro rok 2019, a 7 903 korun na kalendářní měsíc pro rok 2020. To je jistě chvályhodný krok ve směru nárůstu odvodů státu, ovšem za cenu absolutní rezignace na jakýkoliv systémový krok.
Je třeba si všimnout důležité věci. Hned v úvodu předkladatel zmiňuje, že je současná právní úprava vysoce nepraktická, protože nezajišťuje dostatečnou předvídatelnost příjmů systému veřejného zdravotního pojištění ve střednědobém horizontu. Jak tedy předkladatel tuto nepraktičnost řeší? Tak, že nám dává relativní jistotu do roku 2020, ale zcela pomíjí, co bude dále. Mohlo by se zdát, že první střednědobý horizont máme tímto vyřešen. Ale co dál?
Nebo ještě jinak. Na základě pro oblast veřejného zdravotního pojištění naprosto nevhodné úpravy v našem zákoně o pravidlech rozpočtové odpovědnosti například nutíme zdravotní pojišťovny předvídat příjmy a výdaje na N+2 roky, tedy již příští rok budou zdravotní pojišťovny stát při tvorbě svých střednědobých výhledů před otázkou, co bude v roce 2021. Naskýtá se otázka: Bude výše vyměřovacího základu u státních pojištěnců v roce 2021 stejná jako v roce 2020, tedy podle zákona, nebo podle nařízení jiná? A bude vyšší, nižší? A případně o kolik? Tato otázka není vůbec vzdálená. Naopak, bude se řešit již příští rok. Opět tedy dojde na stav, který gestor v důvodové zprávě sám označuje jako nežádoucí, a spíše než objektivní kritéria budou rozhodovat o změnách ve výši vyměřovacího základu aktuální politická situace a vůbec ochota uvolnit finanční prostředky do oblasti zdravotnictví.
A další trochu skrytý fakt. Tato vláda se zavázala přijít s novým systémem pravidelné valorizace plateb za státní pojištěnce. Nepřišla. To, co dělala do této doby, byla forma ad hoc navyšování, jak to zrovna šlo a hlavně bylo politicky průchozí. Navrhovaná změna je opět dočasná a navíc komplikuje pozici budoucí vládě. On sice tento návrh možnost vydávat nařízení, kterým by se jinak třeba i dle potřeb následující vlády dalo s vyměřovacím základem manipulovat, zachovává, ale fakticky jen neumožní, protože vždy zákon přebije, v uvozovkách, nařízení.
Co z toho všeho, co bylo řečeno, vyplývá? Jestliže je objektivním nedostatkem právní úpravy odvodu za státní pojištěnce jejich nepředvídatelnost do budoucnosti, jestliže je problémem této úpravy časté zpolitizování tohoto rozhodnutí, jestliže je nedostatkem nynějšího stavu, že máme jeden údaj v zákonné normě a pak složitě dohledáváme realitu v podzákonném právním předpise, je nutné přijít s řešením, které tyto nedostatky napraví. Přijatelné řešení si dovoluji nyní předložit v podobě dvou pozměňovacích návrhů. Konkrétně navrhuji návrat k něčemu, co již systematika příslušného zákona historicky znala a na co již máme zavedeno tímto zákonem pojmosloví. Tedy navázat odvody za státní pojištěnce na výši průměrné mzdy.
Zákon č. 592/1992 Sb. ve svém § 3a definuje průměrnou mzdu jako částku, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Omlouvám se za tu složitou definici, ale jinak to nejde.
Jak už jsem řekla, tento postup již oblast zdravotnictví historicky zná a plně koresponduje s postupem výpočtu základu u důchodového pojištění. Vzhledem k tomu, že zcela přesnou výši průměrné mzdy vlastně na čtyři roky dopředu, tedy pro rok 2021, není možné určit, stáli jsme před zásadním problémem určení poměrů její výše vůči odvodům za státní pojištěnce. Po dlouhých debatách jsme se rozhodli pro nastavení ve výši 27 % z průměrné mzdy. Tak jak byla nastavena trajektorie růstu odvodů za státní pojištěnce, se tato hranice jeví jako přirozené pokračování tohoto trendu. Jinými slovy, v roce 2021 bychom na tuto výši odvodů tak jako tak dosáhli. Buď vstupem a z rozhodnutí následujících vlád, nebo schválením vládního návrhu zákona.
Svůj pozměňovací návrh jsem připravila ve dvou variantách. První pracovně nazývám skok, tedy s účinností od 1. 1. 2018 by vstoupil v účinnost námi navrhovaný systém pravidelného vývoje vyměřovacího základu jasně definovaného, systémového, bez možnosti dodatečných zásahů exekutivy a odpolitizující tuto platbu, a to ve výši zmíněných 27 % z průměrné mzdy. To by, nepopírám, vneslo do zdravotnictví skokově výrazně více finančních prostředků, než předpokládá vládní návrh, ale prostředků, které jsou podle mého názoru životně důležité, potřebné a v dobách hospodářského růstu jistě i mají možnost být ufinancovány ze státního rozpočtu.
Druhá varianta, kterou jsem si nazvala opět pracovně schody, kopíruje v mnohém záměr vlády. Rok 2018 ponechává v gesci již platného nařízení, pro rok 2018 stanovuje vyměřovací základ na 26 % z průměrné mzdy a pro další léta již zmiňovaných 27 % z průměrné mzdy.
Vážené dámy, vážení pánové, jsem přesvědčena o tom, že ať už podpoříme kterýkoliv z mých předložených pozměňovacích návrhů, a já vás o to prosím, uděláme pro předvídatelnost příjmů a stabilizaci systému veřejného zdravotního pojištění líp a více, než kdybychom schválili návrh v původní, tedy této vládní podobě.
Velmi vám děkuji za pozornost a případně i za podporu. Ke svému pozměňovacímu návrhu bych se potom ráda přihlásila v podrobné rozpravě. ***