(12.20 hodin)
(pokračuje Černochová)
Hospodářská komora České republiky dlouhodobě podporuje realizaci rozsáhlé systémové změny, a to nejen novelizací insolvenčního zákona, ale i změnou přístupu zainteresovaných subjektů a dalšími opatřeními, která je třeba uskutečňovat postupně a dlouhodobě. V případě, že by předkladatel, ministr spravedlnosti, trval na předložení materiálu a pokračování v legislativním procesu i přes výše uvedený nesouhlas Hospodářské komory, uplatňujeme níže uvedené připomínky našich členů.
To číst nebudu znovu, protože to skutečně tady četla slovo od slova paní kolegyně Adamová Pekarová. Ale co tady nezaznělo, je, jak se vypořádalo s tímto stanoviskem Ministerstvo spravedlnosti. Nebudu vás napínat - nevypořádalo. Je to v té kolonce, která nebyla ze strany Ministerstva spravedlnosti akceptována. Takže Ministerstvo spravedlnosti píše: Oddlužení představuje dobrodiní pro dlužníka, který je poctivý, avšak ekonomicky neúspěšný. Oddlužením je sledováno, aby se dlužník vymanil z úpadkové situace cestou transparentní ekonomické aktivity namísto zatajování svých příjmů před věřiteli a výkonu ekonomické činnosti v rámci tzv. šedé ekonomiky. Tohoto cíle je dosahováno příslibem oddlužení v případě částečného uspokojení věřitelů, resp. snahy o takovéto uspokojení. Oddlužení tak vede k částečnému uspokojení věřitelů, které je v řadě případů pro věřitele výhodnější než setrvání v předinsolvenční fázi, a dále znamená ekonomický benefit pro stát v rámci sociálního daňového systému spojený s opětovným nastartováním transparentní ekonomické aktivity dlužníkem. Byť v individuálních případech, píše Ministerstvo spravedlnosti, může být uspokojení pohledávky věřitele nižší než za stávající právní úpravy, z makroekonomického pohledu je předpokládán opačný stav.
Například pravidlo, podle něhož je splněno oddlužení a dlužník je osvobozen od placení zbytku dluhu v případě, kdy v období tří let splnil alespoň 50 % nezajištěných pohledávek, podle Ministerstva spravedlnosti motivuje dlužníka uspokojit pohledávky věřitelů v co největším rozsahu. Navíc faktická nemožnost plnění individuálně vymáhané pohledávky v exekučním řízení nesnižuje plnění ve prospěch věřitele ani v případě kolektivního řízení za podmínek předvídaných v návrhu. Dlužník je po schválení oddlužení plněním splátkových kalendářů se zpeněžením majetkové podstaty povinen až na výjimky vydat majetek ke zpeněžení majetkové podstaty a po dobu až sedmi let splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku podle § 398 insolvenčního zákona a plnit povinnosti podle § 412 insolvenčního zákona. Kumulaci povinností podle 1 a 2 současná právní úprava nepředvídá. Na výpočtu částky podle § 398 insolvenčního zákona se návrhem nic nemění.
Porušení povinností, a to zejména povinností podle § 412 insolvenčního zákona může vést ke zrušení schváleného oddlužení, a to v jakékoli fázi plnění splátkového kalendáře. (Odmlka, část poslanců se baví mezi sebou.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já znovu požádám sněmovnu o klid. A když dovolíte, paní poslankyně, když už jsem vás přerušil, tak vás nechám chvilku odpočinout, napít vás vody, protože musím přečíst už několik, ne jednu, ale více omluv, které přišly předsedovi Poslanecké sněmovny. O omluvu do konce jednacího dne požádal pan předseda poslaneckého klubu sociální demokracie Roman Sklenák. Od 12.15 žádá do konce jednacího dne omluvit pan poslanec Karel Fiedler. Dále pan poslanec Josef Hájek od 13 hodin do konce jednacího dne. Od 12 hodin paní poslankyně Bohdalová, pan premiér od 13.15 do konce jednacího dne. Pan Milan Urban se omlouvá na celý dnešní den, bylo to doručeno až později, než byly omluvy ráno. A od 13 hodin pan poslanec Běhounek. Dále se omlouvají pan poslanec Tomio Okamura a Radim Fiala od 12 hodin do konce jednacího dne. A od 11.45 pan poslanec Adam.
Myslím, že už je tady klid, paní poslankyně, můžete pokračovat.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Pořád diskutujeme připomínky Ministerstva spravedlnosti k tomu, co napsala jako zásadní připomínky Hospodářská komora.
Ministerstvo spravedlnosti píše: Porušení povinností, zejména povinností podle § 412 insolvenčního zákona, může vést ke zrušení schváleného oddlužení, a to v jakékoli fázi plnění splátkového kalendáře. Dohled nad plněním povinností vykonává insolvenční správce a insolvenční soud. Předpokladem povolení oddlužení je, že přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení není nedbalý či lehkomyslný, resp. že z jeho dosavadního způsobu života nelze usuzovat, že dlužník nebude plnit povinnosti v insolvenčním řízení.
To by mě zajímalo, kdo toto a jakým způsobem bude hodnotit, když samozřejmě tyto záležitosti nemůžou býti ani projednávány na úrovni samospráv v nějakém veřejném režimu. Naráží to na celou řadu jiných věcí. Tak jak někdo bude, jakým způsobem bude zkoumat to, jestli někdo vede nezřízený nebo zřízený život?
Další připomínka k té Hospodářské komoře. Tam bylo vysvětleno Ministerstvem spravedlnosti, že lhůtu sedmi let k opětovné možnosti vstupu do oddlužení poté, co byl dlužník osvobozen, považují za lhůtu přiměřenou. Tuto lhůtu je totiž nutno vnímat v celém souhrnu účelu oddlužení, v němž se spojují zájmy dlužníka, věřitelů a státu. Oddlužení podle Ministerstva spravedlnosti představuje benefit pro dlužníka, který je poctivý, avšak ekonomicky neúspěšný. Nepoctivému dlužníku bude návrh na povolení oddlužení zamítnut podle § 395 insolvenčního zákona, resp. již schválené oddlužení mu bude zrušeno, § 418 insolvenčního zákona. Omezit dlužníka pouze na jednu možnost, resp. prodloužit mu lhůtu k podání návrhu na povolení k oddlužení, se podle Ministerstva spravedlnosti jeví nepřiměřeně přísným, ostatně ekonomický neúspěch poctivého dlužníka se může dostavit opakovaně.
Oddlužením je vedle jiného sledováno, aby se dlužník vymanil z úpadkové situace cestou transparentní ekonomické aktivity namísto zatajování svých příjmů před věřiteli a výkonem ekonomické činnosti v rámci tzv. šedé ekonomiky. Tohoto cíle je dosahováno příslibem oddlužení v případě částečného uspokojení věřitelů, resp. snahy o takovéto uspokojení. Oddlužení tak vede k částečnému uspokojení věřitelů, které je v řadě případů pro věřitele výhodnější, píše Ministerstvo spravedlnosti, než setrvání v předinsolvenční fázi, a dále znamená ekonomický benefit pro stát. Opět se tady odvolávají na ty makroekonomické určovatele a na sociální a daňový systém.
I Hospodářská komora měla připomínku k té částce 100 tisíc korun, kdy Hospodářská komora navrhovala alternativně vypustit větu: Dlužník také není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje tisícinásobek částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu podle zvláštního právního předpisu pro byt užívaný na základě nájemní smlouvy v dlužníkově bydlišti. Tam navrhují dvě alternativy - slova tisícinásobek částky nahradit nižším násobkem lépe odpovídajícím reálným cenám nemovitosti.
Opět, pane ministře, mohu jenom konstatovat, že i v tomto ohledu se skutečně s názorem Hospodářské komory plně ztotožňuji.***