(11.30 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já jsem přesvědčen, že jednat můžeme, ale nechám to prověřit legislativou.
Poslankyně Jana Černochová: Já bych tedy poprosila, abyste legislativu skutečně oslovil. Myslím si, že tady legislativa sedí, tak na to snad může reagovat hned.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já si myslím, že to není v rozporu, můžeme pokračovat v projednávání a já odpověď zajistím.
Poslankyně Jana Černochová: Dobře, děkuji. Tak já bych tedy poprosila, když tady pan ministr Pelikán tak plamenně hovořil o tom, jak všechny návrhy, které tady četla kolegyně Pekarová nebo o kterých jsem tady hovořila i já na předešlém jednání, tak jakým způsobem se vypořádaly. Nevypořádaly. Většina z nich se nevypořádala. Jenom kolegyně a kolegové, abyste věděli, kolik připomínek k tomuto návrhu zákona bylo a jakým způsobem se s nimi jednotlivé resorty popasovaly. (Na zdůraznění svých slov ukazuje do sálu množství papírů.) Těch rozporů tam přetrvává víc než akceptací. Takže v tomto ohledu nám tady pan ministr neříkal úplně pravdu. Myslím si, že až vám tady přečtu jednotlivé rozpory, tak budete vědět, že skutečně ta norma dobrá není a že ty pochybnosti ze strany jiných orgánů, ústředních orgánů státní správy, tak přetrvávají.
Například Úřad vlády ČR, kde v článku jedna novelizačního bodu 16 se požadovalo v odstavci čtvrtém číslo sedm nahradit číslem deset s odůvodněním: oddlužení jako forma sanačního řešení úpadku zasahuje podstatným způsobem do sféry majetkových práv věřitelů, často nepodnikajících fyzických osob, neboť právě na ně přenáší zákonodárce ekonomickou tíži osvobození dlužníka od plnění zbytku závazků a jejich pohledávky se stávají po úspěšně provedeném oddlužení ve vztahu k dlužníkovi nevymahatelné. Se zřetelem na nezbytnou přiměřenou ochranu majetkových práv těchto subjektů se jeví lhůta sedm let...
Já bych poprosila, pane místopředsedo, abyste požádal pana ministra, aby tady na mě nepokřikoval.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já jsem nezaregistroval, že na vás pan ministr pokřikuje, ale jestli se tak děje, tak vás, pane ministře, vyzývám, prosím vás, nepokřikujte na paní poslankyni. Stejně tak jako žádný kolega a kolega ze sálu aby na vás nepokřikoval a měla jste prostor pro váš projev. Prosím, pokračujte.
Poslankyně Jana Černochová: Takže ještě jednou. Se zřetelem na nezbytnou přiměřenou ochranu majetkových práv těchto subjektů se jeví lhůta sedm let pro opětovnou možnost vstupu do procesu oddlužení jako nepřiměřeně krátká. Domníváme se, že lhůta deseti let je adekvátnější, neboť reflektuje závažnost zbavení práva věřitele domáhat se jeho majetkového práva. Rovněž tato lhůta lépe odráží výchovný smysl procesu oddlužení pro dlužníka. Tato připomínka Úřadu vlády ČR je zásadní. Vyplněno tučně.
Způsob vypořádání, opět tučně. Rozpor, neakceptováno. Oddlužením je vedle jiného sledováno, aby se dlužník vymanil z úpadkové situace cestou transparentní ekonomické aktivity namísto zatajování svých příjmů před věřiteli a výkonem ekonomické činnosti v rámci takzvané šedé ekonomiky. Tohoto cíle je dosahováno příslibem oddlužení v případě částečného uspokojení věřitelů, respektive snahy o takovéto uspokojení. Oddlužení tak vede k částečnému uspokojení věřitelů, které je v řadě případů pro věřitele výhodnější než setrvání v předinsolvenční fázi a dále znamená ekonomický benefit pro stát v rámci sociálního a daňového systému spojený s opětovným nastartováním transparentní ekonomické aktivity dlužníkem. Zároveň je oddlužení i dobrodiním dlužníka, který je poctivý, avšak ekonomicky neúspěšný. Lhůtu sedmi let opětovné možnosti vstupu do oddlužení poté, co byl dlužník osvobozen, považujeme za lhůtu přiměřenou. Tuto lhůtu je totiž nutno vnímat v celém souhrnu účelu oddlužení, v němž se spojují zájmy dlužníka, věřitelů, a i ty nemusejí být natolik přímočaré, jak je uváděno v textu připomínky státu a jeho makroekonomické situace.
Z Úřadu vlády nebylo vypořádáno ani toto. Týkalo se to článku jedna. K novelizačnímu bodu 42 požadujeme v § 412a vypustit písmeno d). Odůvodnění Úřadu vlády: Předmětné ustanovení dle našeho názoru narušuje základní právní princip, že smlouvy se mají dodržovat, a rovněž zvyšuje riziko demotivace dlužníků své závazky splácet. Značně abstraktní povinnost dlužníka vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů obsažené v § 412 odstavce 1 písmeno h) nelze vnímat jako dostatečnou záruku jeho reálné snahy dluhy splatit. Tato připomínka je pro Úřad vlády zásadní, opět vyplněno tučně.
Stanovisko Ministerstva spravedlnosti: rozpor, neakceptováno. Navrhované pravidlo odpovídá účelu oddlužení, to je poskytnutí ochrany poctivému, ale ekonomicky neúspěšnému dlužníku. Dlužník je po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty povinen až na výjimky vydat majetek ke zpeněžení majetkové podstaty a po dobu až sedmi let splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku podle § 398 odstavce 5 insolvenčního zákona a plnit povinnosti podle § 412 insolvenčního zákona. Kumulaci povinností podle jedničky a dvojky současná právní úprava nepředvídá. Porušení povinností, zejména povinností podle § 412, může vést ke zrušení splátkového oddlužení, a to v jakékoli fázi plnění splátkového kalendáře. Dohled nad plněním povinností vykonává insolvenční správce a insolvenční soud. Z uvedených důvodů nelze usuzovat, že navrhovaná úprava motivuje dlužníka k neplnění dluhů.
Pak tady je celá řada připomínek z Ministerstva zemědělství, celá řada připomínek a nevypořádaných připomínek, tedy nadále trvající rozpor s jednotlivými stanovisky Svazu průmyslu a dopravy ČR. Ministerstvo pro místní rozvoj také není spokojeno se všemi akceptacemi, respektive je tady celá řada věcí, která jim nebyla akceptována.
Tady bych se pak ráda zastavila u Ministerstva průmyslu a obchodu, kde opět poukazují na těch sedm a deset let s tím, že tato připomínka je pro ně zásadní.
Naopak tedy, abych zase jenom nekritizovala Ministerstvo spravedlnosti, tak některé věci byly vysvětleny. Takže například připomínka od Úřadu vlády ČR obecně k materiálu: Zásadně nesouhlasíme... Ta původní připomínka. Zásadně nesouhlasíme s postupem Ministerstva spravedlnosti, které do meziresortního připomínkového řízení předkládá novelu insolvenčního zákona, přičemž jiná vládní novela insolvenčního zákona ještě ani neprošla druhým čtením v Poslanecké sněmovně. Vysoký počet novelizací insolvenčního zákona má značně negativní vliv na právní jistotu jak dlužníků, tak věřitelů. Tato připomínka byla pro Úřad vlády zásadní, ale Ministerstvo spravedlnosti si s Úřadem vlády tuto připomínku vysvětlilo a stojí tady, že působnost a účel předkládaného návrhu se nepřekrývají s návrhem zákona, kterým se mění insolvenční zákon a některé další zákony, jenž je v současné době projednáván Poslaneckou sněmovnou. Návrh řešení věcně ucelené a oddělitelné problematiky v samostatném návrhu zákona nepodrývá princip právní jistoty. Nevím, jestli se s tímto stanoviskem tady všichni můžeme ztotožnit, ale každopádně to tak stojí v té tabulce, kterou tady zmiňoval pan ministr spravedlnosti Pelikán.***