(11.00 hodin)
(pokračuje Benda)
Stejně tak pokládám za obrovský problém tu výši dluhu. Ten je asi opravitelný při jednání ve výborech. Jenom je opravdu škoda, že sem ty všechny návrhy z dílny ministra spravedlnosti přicházejí jako relativně těsně před volbami přesto, že byly slibovány dávno a dávno. A pan ministr se na mě dneska zlobí, že mu zastavuji soudní znalce a tlumočníky, protože říkám, to není věc, kterou bychom byli schopni za dva měsíce v ústavněprávním výboru přepsat. Já se trochu bojím, že nejsme schopni přepsat pořádně ani insolvenci. To je příliš složité vazbami, abychom jednoduše proškrtali, ale možná že se nám to může podařit. Rozhodně bych nedoporučoval dramaticky zkracovat lhůty, protože to budeme muset udělat na půdě ústavněprávního výboru, protože tohle je jenom populistický výkřik, který říká: milí dlužníci, my jsme připraveni vás oddlužit, ať dlužíte, kolik chcete.
Vrátím se zpět k té částce. Tisícinásobek životního minima. Kromě toho, že životní minimum se může také měnit v průběhu času, a tím se ta částka může ještě zvyšovat. A tak je to 2,2 milionu. To opravdu pokládáme za mravný dluh, který si někdo nabral a nemá z něj splatit ani korunu? To já tedy, fakt dva miliony, a to si nemyslím, že jsem jako celoživotní, téměř celoživotní poslanec špatně placen. Ale dva miliony fakt nejsou malá částka pro většinu populace. Já bych chápal, kdybychom se bavili o tom, že dluh, který jsem si nabral, který si běžný občan nabral na to, že si koupil novou stěnu, nové auto, něco podobného do 200 tisíc, možná do 300 tisíc, že je ještě legitimní vést diskusi o tom, jestli má to oddlužení být tohohle razantního charakteru. A já celou dobu říkám, v žádném případě si nemyslím, že by mělo být opravdu nula. Vždycky si myslím, že by se něco těm věřitelům vrátit mělo. Ale 2,2 milionu? To pokládáme za normální dluh, který se normálně nabere? Zejména v situaci, kdy dobře víme, že už dnes při těch návrzích na oddlužení, resp. osobní bankrot, dochází mnohdy k tomu, že se právě ty dluhy navýší těsně předtím, než k bankrotu má dojít. A viděli jsme to v právních službách, zejména těch v právních službách neprávních, kde to neposkytovali advokáti, ale kde to poskytovaly nejrůznější prapodivné kanceláře, že oni si napřed sebrali dvacet, pětadvacet, někdy i pětasedmdesát tisíc, řekli: ještě se v klidu zadlužte, není žádný problém, můžete až do tohohle limitu. Oni byli ti, kteří profitovali, a pak řekli: no tak bohužel, není možné zaplatit všechno, my jsme těch svých pětasedmdesát tisíc dostali a ze zbytku se zaplatí třicet. A teď řekneme, že z 2,2 milionu se zaplatí nula? A budeme se za dva tři roky, až tady budeme stát, tak se budeme strašně divit, že přišly nejrůznější skupiny, které jim začaly říkat no, dlužíš 400 a nejsi schopen splácet, půjč si ještě půl milionu, nebo jeden a půl milionu do 2,2, my ti připravíme skvělý návrh na oddlužení. Já vím, že soud to samozřejmě teoreticky může zastavit, věřitelé to teoreticky mohou zastavit. Vím, že tam tyto ochranné mechanismy jsou. Ale víme opravdu, jak fungují, že to zdaleka není tak jednoduché. Že ten soud to samozřejmě mnohdy neví. Ti věřitelé to samozřejmě mnohdy nevědí. Tak tohle má být cesta? Částka se mi zdá úplně absurdní. Oddlužení na nulu se mi zdá úplně absurdní a opravdu vyvolávající i do budoucna riziko mimořádného morálního hazardu.
Pan ministr tady zmiňoval skutečnost, že jsme v nějaké z předchozích novel občanského soudního řádu, resp. insolvenčního zákona řekli, že v těchto případech musí být zastoupeni advokátem. No, při vší úctě ke stavu advokátskému - a jsem advokátním čekatelem, takže je to svým způsobem můj stav -, myslet si, že při počtu advokátů, kteří jsou v České republice, to vytváří nějakou zásadní bariéru a zásadní ochranu před tím, aby nebyly podávány nekompetentní návrhy, nebo dokonce aby nebyly podávány tyto návrhy, které jsem tady zmiňoval, v podstatě podvodné, nabral jsem si další dluhy jenom proto, abych se dostal... pokládám za nezřízený optimismus pana ministra. Nezřízený optimismus. A myslím, že oba dva víme, že v advokacii je drtivá většina lidí poctivých, ale že jako v každém povolání, které je volné a nekontrolované, tak v něm jsou i lidé, kteří úplně poctiví nejsou a kteří rádi předloží cokoliv, když z toho budou mít nějaký profit. Takže myslet si, že zabrání tím, že jsem řekl povinný advokátní proces v tomto případě, zabrání podávání nekompetentních návrhů, resp. případně i obcházení zákona, zase pokládám za nezřízený optimismus.
Já bych asi pomalu končil... I když ujištění ministra, že kapacitní možnosti justice přizpůsobí novému návrhu zákona, ale bohužel neví, co může očekávat, takže neví, kde ty kapacitní možnosti justice má posílit, které jsem také v tom předchozím vystoupení slyšel, mi připadá takové trochu "posílíme to, až začne průšvih". Kdybych měl vycházet z toho, co je předloženo - máme půl milionu podle vlády. Já si myslím, že to zdaleka tak hrozné není, že tam je celá řada lidí, kteří by samozřejmě splácet mohli, akorát se jim z různých důvodů splácet příliš nechce. Z různých důvodů se jim příliš splácet nechce. Protože ono je to mnohdy poměrně jednoduché u té šedé ekonomiky vydělávat si někde víceméně načerno a prostě říkat no, dluhy, které za mnou zůstanou, na ty kašlu. Samozřejmě pro ty lidi to bude velký problém, až je to někdy dožene. Ale mnoho lidí dneska žije ze dne na den a přemýšlejí jenom o tom, jestli druhý den koupit plazmovou televizi, nebo kolik si dát piva - nebo jak si zajít do divadla, abych nebyl jenom negativistický. A tito lidé nepřemýšlejí o tom, že to mají splácet, a je jim to celkem jedno, že to před sebou tlačí. Je jim dokonce jedno, že jim k tomu naskakují úroky a další věci. Ale kdybych předpokládal, že je správně to ministerské číslo půl milionu, a předpokládal, že třeba jen polovina z toho s vidinou oné velké nuly přijde, tak mám z dnešních 25 přibližně - a zase bych poprosil, abych nebyl chytán za slovo, ale přibližně 25 tisíc osobního bankrotu ročně probíhá, tak jsem na desetinásobku. Tak jsem na desetinásobku, a to ještě bych řekl, že možná přísněji hlídaném, a vzhledem k tomu, co jsem se tady pokoušel naznačit, jakým způsobem se i v tomhle bude dát dále podvádět, tak ty soudy by měly být naopak možná přísnější na posuzování té nuly. Tak říct: Ministerstvo spravedlnosti je povinno zajistit kapacitní možnosti, a když mi to schválíte, tak já tam ty soudce dodám, je sice hezká teze, ale pokud dojde k tomu, že příští rok dojde opravdu... i kdyby došlo k trojnásobnému, když budu hodně skeptický, k trojnásobnému návrhu osobních bankrotů z těch 25 na 75 nebo 100 tisíc, což by mohlo vést v nějakém čase čtyř pěti let dejme tomu k úplnému oddlužení, tak stejně jsme v situaci, kdy to evidentně dnešní insolvenční soudci nemůžou zvládnout. A já nevím, jestli pan ministr má v kapsičkách připravený - něco se šeptalo kolem Nejvyššího soudu, kolik tam máte s panem předsedou Šámalem připravených právníků z praxe, kteří můžou přijít - ale nevím, jestli má pan ministr připravených v kapsičkách dalších řádově sto soudců na insolvenční soudy. ***