(10.50 hodin)
(pokračuje Pelikán)
Takže pro věřitele to tento negativní efekt mít nebude a bude to mít naopak, o tom jsem přesvědčen, efekty pozitivní. V prvé řadě spočívající v tom, že věřitelé se zbaví, jaksi účetně a daňově zbaví, nevymahatelných pohledávek. Dnes mnoho věřitelů vede mnoho exekucí zcela marně, zatěžuje celý systém nadbytečnými náklady na exekuční procesy, které nemohou vést k vymožení byť jediné koruny, protože prostě situace dlužníka taková není, aby se tam ještě nějaká koruna našla, když jsem třeba pátý v pořadí, a ty exekuce vedou z jediného důvodu, že si nemohou odepsat ty pohledávky, a tedy dostat zpět to, co zaplatili na daních na tento příjem, protože pro ně finančně, fiskálně už je to příjem. Pokud projde dlužník s těmito dluhy oddlužením, tak oni si to budou moci fiskálně vypořádat, takže se pro ně napraví ta nespravedlnost, kdy na papíře měli příjem, ten zdanili a ve skutečnosti nedostali nic a jenom s tím mají starosti. Takže to je první důležitý pozitivní moment - všichni si vyčistí knihy o tyto pohledávky.
A druhý pozitivní moment je, že se ti lidé - a to je cíl -, kteří tím projdou, vrátí do oficiální ekonomiky. Pokud se vrátí do oficiální ekonomiky, tak v té oficiální ekonomice budou zase nakupovat zboží, budou tam zase vydělávat, budou tam zase platit daně. Jak jsem onehdy říkal, v Americe, což asi nezní jako úplně levicová země, nejenom že je dokonce velice jednoduchý proces oddlužení, ale když projdete tím oddlužením, osobním bankrotem, tak potom přichází fáze, kdy dostáváte nejvíc nabídek kreditních karet, protože pro banky nejlepší klient je ten, který právě prošel oddlužením.
Tolik na závěr. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí řádně přihlášený pan poslanec Marek Benda, připraví se paní poslankyně Jana Černochová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře - ministři, jsou tady přece jenom ještě dva - vážené dámy, vážení pánové, já jsem poměrně pečlivě poslouchal pana ministra Pelikána a snažil se vnímat jeho argumentaci a ta argumentace samozřejmě do jisté míry platí a já bych ji i podepsal, jenom není vůbec jasné, proč to má být nula. To je přece základní problém! Pan ministr začal tím, první zásadní změnu tady udělali před lety pravicové vlády, které povolily oddlužení ze 100 na 30 %. Já si myslím, že to byla správná změna, že opravdu jsou lidé, kteří se dostanou do situace, kdy nemohou splatit celý svůj dluh, a že to v některých případech opravdu může být nezaviněné, že to není jakoby záměrná snaha si nabrat tolik úvěrů a tolik se zadlužit, abych to nebyl schopen splácet, ale že prostě si někdo vzal více, než byl schopen, stalo se něco v jeho životě, rozvedl se, přišel o zaměstnání a další a další věci. Pak jsme šli cestou, a je to výhodné opravdu i pro věřitele, že pokud se splatí alespoň část té částky a bude to buď 70 % do tří let, nebo 30 % do pěti let, alespoň část té částky, alespoň část věřitelé dostanou, pak je možné, aby ta osoba se stala projitou tímhle osobním bankrotem, přestala dlužit nadále svým věřitelům, ti věřitelé mohli říct: ten zbytek si opravdu můžu odepsat, ten zbytek škrtám, už to není pohledávka, kterou mám - a končí to.
Ale s čím přichází pan ministr? Přichází s tezí, že z tohoto už tak podle mého názoru velmi benevolentního stavu, kdy stačí zaplatit jenom část svých dluhů, abych se oddlužil, tak najednou říkáme: nemusíte zaplatit vůbec nic. Stačí nula. A jediný, kdo z toho bude mít příjmy, jsou insolvenční správci, což mi tedy přijde jako úplně absurdní. Jediný, komu se celou dobu bude muset platit, je ten povinný poplatek cca tisíc korun měsíčně, nechytejte mě za slovo, jestli je to 1 050, který se platí insolvenčním správcům. To znamená, že návrh, který přináší tato vláda, říká: peníze, které měly směřovat k věřitelům na částečné oddlužení, se přesměrují k insolvenčním správcům - se přesměrují k insolvenčním správcům! - a místo toho, aby alespoň část dluhů byla zaplacena věřitelům, bude průběžně placeno insolvenčním správcům. A tváříme se, že tohle je něco správného, spravedlivého, co nezvyšuje morální hazard a co naopak má pomoci ekonomice. Já tomu opravdu, ale opravdu nerozumím.
Kdybychom vzali čísla, která máme před sebou - a já si myslím, že není pravda, že půl milionu lidí je skutečně v dluhové pasti, tak jak tvrdí důvodová zpráva, resp. tvrzení Ministerstva spravedlnosti -, kdybychom připustili, že těchto půl milionu už je tak předlužených, že nejsou schopni splácet, a kdybychom si vzali sedm let krát tisíc korun měsíčně, tak přibližně 50 miliard je přesměrováno od splácení dluhů svým věřitelům směrem k insolvenčním správcům. A to má být to vítězství, se kterým přichází Ministerstvo spravedlnosti, že tím si dramaticky pomůžeme? Nebo je to lobbing insolvenčních správců? Nebo je to lobbing insolvenčních správců, kteří přišli a řekli "pane ministře, nemáme dneska dostatek zakázek, potřebovali si bychom nějakým způsobem polepšit"?
Mně tohle připadá opravdu jako mimořádně absurdní, že jediný, kdo v tom systému bude dneska spokojen, budou insolvenční správci. Je to něco podobného, jako když jsme měli před časem vymáhání drobných pohledávek z dopravních podniků, z dluhů za odpady nebo podobné komunální věci, kde věřitelům to bylo skoro jedno, dlužníci byli biti a jediný, kdo v systému byl spokojen, byli právníci zastupující ty strany, ať už ve formě advokátů, nebo posléze exekutorů, a stal se z toho neuvěřitelný... Pan místopředseda mi ruší zpravodaje. (Rozhovor mpř. Filipa u stolku zpravodajů. - Omlouvá se.) Nic se neděje, ale přece jenom když mluvím, tak mluvím převážně také ke zpravodaji a k panu ministrovi. A stal se z toho neuvěřitelný byznys pro právní služby, které zastupovaly obě dvě strany. A teď se přichází s tezí, že tento byznys se vytvoří i z předlužení.
První důležitá poznámka, kterou pokládám. Kdybychom se bavili o tom, že ta hladina má být snížena z 30 % na 15, tak je to myslím ještě teze, o které se dá diskutovat. Ale podle mě alespoň část dluhu musí být splacena a není možné říct, že trest pro dlužníka, který se předlužil, bude spočívat jenom v tom, že bude platit v tomto smyslu v uvozovkách státnímu úředníkovi, protože insolvenční správce v tu chvíli není ničím jiným než někým, kdo dozírá za stát, jakým způsobem je to spravováno, než že bude platit státnímu úředníkovi, že na něj dohlíží. V tomhle přece vidím ten obrovský morální hazard. Věřitelé nedostanou nic, jak pan ministr v podstatě správně říká, ubohý dlužník stejně je sedm let tak strašně bit, a jediný, kdo z toho má příjem, jsou insolvenční správci. Je to takhle správně, nebo to tak správně není? Já si myslím, že není. Já si myslím, že dosavadní stav - říkám, jsem připraven se bavit o tom, že máme snížit tu hladinu z 30 na nějaké nižší číslo, ale nesmí to být nikdy nula. Protože tam opravdu říkám věřitelé, vy si trhněte, a jde jenom o to, abych vytvořil prostor pro fungování insolvenčních správců. ***