(10.20 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Nejvyšší soud poukazuje na to, že již v usnesení ze dne 24. července 2014, tedy nebudu číst značky, Sbírky soudních rozhodnutí připomněl, že - a cituji: Při zákonem předepsané třicetiprocentní kvótě uspokojení věřitelů - což je § 395 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona - se osvobození od placení zbytku dluhů může při oddlužení týkat až 70 % dlužníkových dluhů bez zřetele k tomu, zda s tím věřitel souhlasí, a k tomu, zda se věřitel nachází ve stejném, nebo dokonce horším sociálním a majetkovém postavení než sám dlužník." Jinak řečeno snaha oddlužit dlužníka na úkor věřitelů za každou nebo příliš vysokou cenu nutně může vést a někdy též dozajista povede k úpadku věřitelů dlužníka, zejména půjde-li o věřitele, jimiž jsou rovněž fyzické osoby, tedy spotřebitelé.
Závěrem Nejvyšší soud dodává, že jakkoliv se obecně jeví přínosnou snaha o analýzy fungování obdobných institutů v zahraničních právních řádech, letité zkušenosti s fungováním konkurzního a posléze insolvenčního práva v České republice dokládá, že pouhé matematické přenesení zahraničního konceptu do jiného právního řádu nefunguje již proto, že způsob, jakým se občanská společnost obecně, a věřitelé zvláště, staví k oddlužovacím procesům, je výrazně ovlivňován spolehlivostí a rychlostí procesů projednávání občanskosprávních a obchodních sporů o pohledávky a vynutitelností soudních rozhodnutí na poli práva exekučního. Příkladem nefunkčnosti přenesení takové úpravy do jiného prostředí je slovenská úprava, jež má u spotřebitelských úpadků řadu rysů shodných s těmi, jež zavádí český návrh, jak dokládají konkrétní poznatky, jež má Nejvyšší soud z častých přímých kontaktů se slovenskými konkurzními soudci. I po jedenácti letech od přijetí zákona jde o úpravu, která nenaplnila přehnaná očekávání zákonodárce. Pro poměry české společnosti lze vstřícnost k dalšímu zmírnění podmínek oddlužení na úkor míry uspokojení věřitelů stěží očekávat u té části střední třídy, která se chová ekonomicky zodpovědně, lze spíše předjímat zvýšení frustrace z toho, že jiným se vyplatí dluhy nesplácet a spoléhat na jejich prominutí státem na úkor věřitelů.
Pak už jsou tady tedy připomínky k jednotlivým bodům. Můžete si samozřejmě tady tyto připomínky sami vyhledat. Myslím si, že bylo zásadní zmínit ty, které jsem přečetla.
A pak je také zásadní stanovisko Svazu měst a obcí České republiky. Mnozí z vás jste tady činní i na komunální úrovni - starostové, radní obcí, zastupitelé samozřejmě na všech možných úrovních. Takže byste určitě měli znát i stanovisko svazu. (Ministr namítá mimo mikrofon.) Já to připomínám pro dnešní jednání, pane ministře. Já vím, že to někteří kolegové určitě četli, ale věřím tomu, že ne všichni se s tím měli čas seznámit. Ta půlhodina na to nebyla dostatečně dlouhá. Takže teď si dovolím připomínky, které jsou jenom obecné povahy, a to zkracuji, není to úplně celé, aby i pan ministr, který už se těší na své vystoupení, nečekal příliš dlouho.
Návrh se inspiruje zahraničními systémy insolvenčních řízení zejména v Německu, kde není stanovena žádná hranice pro splacení závazků v oddlužení šest let, a v Rakousku, kde je stanovena hranice 10 % během sedmi let. Předkladatel navrhované legislativní změny obhajuje dobrým fungováním obdobného systému v sousedním Německu. Tam je ale při benevolentně nastavených podmínkách 80 347 schválených oddlužení v roce 2015, což je průměr na jednoho obyvatele 0,103 %. V České republice to podle propočtů předkladatele bude v roce 2020 až 38 000, což představuje až 3,5násobek oproti německé praxi. Takto převzatý systém přivede v Česku do oddlužení enormní množství lidí, což nemá obdobu ani v Německu, ani v dalších okolních státech. V Rakousku je to podobné jako v Německu, takže pokud se srovnáváme s těmito systémy, tak je zvláštní, že u nás by tedy měl být ten nárůst tak enormní.
Z porovnání se sousedními zeměmi je zřejmé, že institut oddlužení v České republice je již nyní nadužíván, jelikož dlužníci jsou nedostatečně informováni o jeho detailech a základních pravidlech. Taková řízení pak končí po pár letech splácení a hrazení nákladů insolvenčního správce bez kýženého výsledku. Se špatnými výsledky oddlužení jde ruku v ruce ale i jeho zneužívání ze strany dlužníků, kteří si berou úvěry jen pár týdnů předtím, než na sebe navrhnou oddlužení. Bohužel novela velmi obecně řeší takový nepoctivý záměr a nechává na volném uvážení přetížených soudů posuzování těchto hraničních situací.
Vložení ustanovení, která umožňují dlužníkům projít oddlužením rychleji, ale s pevně stanovenou hranicí, po třech letech 50 % závazků a po pěti letech 30 %, pravděpodobně nebude v praxi využito, neboť v současné době novelou stanovená cílová skupina ani nedosáhne na stávající třicetiprocentní limit. Novela dále zavádí pouze jeden způsob uspokojení věřitelů, a to splátkový kalendář se zpeněžením majetkové podstaty. Podle stávajícího znění si věřitelé musí vybrat buď splátkový kalendář, nebo zpeněžení majetkové podstaty. Řešení, které by pro věřitele mohlo znamenat vyšší plnění, má v novele své ochranné limity, které ho činí víceméně nepoužitelným. To se týká zejména ochranného limitu v ustanovení § 398 odst. 6, kde dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení, pokud by výtěžek nepřesáhl výše 100 000 Kč.
Dále je v tomtéž odstavci uveden i ochranný limit pro zpeněžení dlužníkova obydlí, který je stanoven na tisícinásobek částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu podle zákona o sociální podpoře § 26 odst. 1 písm. b) 4 484 Kč, tedy hodnota obydlí nesmí být nižší než 4 484 000 Kč. Například průměrná cena bytů v Ústeckém kraji vychází na necelých 600 000 Kč. Myslím, že za zhruba 4,5 milionu koupíte... (Ministr opět namítá.) To už tam není? To už tam není! Tak výborně. Dozvíme se asi... (Ministr stále hovoří.) Až pan ministr vystoupí, tak nás zasvětí.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím pana ministra, aby na paní poslankyni nepokřikoval. Děkuji.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji, pane předsedající.
Předkladatel nijak nezdůvodňuje, z jakého důvodu má jít právě o tisícinásobek normativních nákladů na bydlení.
Za problematickou úpravu lze označit i ochranu některých mimořádných příjmů dlužníka po schválení oddlužení. Ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) věta za středníkem nepovažuje za mimořádný příjem plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění a plnění z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy. Taková ochrana může mít v některých případech absurdní dopady, a to například v situaci, kdy by byl dlužník pojištěn pro případ úpadku a takový příjem by nemusel být vydán věřitelům nahrazení jejich pohledávek za dlužníkem. S ohledem na výše uvedené připomínky Svaz měst a obcí považuje (správně: požaduje), aby předkladatel v této podobě nepředkládal, ale nejdříve dostatečně zhodnotil dopady, které návrh přinese. ***