(10.30 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Četla jsem jenom jednu z těch připomínek Svazu měst a obcí, mám tady ještě připomínky od Hospodářské komory, Svazu průmyslu a dopravy, ale protože pan ministr je už netrpělivý, jak tady celou dobu prokazuje, tak on bude chtít odpovědět. Myslím si, že ty připomínky jsou zcela zásadní a že by se s nimi ministerstvo mělo vypořádat, protože opravdu tady dochází k morálnímu hazardu. Myslím si, že pokud se někdo zodpovědně v dospělém věku chová tak, že si půjčuje, tak musí vědět, že ten jeho čin, jeho chování má mít nějaké následky a musí splácet. A pokud není schopen splácet z nějakých objektivních důvodů, tak samozřejmě má tady být institut oddlužení, má tady být pomoc takovýmto lidem. Ale na druhou stranu nesmíme dopouštět, že budeme mít takové podmínky oddlužení, které budou vlastně dlužníka naprosto zvýhodňovat, a z oddlužení, resp. z tohoto nástroje se stane snadný instrument obcházení pravidel. Proto myslím, že bychom měli tady tento zákon brát opravdu velmi vážně, a nesouhlasím ani s tím, abychom zkracovali lhůtu na projednání, protože je to zásadní věc, zásadní norma, která bude mít velký dopad na tisíce, statisíce občanů České republiky, ale nejenom na ty dlužníky, ale i na věřitele. Na ně prosím nezapomínejme.
Takže já děkuji panu ministrovi dopředu za to, že bude reagovat na všechny ty připomínky, které tady zazněly, a za vlastně na všechny ty dotazy, které už tady byly řečeny předchozími řečníky. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Dámy a pánové, pěkné dopoledne. Budeme pokračovat v našem dopoledním jednání. Já vás požádám o strpení, pane ministře, přečtu omluvy. Dnes se omlouvá na celý den z pracovních důvodů pan poslanec Václav Klučka a dále dnes po celý den z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Martin Kolovratník.
Než vám udělím slovo s přednostním právem, tak faktickou poznámku má nahlášenu pan poslanec Soukup. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, pane ministře, nechci komplikovat projednávání tohoto zákona, jsem velice rád, že jste se rozhodl vystoupit a zodpovědět ty otázky, a proto jsem rád, že dostanu příležitost i já říci svůj názor.
Položme si základní otázku, co na to dlužník. Ne dlužník, co na to věřitel. Jeho práva budou trošičku zkrácena. Sice chápu, že je to takový nástroj, který uvolní, nebo by mohl uvolnit určité sociální napětí, dejme tomu, ale není zároveň také tak trošku takové sociální inženýrství? A je to namístě v situaci, kdy u nás je téměř tragická vymahatelnost práva? Důkazem toho je např. to, že přijímáme takové zákony, zanedlouho o jednom z nich budeme mluvit, dejme tomu zákon o zálohovém výživném, kdy musíme zachraňovat jeden segment těch dlužníků, tím se dopouštíme v podstatě diskriminace vůči těm ostatním. Řekl bych, že právě to oddlužení, tento zákon, a neříkám, že v plné míře, ale necitlivý přístup k využití těchto možností, tak v podstatě prohlubuje ten problém s dlužníky jako takovými a prohlubuje ten problém s vymahatelností práva. Budu rád, když mi tyto obavy vyvrátíte.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Pane ministře, přestože jste nemluvil, tak jste mluvil. Prosím, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, pokusím se stručně reagovat na ty připomínky.
Úvodem k tomu chci říci, že zajisté může být i prospěšné připomenout zde nějakým resumé nebo i citací připomínky některých připomínkových míst v rámci legislativního procesu, jenom je dobré přitom nezapomínat na dvě věci. Jednak na to, že ty připomínky v rámci legislativního procesu jsou vypořádávány, tzn. že i ty, které zůstanou tzv. nevypořádány, tzn. nebylo jim vyhověno, tak je alespoň vždycky k tomu vysvětleno předkladatelem proč, tzn. existuje vypořádací tabulka, ve které tento dialog je zachycen, a stálo by za to se do něj vždycky podívat.
Krom toho, a to je mnohem důležitější, v rámci toho procesu právě také dochází k tomu, že se ten návrh mění v závislosti na těch připomínkách, takže například když tady bylo dlouze citováno, co tam je o tom obydlí, které obývá dlužník, a kdy mu zůstane zachováno, tak v návaznosti na ty připomínky, a po pravdě nejenom v návaznosti na ty připomínky, to pravidlo bylo vypuštěno. Tam žádné takové pravidlo není a není to tak myšleno, takže pak už je trochu nefér citovat připomínky k něčemu, co už tam není.
Když shrnu obsah těch nevypořádaných připomínek, ať už tady byly, nebo nebyly citovány, tak ony se z velké části nesou v duchu jediného, a to je, že tedy zavedením tohoto návrhu vznikne morální hazard, protože dluhy se mají přece platit. Překvapuje mě, že tuhle debatu vedeme dnes, že jsme ji nevedli před těmi šesti nebo sedmi lety, vlastně už osmi, kdy pravicové vlády zavedly vůbec ten institut oddlužení a připustily možnost, že někomu může být odpuštěno 70 % jeho dluhů. Z toho, že se musí platit celé dluhy, na to, že stačí zaplatit 30 %, to mi připadá výrazně větší posun než z 30 na nulu.
Čekal bych, nebo byl jsem přesvědčen, že tuhle debatu už máme za sebou, že už jsme pochopili, že zajisté dluhy se mají, musí platit, ale že zároveň nastane-li taková hospodářská situace u nějakého člověka, kdy on není schopen přes všechno úsilí do konce života se z těch dluhů vymanit, že trvat dále na tom, že se dluhy mají v plném rozsahu platit, je ne nelidské, ale i ekonomicky kontraproduktivní. Protože k čemu to vede? Tohle ve skutečnosti podporuje ekonomický hazard nebo morální hazard. Protože k čemu to vede? Vede to k tomu, že ten člověk nutně rezignuje po určité době na snahu uspokojit své věřitele. On se dostal do situace, kdy ať dělá, co dělá, bude už platit jenom úroky. A na konci jeho života ten dluh nebude menší. Bez ohledu na to, co bude dělat, bude větší než dnes. Musel by být člověk asi blázen, který by se v takové situaci snažil zaplatit co nejvíce. A my to pozorujeme. Ti lidé dříve či později, a většinou po dosti krátké době, opouštějí oficiální ekonomiku, stávají se osobami oficiálně zcela nemajetnými, tzn. jakýkoli majetek je napsán na někoho jiného, ti lidé pracují načerno, pobírají dávky a prostě se naučí žít v jakémsi jiném, neoficiálním šedém světě, do kterého věřitelé nemohou. ***