(18.40 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Chci říci na začátku, že máme tři skupiny obyvatel, které bychom měli chránit: seniory, hendikepované a potom mladé lidi, kteří odcházejí z dětských domovů. To si myslím, že jsou skupiny, které máme chránit. Tento návrh zákona to ovšem neumožňuje a naopak při péči zejména obcí o tyto občany jim ztěžuje pozici.
Paní ministryně, přestože taky působila, a možná ještě působí, v komunální politice, jako by nevěřila těm, kteří v komunální politice působí do dneška, mají nějakou zkušenost, ať už starší, nebo aktuální. Tak paní ministryně, zkuste se zeptat například svého kolegy v poslaneckém klubu pana poslance Václava Klučky, který byl mým náměstkem ve statutárním městě Opava, jak jsme spolu řešili sociální bydlení. Je to vládní poslanec. Nebo se zeptejte pana poslance Opálky, který byl opoziční zastupitel v Opavě. Zvládli jsme to. Bez státu. Dokonce jsme dokázali společně zabránit vzniku ubytoven v nevyhovujících objektech v bývalých administrativních či kancelářských prostorách. Systematickým tlakem a využíváním všech zákonných prostředků, které má úřad s rozšířenou působností od stavebního úřadu, živnostenského úřadu, hygieny a podobně. Zabránili jsme tomu vzniku. Současně jsme dlouhodobě podporovali ty organizace, které dělají skutečně sociální služby a starají se o ty lidi, kteří si pomoc zaslouží. Ty měli naši podporu. Nedělali jsme žádné gigantické projekty. Například pro vícečlenné romské rodiny jsme s jednou neziskovkou zřídili byty, které si pronajímalo město, garantovalo soukromým vlastníkům nájemné, a ubytovali jsme tyto rodiny, které plnily - musím říct, máme s tím dobré zkušenosti - plnily povinnosti včetně starosti o vzornou docházku svých dětí do škol. A fungovalo to. Nebylo to něco, že bychom vyhlašovali: vyřešíme to pro všechny najednou. A já věřím těmto malým krůčkům, těmto malým projektům, které dnes a denně dělají takřka všechny radnice. V zásadě neznám obec nebo město, on je to spíš problém větších měst než malých obcí, které by to neřešilo. Někde úspěšněji, někde méně, ale poctivě se snaží.
A teď máme návrh zákona, který je myslím potřetí přepsán. Už tam není ta povinnost, ta byla úplně nesmyslná. Nicméně je to skoro povinnost. Máme 2 500 úředníků, které máme rekrutovat, a máme stavět byty. Nedává to žádnou logiku.
Možná bychom mohli, paní ministryně, vést debatu o tom, jak si představujete systém sociálního bydlení. Protože sociální bydlení je systém. To není počet bytů a počet dávek a výše dávek. Abychom se bavili o tom, jak ten systém bude prostupný. Jak ten, kdo splní podmínky a osvědčí se, postoupí do vyššího stupně - od nocleháren, azylového bydlení, podmíněných nájmů k nájemnému bydlení. O tom se vůbec nebavíme. Měli bychom podmínit všechny dávky prací, mimo ty tři skupiny, o kterých jsem mluvil. I ty dávky na bydlení. A dnes a denně slyšíme od našich zaměstnavatelů, že nemohou sehnat lidi. Takže o čem se vlastně bavíme? O těch, kteří pracovat mohou a nechtějí. A než zase budete používat nějaké argumenty, tak znova zopakuji: jsou tři skupiny lidí, které naše pravicová strana chce chránit v otázce bydlení. Senioři, hendikepovaní a mladí lidé, kteří odcházejí z dětských domovů. Vůbec nejde o rozdávání bytů.
Vzpomeňme si, jak jsme tady výraznou většinou přijali podle mě naprosto správnou pravomoc obcí při vzniku ubytoven a při vyplácení doplatku na bydlení. Dohodli jsme se, myslím, že kromě jednoho poslance pro to hlasovali všichni - aby potom ministři za sociální demokracii podle mě udělali věc, která je neslýchaná. Pan ministr vnitra a paní ministryně práce a sociálních věcí svým výkladem ten zákon vlastně zničili. Řekli, že ta povinnost, která je v zákoně, vlastně není povinnost, že to je pouze nějaké doporučení. Zase - zeptejte se v městech, kde je levicové vedení radnice, například v Karviné. Ti to přivítali, vymysleli systém, jak pracovat, vymysleli systém, jak podporovat ty, kteří si to zaslouží, a jak nepodporovat ty, kteří si to nezaslouží. To jsou dvě skupiny - ti všehoschopní, kteří dělají bydlení v nevyhovujících prostorách, a ti, kteří se nesnaží, nepracují a jenom berou. Vy jste jim to se svým kolegou z vlády ze sociální demokracie umožnili provozovat nadále. Pak jsme přijali nějaký kompromis, který není tak výhodný. Uvidíme, jak bude fungovat. Mluvil už o tom pan poslanec Vilímec. Ale to byla první velká šance s velkou všeobecnou shodou, jak s tím něco udělat.
Všichni tady rádi - používám všichni, neříkám vy - mluvíme o tom, jak je třeba bojovat s tím nemravným byznysem s bydlením a s chudobou. A když jsme vymysleli a společně prosadili nějaký nástroj, tak vy jste ho zničili.
Opakovaně tady říkáme, že ubytovny pravděpodobně být musí. Ale ta obec ví moc dobře, jestli tu provozovnu provozuje někdo, kdo dělá skutečně sociální služby, anebo to dělá někdo, který chce jenom vydělat, nebo je mu to jedno. Stačí tam mít správce s hroší kůží a ono to funguje. Dlouhodobě říkáme... A když tak nastavme třeba jednotnou sazbu tisíc korun za lůžko a měsíc v ubytovně. To přece není málo. Vůbec tam, kde jsou nižší ceny bytů a nižší nájmy, to není vůbec málo. Splní to ten účel. Přitom to nebude stát tolik peněz jako doposud.
A nedá mi a musím tady přečíst stanovisko Legislativní rady vlády České republiky, pracovní komise pro hodnocení dopadu regulace RIA. Opozice by to nenapsala lépe. Rozcupováno od A až do Z, od prvního do posledního paragrafu. Nejdřív vám přečtu závěr, ale pak vás podrobně seznámím s jednotlivými stanovisky z tohoto vládního materiálu.
Vzhledem k rozsahu, složitosti a komplexitě problematiky, vzhledem k povaze nedostatku zprávy RIA nelze v závěru uvést klíčové problémy či hlavní otázky, na které musí zpráva RIA odpovědět. - Jinými slovy je to takový blábol, že k tomu nejsme schopni vyprodukovat nějaké závěrečné stanovisko.
Co udělá paní ministryně? Místo aby to přepracovala - dávám procedurální návrh na vrácení k přepracování, abych nezapomněl, jelikož jsem se tak rozohnil v tom svém vystoupení - tak nám to tady přinesla, poslala a asi očekávala, že si to nepřečteme. My jsme si to ale, paní ministryně, přečetli. Ale pro vás a pro ty, kteří to nečetli, si dovolím něco z té nepříliš dlouhé zprávy citovat. (Poslanec Zavadil sedí v první lavici a nesouhlasně kýve hlavou.) Pan předseda sociálního výboru říká, že ne. On měl první tady vystoupit a říct: Já jsem garant za sociální zákony, navrhuji vrátit to paní ministryni, je to hrozné, přečetl jsem si zprávu RIA, nepřípustné, dělají to naši úředníci pod tím výborným služebním zákonem. Dokonce Legislativní rada vlády patří do resortu České strany sociálně demokratické. Není to ani zlý opoziční partner. Jsou to jejich vlastní lidi.
Přeskočím úvod. Možná jednu větu. Návrh předpokládá, že náklady na vznik a provoz systému v řádech jednotek miliard... Tak jednotky miliard a sto tisíc lidí, kteří potřebují byty. Když si to dobře vydělíte, tak vám to vychází vlastně na stavbu nového bytu za sto tisíc. No to nevím. To je tak stan s vyhříváním. Nevím. Ale dobře.
Návrh předpokládá, že náklady na vznik a provoz systému v řádech jednotek miliard budou vyváženy úsporami, které vzniknou úspěšnou integrací sociálně vyloučených na trh práce, tudíž jim stát nebude muset poskytovat dávky a naopak bude mít z jejich platů daňové příjmy. - Já jsem si myslel, že to je dlouhodobý zájem státu, aby ti, kteří mohou pracovat, pracovali, aby nezneužívali systém sociálních dávek, byli zaměstnáni, platili daně. A když ne oni, pokud měli nízké příjmy, tak jejich zaměstnavatelé aspoň odvody za sociální a zdravotní pojištění. Ale předkladatelé návrhu se domnívají, že to tak nebude, dokud nepřijmeme geniální návrh zákona o sociálním bydlení, a pak všichni půjdou pracovat. Mám pocit, že zrovna teď začíná - jsem ještě zvyklý říkat na ČT2, dneska je to ČT Art - Večerníček. Pohádky pro děti. Tak to je taky pohádka. Možná pro dospělé. Přijmeme zákon a ti, kteří doposud zneužívali dávky a nepracovali, hned půjdou všichni pracovat. Zaměstnavatelé budou rádi, to bezesporu, přestanou si stěžovat, že nemají pracovní sílu, nebudou říkat, že jim musíme přivézt pracovní sílu z ciziny. ***