(17.50 hodin)
(pokračuje Vilímec)
My jsme volali minule po tom, aby zde byl zástupce Ministerstva financí, tak úplně to nemáme, ale vidím zde pravděpodobně budoucího ministra financí, tak to je také důležité. A proč jsme to chtěli? Poněvadž Ministerstvo financí zásadně v těch podobách pracovních ten návrh zákona odmítlo. Zásadně s tímto návrhem zákona nebo i s těmi předešlými verzemi nesouhlasilo. Možná že by bylo dobré ocitovat stanovisko Ministerstva financí, byť se to netýká toho úplně posledního znění, protože poslední znění prostě vnějšími připomínkami ani neprošlo, ale týká se to znění předchozího. Jenom si něco vyberu, abych tady necitoval celé stanovisko Ministerstva financí.
Cituji Ministerstvo financí: Návrh zákona nenaplňuje programové prohlášení vlády. Nesplňuje vytyčené cíle, oproti stávajícímu stavu s jistotou pouze zvyšuje administrativní náročnost všech zapojených. Vyžaduje nárůst zaměstnanců státních úřadů i samospráv v řádu tisíců nových míst, přesto je reálné, že stejně to řešení skrze dávky bude dále převažovat.
Ministerstvu financí také vadil fakt, že celou řadu věcí bude muset upravovat. Budou muset upravit prováděcí předpisy, které ovšem prostě neznáme. Opět citace. Cituji: Řešení sociálního bydlení bude zásadně dáno až prováděcími předpisy, které nejsou součástí návrhu. Bez znalosti těchto prováděcích předpisů nelze s návrhem zákona vyslovit souhlas. Teď je tady výčet těch předpisů a ty nebudu citovat.
Pokud se týká finančních dopadů, tak Ministerstvo financí uvádí, že z materiálu vyplývá, že navrhovaná právní úprava bude mít dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty. V této souvislosti je nutno upozornit, že se jedná o nové výdaje, které nejsou zabezpečeny ve střednědobém výhledu. Pokud jde o dopady do státních rozpočtů, v roce 2018 548 milionů, pak jsou to miliardové částky, pak je třeba, aby si je příslušné organizační složky státu zajistily při přípravě příslušných rozpočtových dokumentů.
V rámci materiálu jsou uvedeny náklady na systém sociálního bydlení administrativního rázu týkající se uskutečnění samotného systému sociálního bydlení, a to na Ministerstvu práce a sociálních věcí a dalších ústředních orgánech státu. Jsme toho názoru, že při takto velké administrativní náročnosti se ztrácí jakákoliv efektivita daného systému. Takže to jen výčet stanovisek Ministerstva financí.
Snad poslední větu ještě přečtu, originální větu Ministerstva financí - nebo několik vět - a to ve vztahu k hodnocení dopadu regulace. Cituji: Podle našeho názoru celý text hodnocení dopadu regulace je obhajobou pouze jedné navrhované varianty řešení. Neobsahuje kritické hodnocení a porovnání jednotlivých variant. Text je nedůsledný, ne vždy koresponduje s řešením v zákoně, uvádí nepodložená tvrzení. Zásadně tak nesouhlasíme s interpretací výpočtů jako konzervativní variantou. Tak to je stanovisko Ministerstva financí.
Dámy a pánové, víte, tento zákon podobně jako ten předchozí vláda předkládá na samém závěru volebního období a už to je samozřejmě problematické, protože se beztak ten zákon nestihne projednat a podle mého soudu se tady pouze trápíme, protože snad většina Sněmovny si dokáže spočítat, že nějaká pravděpodobnost schválení takového zákona, nebo upraveného se limitně blíží nule.
Teď ale se vracím ještě k původní otázce, zda vůbec zákon v této podobě potřebujeme. Obce již teď vynakládají nemalé prostředky na budování sociálního bydlení, domovy pro seniory. Máme tady azylové domy a další typy sociálních služeb, které lze s pomocí dodatečných financí dál rozvíjet. Myslím, že není namístě kritizovat samosprávu, především obecní, za nedostatečnou pomoc lidem v nouzi a ohroženým ztrátou bydlení. Obce naopak rozšiřují kapacity pro sociálně potřebné lidi i v jiných oblastech a investují tam, kde je potřeba. Můžeme se bavit o tom, zda jsou některé účelové dotace, které využívají, nastaveny správně, zda by například nebylo možné zjednodušit jejich čerpání, přenastavit ta pravidla čerpání. V zásadě si ale nemyslím, že bychom v České republice měli takzvaně nezodpovědné obce a města, za které by teď najednou stát musel přebírat problém takzvaného sociálního bydlení.
Ano, problémem zůstávají především lidé ve vyloučených lokalitách a v nevyhovujícím bydlení, ať už jde o některé ubytovny, nebo domy různých kšeftařů s chudobou. Určitě si vzpomenete, že před půl rokem jsme zde prohlasovali novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi, která začne fungovat od 1. června. Uvidíme, jak zafunguje. Snažili jsme se, aby obce mohly více se zapojit do toho, komu a za jakých podmínek bude poskytován takzvaný doplatek na bydlení. Zatím to ještě nezačalo fungovat, a už tady máme návrh na zrušení toho doplatku na bydlení a v zásadě na úplně jiný systém.
Na závěr si dovolím takovou obecnější úvahu, protože nechci číst všechno, co jsem si připravil, protože už toho bylo hodně řečeno. Víte, dobré řešení v otázce sociálního bydlení není všeobjímající systém, který bude takzvaně nárokový a bude rozdávat byty všem, kteří splní podmínky stanovené v zákoně. Dobré řešení jsou zmíněné i dílčí kroky, které vezmou v potaz odlišnosti třeba jednotlivých skupin obyvatel ve finanční či bytové nouzi, anebo třeba odvážnější a dražší systém, který ale bude promyšlený, funkční a podložený potřebnými financemi, což tento návrh určitě není. Funkční pro mne znamená především propustný. Takový, který zajistí všem potřebným lidem střechu nad hlavou a současně je motivuje k tomu, aby svoji životní situaci řešili, a tím se posunuli do lepšího typu bydlení. Něco takového předložený návrh rozhodně nenaplňuje.
Nevím, jak byly podávány návrhy v těch prvních dvou dnech, kdy se to projednávalo, jestli byl podán návrh na vrácení předkladateli k dopracování, to si nepamatuji. Pokud nebyl podán, tak ho podávám. Pokud byl podán, tak se s ním ztotožňuji. A abychom postupovali analogicky k tomu minulému spornému návrhu, tak také podávám návrh, pokud by neprošlo to vrácení předkladateli, návrh na prodloužení lhůty pro projednání ve výborech o 20 dnů.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Vilímcovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Benda, kterého ale nevidím. Jeho přihláška tudíž propadá. Dalším po něm řádně přihlášeným je pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, už tady bylo hodně řečeno. Já se zaměřím na sporná ustanovení tohoto zákona a na rizika tohoto zákona.
V návrhu jsou dva druhy sociálních bytů: za prvé s povinnou sociální prací a za druhé bez povinné sociální práce. Konstrukce zákona je pro rozjezd tohoto zvolena velmi špatně. Správné podle mého názoru je začít od těch nejpotřebnějších, to je se skupinou s povinnou sociální prací. Zajistit fungování systému s jasnými hranicemi. Teprve až by se získaly určité zkušenosti, tak je možné rozšířit to i na druhou skupinu.
Podle tohoto návrhu by na pomoc měly mít nárok osoby v bytové nouzi. To je ale příliš široké vymezení. Mezi lidi s nárokem by patřili ti, kteří půl roku žijí po ubytovnách, ústavech či azylových domech, dále ti, kteří vydávají za přiměřené bydlení více než 40 % svých příjmů, a nezůstane jim ani 1,6násobek životního minima. Dále by měli získat sociální byt senioři, postižení, oběti trestných činů či mladí po odchodu z dětských domovů. Zranitelní lidé by měli mít postavení člověka v bytové nouzi a získat byt naneurčito, u ostatních by se do dvou let posuzovalo jejich postavení znovu. ***