(16.10 hodin)
(pokračuje Chalánková)
V žádném případě nelze připustit, aby se povolání sociálního pracovníka rozdrobovalo nějakým upřesňováním. Takže zásadně nelze souhlasit s tím, že v § 92 písm. d) se přidává funkce sociálního kurátora, tedy existuje nová kategorie sociálního pracovníka, sociální pracovník - sociální kurátor, ale není řečeno, v čem jsou odlišnosti výkonu jeho práce. Lze předpokládat, že když je něco definováno pro sociálního pracovníka, tak to platí pro sociálního pracovníka, ale ne na nový druh sociálního pracovníka - sociálního kurátora. Sociální práce je jedna profese, v níž se používají metody a techniky, které se používají podle situace klienta. Odůvodnění, že podzákonné právní předpisy Vězeňské služby používají pojem sociální kurátor - což je však pozůstatek z minulosti - nemůže být důvodem toho, že se takto nesystémově upraví zákon o sociálních službách. Navíc je toto aktivita pár osob, které trvaly v minulosti na tom, že oni jsou ti nejlepší sociální pracovníci, a proto musí být odlišeni. S tím nelze zásadně souhlasit.
Mělo by dojít k řešení spolufinancování sociálních služeb obcemi, ale úprava § 94 písm. f) je naprosto k ničemu a neřeší vůbec nic. Dobré je zafixování minimálních nákladů na vyčlenění prostředků na sociální služby ve státním rozpočtu. Bylo však upozorňováno, že je potřeba, aby se ten objem vypočítával i z peněz, které jdou na sociální služby z evropských fondů. Pokud tam nebudou zahrnuty, dojde k výraznému podfinancování sociálních služeb v případě, že nebudou výzvy z evropských fondů.
Vrátím se ještě k tomu, jak jsem naznačila, že nelze souhlasit s převedením zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jako sociální službu. Sociálně-právní ochrana, tedy SPOD, se nemůže a nesmí stát podmnožinou sociálních služeb, ale musí stát odděleně od nich s garancí státu. Sociálně-právní ochrana dětí musí být dětem poskytována někdy i proti vůli rodičů, neboť práva dětí jsou často s právy rodičů v kolizi. Sociálně-právní ochrana dětí není sociální služba. Pokud by tento zákon byl schválen, dojde k totálnímu rozvratu systému sociálně-právní ochrany dětí, který se ještě neusadil po přijetí novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která je platná od 1. ledna 2013.
Práce na orgánech sociálně-právní ochrany dětí je čím dál náročnější, neboť sociální pracovníci jsou zavalováni stížnostmi rodičů, po kterých se chce plnění povinností plynoucích z rodičovské zodpovědnosti. Tito rodiče, mezi kterými jsou často domácí násilníci a tyrani, se mnohdy domáhají svých práv velmi razantně. Stát tyto děti pak nedokáže ochránit. Tlak na sociální pracovníky působí fluktuaci a velmi obtížný nábor sociálních pracovníků na orgány sociálně-právní ochrany dětí. Zákon o sociálních službách v předkládaném znění tento problém ještě prohloubí, což se pro systém sociálně-právní ochrany dětí stane neúnosným.
Pokud je cílem privatizace systému sociálně-právní ochrany dětí, pak je toto jejím předstupněm. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jako zařízení sociálně-právní ochrany dětí se mají zrušit a mají je nahradit azylová zařízení pro děti a pobytová zařízení pro nezaopatřené děti v režimu sociální služby. V důvodové zprávě se v článku pět, to je právě ta změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí, uvádí, že tato azylová zařízení pro děti budou jako krizový typ ústavního zařízení a zároveň ústavním zařízením. Podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí číslo 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nelze děti do ústavního zařízení umísťovat ze sociálních důvodů. A nyní to možné bude?
V posledních letech podle ročních výkazů o sociálně-právní ochraně dětí zveřejňovaných na stránkách Ministerstva práce a sociálních dětí stále narůstá počet týraných, zanedbávaných a zneužívaných dětí. Ministerstvo práce a sociálních věcí to zdůvodňuje tak, že se tyto případy lépe odhalují, protože je na orgánech sociálně-právní ochrany dětí víc pracovníků a vyhodnocuje se situace více dětí. Skutečnost je jiná. Na většině orgánů sociálně-právní ochrany dětí je nedostatek sociálních pracovníků přes tabulkové navýšení míst. Odborníci z oboru OSPOD odcházejí, neboť nemají prostor pro práci s rodinou. Stále více musí nesmyslně papírovat a neustále jsou pod palbou kritiky úplně všech včetně zákonných zástupců, že se moc vměšují do rodin, nebo naopak že nekonají podle jejich představ, což při rozvodových sporech má každý z rodičů jinou představu, jak by konat měli.
Nechť Ministerstvo práce a sociálních věcí předloží, z čeho vychází tvrzení paní Jamrichové z odboru rodiny a ochrany práv dětí, že se případy týraných dětí se syndromem týraného dítěte lépe odhalují kvůli více sociálním pracovníků na orgánech sociálně-právní ochraně dětí a větší všímavosti občanů, kteří více takové případy nahlašují. To prohlásila paní Jamrichová nedávno v reakci na tiskovou konferenci s doktorkou Vodičkovou, která statistiky dětí se syndromem týraného dítěte, předkládala.
Má Ministerstvo práce a sociálních věcí přehled o fluktuaci na orgánech sociálně-právní ochrany dětí do roku 2013 a od roku 2013? Má Ministerstvo práce a sociálních věcí přehled o tom, na kolika orgánech sociálně-právní ochraně dětí v České republice byl od roku 2013 dosud plný stav sociálních pracovníků podle tabulkových míst a na kolika podstav? Má Ministerstvo práce a sociálních věcí přehled o tom, kolik peněz ze státního příspěvku na dohody o pěstounské péči jde skutečně za pěstouny a jakou část stráví provozní a mzdové náklady doprovázejících organizací? Má Ministerstvo práce a sociálních věcí přehled, jakým způsobem doprovázející organizace vzdělávají pěstouny, jak často hradí dětem odbornou psychologickou pomoc a jakým způsobem poskytují odlehčovací službu? A to nikoliv v jednotlivých případech, ale v úhrnu všech dohod.
Jakým způsobem chce Ministerstvo práce a sociálních věcí řešit sociálně-právní ochranu dětí v případech, kdy rodiče děti zanedbávají, týrají nebo zneužívají, ale sociální ochranu dětí jako službu nevnímají a naopak chápou jako vměšování do jejich rodin, a systém jim dává svým pojetím sociálně-právní ochrany dětí jako služby už nyní za pravdu? Sociální pracovníci na OSPOD nemají šanci takovému dítěti pomoci. Připravena je jen přechodná pěstounská péče pro případ úplného selhání takové rodiny. A jak přimět rodiče dětí se syndromem týraného dítěte ke spolupráci, když sociálně-právní ochranu dětí nastavíme jako službu? Službu, která počítá s tím, že dítě umístí do přechodné péče nebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, tedy ta nová zařízení, což bude zase služba. A jaká služba?
Tady z připomínkového řízení - a je mi líto, že nebyly vypořádány mnohé připomínky, které byly zaslány z krajů, z různých dalších asociací a organizací. Ráda bych upozornila ještě na připomínky i veřejné ochránkyně práv, která je zastánkyní, že by se měly tyto služby sjednotit pod jedno ministerstvo. Nicméně nelze tak podle veřejné ochránkyně práv učinit tímto způsobem. Situaci v ústavních zařízeních je třeba nejprve komunikovat se všemi zúčastněnými resorty, dospět k vzájemné shodě a k nejlepšímu možnému systémovému řešení a spolupracovat na realizaci.
Jsou zde nejasnosti vyplývající z vazby mezi navrhovanými změnami a jinými právními předpisy. Materiál není komplexní, provázaný s navazujícími, souvisejícími právními předpisy a vyvolává další otázky. Zejména ustanovení § 971 odst. 2 občanského zákoníku předpokládá svěření dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Toto ustanovení tedy již nebude možno naplnit. Hovoří-li se v § 91 odst. 8 o souhlasu soudu s uzavřením smlouvy o poskytnutí pobytové sociální služby, jedná se o rozhodnutí soudu, kterým je nařízena dítěti ústavní výchova? Bude soud svůj souhlas udělovat v řízení podle § 466 a následujících zákona číslo 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů? Může o poskytnutí služby požádat azylové zařízení samo dítě? Může s ním poskytovatel uzavřít smlouvu? Může poskytovatel sociální služby nezletilé dítě i odmítnout podle § 91 odst. 3? A tak dále, a tak dále.
Najdeme zde mnoho stanovisek. Bohužel tato stanoviska a tyto připomínky mnohdy nebyly vůbec vypořádány. Tady bych četla ještě velmi a velmi dlouho a jsou to velmi obdobná upozornění, kdy skutečně nelze doporučit a nelze schválit převod těchto zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc do systému sociálních služeb.
Dále se to týká financování. Jednak chci podpořit to, co tady můj předřečník pan poslanec Opálka hovořil o problematice financování sociálních služeb v České republice. Upozorňovala jsem již při převodu dotace na poskytování sociálních služeb z rozpočtu státu na úroveň krajů, když jsem přednesla také pozměňovací návrh, kdy jsem chtěla prodloužení o dva roky tady tohoto převedení, abychom získali čas a mohli se začít bavit o systémové změně financování sociálních služeb, kde máme mnoho zdrojů, ať už úhrady od uživatelů, dotace, která je nenároková v podstatě ze státního rozpočtu, mandatorní příspěvek na péči. Pak jsou tam příspěvky zřizovatele, a obce někdy ano a někdy ne. Je tam těch neznámých velmi mnoho, a právě to financování je velmi rozdílné jak v jednotlivých krajích, tak na úrovni jednotlivých poskytovatelů. Také jsem přesvědčena, že tento převod neodpovídá pravidlům správné veřejné podpory, a myslím si, že by zasloužil i notifikaci Evropskou komisí.***