(18.00 hodin)
(pokračuje Nováková)
Mám čtyři pozměňovací návrhy, jeden se týká toho, že stavebně historický průzkum by neměl být regulovanou činností. Druhý se týká toho, že majitel kulturní památky by měl mít nárok na pomoc státu, na uchování těch hodnot, které jsou cenné pro naši veřejnost. Třetí návrh, o kterém jsem teď mluvila, hovoří vedle technické kulturní památky také o zvukové kulturní památce. My máme opravdu cenné nástroje. To, co považuji za nejdůležitější, je pokus o definování toho, co to vlastně památkový fond je, a o uvedení této legislativní normy do souladu s naší nejvyšší legislativní normou a tou je preambule Ústavy České republiky.
Děkuji. V podrobné rozpravě načtu čísla pozměňovacích návrhů.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Nině Novákové. Nyní se připraví k vystoupení poslanec Tomio Okamura a poté paní poslankyně Fischerová. Prosím, pane poslanče, máte slovo v obecné rozpravě.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, to, že tu projednáváme v této formě tento návrh zákona, mi přijde dost smutné, protože kultura je něco, na čem se obvykle umíme všichni shodnout. V tomto případě se však vzácně shodují umělci, technici, památkáři, restaurátoři i architekti na tom, že jde o nesmysl. Přináší navíc zhruba 100 paragrafů, které ochranu památek jen komplikují a zbyrokratizují. Na druhé straně autoři zcela zjevně vynechali šanci a nutnost modernizovat současný zákon a mimo jiné ho uvést v soulad s mezinárodními úmluvami o ochraně památek. Například tu chybí zapracování Mezinárodní charty o zachování a restaurování památek a sídel, jejímž signatářem je Česká republika již od roku 1964. Kdyby se tato charta při restaurování dodržovala, nikdy by nemohlo dojít k takovým zvěrstvům, jakých jsme například byli svědky při opravě Karlova mostu, které dodnes vidí i oko na prostého laika.
Nejsem odborník ani na legislativu, ani na památky, ale i já jsem nevěřícně zíral na preambuli zákona, která říká, že kulturní památkou je pouze hmotný doklad lidské činnosti. Lidové písně, tradice, Švejk, ale třeba i náš jazyk nepatří tedy do naší kultury a nejsou památkou naší kultury? I mně laikovi je jasné, že kulturní památkou jsou i nehmotná díla a památky. A světe div se, napadlo to všechny na celé planetě kromě nás. A tak v roce 2001 rozšířilo UNESCO svůj seznam chráněných památek světového kulturního dědictví o památky nehmotné. Do seznamu mistrovských nehmotných památek UNESCO už bylo zapsáno pět nehmotných památek z České republiky. Jsou to v podstatě lidové zvyky a tradice, jako například verbuňk, masopustní průvody s maskami na Hlinecku nebo naše legendární jízda králů. Proč o tom nevědí legislativci na Ministerstvu kultury, je záhada. Bezesporu nekulturní.
Budu citovat odborníky z České komory architektů: "Namísto definování hodnot a racionálního a efektivního způsobu jejich ochrany je návrh zákona značně obsáhlou a nepřehlednou normou soustřeďující se na detailní popis dílčích činností a obsáhlou regulaci některých profesí. Architektonická tvorba, architekt a výsledky jeho práce, projektování nejsou v návrhu zákona dostatečně formulovány. Chybí zde citlivá interpretace památek v souvislosti s nepotlačitelným vývojem civilizace a kultury. Návrh zákona se soustředí pouze na údržbu a konzervaci památkově chráněných objektů a opomíjí skutečnost, že nemovité kulturní památky jsou lidmi užívány a z tohoto hlediska jsou na ně kladeny nároky na reálnou funkčnost." Konec citátu odborníků z České komory architektů.
Odborná veřejnost v navrhovaném zákonu postrádá také ochranu hudebních památek, dále obnova kulturní památky v režimu veřejných zakázek je v přímém rozporu s tím, co deklaruje zákon o ochraně památkového fondu. Ve výběrových řízeních jsou běžně uplatňována dvě kritéria: nejnižší cena s procentuálním vyjádřením přibližně 80 % a nejkratší doba realizace 20 %, což logicky jde proti kvalitě provedení. Posuzovatelem kvality nemohou být úředníci, ale odborníci a v tomto ohledu například restaurátoři marně požadovali zřízení restaurátorské komory, která by mohla být takovým arbitrem.
Další hodně problematický bod ve vládním návrhu zákona je výše pokut za správní delikty. V ochraně památek u právnických a podnikajících fyzických osob je maximální výše 5 milionů korun. Je dobře, že se v zákoně zvedly výše pokut za poškození památky, ale neladí tu stejná výše pokut u fyzické a právnické osoby či u fyzické osoby podnikající. Z praxe je známo, že pro právnickou osobu není výše pokuty v několika milionech něčím, co by jí zabránilo nechat zdevastovat památku, pokud je to ekonomicky výhodné. A jak víme, mnohé developerské projekty jsou v řádu stamilionů, takže 5 milionů za lukrativní prostor je skutečně zanedbatelná položka, která nikoho od likvidace památky neodradí. Viz nedávný případ pražské vily módní návrhářky Blanky Matragi, nebo mnohem tragičtější případ plošné devastace celého památkového komplexu v Kyselce.
Myslím, že výše pokut zejména u právnických osob by se měla určit nikoliv nominálně, ale hodnotou památky a způsobenou škodou. Jinými slovy stropem by měla být nejlépe výše způsobené škody. Samozřejmě tam, kde cena je díky nenahraditelnosti nekonečná, by měla být možnost udělit pokutu v odrazující výši podle majetku dané firmy. Ti, kdo znají praxi, vědí, že od likvidace památky Národní památkový ústav ani Ministerstvo kultury nikdy neodradily. A i to je téma, které bych rád viděl zcela pregnantně řešené, tedy citelné tresty s jasnou povinností státního orgánu při ochraně kulturní památky vymáhat. Stávající činnost památkové inspekce je neviditelná. Po pravdě nikdo tady ani netuší, že existuje. Přitom by tomu mělo být naopak a tato inspekce by měla být jistou obdobou Nejvyššího kontrolního úřadu, který, jak víme, kontroluje, a i když citelně nepokutuje, respektive nepokutuje, alespoň zlořády umí pojmenovat.
Nejde ale jenom o ochranu památek, ale také o to, aby tato ochrana byla reálně uskutečnitelná. A tady já laik nerozumím paragrafu, který říká, že restaurovat památku může jen fyzická osoba s povolením ministerstva k restaurování kulturní památky, dále jen restaurátor. Co to znamená? Že například kapličku u mého kamaráda v Brněnci u Svitav, která je kulturní památkou, už nemůže opravit místní zedník, ale musí přijet restaurátor z Prahy? Nebo si ten zedník za nějaké solidní peníze udělá formální papír, který ho bude opravňovat k zednické práci na památce? Rozumím tomu, že nad opravou musí být odborný dohled. Na druhou stranu to nesmí opravy prodražovat a ztěžovat tak, aby to v běžných případech nezvládl i ten nejprostší majitel chráněné památky.
Ano, faktem je, že dnes majitelé památek je mohou beztrestně ničit. Na druhé straně je pro mnohé v praxi téměř nemožné dosáhnout na podporu k záchraně památek, protože se ta poctivá většina děsí toho, že by měla vlastnit kulturní památku. Obojí je špatně. Tento zákon stav rozhodně nezjednodušuje.
Pro účinnou ochranu památek by měl nový zákon dále zajistit následující: pro chráněná města povinnost zpracování regulačních plánů vycházejících z kvalifikované analýzy jejich prostorové kompozice; pro registrované památky obnovit povinnost stavebně historického průzkumu; regulativy nabízející účinnou ochranu proti korupci usměrněním developerských záměrů; chráněná území, to znamená například města, historická jádra, chráněné zóny z hlediska památkové ochrany spravovat jako celek; obnovit statut pražské památkové rezervace v původně stanovených hranicích; nově stanovit hranice ochranných pásem městských území jednotlivých dominant.
Poučná je zkušenost s výstavbou v Praze na Pankráci, která oslabila dominantní postavení Pražského hradu v reliéfu pražské kotliny a ohrozila zapsání pražské památkové rezervace do registru mezinárodního kulturního dědictví. Pokud hodlá vládní koalice ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL zákon přijmout, prosím, alespoň opravte ty největší dvě chyby, tedy za prvé doplňte, že kulturní památkou jsou i nehmotná díla a památky, a za druhé zrušte strop pro pokuty u právnických osob. To jsou věci, které slušnému kulturnímu člověku vadit nemohou a snad konvenují i s názorem ministra kultury.
Děkuji za pozornost***