(17.40 hodin)
(pokračuje Chalánková)
Dovolte, abych se krátce vyjádřila k dalšímu pozměňovacímu návrhu, který máte v systému pod číslem 5793 a který se dotýká § 82. Další je § 87, kde se vypouští odstavec 6. Nelze spravedlivě požadovat, aby archeologické osoby, které nemají žádnou vazbu na veřejné rozpočty, hradily náklady archeologického výzkumu pro potřebu bydlení do 150 metrů čtverečních zastavěné plochy a související stavby, které jsou nezbytné pro užívání stavby k bydlení podle § 87 odst. 1 z vlastních prostředků. Dosavadní obsah § 87 odst. 6 umožňující případně přiznat v takovém případě dotaci Ministerstva kultury bez jakýchkoliv transparentních kritérií, zjevně vytváří korupční prostředí. Zde se také dotýkám ještě dále § 38 až § 40, které se také týkají archeologických nálezů.
Dále dovolte, abych se zmínila o svém pozměňovacím návrhu, který máte v systému pod číslem 5794 a týká se § 32, 33 a 34 a plánu ochrany. Plán ochrany je zastaralý, společensky nákladný a v praxi nevyužívaný nástroj ochrany památkového fondu, který je nadbytečný. Ve své podstatě odporuje předpisům vyšší právní síly týkajícím se ochrany památkových území a není sladěn se systémem územněplánovací dokumentace. Od roku 2008, kdy byl zaveden, byl uplatněn pouze v několika případech. Do plánování rozvoje sídel by vnesl zmatek. Vzhledem k tomu, že plány ochrany reálně téměř nejsou prováděny a nikomu nechybí, je jejich zahrnutí do nového památkového zákona zbytečné.
Dalším mým pozměňovacím návrhem je návrh, který máte v systému pod číslem 5795 a týká se § 152 a ten se týká účinnosti. § 152 vládního návrhu zákona se upravuje do tohoto znění: § 152. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2020.
Odůvodnění zní takto. Zákon o ochraně památkového fondu představuje nebývale rozsáhlý zásah do dosavadní praxe výkonu památkové péče a vyžaduje ze strany zúčastněných osob, orgánů a odborných institucí pečlivou přípravu. Náročný úkol představuje zejména vytvoření seznamu památkového fondu se všemi jeho náležitostmi. Vzhledem ke značné prodlevě v legislativním procesu, kdy zákon, který byl v legislativním plánu vlády na rok 2014, bude schválen nejdříve v létě letošního roku, možná, je čas pro reálnou přípravu všech náležitostí pro jeho uvedení do praxe k 1. lednu 2018 zcela nedostatečný. Ministerstvo kultury má k dnešnímu dni namísto předpokládaného času zhruba jeden a půl až dva roky na přípravu uvedení do praxe v nejlepším případě několik měsíců. Proto je posunuta lhůta účinnosti zákona tak, aby mohly být náležitosti k nekoliznímu uvedení zákona do praxe zajištěny a zákon jako celek byl vymahatelný a skutečně účinný.
Dalším mým pozměňovacím návrhem je návrh, který máte v systému pod číslem 5796 a tento pozměňovací návrh odstraňuje některé závažné nedostatky návrhu zákona, nikoliv však všechny, neboť celá jeho koncepce je chybná a v plném rozsahu se pozměňovacími návrhy napravit nedá. Je to častá situace, do které jsou poslanci vháněni při spolupráci nebo schvalování návrhů této vlády. Je mi líto.
Další pozměňovací návrh je pod číslem 5897 a týká se pozměňovacího návrhu k § 20, kdy ustanovení § 20 odst. 1 zní: (1) Vlastník nesmí po dobu řízení o prohlášení za kulturní památku svou věc nebo stavbu, o níž se vede řízení, poškodit nebo zničit, a jde-li o movitou věc, přemístit ji mimo území České republiky. Návrh zákona zcela nelogicky stanoví, že vlastník sice nesmí věc nebo stavbu, o níž se vede řízení o prohlášení za kulturní památku, zničit, ale může ji beztrestně poškodit. Pozměňovací návrh eliminuje tento závažný nedostatek.
Součástí tohoto pozměňovacího návrhu pod číslem 5897 je také pozměňovací návrh k § 52, kdy ustanovení § 52 odst. 2 se doplňuje o větu: Podmínky musí vycházet ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při zamýšlených pracích nebo restaurování kulturní památky.
Odůvodnění zní takto: Absence ustanovení o potřebě zachovat kulturně historické hodnoty při zamýšlených pracích nebo restaurování kulturní památky je naprosto zavádějící a v praxi nejvíce frekventovaná agenda by tak při výkonu památkové péče ztrácela smysl. Tento závažný nedostatek se odstraňuje právě vložením doplňující věty, jako je tomu v § 14 odst. 3 platné právní úpravy.
Toto téma je natolik zásadní, že vyžaduje komentář na příkladu. Posuzuje se například projekt stavební úpravy barokní fary. Orgán památkové péče poznal její kulturní historické hodnoty a je schopen bezpečně rozpoznat, jaké zásahy projekt přináší. A co dál? Mezi poznáním hodnot věci a nakládání s ní ve skutečnosti není žádná vazba. Tuto mezeru zákonodárce musí překlenout tím, že řekne, co má orgán památkové péče udělat, dle čeho rozhodne, a jeho úkolem je posoudit, co se stane, když bude projekt realizován, a zda přitom zůstanou zachovány kulturně historické hodnoty. Pojem zachování je v památkové péči klíčový, protože památková péče, dříve možná výstižněji nazývaná památková ochrana, památky chrání tím, že je zachovává. Zároveň je zřejmé, že hodnot je možné u každé stavby nadefinovat bezpočet. Každý zásah do stavby v průběhu jeho dění má například dokumentární hodnotu. Všechno je však možné zachovat jen opravdu v málo případech. Proto je správní orgán zákonodárcem veden, když zákon říká, že se jedná o ty hodnoty, které je nezbytné zachovat. Hodnoty stavby ve svobodné společnosti nejsou mechanickým předpisem. Je potřeba je interpretovat, a to právě na základě zákonem uváděného současného stavu poznání.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost, že jsem vás mohla seznámit a odůvodnit své pozměňovací návrhy, ke kterým se potom přihlásím v podrobné rozpravě.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Jitce Chalánkové. Než budeme pokračovat, přečtu došlou omluvu. Předsedovi Poslanecké sněmovny se omlouvá od 17.30 do konce jednacího dne paní poslankyně Vlasta Bohdalová z osobních důvodů.
Nyní faktická poznámka paní poslankyně Lorencové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Jana Lorencová: Já se omlouvám. Stahuji návrh na posunutí do druhého čtení a trvám na zamítnutí zákona v celém rozsahu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Ten návrh, který jste podávala 15. 3., byl podle § 93 odst. 2, který byl hlasovatelný, a v tom případě se o něm hlasovat nebude. Poznamenal jsem si to a pan zpravodaj také.
Můžeme pokračovat, a to vystoupením paní poslankyně Novákové, připraví se pan poslanec Tomio Okamura. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, vážený pane ministře, mohu přímo. Pan ministr kultury tady slyší strašně moc kritických hlasů. Myslím si, že to, že se tento zákon projednával tak dlouho a tak dlouho se vlastně vlekly debaty o něm, přineslo některé pozitivní rysy. Přinejmenším poslanci dostali důkladnou osvětu. Já, protože jsem jako člen podvýboru pro kulturu sama organizovala několik seminářů atd., tak už jsem dnes, když jsem poslouchala pozměňovací návrhy, už jsem si říkala, to je paní docentka Poláková, to je pan doktor Holeček atd. Je to, myslím si, pozitivní, protože skutečně se alespoň u větší části veřejnosti vzbudila pozornost o to, co to vlastně ochrana památkového fondu je.
Já se teď pokusím velice stručně, protože některé pozměňovací návrhy, jsou opravdu podobné a je to napříč politickým spektrem, pokusím se velice stručně uvést čtyři pozměňovací návrhy, ke kterým se potom přihlásím v podrobné rozpravě. ***