(16.30 hodin)
(pokračuje Benda)
Já to vidím jako velikánský problém a navrhuji tři alternativní řešení. První dvě vycházejí z poměrně jednoduché logiky a byl bych rád, aby se o nich hlasovalo dříve, protože je pokládám za správná. Pokud je zájem orgánů činných v trestním řízení vstoupit do objektu, kde se nacházejí, samozřejmě legálně, který je jako takový objekt vyhrazen, není to tak, že jsem si něco ukradl domů nebo že to najdu při náhodné prohlídce garáže nebo popelnice, ale kde se nacházejí legálně materiály charakteru tajné a přísně tajné, dokonce ne těch nižších kategorií, ale opravdu jen T a PT, pak je k takovému zákroku policejního orgánu zapotřebí souhlasu vrchního soudu. A to zase dávám ve dvou alternativách - buď Vrchního soudu v Praze, což bych pokládal za nejlogičtější, protože to je také ten vrchní soud, který povoluje odposlechy zpravodajským službám, anebo alternativně Vrchního soudu v Praze a v Olomouci, resp. obou vrchních soudů příslušných. Je mi to jedno, jen jsem byl obviněn v nějakém z vyjádření, že nemám rád Olomouc jako a priori. Tak to prosím není žádná výtka vůči tomuto městu. Vždycky to byly jenom mé výtky vůči chování Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, ale nikoli vůči městu, nikoli vůči soudu a ničemu podobnému.
Pokud by náhodou došlo k situaci, že by takové návrhy nebyly přijaty, protože vím, že se proti nim zejména silně ohradila právě státní zastupitelství na ústavněprávním výboru i prostřednictvím ministra spravedlnosti, takže jsem vedl i nějakou komunikaci s Nejvyšším státním zastupitelstvím a předkládám případný třetí návrh, který by chránil fakticky přístup k těm utajovaným skutečnostem podle mého názoru mnohem slaběji, a nevytvářející tu skutečnou záruku, ale pokud by ty návrhy, které chrání objekty, nebyly náhodou přijaty, pak bych prosil, abychom hlasovali i o tom třetím alternativním návrhu. A tam ještě navrhnu, aby se hlasovalo zvlášť o bodech 1 a 4 a 6 a zvlášť o bodu 5, který nepokládám za nutný.
Ještě se krátce vrátím k výhradám, které byly řečeny, resp. napsány v různých stanoviscích, která k tomu přišla, jak moc to ztíží práci státního zastupitelství, případně orgánů činných v trestním řízení. Za prvé si myslím, že to zdaleka takový problém není, protože těch situací, kdy je potřeba přijít do nějakého objektu, ve kterém se nalézají utajované skutečnosti charakteru tajné a přísně tajné, opravdu není moc a opravdu to nemají být situace, kdy si někdo jde zjišťovat, jestli byly správně fakturované nebo nefakturované faktury za benzín nebo za něco podobného. To je opravdu situace, kterou pokládám za nenormální, a nemůže k ní docházet.
Pokud se týká výhrady, kterou sdělovalo státní zastupitelství, že neví, které objekty jsou charakteru Ta PT, tak to není úplně pravda. Ví se to a je to vedeno na Národním bezpečnostním úřadu pro objekty soukromé povahy, které musí mít certifikaci a musí získat povolení Národního bezpečnostního úřadu. Pro státní úřady opravdu toto není vedeno v jednom centrálním místě, ale zase je to samozřejmě vedeno na tom příslušném státním úřadu, kde to schvaluje bezpečnostní ředitel, takže i tam, kdyby došlo k situaci, že chtějí vstoupit do místností, které mají certifikaci na to, aby se v nich mohly nalézat materiály charakteru T a PT, a jsou pro to vyhrazeny, tak je nějaký bezpečnostní ředitel, u kterého se to dá ověřit. Pokud by k tomu došlo náhodou, tak prostě holt budou muset pozastavit úkon a případně si následný souhlas vrchního soudu v průběhu úkonu vyžádat. Ale pokládám to za velmi zásadní, abychom takovou ochranu vytvořili, protože tady se střetávají opravdu dva klíčové státní zájmy. Na jednu stranu zájem na vyšetřování trestné činnosti, který já naprosto respektuji, ale současně zájem na ochraně utajovaných skutečností, které v řadě případů jsou a mohou být, a má to být v tom řízení před soudem, má to být posouzeno, protože jejich zájem v dané situaci státu je mnohem vyšší než zájem na řádném průběhu trestního řízení. Prostě jsou typy utajovaných skutečností, které sdílíme se svými zahraničními partnery, nebo další, jejichž rozkrytí by opravdu způsobilo téměř nedozírné škody České republice.
Takže jsem chtěl jenom krátce takhle představit návrhy, které přednesu v podrobné rozpravě, a velmi bych pak žádal Sněmovnu, aby o nich opravdu vážně přemýšlela. Myslím, že to v tomto případě nejsou žádné přílepky, přestože je novelizován trestní řád, ale týkají se naprosto jasně ochrany utajovaných skutečností, týkají se zpravodajských služeb a vlastně způsob ochrany utajovaných skutečností vznikající činností zpravodajských služeb je v celém tomto návrhu zákona také řešen.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Gabal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Vážené kolegyně, pane premiére, vážení kolegové, rád bych jen zopakoval některé základní věci, protože projednáváme důležitou legislativu, která byla zakotvena už v koaliční smlouvě, posléze ve vládním prohlášení jako reakce na poměrně vážné, nechci říct chronické, problémy, ale ne ojedinělé v našich zpravodajských službách. Zároveň zahrnula myslím rok a půl práce pracovní skupiny všech parlamentních stran, jejichž součástí byly konzultace všech zpravodajských služeb. Pokud se nepletu, všechny s návrhem vyslovily souhlas a považují ho za rozumný.
Vše bylo důkladně prodiskutováno v parlamentních výborech, vráceno znovu do druhého čtení vzhledem ke sporu, který nastal v ústavněprávním výboru. A tady bych se rád zeptal vaším prostřednictvím kolegy Marka Bendy, co tam se tedy odehrálo v tom druhém jednání, že tam nedošlo k dohodě, a jak by mohla ta dohoda vypadat.
Za třetí si myslím, že ten návrh na vyškrtnutí nebo nevyškrtnutí bezpečnostní zmínky, pokud nebyl projednán v té pracovní skupině, tak bych se přimlouval za to tu novelu tam nedávat, a celkem souhlasím s tím, co tady bylo řečeno kolegou Chalupou. Ale rád bych apeloval na to, abychom v rámci tohoto volebního období ten krok udělali, protože skutečně by se tím řada problémů vyřešila a výkonnost služeb zlepšila. To, že jsou zapojené do mezinárodních výměn, spolupráce apod. a potřebují k tomu určité i nové prvky kontroly, je nesporné a neměli bychom to diskreditovat nějakou velmi ad hoc snahou to buď zastavit, nebo modifikovat, nebo něco podobného. Proto ta důkladná příprava.
A zajímalo by mě ještě to poslední, co tady ta výhrada ústavněprávního výboru byla, nebo v čem spočívala ta neshoda. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Gabalovi. To byl zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy. Pokud se ještě někdo další nehlásí, a není tomu tak, končím obecnou rozpravu. Prosím, pane poslanče, omlouvám se, takže ještě faktická poznámka pana poslance Bendy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, jen jsem chtěl zareagovat na otázku, kterou položil pan kolega Gabal. V prvním jednání na ústavněprávním výboru ta otázka vůbec řešena nebyla, přitom v opakovaném jednání řešena byla. Já nevidím nikomu do hlavy. Prostě návrh nezískal většinu. Myslím, že zejména kvůli výhradám, které byly sděleny ze strany Nejvyššího státního zastupitelství prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti. Já jsem se je pokusil tady v té rozpravě částečně vyvrátit a myslím, že se na ně podívá ještě jednou garanční výbor a případně posoudí, který z těch návrhů je přijatelný. ***