(16.20 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Klučkovi. Pan poslanec Tejc jako zpravodaj ústavněprávního výboru není přítomen. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Jana Lorencová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Lorencová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, problematické je, když se v zákoně soustřeďují do sedmi základních otázek smysluplné kontroly zpravodajských služeb. Je to zpětná vazba jako princip účinné kontroly, kdo navrhuje kandidáty, kvalifikace kandidátů, kdo může podat návrh na provedení kontroly, způsob kontroly, přezkum rozhodnutí nevydat informaci a sankce při porušení zákona a povinností.
Je logické, že insideři, kteří mají ve zpravodajských službách přímou, konkrétní pracovní zkušenost, zastávají názor vstřícnější ke zpravodajským službám a stavějí se negativně ke všem nepřiměřeným zásahům zvnějšku. Zpravodajské služby se někdy žargonem nazývají tajnými, a to právě proto, že utajení je pro ně klíčovou výsadou, na které jejich práce stojí i padá. Důležité je proto, jak přistoupit k otázce přiměřenosti.
Je logické, že stále složitější a náročnější bezpečnostní situace u nás, ale i ve světě, nutí naši společnost vypořádávat se se zvýšenými nároky na ochranu společnosti a státních zájmů. Nutí nás k tomu. Stejně logické je také to, že po zkušenostech, které Česká republika má s konkrétními skandály zpravodajských služeb, ale také se skandály všech vlád, které měly výstupy služeb využívat, ale nečinily tak dostatečně, nebo naopak informace zneužívaly, je zcela legitimní požadavek společnosti, kterou mají zpravodajské služby chránit, zvýšit rovnoměrně s pravomocemi také kontroly, aby se zpravodajské služby nevymykaly svému poslání. Na čem se shodnou snad všichni, kteří se doposud nestranně k návrhu novely zákona vyjádřili, že takto navrhovaná kontrola bude neúčinná, bude jen stát další peníze ze státního rozpočtu, někomu přinese zajímavou odměnu, ale účinek nebude takový, aby garantoval ochranu státních zájmů ruku v ruce s ochranou občanských práv a svobod.
Důvodová zpráva k zákonu přináší mnohá klišé, ale nevypořádává se s významnými otázkami a argumenty.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Lorencové. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslance Bohuslav Chalupa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové. Děkuji za slovo.
Protože bych to nestihl ve faktické poznámce, tak jsem se přihlásil do obecné rozpravy s tím, že bych chtěl zareagovat a dopředu vysvětlit věci, které se týkají jednoho z pozměňovacích návrhů, který navrhuje zrušit v § 5 odst. 3 zákona o zpravodajských službách slovo "bezpečnost".
V původním zákoně v § 5 odst. 3 písm. a) je napsáno: Vojenské zpravodajství zabezpečuje informace a) mající původ v zahraničí důležité pro obranu a bezpečnost České republiky. - To slovo "bezpečnost" ten pozměňovací návrh chce vyřadit. Takže si teď dovolím vysvětlit vám několik základních pojmů a systémové uchopení pojmu bezpečnost.
Vnější bezpečnost, nikoliv tedy obrana, národního státu byla až do konce studené války vnímána především ve vztahu k vojenské bezpečnosti, protože vojenský útok na stát řádnou armádou jiného státu byl dominantní vnější hrozbou. Po jeho eliminaci státy nejenom budovaly a udržovaly vlastní vojenské síly, ale uzavíraly i spojenectví s jinými státy, realizovaly mírovou diplomacii, snažily se vzájemnými akty důvěry zmírňovat napětí nebo získat časovou výhodu pro své vlastní vyzbrojení.
Podle pana Františka Škvrndy, který se touto věcí zabývá, se za národní bezpečnost považuje stav bez existence hrozeb vůči teritoriální integritě, tedy i obranný aspekt zajištění bezpečnostní integrity státu, a vůči kvalitě života jeho občanů. K identifikaci možných hrozeb, tedy informací důležitých pro obranu a bezpečnost, protože pojem bezpečnost v sobě zahrnuje i pojem obrana, které mohou mít svůj původ i v zahraničí, musíme - nikoliv můžeme - využít i služeb zpravodajských služeb, které má Česká republika k dispozici. V opačném případě bychom v podstatě rezignovali na zajišťování národní bezpečnosti a realizaci vytčených cílů a úlohy při co nejmenším ohrožení našich národních zájmů, což by byl důsledek schválení navrženého pozměňovacího návrhu. Odpovědnost za tuto situaci padne na hlavu těch, kteří pro tento pozměňovací návrh zvednou ruku.
Za základní oblasti národní bezpečnosti se považují vojenská bezpečnost, tedy obrana vnější, dále zdrojová a environmentální bezpečnost a konečně politická a kulturní bezpečnost. Pojem národní bezpečnost jako definiční pojmová kategorie představuje souhrnný, tedy komplexní systémový pohled na bezpečnost a obranu, který vychází z národních zájmů, předpokládá vytváření optimálních podmínek pro fungování a rozvoj státu a připravuje v případě potřeby použití ozbrojených sil a jiných silových prostředků.
Národní bezpečnost České republiky není v ústavním zákoně č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, v platném znění, přímo definovaná. Její vymezení však lze dovodit z vymezení základní povinnosti státu v článku 1, který říká, že zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinnosti státu. A z výčtu podmínek pro vyhlášení nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu v článku 2 se píše: Je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy České republiky nebo ve značném rozsahu vnitřní pořádek, bezpečnost, životy, zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí, nebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně, tedy i spolupráce zpravodajských služeb v rámci kolektivní obrany, může se vyhlásit podle intenzity územního rozsahu charakteru situace nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav. Vnější bezpečnost, tedy i související s obranou, je politický stav, v němž stát, skupina států nebo aliance států je dalekosáhle prosta bezprostředního ohrožení jejich teritoria, obyvatelstva a politické volnosti k jednání. K identifikaci možných hrozeb, tedy informací důležitých pro obranu a bezpečnost, které mohou mít svůj původ i v zahraničí, musíme - znovu říkám musíme, nikoliv můžeme - využít i služeb zpravodajských služeb.
Proto vás, vážené kolegyně, kolegové, žádám, abyste pozměňovací návrh, ve kterém je navrženo vyškrtnutí slova "bezpečnost", neschválili.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Chalupovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážené dámy, vážení pánové, vidím, že nás to úplně tak nebaví - zpravodajské služby. Já bych přece jen chtěl krátce zdůvodnit návrhy, které pak přednesu v rámci podrobné rozpravy jako tisky, které máte již poměrně dlouho umístěné v systému, ale pokládám je za mimořádně důležité a i kvůli tomu se vracel zákon do druhého čtení, aby byla možnost návrhy přednést.
Jde mi o situaci, kterou pokládám za fakticky úplně nepřirozenou, že tady na jednu stranu píšeme, jak všechny zpravodajské služby, jimi vyprodukované materiály, jejich postupy a další otázky podléhají utajení, kdy do toho smí vstupovat různé poslanecké komise, kdy do toho smí vstupovat stupeň kontroly číslo dvě, to znamená speciální komise z prověřených lidí, a i tam říkáme, v některých otázkách není možné, aby jim ředitel služby se souhlasem premiéra takové podklady vydal, a současně jsme při dnešním znění trestního zákoníku v situaci, kdy kdokoliv z orgánů činných v trestním řízení na návrh státního zástupce a se souhlasem okresního soudu může vlézt k jakékoliv utajované skutečnosti do jakéhokoliv objektu, kde se nacházejí utajované skutečnosti, a volně se s nimi seznamovat, zabavovat je a další věci. To prostě pokládám za naprosto nenormální stav, kdy jsme jako zbožštili policejní a státní složky a složky státního zastupitelství, které jenom s razítkem příslušného soudu mohou vstupovat. ***