(12.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Jsem přesvědčen, že v tomto ohledu je před námi kus práce, který musíme odvést a nemyslím si, že bychom to měli odkládat až po volbách.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Martin Plíšek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Plíšek: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já musím bohužel říci, že na začátku se chci v souvislosti s tímto návrhem vyjádřit k legislativní aktivitě nebo spíše neaktivitě Ministerstva spravedlnosti. My jsme tady před několika málo týdny projednávali novelu insolvenčního zákona, která měla hodně vznešených cílů, boj s konkursními mafiemi, boj proti neoprávněným a šikanózním podáním, upřesňovaly se tam příslušnosti soudů, insolvenčních správců atd. atd. Ta debata se tady vedla velmi podrobně a my tady vidíme, že pár měsíců poté, prakticky v závěru volebního období, nám Ministerstvo spravedlnosti a vláda pošlou další novelu insolvenčního zákona.
Já si myslím, že veřejnost a občané, když vidí, kolik novel jednoho daného zákona tady schvalujeme za sebou v řádu několika týdnů a měsíců, musejí být velmi znejistěni, navíc poté, co ta pozdější novela ještě upraví něco jinak než ta předchozí.
Já bych spíše očekával vzhledem k tomu, že máme například zastaralé procesní předpisy, že nám ministr spravedlnosti splní úkol, který je v programovém prohlášení vlády, a předloží nám nové procesní předpisy, tedy nový občanský soudní řád a nový trestní řád, že předloží včas zákon o bezplatné právní pomoci a že jeho stranická kolegyně paní poslankyně Válková nebude muset na poslední chvíli načítat tuto úpravu do naší poslanecké novely zákona o advokacii, že předloží včas a v předstihu zákon o znalcích a zákon o tlumočnících, což je úprava, která je tady padesát let stará, která nepochybně zasluhuje novou úpravu, ale ne v závěru volebního období. Já jen připomínám, že jsem v této věci už loni předložil vlastní novelu.
Jenom chci říci, že tady bohužel projednáváme často zbytečné útržkovité novely a v případě tohoto sněmovního tisku jsem přesvědčen, že pokud by byly náhodou schváleny, nadělají více škody než užitku.
Tato předkládaná novela je podle mého názoru morálním hazardem, který říká, že dluhy se nemusí platit a že smlouvy se nemusí dodržovat. Tato novela pokračuje v trendu pošlapávání práv věřitelů. Já bych dokonce řekl, že z mého pohledu dochází k porušení ústavního práva na ochranu vlastnictví věřitelů a zároveň /a k tomu se v argumentaci potom ještě dostanu/ přináší náklady a ztížení pozice nejenom věřitelům, ale i státu z hlediska dalších výdajů ze státního rozpočtu, které ovšem touto novelou vůbec nejsou kryty, resp. nejsou kryty ani při debatě s Ministerstvem financí.
Řeknu na závěr obecný soud. Potom se dostanu k jednotlivým připomínkám, ale to shrnující je, že novela bohužel umožní oddlužení osobám prakticky nemajetným, kterým bude stačit pouze snaha o uspokojení věřitelů. Věřitelé nebudou moci jakkoli ovlivnit splácení svých pohledávek. Z mého pohledu by oddlužení mělo představovat výjimku při splnění přesných a přísných pravidel, a navržená novela tento princip opouští a umožňuje bez větších obtíží vydání nějakého generálního pardonu. Jak jsem zmínil, ten zásah do vlastnických majetkových práv věřitelů je tam poměrně zřejmý.
Novela tvrdí, že jejím cílem je oddlužení osob, které v tuto chvíli nemohou být oddluženy, jelikož nesplňují zákonní kritéria pro oddlužení, zejména nejsou schopny splnit povinnost zaplatit věřitelům 30 % svých závazků během pěti let. Já nesouhlasím s tím, že by tato spoluúčast v jedné variantě oddlužení, těch 30 %, měla být ze zákona vypuštěna. To je skutečně cesta do pekel, která nejen současným, ale i potenciálním dlužníkům říká: No, tak ono to nějak dopadne, uplyne lhůta, vy nemusíte splatit nic a budete oddluženi. Myslím si, že to je velmi špatné a že stát tímto nedává dobrý příklad.
Novela chce do systému oddlužení přivést 655 tisíc lidí. Jak už jsem zmínil, zcela znejistí věřitele a s velkou pravděpodobností povede k masivnímu zneužívání institutu oddlužení.
Ministerstvo spravedlnosti ve své zprávě o dopadech regulace přiznává, že pouhá 2 % dlužníků v exekuci jsou schopna během pěti let dosáhnout minimálního nutného uspokojení 30 % průměrné výše pohledávek v oddlužení.
V současné době je v rámci oddlužení 103 tisíc lidí, 1,2 % dospělé populace. Ti zaplatí insolvenčním správcům a na odměnách a náhradách hotových výdajů 1,1 mld. Kč ročně. Pan ministr Pelikán uvedl na semináři 23. září v Poslanecké sněmovně, že si odměnu pro insolvenční správce dokáže představit ještě vyšší. Takovou sumu si pak dělí jen několik velkých hráčů na trhu. Ministerstvo přiznalo, že v současné době dostávají přiděleny téměř dvě třetiny nových věcí především tři skupiny insolvenčních správců.
A teď se dostávám k nákladům státu, protože - jak už jsem zmínil - nejde jenom o negativní dopad na věřitele, ale na stát a na státní rozpočet, a to si myslím, že by mělo zajímat poslance napříč politickým spektrem. Průměrné náklady státu na správu a vedení jednoho oddlužení se pohybují kolem 9248 Kč. Celkové náklady na oddlužení stávajících 103 tisíc lidí v oddlužení jsou tak přes 950 mil. Kč. V případě přijetí novely odhaduje Ministerstvo spravedlnosti, že v roce 2020 by mohl počet nových oddlužení dosáhnout 39 tis. nových věcí za rok, když vidíme 26 tisíc v roce 2016. Jenom upozorňuji na toto číslo. Počítá tak s navýšením nápadů těchto případů až o 50 % ročně.Já se jenom ptám, s jakými výsledky, protože o tom jsem hovořil na začátku svého vystoupení.
Celkové náklady státu na oddlužení cílové skupiny zákona, tedy všech lidí v dluhové pasti, by byly nejméně 9 mld. Kč.
Takže nejenže porostou náklady státu, ale zároveň stát přebírá záruku za dalších 49,5 mld. Kč na odměnách insolvenčních správců. Každý ekonomicky aktivní občan České republiky tak insolvenčním správcům ze svých daní dává záruku ve výši 9900 Kč.
Jak už jsem tady zmínil před chvílí, Ministerstvo financí odmítlo Ministerstvu spravedlnosti zvýšit jeho kapitolu o požadované výdaje. Pan ministr Pelikán tak zavazuje budoucí vládu k výdajům, které nemá vůbec v rámci jak svého současného rozpočtu, tak v rámci rozpočtového výhledu, pokryté.
Ministerstvo spravedlnosti v průběhu meziresortního připomínkového řízení sice opustilo myšlenku zákonem stanoveného ochranného limitu pro zpeněžení obydlí povinného v rámci oddlužení v podobě tisícinásobku normativních nákladů na nájemní bydlení pro jednu osobu podle zákona o státní sociální podpoře, v praxi by tak například insolvenční správce nemohl zabavit a prodat byt, který stojí méně než 7 miliónů korun. ***