(16.10 hodin)
(pokračuje Chalánková)
Nemalou roli v celém systému hrají obce. To zde již také zaznělo od mého jednoho z předřečníků. Jak jsem říkala, obce se chovají velmi různě a vychází jejich postoj možná ze zákona o obcích, kdy obce se starají o sociální potřeby svých občanů na základě místních zvyklostí. A my, co jsme pracovali možná na úrovni krajů, tak víme, že ty místní zvyklosti se mnohdy velmi liší.
Takže klíčovým sdělením bych chtěla říci zde na mikrofon - jednak jsem přesvědčena, že převod dotačního titulu z úrovně státu na kraje do samostatné působnosti krajů by měl mít stanovisko Evropské komise. Podle mě, měl by být notifikován. Zároveň bych tedy chtěla uplatnit návrh na usnesení a usnesení č. 4: "Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby neprodleně zahájila práci na systémové změně financování sociálních služeb."
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Budeme pokračovat v rozpravě. Další řádně přihlášený je pan poslanec Kaňkovský. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane místopředsedo, vážený člene vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych ještě rád reagoval na jedno vyjádření mé milé kolegyně, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, Jany Pastuchové, která se zde zmínila o tom, že pan ministr financí našel ty peníze na platy pracovníků v sociálních službách. Už tady o tom se zmiňoval kolega Kořenek. Pan ministr financí je správcem státního rozpočtu. Pokud vím, není majitelem bankovních účtů státního rozpočtu. Tudíž jestliže i v loňském roce, kdy se hledaly peníze na navýšení penzí a vlastně dvakrát, pokud mám správné informace, se jednání vlády přerušovalo, protože pan ministr financí s tím nesouhlasil, ale poté co nakonec souhlasil a postavil se před kamery a srdceryvně řekl, že on ty peníze našel s tím, že jako kdyby to dával z účtu firmy Agrofert, tak si nemyslím, že tohle je úplně korektní.
Ale vrátím se k tématu, které jsme zařadili na dnešní odpoledne, a já jsem rád, že jsme ho zařadili i přes různé politické třenice, které tady dneska zazněly. Myslím si, že to téma je natolik závažné, že předčí potřebu protlačit některé další body směrem dopředu a protlačit je v legislativním procesu. Kdo se jen trochu pohybuje kolem sociálních služeb a není hluchý a slepý, tak musí přiznat, že je zde ještě o něco vyšší stupeň krizového stavu v personální oblasti než ve zdravotnictví. O tom jsem tady hovořil dopoledne.
Alarmující situaci zde popsala předkladatelka tohoto bodu Jana Hnyková a i další předřečníci. Já jsem přesvědčen, že pokud zvolíme v této situaci nihilismus a pokud si budeme i nadále říkat "však ono se to samo vyřeší", tak dojde v řadě segmentů sociálních služeb k jejich kolapsu. Hovořil jsem s celou řadou ředitelů různých typů sociálních služeb nejen z mého kraje, což je Vysočina, a to jak s těmi, jejichž zřizovatelem jsou kraje, tak s těmi, které zřizují města a obce, i těch, které zřizují neziskové organizace. A tam, jak víte, je situace zdaleka nejhorší. Neexistuje mnoho ředitelů z oblasti sociálních služeb, kteří by současnou personální situaci nenazvali jinak než krizovou. Je velmi smutné, když mnohý z těchto ředitelů řekne, že ač neradi, tak si snad musí přát návrat ekonomické krize, protože v té době se jim, samozřejmě jen dočasně, vrátila řada jejich bývalých pracovníků, kteří v době ekonomického růstu odešli vykonávat profese, které jim zajistily lepší finanční i pracovní podmínky. Ano, i takto dnes někteří ředitelé přemýšlejí. Ano, už je to trošičku pocit zoufalství.
Možná pár příkladů z praxe. Finanční ohodnocení zkušené pečovatelky se pohybuje někde kolem 13 až 14 tisíc korun. Našel jsem si dnes několik webů personálních agentur, a podíváme-li se na nabídky práce, které jsou zde v desítkách či stovkách registrovány, tak zatímco nabídky zaměstnání v kategorii sociální pracovník nabízejí platové ohodnocení mezi 13 až 15 tisíci hrubého bez jakýchkoliv benefitů, tak v jiných segmentech, ať už jde o obchod, jiné typy služeb, administrativní práce atd., se nabízené platové podmínky pohybují minimálně o 3 tisíce výše a v mnohých případech začínají na 20 tisících korun. A k tomu je třeba připočíst různé typy benefitů, jako je 13. plat, stravenky atd. A kde začíná platové ohodnocení nastupujícího vysokoškolského sociálního pracovníka? Někde u 18 tisíc hrubého s velmi malou šancí na platový růst. A nechci porovnávat náročnost té které profese.
Žádnou nechci nazývat lehkou či nenáročnou. Ale jedno mohu zodpovědně říci, sociální práce v přímé péči opravdu ve všech ohledech patří k těm nejnáročnějším, ať už jde o fyzické nároky, stresový faktor, či riziko syndromu vyhoření. Proto si vás dovoluji, vážené kolegyně, vážení kolegové, požádat, abychom společně podpořili navržené usnesení, které předložila kolegyně Jana Hnyková. Skutečně jde o zásadní úkol, který je třeba urgentně řešit. A můžeme si zde přepinkávat politický balonek, kdo za co může, ale to pracovníkům v sociálních službách a fungování sociálních služeb opravdu nepomůže.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí řádně přihlášená paní poslankyně Hana Aulická. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a vážení pánové, musím také přispět svým příspěvkem k této debatě, protože si opravdu nejsem jista, zda členové vládní koalice chápou vážnost situace.
Od roku 2015 přešlo financování sociálních služeb na kraje. Ano, kraje tuto změnu chtěly a souhlasily s tím. Bohužel však zároveň okamžitě došlo i na obavy, které vzešly při projednávání tohoto zákona, a to z nedostatku financí ze státního rozpočtu na tuto oblast a nutnost krytí chybějících potřebných peněz z krajů nebo jiných zdrojů. Po veřejném tlaku nejen Asociace poskytovatelů sociálních služeb a odborů došlo k navýšení mezd pro pracovníky v sociálních službách o 4 procenta, v průměru o 600 korun hrubého. Bohužel, na tento rok opět nedostaly kraje peníze ani na toto schválené navýšení mezd, takže opět musí kraje sáhnout do svého. Ruku v ruce jdou samozřejmě i požadavky na financování sociálních služeb, které je také významně kráceno, a oprávněné požadavky od poskytovatelů přes kraje se poskytují zhruba mezi 60 až 70 procenty potřebných financí.
Možná by si někdo dovolil ohánět se individuálními projekty krajů a obcí jako dalším možným zdrojem financování, ale jsou to liché argumenty. Individuální projekty trvají zhruba tři roky a jednou opravdu skončí a budeme v situaci, že bude nutné zalepit ještě větší finanční díru. Příklad Ústeckého kraje. Dle oprávněných požadavků žádal kraj na letošní rok 1,6 miliardy korun. Dostali jsme po dofinancování 900 milionů. Jak máme tedy úspěšně rozvíjet sociální služby, když jdou finance stále dolů?
Musím říci, že jsem opravdu ráda, že paní poslankyně Hnyková zvedla toto téma i na půdě Poslanecké sněmovny, protože tato debata, jak už bylo řečeno mými předřečnicemi, se vedla většinou jenom na půdě výboru pro sociální politiku. Jestliže zaměstnanec bere 12 až 14 tisíc hrubého s veškerými možnými příplatky za přesčasy, a myslím, že mé kolegyně již dosti vysvětlily potřebnost těchto pracovníků, je nutné s tím opravdu něco dělat hned. Proto vás všechny žádám, abychom se shodli na připraveném usnesení a napříč politickým spektrem bylo alespoň v této oblasti zabráněno kolapsu.
A ještě jedna poznámka, bohužel na nepřítomnou paní ministryni Marksovou, prostřednictvím pana předsedajícího. Kdyby snaha byla, jak paní ministryně říkala, opravdu velká, navrhlo by se alespoň přijetí každoročního adekvátního procentuálního navýšení financí na mzdy pracovníků v sociálních službách. Nemuselo by zde docházet k argumentům, že těch nyní požadovaných 20 procent neunese státní rozpočet. Bohužel po celé tři roky jsem takovou snahu z dílny Ministerstva práce nezaznamenala. Děkuji. (Potlesk zleva.) ***