(16.00 hodin)
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. To, že si kolega předseda poslaneckého klubu ČSSD nepamatuje to, co proběhlo před ani ne 24 hodinami, to je smutné, a myslím si, že všichni ti, kteří seděli na tom jednání předsedů klubů, se až začervenali, když slyšeli tu bohapustou lež, kterou tady pan předseda klubu ČSSD řekl. Pro diváky nebo ty, kteří to ještě nevzdali, vše je zdokladováno v záznamech z této Sněmovny. A pan předseda Sklenák opomněl jednu dost podstatnou věc, a to že si klub první navrhl vzít on právě proto, že se zjistilo, a na té tabuli to bylo jasně prokazatelně zveřejněno a zapsáno, že se Sněmovna ztratila svoji usnášeníschopnost. A svoji usnášeníschopnost ztratila právě proto, že pan kolega Sklenák není schopný předseda klubu, který si neumí prostě zkoordinovat ani ministry - vidíte za sebou prázdné lavice -, ani své kolegy, aby tady seděli a hlasovali o věcech.
A pokud se tady projednává zákon o sociálních službách, já slyším velmi rozumné vystoupení místopředsedy KDU-ČSL pana Bartoška, který se velmi ostře ohradí proti tomuto zákonu, přečtu si stanovisko Ministerstva financí pana Babiše, zaznamenám jeho vyjádření v médiích, že je velmi ostře proti tomu zákonu o sociálních službách, a něco nám tady paní ministryně Marksová, která tady sedí jak sama vojačka v poli, povídá, tak je přece logické, že já trvám na tom, aby tady byli přítomni ti, kteří s tímto zákonem mají stejný problém, jako třeba má Občanská demokratická strana, aby nám to řekli. Jsou to ministři této vlády, takže my jsme chtěli -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, skončil čas pro vaši faktickou poznámku.
Poslankyně Jana Černochová: - aby tady byli přítomni ti, kteří jsou proti tomu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Michal Kučera. To je zatím poslední faktická poznámka. Nehlásí se, výborně. V tom případě můžeme pokračovat v diskuzi. Hlásila se paní poslankyně Helena Válková, ale ta je nepřítomná, takže budeme pokračovat vystoupením paní poslankyně Chalánkové, připraví se pan kolega Vít Kaňkovský. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Už jsem dlouho čekala se svou řádnou přihláškou do diskuze a chtěla jsem paní ministryně dokonce osobně možná i poradit, co by vlastně ve svém vládním angažmá jako ministryně mohla pro oblast sociálních věcí učinit. Pokud bych tou ministryní byla já, postupovala bych asi takto. Vycházela bych z toho, že do financování sociálních služeb formou dotací pro poskytovatele v roce 2006 šlo 13 miliard korun. V letech 2016 nebo 2017 šlo potažmo do tzv. příspěvku na péči 22 miliard korun, k tomu 8 miliard na kraje formou dotací. Tady vidíme, že peněz je relativně dost a chyba bude asi v systému. A je potřeba se bavit o tom, co všechno by se v tom systému mělo změnit tak, aby potřebným byla potřebná péče poskytována, a především těm, kteří mají vysoké potřeby odborné a ošetřovatelské péče.
Chtěla bych jenom krátce ještě zareagovat na pana poslance Gabala, už jsem nevyužila faktickou přihlášku do debaty, protože tady zaznělo o plánování. To plánování se samozřejmě dělá, plánování probíhá na úrovni krajů, jmenuje se vypracování střednědobého plánu kraje, který vychází z komunitních plánů obcí a překlápí se potom i v závislosti na financování do Národního plánu sociálních služeb. Takže střednědobý plán opravdu se na úrovni krajů vytváří.
Problémem celého financování sociálních služeb bohužel je také ne úplně ideální fungování tzv. zákona o sociálních službách, který je účinný od 1. ledna 2007. Tento zákon byl připravován dlouhých 14 let a připomínkován velmi poctivě, nicméně ne úplně všechno se v tomto zákonu podařilo tak, aby všem potřebným byla péče skutečně poskytována. Hlavním těžištěm financí pro poskytovatele sociálních služeb se měl stát příspěvek na péči. Víme, že ho máme ve čtyřech kategoriích - od kategorie prvního stupně až po kategorii čtvrtého stupně. Liší se také jeho výše podle toho, jestli se jedná o děti, nebo o dospělé. Byla bych určitě pro to, aby se příspěvek na péči v tom nejvyšším stupni zvýšil, protože za ty peníze poskytovat kvalitní péči pro osoby ve čtvrtém stupni závislosti pro příspěvek na péči je skutečně téměř nemožné.
Chtěla bych ale upozornit, že 75 % z celého balíku tohoto příspěvku na péči, který je mandatorním výdajem státního rozpočtu a je nyní zhruba na úrovni 22 miliard korun, tak 75 % z tohoto obnosu, nebo z celého tohoto finančního balíku, jde mimo systém poskytovatelů sociálních služeb. Považuji to za velký problém, a proto jsem chtěla paní ministryni poradit - opět není zde -, aby se věnovala komplexnímu přístupu a systémové změně celého financování sociálních služeb, tak jak vychází ze zákona o sociálních službách, a možná se podívat na to, co by se v tomto zákonu po těch letech jeho účinnosti dalo změnit.
Kromě příspěvku na péči, což je mandatorní výdaj státního rozpočtu, zde je ještě nemandatorní nenárokový výdaj. Ten se jmenuje dotace pro poskytovatele sociálních služeb. Já osobně jsem zde přinesla pozměňovací návrh, je to asi dva roky zpátky, který měl pozastavit nebo odložit účinnost převodu této dotace pro poskytovatele z úrovně státu na úroveň krajů. Tento můj pozměňovací návrh Poslanecká sněmovna nepřijala, neschválila. Bylo mi to velmi líto, protože jsme mohli získat minimálně dva roky, ono by to chtělo možná i více, ale minimálně dva roky na to, abychom se bavili, a to se mělo právě týkat této vlády a této paní ministryně, abychom se bavili o systémové změně financování poskytování sociálních služeb. Kromě této dotace, která je nenárokovou položkou státního rozpočtu a zhruba se pohybuje kolem 8 miliard korun, bych chtěla upozornit, že tato dotace byla převedena na kraje poměrně úřednickým způsobem, připraveným poměrně úřednickou cestou, a přestože jsem upozorňovala, že tento převod by možná nezískal notifikaci od Evropské komise, tak mi bylo sděleno, že se jedná o tzv. služby obecného hospodářského zájmu a že tato možnost byla konzultována s Úřadem na ochranu hospodářské soutěže. Nejsem s tím zcela ztotožněna, protože Úřad na ochranu hospodářské soutěže je pouze konzultačním místem a definitivní stanovisko by měla vydat Evropská komise, a jsem přesvědčena, že by tento převod takhle vysoké dotace měl být Evropskou komisí notifikován.
Proč by tomu tak mělo být tak? Mělo by tomu tak být především proto, že rozhodnutí o poskytování dotace vydávají kraje v samostatné působnosti a tyto kraje jsou zároveň v samostatné působnosti zřizovateli svých vlastních příspěvkových organizací, tedy jsou nepochybně ve střetu zájmů. Na území krajů pak dále ještě působí další poskytovatelé sociálních služeb, a to se zřizovateli z řad obcí nebo neziskových organizací, prioritně charit. Jsem přesvědčena, že zde nejsou rovné podmínky pro poskytovatele sociálních služeb.
Dalšími možnostmi jsou příspěvky od zřizovatele přímo, přímo z rozpočtu buď krajů, nebo obcí. Zase zde musím říci, že různé obce se ke svým občanům chovají různě. Někteří skutečně přispívají zřizovatelům, ať už vlastním, nebo dokonce i těm, například z úrovně krajů přispívají na občany, nebo těm, kteří jsou v jiných zařízeních, přispívají na své občany, ale jsou také obce, bohužel bývají to i bohatá města, která na své občany nepřispívají.
Dalším zdrojem financí pro poskytování sociálních služeb jsou tzv. úhrady od uživatele, které samozřejmě vycházejí především z jejich důchodů, kde je podmínka ponechat 15 % na kapesné, nicméně tyto úhrady od uživatele jsou limitovány horní hranicí, jsou tedy regulovány. Pokud by regulovány nebyly, tak by nebyla možnost zařazení tohoto poskytovatele sociálních služeb do dotačního systému. A tady bych zase viděla další možnost dalšího jednání, protože pokud zde máme poskytovatele, tak ten musí projít jednak procesem registrace poskytovatele sociálních služeb a zároveň se zařazuje do tzv. dotačního řízení. Toto vše ze zákona o sociálních službách je svázáno. Jsou zde podněty z řad zájemců o vybudování dalších sítí poskytovatelů sociálních služeb, aby mohly být tyto dvě složky od sebe odděleny, a je jasné, že procesem registrace by poskytovatel samozřejmě byl povinen projít, aby splnil standardy a různé personální vybavení a podobně, ale pokud by neměl zájem a chuť se zařadit do dotačního titulu, do systému žádostí o dotaci, tak by zařazen prostě nebyl a musel by samozřejmě si ty peníze získat jinak, například formou přímého oslovení členů rodiny toho potřebného. Takže to souvisí s tou regulací úhrad a vlastním zákonem, kde jsou u sebe svázány tedy procesy registrace a dotace. ***