(15.00 hodin)
(pokračuje Černochová)
Očekávám, že může v rozpravě zaznít celá řada otázek, proč tuto novelu ústavního zákona přijímat. Jelikož chci tuto debatu trochu posunout do věcné roviny, dovolím si nějaké otázky vysvětlit ještě dříve, než eventuálně zazní. Hlavně se jedná o celou řadu argumentačních faulů, zjednodušujících frází a podobně, kterých jsme mohli být svědky už při představení této novely veřejnosti, což spustilo poměrně velkou hysterii ze strany médií i některých politiků. Ačkoliv samotná tato problematika je pro někoho poměrně složitá, nerozumí jí, nechce jí rozumět, tak tato komunita mediální, nebo částečně i z politiků, se vyjadřovala v tom duchu, že bude možné zastřelit teroristu, že se budou houfně rozdávat zbraně a že vzniká český dodatek Ústavy jako v USA, že stát rezignoval na ochranu vlastních občanů, že z Česka se stává Divoký západ, že tu vzniká prostor pro domobrany a lidové milice, že lidé budou moci vzít výkon spravedlnosti do vlastních rukou a podobně. Samozřejmě že nic z toho není pravda.
Možná jsem měla svoji řeč začít tím, že oznamuji Sněmovně svůj střet zájmů, protože i já jsem držitelkou zbrojního oprávnění. Abychom učinili zákonům zadost, činím tak v tuto chvíli i já.
Dovolte nastřelit pár otázek, které ve veřejném prostoru zaznívaly a na které bychom si my tady měli udělat jasnou odpověď, aby média i ti kolegové, kteří nad podporou našeho návrhu váhají, jasně tyto argumenty slyšeli.
Budou lidé moci vzít spravedlnost do vlastních rukou a bude to tu jako na Divokém západě? Jak jsem řekla, je to naprostý nesmysl. V tomto směru bych doporučovala nepodceňovat inteligenci české střelecké komunity. Nejsou to žádní hlupáci, a už vůbec ne ozbrojení loupežníci. A určitě si nemyslím, že by v souvislosti s novým článkem v ústavním zákoně docházelo k přestřelkám v našich ulicích. Legální držitelé zbraní v České republice si velmi dobře uvědomují tíhu odpovědnosti, která na ně přechází společně s legálním držením zbraní.
Další otázka, která zaznívala. Rezignuje stát na ochranu svých občanů? Ne. Stále platí, že primárním úkolem státu je bezpochyby zajistit svým občanům bezpečnost. A od toho zde máme zřízenou celou řadu bezpečnostních a ozbrojených složek, které jsou na velmi dobré úrovni, a svou kvalitou patříme mezi jedny z nejlepších. Nesmíme však přestat tyto jejich schopnosti i nadále rozvíjet a vytvářet jimi lepší podmínky pro výkon a plnění úkolů takto životně důležitých a náročných. Bezpečnostní sbory a ozbrojené síly musí vždy být tím pilířem garance bezpečnosti a obrany našich občanů, ale není možné ani reálné, aby zároveň stál policista na každém rohu. To by si snad nepřál nikdo. Dívejme se prosím na problém realisticky. Nelze stoprocentně eliminovat všechny možné hrozby a rizika a zabránit různým excesům, ale je nutné takové bezpečnostní hrozby snížit na co možná nejnižší úroveň. Celá řada zákona dbalých držitelů zbraní se věnuje sportovní činnosti a taktické střelbě, nebo ti, kteří již prošli výcvikem například v ozbrojených složkách státu, mají jisté předpoklady pro to, aby mohli aktivně v případě hrozícího nebo trvajícího útoku adekvátně zasáhnout. Ačkoliv se může jednat jen o malé procento lidí, je dobře, že takoví lidé mají možnost vyřešit nebezpečnou situaci ještě před příjezdem policie.
Další otázka. Budou se lidé více ozbrojovat a budou se rozdávat zbraně? Nebudou. Zklamu ty, co se na to možná těšili. Ani v případě lidí, kteří prošli armádním či jiným podobným výcvikem, není automaticky nárok na zbraň. Kdokoliv chce zbraň, musí splnit přísné zákonné podmínky. Stávající česká legislativní úprava pro držení zbraní je vyváženým kompromisem mezi právy a povinnostmi, jak již bylo mnohokrát řečeno, může být považována za jednu z nejlepších na světě. Já jenom doplňuji to, že mně osobně velmi vadilo prolomení domovní svobody, ale už se k tomu tady nechci vracet. Přestože by se našla celá řada věcí, které by v zákoně o zbraních mohly být v budoucnu upraveny jinak, zákon je naprosto v pořádku. Uvědomme si prosím i to, že pro bývalé vojáky a policisty platí nadále stejná pravidla jako pro ostatní žadatele o zbrojní průkaz. Nic se v tomto ohledu neliberalizuje. To, že někdo byl nebo stále je policistou či vojákem, neznamená, že je absolutně připraven zasáhnout. I někteří sportovní střelci se ve svém volnu intenzivně školí, trénují a prohlubují své střelecké schopnosti a dalo by se tedy říci, že mají mnohdy stejnou míru rozpoznávací schopnosti a posouzení, zda se jedná o útok teroristy, nebo ne. Takoví by v případě potřeby mohli zasáhnout. I nadále ale platí institut nutné obrany a krajní nouze známý z trestního práva. Nikdo tedy nebude mít právo někoho bezdůvodně zastřelit, jak se některá média snažila senzačně lidem podsouvat.
Další otázka. Zavádí se ústavní dodatek podobný tomu v USA? Jak už tady říkal Marek Benda, nezavádí. Z mého pohledu je prakticky nemožné srovnávat historické konsekvence a různé nuance, které vedly v jednotlivých zemích k potřebě zanést právo držet zbraň do ústavních norem státu. Dnes je možné pohlížet na druhý dodatek ústavy USA z našeho českého pohledu jako na určitý relikt doby, ale přesto se jedná o významný signál státu se silným symbolickým významem pro americkou společnost a její mentalitu. Určitá opatření pro zajištění bezvadného nakládání se zbraněmi mají své ratio a není vhodné je v našich podmínkách bezhlavě rozmělňovat.
Další otázka. Už se chýlím ke konci, abych dala příležitost promluvit i ostatním přihlášeným na tabuli, z každého politického klubu jednomu. Vzniká prostor pro ozbrojené domobrany nekontrolovatelné státem? Nevzniká. Dokonce naopak může tato novela vést v budoucnu k další zákonné úpravě, která bude moci prohloubit užší spolupráci se střeleckou komunitou a využít schopností jejich příslušníků pro obranu a bezpečnost naší země v případě vzniku mimořádných událostí i při krizových stavech. Držitelé legálních zbraní tak budou i nadále pod bedlivou kontrolou státu, zda splňují potřebné požadavky na držení své zbraně.
Vážené kolegyně, kolegové, do konce volebního období nezbývá mnoho času, proto jsem se snažila minulý týden já a následně i pan kolega Ondráček, abychom neotáleli s projednáváním této normy, protože pokud bychom tuto normu projednávali 26. dubna, tak by se do konce volebního období pravděpodobně projednat nestihla. Takže děkuji všem za to, že jsme se dohodli, že ji projednáváme dneska.
A vzhledem k tomu, že umíme počítat, kdy je další schůze, abychom stihli druhé a třetí čtení, dovolím si, aby zpravodaj zaregistroval můj návrh na zkrácení lhůty pro jednání ve výborech tak, abychom stihli druhé čtení v měsíci červnu. Když jsme to počítali, vychází to prosím pěkně na 54 dnů. Standardně se pro projednání ve výborech používá 60 dnů, tady navrhuji zkrátit lhůtu na 54 dnů pro to, abychom to stihli projednat ve dvou čteních, ve druhém a třetím čtení v měsíci červnu, protože bohužel pokud bychom nevyužili každé příležitosti několika málo schůzí, které budou, tak by hrozilo, že to nestihneme projednat. Myslím si, že by to byla škoda, protože alespoň z posledních dnů z atmosféry v této Sněmovně, nevím jak ostatní, ale já mám pocit, že by se mohlo podařit tento ústavní zákon prosadit, a to samozřejmě ústavní většinou. Takže všichni ti z vás, kteří to myslíte vážně stejně jako já nebo klub občanských demokratů, tak prosím hlasujte pro zkrácení lhůty a hlasujte pro tuto normu.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu a z galerie pro hosty.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. Jenom se zeptám, zda to mám brát jako návrh na zkrácení lhůty, takže o tom budeme hlasovat na konci. Pan ministr s přednostním právem a potom pan předseda Kalousek. ***