(14.50 hodin)
(pokračuje Benda)
Pokud bychom řekli, že to právo je obecné, že se netýká jenom krátkých palných zbraní používaných na vlastní obranu, respektive na obranu svého území, ale že nakonec, když na mě zaútočí zelení mužíčci, abych to parafrázoval, že to není nikdo z tohoto světa, ale jsou to červení mužíci z Marsu, takže nakonec můžu vzít i tu historickou zbraň nebo loveckou zbraň a můžu ji použít na svoji obranu samozřejmě v souladu se zákonem této země, ale že mi nebude žádná Evropská komise ji odebírat.
Takže tolik snad moje lehké pochybnosti o tom, jestli navrhovatelé dosahují toho, čeho chtějí dosáhnout. Já bych se klonil více k tomu, pokud chceme takové právo deklarovat, a já jsem pro to ho deklarovat, abychom ho deklarovali přímo v Ústavě jako v souvislosti s individuálním právem, případně spojeným s kolektivním právem na obranu bezpečnosti této země, a nesvazovali ho pouze s tím kolektivním právem na bezpečnost této země. Ale to je nepochybně věc, kterou můžeme řešit posléze ve výborech a posléze v jednání výboru, které bude následovat. Já bych doporučoval, abychom tento návrh zákona přikázali výborům a zabývali se jím, protože bezpečnostní situace je poměrně vážná a zásahy, které předvádějí evropští myslitelé, jsou poměrně tragické.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic zprava.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu zpravodaji. A teď přečtu omluvy. Omlouvá se pan poslanec Vozka mezi 17. a 19. hodinou z pracovních důvodů, paní poslankyně Golasowská od 16.45 hodin do konce jednání, pan poslanec Šrámek dnes do 15.30 hodin z pracovních důvodů, paní ministryně Marksová se omlouvá od 14.30 hodin do konce jednacího dne, pan poslanec Kaňkovský od 14.30 hodin do 15.30 hodin z osobních důvodů a pan poslanec Kolovratník od 14.30 hodin do 16.00 rovněž z pracovních důvodů. Tak to byly omluvy.
Já tedy otevírám obecnou rozpravu. Než dám slovo paní poslankyni Černochové tak s přednostním právem pan ministr vnitra.
Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem pod tímto návrhem spolupodepsán, z toho zjevně plyne, že ho podporuji, a podporuji ho v celém tom rozsahu, jak byl prezentován. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího chtěl pouze snad korigovat některá slova pana kolegy Bendy. Já si myslím, že jsme vytvořili velmi funkční kompromis, velmi dobrý zákon o držení zbraní, jeden z nejlepších.
A k tomu případu v Uherském Brodě, nechci tu věc znovu připomínat a rozebírat i dejme tomu z určité piety k pozůstalým, kteří tam byli. Kdyby tehdy v té restauraci byl možná jiný občan, který měl legálně drženou zbraň, nemuselo by tam být tolik obětí. A jenom, pane kolego, bych rád připomněl, že ten člověk měl legálně drženou zbraň. Policie v té době začala kroky k tomu, aby byla odebrána z důvodů pochyb o jeho duševní zdraví. A kdyby tehdy existoval institut, že policie mohla vstoupit do obydlí a zbraň zabavit, tak k té tragédii nemuselo dojít. Já vím, že budeme tady ve při, že se budeme dohadovat o tom, jaký pohled je správný. Jsem přesvědčen o tom, že ve výjimečných případech policie to právo má mít.
K tomu vlastnímu zákonu. Pro mě držitelé zbraní jsou partneři. My je nechceme omezovat, my s nimi chceme vést partnerskou debatu a my ji do dneška vedeme. Vedeme ji několik měsíců a je velmi efektivní z mého pohledu. Na konci toho procesu by přece měla být opatření, aby tito lidé, kteří legálně drží zbraň, a s těmito legálně drženými zbraněmi téměř nejsou páchány trestné činy, aby si ji mohli udržet, aby stát je bral jako partnery i pro ochranu ČR v případě nouze. A když se podíváte na bezpečnostní situaci v Evropě, tak je zjevné, že ta bezpečnostní situace se nezlepšuje a ta predikce bezesporu není pozitivní.
Co se týká ostatních věcí, jako je evropská směrnice, my jsme dnes na tiskové konferenci jednoznačně dokazovali, proč ji vidíme jako vadnou. Proč ji vidíme jako vadnou už jenom z pohledu zdravého selského, možná řeknu českého rozumu. Jestli má rozhodovat o legálnosti zbraně to, jestli tam je zásobník na 15, 19, 21 nebo 30 nábojů, to přece o tom nemůže být. To je naprosto proti zájmům ČR, zdravému rozumu, a proto tuto směrnici - potvrzuji, že připravujeme žalobu. Já bych potom byl velice rád, aby se Poslanecká sněmovna mohla k tomuto tématu vyjádřit. Požádám pana předsedu Váňu, abychom toto projednali na bezpečnostním výboru. Ale garantuji, že v době, kdy tato směrnice nabude platnosti, tak na nejbližší vládu přineseme návrh žaloby, kde se budeme bránit dopadům této směrnice.
Vedle toho je potřeba také poctivě přiznat, že implementace této směrnice je 15 měsíců a je velmi málo pravděpodobné, že se rozsudek se stihne do té doby. Bude potom na vůli ČR, Parlamentu a vlády, aby zvážila, jak naložit s implementací. Já bych k implementaci té směrnice byl velmi zdrženlivý do té doby, než padne rozsudek. Takové stanovisko Ministerstva vnitra, s tím půjdeme jak za vámi, vážené poslankyně a vážení poslanci, tak za odbornou veřejností, tak za vládou ČR.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a prosím paní poslankyni Černochovou, připraví se pan poslanec Ondráček.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Hezké odpoledne, dámy a pánové. Já musím začít reagovat na to, co tady zaznělo z úst pana ministra.
Víte, pane ministře, pláčete nad tou odzbrojovací směrnicí hezky, ale asi tak dva roky po termínu. Vzpomeňte si na listopad 2015, kdy jsem to byla já, která jsem navrhovala Poslanecké sněmovně přijmout usnesení, které by zavázalo vládu ČR uplatnit v rámci Evropské komise takzvanou žlutou kartu. Žlutá karta podle Lisabonské smlouvy může zablokovat projednávání směrnice, pakliže se najde dostatečný počet států, které se k tomu přidají. Tehdy tři další země mimo ty země, které žlutou kartu uplatnily, čekaly na rozhodnutí ČR. A pokud by se naše vláda v čele s vámi k tomuto kroku rozhodla, vůbec jsme tady dneska nemuseli sedět, vůbec jsme tady dneska nemuseli projednávat změnu Ústavy. Byť jsem jednou ze spolupředkladatelů tohoto návrhu, tak jsem to tady říct musela, protože po té tiskové konferenci, kterou teď měl pan ministr vnitra Chovanec společně se střeleckou komunitou, tak musím říct to, že mi je to trošku líto. Protože pan ministr, vážená střelecká komunito prostřednictvím pana předsedy Sněmovny, ten návrh předkládá jako řadový poslanec. On ten návrh nepředkládá za Ministerstvo vnitra. Protože ten původní návrh, který předkládal za Ministerstvo vnitra, byl protiústavní. Teď to předkládáme my, ale pokud se může s vámi ukázat na tiskové konferenci, tak do toho jde! Výborně.
Ale zpátky k té normě. Předložení této novely, ústavního zákona, je především symbolické a je to deklarací důvěry státu v legální držitele zbraní a respektování jejich práva při splnění zákonných podmínek, a to zbraň získat, vlastnit, nosit pro ochranou svou i svého okolí. Zároveň se jedná o pomyslný opěrný bod, ze kterého můžeme vycházet při dalších úpravách zákona o zbraních, které mohou zmírnit negativní dopady směrnice Evropské unie. A já se neztotožňuji s tím, co tady říkal kolega Váňa prostřednictvím pana předsedy, že toto není reakce na evropskou směrnici. Je. Byť jsme, jak říkám, dva roky po termínu. Otevřeně si tedy přiznejme, že tato novela v žádném případě nepovede k zastavení této absurdní odzbrojovací směrnice, ale je nějakým prvním krokem, aby největší nesmysly v ní obsažené nezasáhly legální držitele zbraní u nás.
Jak jistě víte, EU je založena na několika pilířích různých politik. Jedním z nich je i pilíř, kam spadá vnitřní bezpečnost. Přesto lze vnitřní bezpečnost považovat za výsostné pole každé země a je jenom na nás, jakým způsobem si naši bezpečnost a obranu vybudujeme a jak chceme chránit naše občany. Pokud se bude chtít legálně ozbrojený občan stát v budoucnu aktivní součástí systému bezpečnosti země, měl by mít k tomu možnost a v takovém případě by měl být podle mého názoru částečně vyňat z dopadů směrnice. Nutno podotknout, že směrnice v tomto znění, která byla nakonec přijata, vůbec, ale vůbec vzniknout neměla, a jak jsem říkala, naše vláda se měla od samého začátku, tedy od listopadu 2015 plnou vahou proti této směrnici postavit místo toho, aby několik měsíců přešlapovala na místě a snažila se možná něco vyjednávat v Bruselu. Nevyjednala nic, přestože vím, že se zejména paní magistra Bačkovská a pan Bartošek velmi snažili. Ale bohužel z úřednické role, z úřednické úrovně Bruselu nic nevyjednají. V Bruselu musejí jednat politici. V Bruselu měl o této směrnici vyjednávat sám ministr vnitra a pan premiér. (Potlesk z galerie pro hosty.) ***