(18.30 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Pan předseda TOP 09 Kalousek tady mluvil o bezzásahovosti jako o konzervativním tématu. To bych chápal a podporoval bych to, kdyby se jednalo o bezzásahovost v Yellowstonském národním parku nebo v Yosemitském národním parku ve Spojených státech. Prosím pěkně, kde je ta divoká příroda, kde má svoji historii na Šumavě, kde po staletí žili lidé? Pan bývalý ministr a čestný předseda Schwarzenberg se vyjádřil jednak ve Sněmovně, ale jednak i v rozhovoru, který byl na některém serveru k dispozici, takovým příměrem. Řekl, že panna nemůže být zároveň těhotná. Pokud šumavská příroda byla panenská příroda, tak samozřejmě o své panenství byla připravena v dobách právě masivních těžeb začátkem 19. století, kdy její majitelé, rod Schwarzenbergů, postavili Rosenauerův plavební kanál. Tím dosáhli s vytěženým dřevem na tok řek, které splavily dřevo na místo, kde se vázaly vory, a odtud do Prahy, kde bylo dřevo samozřejmě prodáno. Tady přišla Šumava o panenství, jak mluvil pan čestný předseda Schwarzenberg. On se pak vyjádřil ještě takovým příměrem, když se ho redaktorka přičinlivě ptala, co by tedy doporučil dělat se Šumavou. On řekl, že je to něco podobného, jako kdyby vám ukradli auto a pak se ptal dotyčný zloděj, jak se auto řídí. Jenom uvádím tento citát, protože je k dispozici na serverech.
Já si myslím, že tady je konzervativní přírodu na Šumavě chránit tak, aby její ochrana odpovídala tradici, historii, tomu, že tam žili, žijí, a pevně věřím, budou žít lidé. Není konzervativní přeměnit nadpoloviční část Šumavy na divočinu a riskovat tím, že tímto postupem bude na divočinu přeměněna celá Šumava. Tento pokus nám tady jasně demonstroval bývalý ministr Martin Bursík v roce 2007, kdy probíhala jednání, bylo to vlastně v roce 2006, o změně zonace. O tom, jaké budou první zóny, jaké budou bezzásahové zóny na Šumavě. A jednání probíhala podle tehdy platných právních předpisů. Velmi klopotná jednání s obcemi, všechno muselo být dojednáno, dohodnuto, projednáno s obcemi. A ty samozřejmě chtěly vědět, jaké budou jejich možnosti, jak bude příroda chráněna, kam budou moci turisté chodit, kde bude první nepřístupná zóna. A najednou prozřetelnost Boží, bohužel někdy konající v neprospěch lidského pokolení, seslala orkán Kyrill, který tehdy způsobil velké množství padlého dřeva, a Šumava měla šanci, tehdy bylo možné toto dřevo vyklidit, zabránit tím kůrovcové kalamitě citlivě, postupně ve shodě s obcemi - a to je další místo článku pana Kaliny, společenský konsenzus - připravovat bezzásahový režim, který by citlivě podporoval vznik divoké přírody. To se nestalo. Pan ministr Bursík tehdy nařídil, že dříví zůstane ležet v šumavském národním parku v prvních a druhých zónách, což způsobilo kůrovcovou kalamitu a jeho problém přeměny na divočinu byl vyřešen. Kůrovec tu práci udělal za něj.
To všechno se tady v článku Pavla Kaliny dá najít. Je možné o jeho obsahu velmi hluboce a intenzivně přemýšlet. Já bych vám doporučil, nežli bude o zákonu hlasováno, abyste si ještě ten článek přečetli a o některých věcech se zamysleli. Ale jak je vidět, chcete hlasovat už dneska za každou cenu, pane ministře. (K ministru Brabcovi sedícímu u stolku zpravodajů.) Pane místopředsedo, vyřiďte panu ministrovi, že chce hlasovat už dneska. To mě mrzí.
V tuto chvíli svůj projev ukončím a poskytnu prostor k projevu panu kolegovi Vilímcovi, tedy kolegovi z Plzeňského kraje, také občanu kraje, na jehož území se nachází Národní park Šumava. V tuto chvíli děkuji za pozornost. (Potlesk poslance Vilímce.)
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Jako dalšího do rozpravy mám přihlášeného pana poslance Vilímce, kterému tímto dávám slovo. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, o tomto návrhu zákona a především o jeho dopadech na další osud a ochranu Národního parku Šumava bylo řečeno mnoho. Možná že někdo z vás je toho názoru, že každá věta už je tady teď zbytečná, že je to jenom mlácení prázdné slámy.
Pan ministr se v tom úvodním expozé omezil pouze na to, že v argumentech pana prezidenta nenašel nic nového a podle jeho názoru je tento zákon vyvážený a dobrý. Nic jiného neřekl. Škoda že o tom nepřesvědčil všechny aktéry. Protože když poslouchám vystoupení, jsou to většinou, a bylo to i ve třetím čtení, vystoupení poslanců zvolených buďto v Plzeňském kraji, nebo Jihočeském kraji. Myslíte, že je normální, pokud, jak je evidentní, tento návrh zákona nemá podporu nejen většiny obcí na Šumavě, které jsou součástí Národního parku Šumava, nemá podporu podle mého soudu ani většiny občanů tam žijících, nemá podporu ani Zastupitelstva Plzeňského kraje, ani Zastupitelstva Jihočeského kraje, že proti vůli těchto autorit chceme něco zavádět? To myslíme vážně, že to dobře dopadne? Já o tom nejsem přesvědčen.
Za selhání při jednání tohoto zákona považuji fakt, že předkladatel, a tady to zosobním na pana ministra životního prostředí, nedokázal dojednat zjevně kompromis. Sice mluví o nějakém kompromisu, ale žádný kompromis se nedojednal mezi zastánci rozšiřování bezzásahových zón, tedy zjednodušeně řečeno zastánci rozšiřování další divočiny, a tou druhou stranou, většinou lidí žijících na Šumavě, pracujících na Šumavě a samozřejmě i s těmi, kteří nesou politickou odpovědnost za udržitelný rozvoj tamních obcí. Můžete říci, že od projednávání ve třetím čtení se kromě veta prezidenta nic nezměnilo. Ale přesto se něco změnilo a myslím, že veto prezidenta, nechci mluvit o argumentech pana prezidenta, je příležitostí se ještě jednou zamyslet nad tím, jestli nám to za to všechno stojí. Jestli vyhraná bitva, která straní evidentně jednomu názoru, se nakonec nepromění ve skrytou permanentní válku. A toho já se velmi obávám v situaci, kdy tento návrh zákona nemá prostě obecnou podporu. ***