(15.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Sám pan ředitel říkal, že když se díval do statistiky, tak v roce 2012 byl neobvyklý a pouze jednoroční enormní nárůst vydání těchto dluhopisů, a pak vzniká oprávněná pochybnost, zda ve skutečnosti nešlo o skryté vyplácení dividend, kde, jak jistě víte, dividendy se daní 15 %. A já chci připomenout náš dlouhodobý program a věc, pro kterou jsme zatím nezískali podporu, my si myslíme, že to má charakter dvojího zdanění a že mnohem čistší řešení je osvobodit od daně daň z dividend, od té srážkové daně ve výši 15 %. Pak by možná, pokud by to už v té době platilo, nebyla motivace vydávat korunové dluhopisy. Protože já jsem přesvědčen, že majitel, který vyprodukuje zisk, má právo vyplatit si podíl na zisku, už to jsou zdaněné peníze a není důvod, proč by to znovu danil. To je správný a systémový přístup k dividendám. Ne nějaké jednorázové návrhy, pozměňovací návrhy po třech letech ve funkci, které navrhuje pan ministr financí.
Zkusím vám říct pár vět k tomu, co se nazývá koncept zneužití práva, je to věc, která se standardně používá jak v judikatuře Soudního dvora Evropské unie, tak taky v legislativní a soudní praxi České republiky. Ještě k té metodice zpátky. My jsme požádali, aby pan generální ředitel vypracoval metodiku. Odpověděl nám, já to trošku shrnu, možná parafrázuji: "Po tom vám nic není, to není věc výboru a poslanců, to je věc Finanční správy." Proto jsem mluvil o té tiskové konferenci, kde pan ministr financí a poslanec říká: "My jsme tady změnili metodiku. A budeme odpouštět ty pokuty." Říkám, to je správně. Ale jednou to jde změnit metodiku na pokyn poslance a současně ministra financí, a podruhé to nejde a pan šéf Finanční správy nám říká, že jsme překročili jednací řád Sněmovny, že nám to nepřísluší. Tak já říkám, aniž bych chtěl rozsoudit ten spor, buď to platí vždycky, nebo nikdy. A ne když je to vládní poslanec, nebo poslanec, který je současně ministr financí, to jde a ještě máme tiskovou konferenci, kde to slavnostně ohlašujeme - pusťte si tu tiskovou konferenci, pokud jste ji neviděli minulé pondělí, nebo toto pondělí, teď nevím, myslím, že to bylo minulé pondělí, a pak si přečtěte odpověď ředitele Finanční správy, který říká, že to vlastně nejde, že nám po tom nic není. Tak ať si vybere. Buď nikdy, nebo vždy. To je přece úplně jednoduché.
Zpět k tomu konceptu zneužití práva. V zásadě se říká, když to zjednoduším, že ke zneužití práva může dojít v okamžiku, kdy formálně splníte všechny náležitosti zákona či zákonů, ale ukáže se, že jediným skutečným důvodem bylo získání daňového zvýhodnění. Takové případy byly i v praxi. Já použiji úplně jiný, abych nebyl obviňován, že je to směřováno pouze jedním směrem, ale bylo to, v odborné veřejnosti je to velmi známý případ, kdy podnikatelé odváděli v rámci zákona, kdy máte možnost věnovat dary neziskovým organizacím, např. sportovním nebo vzdělávacím, a odečíst si to od základu daně za zákonem stanovených podmínek. Tak to udělali, neporušili zákon. Poslali to vybrané organizaci, která měla charakter neziskové organizace, takže ta to přijala podle zákona. Tato organizace zorganizovala léčebný vzdělávací rehabilitační pobyt u moře nebo u oceánu. Taky hezké. A účastníky byli majitelé té firmy, kteří stáli na začátku. Všechno podle zákona. Nikdo neporušil zákon. Ale bylo konstatováno, a správně, že byl využit koncept zneužití práva a že jediným účelem těch všech transakcí bylo zaplatit si dovolenou. A to se asi shodneme, že to nejsou daňově uznatelné náklady. Mluvím o daňově uznatelných nákladech, nemluvím o nákladech obecně.
Takže tento princip mnozí daňoví vykukové používají, bojují s ním všechny západní země, judikatura existuje jak na úrovni Evropského soudního dvora, tak u nás.
A teď debata o korunových dluhopisech a o tom, aby - a to byla jediná a podle mě správná žádost rozpočtového výboru - aby Finanční správa prověřila, zda v případě, kdy emitoval majitel a nakupoval pouze majitel, nedošlo k naplnění zneužití práva. Já na tom nevidím nic špatného, žádný osobní útok, žádný politický útok. My přece nevíme, jak taková prověrka dopadne. My bychom chtěli, aby se to zkontrolovalo u všech 500 subjektů, které tyto dluhopisy vydaly. A Finanční správa by je mohla rozdělit třeba na dvě skupiny. Na skupinu, kdy ty dluhopisy nenakupovali majitelé, a skupinu, kdy nakupovali. Nikdy jsem netvrdil ani netvrdím, že došlo k porušení zákona buď vydáním či emisí korunových dluhopisů, či prodejem, nebo na druhé straně nákupem. Ale to, že by ten koncept tady mohl fungovat, tak to je přece jasné. Někdo to má prověřit a stát má k tomu Finanční správu.
Pan generální ředitel vymyslel úžasný argument, proč to nebude šetřit. Protože říká: "Ano, existuje koncept zneužití práva, my s tím bojujeme, máme s tím zkušenosti. Ale to musí být opravdu velmi sofistikovaný a promyšlený systém." A z těch slovy vyplynulo, že když to někdo udělal takhle jednoduše, že to napadne i členy rozpočtového výboru, tak to prostě není sofistikovaný systém. A když to není sofistikované, tak je to průhledné. A když je to průhledné, tak to nemohlo být zneužití práva, protože co kdyby, jak by někoho mohla napadnout tak jednoduchá věc, když to není tak sofistikované, zakryté, přemaskované. To je všechno.
V odpovědi, kterou jsme dostali včera, nám pan generální ředitel říká, to je docela hezké, že k tomu, aby mohli zahájit kontrolu, by potřebovali nějaké důkazy. A že členové rozpočtového výboru žádné důkazy nepřednesli, ale pokud je mají, ať je přinesou na daňovou správu. Takže pokud bychom se zase obecně drželi tohoto principu, že Finanční správa jde kontrolovat pouze tam, kde má nějaký důkaz, že došlo k pochybení, tak mi řekněte, jak budou zahajovat běžné kontroly u běžných podnikatelů např. na DPH. Dobře, tam ještě můžou říct: máte neočekávanou vratku DPH, je jiná než obvykle. Ale například u daně z příjmu. A kdybych se držel té logiky a přišel za managementem té firmy a řekl: Dobrý den, tady je Finanční správa, my bychom chtěli provést kontrolu za poslední tři roky například daně z příjmu právnických osob. A ten management řekne: A máte důkazy? Nemáme. Tak až je budete mít, tak přijďte, protože u dluhopisů říkáte, že bez důkazů to nebudete vyšetřovat, tak jaký je to rozdíl? Proč mě ano a někoho jiného ne? Sami asi cítíme, že to není správný koncept. Že takhle by kontrolní činnost ze strany Finanční správy nemohla fungovat.
A podle mě - a já jsem ty otázky přednesl na rozpočtovém výboru a požádal jsem o písemnou odpověď a očekávám, co nám všem odpoví, protože jsem požádal, aby tu odpověď dostali všichni členové rozpočtového výboru. Položil jsem některé otázky, které by podle mého názoru měla zkoumat Finanční správa a pak dojít k závěru, zda došlo, nebo nedošlo ke zneužití práva. A ty otázky vám přednesu, abyste sami mohli posoudit, zda jsou, či nejsou relevantní a zda vedou, nebo nevedou, nebo zda vzbuzují pochybnosti, že mohlo dojít ke zneužití práva.
První otázka: Byl emitent dluhopisů v situaci, kdy potřeboval externí financování svých investičních aktivit v tomto rozsahu? Byl nebo, nebyl? To se dá přece zjistit.
Druhá otázka: Jednal v uvedené době emitent i s jinými subjekty o možnosti externího financování svých investičních potřeb? To se dá přece taky jednoduše doložit, zda jednal, nebo nejednal, zda byl ochoten někdo jiný, nebo nebyl, banka byla, nebyla, horší podmínky, lepší podmínky. Bylo financování prostřednictvím dluhopisů s úrokovým výnosem např. 6 % ročně výhodnější pro emitenta než standardní financování bankovním úvěrem? Každý se může podívat, kolik byl PRIBOR, 1M PRIBOR, 3M PRIBOR v té době, jaké byly průměrné marže bank a zjistit, zda ta částka je obvyklá, nebo je vyšší než obvyklá. Jestli tady dneska někdo mluvil, že někdo emitoval s 18 procenty, tak je naprosto evidentní, že ta částka je vysoce nestandardní, a Finanční správa dávno měla konat. Možná konala. ***