(9.40 hodin)
(pokračuje Vilímec)
Včera jsme projednávali onen také zmiňovaný zákon o kontrole a řízení veřejných financí. Již v tom prvním čtení se ukázalo, že to není zákon, který by měl odstraňovat ty duplicity. Takže já se ptám, co se vlastně po těch deseti měsících, kdy ta Ústava nebyla schválena v Senátu a kdy byl obdobný návrh zákona, který se předkládá v bodě 72, zamítnut, co se vlastně událo. Jestli se odstranily duplicity, jestli se udělal alespoň nějaký půlkrok k tomu, aby senátoři změnili názor. Když se podíváme na nedávné projednávání zákona o rozpočtové odpovědnosti a rozhodnutí 60 senátorů podat ústavní stížnost v té věci právě v souvislosti s nepřiměřeným a nadměrným zásahem do garantovaných práv na samosprávu, tak jsem přesvědčen, že to tady nemůže dopadnout jinak. Proto souhlasím s tím, že tento čas bychom možná měli věnovat jiným zákonům, než se znovu pokoušet na konci volebního období tyto zákony nějak prosadit.
Nechci úplně mluvit o tom dalším bodě, o tom bodě 72, ale ono je to provázané. V zásadě musím říci, že když jsem si ten bod přečetl, tak mě udivilo, že v poslední době je taková móda kastovat, především ve vztahu k obcím, kastovat ty obce podle jejich velikosti. Nevidím rozdíl mezi obcí, která má 9 000 obyvatel, a obcí, která má 11 000 obyvatel. Přitom město nebo obec, které mají méně než 10 000 obyvatel, nebudou, alespoň zatím, zatěžovány kontrolami Nejvyššího kontrolního úřadu, a obec, která má 10 001 obyvatel, zatěžována bude. To se mi také zdá velmi podivné. Myslím, že to je vedeno účelově, protože samozřejmě obcí je 6 250, a přesvědčit 6 250 obcí, aby Nejvyšší kontrolní úřad mohl kontrolovat hospodaření s veřejnými prostředky obcí, to je velmi obtížné, takže ono se to vždycky účelově sníží na těch 140 a těch 140 obcí se lépe prosazuje než 6 250 obcí.
Nechci o tom dlouho mluvit, protože jsem přesvědčen, že pokud se tato novela Ústavy i zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu, nebo novela zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu dostane do výborů, tak stejně narazí v Senátu. A je to taková snaha, která, myslím, nebude mít nějaký odpovídající výsledek.
Takže my se také nebráníme tomu, aby to přešlo do výborů. Apeloval bych na kolegy ve výborech, aby skutečně vážili rizika a všechny náklady spojené s rozšířením kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu. Četl jsem asi minulý týden jakousi analýzu kontrol územních samosprávných celků. Tu analýzu předložilo Ministerstvo financí do vnějších připomínek 2. února. Už z té analýzy, která je velmi obšírná, a nechci ji nijak kritizovat, se ukázalo, kolik těch duplicit v kontrolách existuje. Takže skutečně pokud se situace nezmění - a ten včerejší zákon, který jsme projednávali, tu situaci nemění - pokud se ta situace nezmění, tak považuji za absurdní, abychom teď rozšiřovali pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu ve vztahu k obcím a krajům.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Pan poslanec Sklenák má faktickou poznámku. Prosím.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. Dobrý den, kolegyně a kolegové. Chtěl bych reagovat na poznámku pana kolegy Vilímce v tom smyslu, že byť tento bod je pevně zařazen, tak zde není gesční ministr Chvojka. Já jsem z tohoto místa, když padl návrh na pevné zařazení, upozorňoval, že v tomto týdnu má ministr Chvojka dlouhodobě plánovanou zahraniční cestu, a Sněmovna tedy stála před rozhodnutím, zda počkáme na pana ministra a budeme projednávat tento bod v dubnu, nebo se spokojíme s pověřením jiného člena vlády a budeme jej projednávat dnes. Zvítězil názor, že vzhledem k blížícímu se konci funkčního období bude lépe projednávat tento bod dnes, takže prosím, abyste nekritizovali nepřítomnost ministra Chvojky, když tato Sněmovna rozhodla při vědomí toho, že tady dnes nebude.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další řádně přihlášený je pan poslanec Marek Benda, připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, nejprve krátce zareaguji na slova předsedy poslaneckého klubu sociální demokracie pana kolegy Sklenáka. Očekával bych, že ministr vlády, který předkládá návrh ústavního zákona, který se Sněmovna rozhodne v nějakém čase projednávat, si na to udělá čas. A holt v nejhorším případě zruší zahraniční cestu. Ale chápu, že tato informace tady zazněla.
Současně si ovšem myslím - podívejte se na tu (vládní) lavici za mnou. Opravdu v takovém stavu máme projednávat novely Ústavy? Jak to, že tady není ministr financí? Jak to, že tady není předseda vlády? Jak to, že tady není ministr vnitra? Kde jsou tyto osoby, které jsou zodpovědné za veřejnou správu, za kontrolu veřejné správy? Těm je to úplně jedno? Nebo mají taky všichni dovolenou? No jestli mají všichni dovolenou, pak navrhuji to rozpustit a pomalu se odebrat domů, protože nemá cenu, abychom tady seděli my, když tady ministři sedět nemusí, protože mají všichni po sjezdech. Já to chápu, chtějí si odpočinout, dokonce jsou někde i prázdniny. Představte si, u mě na Praze 4 jsou také prázdniny a taky tady sedím. No nedá se nic dělat, ale zdá se mi opravdu naprosto absurdní, abychom se zabývali novelou Ústavy za přítomnosti relativně v posledních dnech už univerzální ministryně, paní ministryně Marksové, Tominové, pardon, která už tady předkládá úplně všechno, jak jsme včera viděli, a zjevně se stala vládní odbornicí - a já jí to přeju - na všechny otázky, které tato vláda projednává. Ale pak se tedy ptám, proč my se tady máme trápit.
Na závěr svého vystoupení navrhnu, abychom to přerušili do okamžiku, než tady bude přítomna alespoň polovina členů vlády, abychom to projednávali v nějakém důstojném prostředí.
Nevím, kdo si pamatuje projednávání novely Ústavy a novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu tady minule. Já jsem, když jste chtěli nadšeně schvalovat novelu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, stál tady ještě tehdejší ministr pro legislativu a lidská práva Jiří Dienstbier, říkal: Nedělejte to. Nevíme, jak to dopadne v Senátu. Ocitneme se v absurdní situaci, že Senát má na jednu stranu novelu Ústavy, kterou může neschválit, a v tu chvíli Sněmovna jej přehlasovat nemůže, ale současně mu posíláme novelu zákona, který bude provádět tuto Ústavu, a my se dostaneme do situace, že se nám zpátky vrátí novela zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, která bude v tu chvíli neschvalitelná, neboť nebude mít ústavní základ, a my budeme muset hlasovat sami proti sobě. Pan ministr Dienstbier se mi tady tehdy vysmál a řekl, že v tom Senátu to mají samozřejmě všechno ošetřené a že to bude bez problémů, a jakmile tam donesou prováděcí zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu, tak samozřejmě novela Ústavy projde. No, jak to dopadlo, kdo měl pravdu? Já, nebo pan ministr Dienstbier? Měl jsem ji překvapivě já.
Stalo se, že Senát novelu Ústavy neschválil, jak se dalo očekávat. Řekl k tomu poměrně jasné stanovisko: Jsme připraveni rozšířit kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu i na obce a další veřejnoprávní subjekty za situace, kdy se vyjasní, a na tom se také tato Sněmovna vícekrát za sebou usnesla, kdy se vyjasní kontrolní pravomoci ostatních orgánů veřejné moci, zejména tedy vlády a jejích ministerstev, vůči obcím a krajům, a budeme připraveni pak hlasovat pro novelu Ústavy, která rozšíří pravomoci NKÚ, pokud bude jasné, že je to právě jenom Nejvyšší kontrolní úřad, který chodí kontrolovat obce v této dané oblasti. A ne že tam těch kontrol přijde pět a každá řekne jiný výsledek. Kontrola z finančního úřadu řekne něco úplně jiného, než řekla z krajského úřadu a než řekla kontrola z Ministerstva vnitra, a po dalších třech letech dorazí Nejvyšší kontrolní úřad a řekne no ono to vlastně všechno bylo úplně špatně. A ti chudáci starostové a zastupitelstva vůbec nevědí, jak si s tím mají poradit.***