(12.50 hodin)
(pokračuje Pelikán)
To jsou v kostce asi nejdůležitější změny, které by předkládaný návrh přinesl. Jsem přesvědčen, že jsou to změny, které nezbytně potřebujeme. Musím vás ujistit, že dnešní stav znalecké činnosti je skutečně bolavou patou naší justice, kdy mnoho řízení se nám protahuje donekonečna předkládáním zcela protichůdných posudků z různých stran. Soudce, který nemá odborné znalosti, právě proto si jmenuje znalce, potom vlastně je odkázán na to, aby někde na konci si hodil kostkou, protože tam má čtyři posudky a pět názorů v nich a vůbec netuší, jak rozhodnout. Podle mého názoru je nezbytné vrátit tomu kulatému razítku se státním znakem jeho potřebnou váhu. A to tenhle zákon dělá.
Samozřejmě stále jsou tam nějaké body k diskusi. Zase myslím, že v ústavněprávním výboru, popřípadě v dalších výborech bude na to ještě dost prostoru ty věci dořešit. Prosím tedy, aby byl tento zákon propuštěn dále do legislativního procesu. Děkuju.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi spravedlnosti Robertu Pelikánovi, a ještě než udělím slovo paní zpravodajce, konstatuji omluvu pana poslance Petra Kořenka od 13 hodin do konce jednacího dne, která byla doručena předsedovi Poslanecké sněmovny.
Nyní tedy žádám zpravodajku pro prvé čtení paní poslankyni Helenu Válkovou, aby přednesla zpravodajskou zprávu.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, bylo tady řečeno to podstatné. Dovolím si jenom to doplnit ve vztahu k tomu prvnímu z projednávaného balíku zákonů, které se týkají výrazného zlepšení a změny ve výkonu znalecké činnosti, tlumočnické činnosti, dokonce u toho druhého zákona, ještě doplním informaci pana ministra, se podařilo i definovat a zpřesnit a rozdělit tlumočníky a překladatele. Takže to jenom na takovém příkladě je zřejmé, že tento zákon má ambici položit kvalitnější základy těchto odborných činností, které nejsou zastupitelné v některých kauzách jak civilních, tak trestních u soudů, nebo pro spravedlivé, nestranné a objektivní posouzení případů, které soudy řeší.
Na co chci upozornit, protože to jistě otevřou v diskusi ostatní kolegové, na tu genezi zákona, že nebyla cesta k tomuto návrhu vůbec lehká. Ministerstvo spravedlnosti dostalo, protože jsme to neformálně projednávali na seminářích, jednáních podvýboru, dostalo vlastně od nás různá doporučení, která respektovalo a zřídilo i a pokračovalo v činnosti, kterou jsem zahájila já ještě jako ministryně, že konzultovalo pravidelně s odbornými týmy vytvořenými znalci z různých oblastí, protože u tohoto zákona to čertovo kopýtko tkví zejména v tom, že těch znalců a specializací je velmi mnoho a ne všechny se dají dost dobře formulovat tak, aby pro ně mohly platit jednotné podmínky výkonu znalecké činnosti a oni s tím mohli takzvaně žít. Berte to teď s nadsázkou, měli jsme tu vzpouru forenzních znalců, měli jsme tady znalce oceňování majetku. Takže si troufnu říci, že kdybych byla v pozici ministryně spravedlnosti, tak se potýkám s úplně stejnými problémy jako můj nástupce a byla bych asi dneska šťastná, že tady konečně leží návrh nového zákona, který kompromisně vyřešil tuto situaci a samozřejmě nikoli úplně na jedničku, řekněme na dvojku. Ale to posoudíte v konečném známkování vy, až pro to budete hlasovat, v což doufám, nebo nebudete, což věřím, že se tak nestane.
Co se nám zatím nepodařilo úplně odstranit a to, co je samozřejmě podstatné z hlediska předsedů krajských soudů, je administrativní zátěž, která logicky plyne z toho, jak zde bylo řečeno, že ten znalec, když splní podmínky stanovené zákonem, bude mít nárok na to být zapsán. Ty podmínky ale nejsou stanovené benevolentně, takže si myslím, že ne všichni noví zájemci budou úspěšní. A s tím souvisí obava, kterou jste už možná slyšeli i v médiích, že budou soudy zavaleny žádostmi a teď budou muset kontrolovat, tam je ten mechanismus také už kompromisně stanovený, že kvalita se bude vždycky u každého toho znalce kontrolovat tak, že se za pět roků vyberou tři náhodné posudky, které předseda krajského soudu posoudí, a bude z toho vyvozovat určité závěry. Tam bylo několik variant. Tahle varianta mi připadá už schůdná pro obě strany, nebo pro všechny strany - pro znalce, předsedu krajského soudu a potažmo ministra nebo Ministerstvo spravedlnosti, ale i pro účastníky, kteří potom v případě, že se bude konstatovat, že ta znalecká činnost není kvalitní, tak se už na takového znalce neobrátí. A pochopitelně protože už nebude znalcem v tom krajním případě, a tím nebude docházet k tomu, čeho jsme nyní svědkem a proč je ten zákon tak důležitý i pro běžného občana, protože jistě nechceme už mít ty případy, kdy jdou znalecké posudky proti sobě, a je to někdy i v těch takzvaných kapitálních kauzách, viz Kramný, Nečesaný, zdravotní sestra z Rumburku, nebo teď nevím, jestli přesně z Rumburku, ale v každém případě tam ty znalecké posudky šly proti sobě a výsledky jsme měli možnost sledovat v přímém přenosu.
Takže toto je jediná oblast, nebo není jediná, ale viditelně jedna z těch hlavních oblastí, kdy ještě není úplně poslední slovo řečeno. V návrhu zákona tedy zůstává, že rozdělení dohledové a kontrolní činnosti mezi Ministerstvem spravedlnosti a předsedy krajských soudů, přičemž krajské soudy se ozývají a říkají, my tuto rozsáhlejší agendu ještě navíc v kombinaci s přestupkovým řízením, které bychom měly vést, nechceme, protože z nás děláte více správní orgán než soudní, a ať to dělá Ministerstvo v rámci jednotného dohledu a kontroly. Já osobně jsem v těchto případech a jako zpravodajka po slyšení všech možných zástupců jak znalců, tak úředníků z Ministerstva spravedlnosti, pana ministra, svých zkušeností samozřejmě pro jednotnější dozor, kontrolu.
Bylo by optimální, kdyby Ministerstvo spravedlnosti mohlo tu kontrolu a dohled vykonávat samo. Ale protože si nedělám iluze, že se krajské soudy vzdají svých tabulkových míst, která mají přidělená, ve prospěch Ministerstva spravedlnosti, aby tam mohl vzniknout dostatečně početně a kvalitně vybavený aparát, který by zvládl tuhle agendu, protože když řeknu A, tak musím říct i B, to znamená ano, já to nechci dělat, ale jsou tady tabulková místa, která potom musím odevzdat resortu spravedlnosti, tak si myslím, že pokud budeme rozumně hledat určitý kompromis, tak ho najdeme a rozdělení mezi Ministerstvem spravedlnosti a krajskými soudy může zůstat. To už je spíše potom na podrobnou debatu v ústavněprávním výboru. Nemyslím si, že tak jak se předkládá teď ten návrh zákona, zůstane beze změny.
Další takovou kontroverzní tematikou je jistě ten nový institut znalecké kanceláře. Budou se ozývat velké znalecké ústavy velkých firem, které samozřejmě nebudou mít zájem na tom takzvaně spadnout do znaleckých kanceláří, budou chtít být v těch prestižních a i takto veřejností vnímaných znaleckých ústavech a bude záležet na tom, do jaké míry se jejich argumenty necháme, či nenecháme ovlivnit. Logiku by to mělo. Znalec - fyzická osoba, znalecká kancelář - právnická osoba. Znalecké ústavy, ty, které mají největší punc garantnosti, nestrannosti, spravedlnosti. Ale fakt je, že v některých oblastech ty fakulty, polikliniky, univerzity nebudou mít bezezbytku pro tyto obory činnosti své znalce. Takže to je další oblast, kterou je třeba ještě diskutovat. ***