(12.30 hodin)
(pokračuje Benda)
Myslím si, že ta skutečnost, že na Praze 2 byly všechny ty dopravní agendy týkající se alkoholu, byla rozumná, že vedla opravdu k tomu, že šlo spíše o sjednocování té judikatury, zjednodušeně řečeno, už v těch prvních kolech, že se rozhodovalo podobně. A teď to jako úplně zbytečně rozprášíme zase na všechny obvody bez toho, aby k tomu byl nějaký racionální důvod kromě toho, že možná někde vzniklo nějaké podezření. Kvůli selhání jednotlivce se nikdy nemá měnit systém. Vždycky o tom tady mluvím, vždycky prosím, nedělejme změny systému na případu konkrétních chyb konkrétních lidí nebo konkrétního selhání jednotlivce. Vždycky to pokládám za velikánskou chybu.
O automatickém generátoru mluvila paní profesorka Válková. Já myslím, že to je věc, o které se bude - a upřímně řečeno tedy ve výsledku je to to jediné podstatné v tom návrhu, všechno ostatní jsou opravdu téměř zbytečné banality. A jestli tento návrh budeme chtít přijmout, nebo nebudeme, o tom si myslím, že se ještě bude velmi zásadně mluvit. Vím, že i z řad soudců jsou o tom velké pochybnosti, a já tedy nevím, jestli nám to něco zásadního přinese. Všechny automatické generátory, které jsme zatím zkoušeli v justici, vedly spíše k zvýšení problémů než k snížení problémů.
Stejně tak spory o místní příslušnost v případě osob, u kterých se obtížně určuje jejich bydliště, respektive kde je to spojeno s velkými náklady. Ono to vypadá, že to něco vyřeší, že si jakoby někdy dřív na začátku dokážu říct, který je to soud, a možná mi to zjednoduší to rozhodování soudu prvního, druhého stupně. Ve výsledku ale přece mi to nezjednoduší vůbec nic, protože ty osoby jsou obtížně dohledatelné, tím pádem se jim obtížně doručuje, tím pádem mám nějaké fikce doručení, kde si tady vlastně mnoho nepomůžu. A pokud se někdo z nich bude odvolávat, a to se možná někteří odvolávat budou, tak ten spor se nebude řešit na začátku soudní soustavy, že ho musejí najít a musejí mu být fakticky schopni předat v tom občanském soudním řízení nějakým způsobem - zjistit nějakého zmocněnce, najít, jestli má advokáta, případně najít přímo tu osobu a nějakým způsobem mu předat. Oni budou mít krásné rozsudky proti osobě, která nikde, nikde není, nikde není k zastižení. A když se ta osoba náhodou začne hádat, tak se to bude řešit v odvolacích, případně dovolacích instancích a možná ještě někde výše, takže mi to ty spory vlastně jenom zkomplikuje. Takže je to takové to snadné, nemám spory o místní příslušnost, umím honem rychle to rozdělit mezi soudní soustavu. Ale ve výsledku problematičnosti těch sporů si myslím, že je to možná ještě více zkomplikuje, než aby je to zjednodušilo.
A poslední moje poznámka se týká slavných dovolání, u kterých já vím, že tady zase je nějaká snaha z toho některé věci vyloučit, nejsou to ty úplně zásadní. Nešlo se úplně radikální cestou. Ale nám všem, kteří to sledujeme delší dobu, sledujeme diskuse o dovoláních, jenom vždycky doporučuji: zajeďte si pak na Ústavní soud, protože tam vám řeknou, co není v institutu přezkumu, ať už dovolacího, nebo dalších, tak nakonec vždycky končí jenom tím, že dopadne, pokud došlo k porušení základních práv a svobod, a to se v mnoha případech stát může, protože náš katalog základních práv a svobod je poměrně široký, že to nakonec vždycky skončí u Ústavního soudu. A vždycky když se pokusíme zúžit to hrdlo před tím Nejvyšším soudem, před těmi dovolacími soudy, a říct tak tady vám nějak pomůžeme, odbřemeníme vás, řekneme, některé věci se nepřezkoumávají, tak výsledek je ten, že to břemeno přepadne na Ústavní soud. Já nevím, jestli je to úplně spravedlivé. Upřímně řečeno na Nejvyšším soudu je soudců mnohem více než na Ústavním soudu, asistentů a dalšího pomocného personálu mnohem více než na Ústavním soudu, takže zase je to taková hezká myšlenka, která říká, tady nějakým způsobem pomůžeme. Ale v naší soudní soustavě, tak jak je nastavena, tak se to úzké místo tady zúží a zase přejde na ten soud, teď nechci říct vůbec nadřízený, protože Ústavní soud samozřejmě z hlediska našeho ústavního pořádku není nadřízený, ale ten, který ještě může přezkoumat taková rozhodnutí.
Já mám prostě pochybnosti o tom, jestli celý ten návrh zákona má smysl. Myslím, že to je typický návrh z dílny tohoto Ministerstva spravedlnosti, které žádné koncepční věci neřeší a nosí nahodilé nápady. Nebudu navrhovat jeho vrácení navrhovateli k přepracování, protože si myslím, že reálně je to ještě asi stihnutelné na ústavněprávním výboru, ale myslím si, že většinu těch věcí vyhodíme, a bude to tak jenom o tom, že pan ministr si někdy v červenci, možná v září bude moct připnout jednu frčku, že se mu podařilo v tomto roce prosadit jeden drobný zákon, který vůbec nic na fungování občanského soudního řízení nezlepší.
Tolik můj postoj k této novele OSŘ. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Nyní pan poslanec Stanislav Grospič v obecné rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych s dovolením navázal, vážené kolegyně, kolegové, na své předřečníky, protože zastávám názor, že ta novela, byť se tedy tváří jako novela vysoce potřebná a technická, což samozřejmě nezpochybňuji, tak jde svým obsahem daleko nad rámec toho, jak je prezentována v důvodové zprávě, a teď nastavuje více polemik do budoucna než vlastně faktických problémů, které se vyskytují v tom současném občanském soudním řádu, který, připouštím, byl nesčetněkrát novelizován a zasloužil by si, po vzoru tedy, když už máme se skřípěním zubů z mé strany nový občanský zákoník, abychom také měli nový občanský soudní řád jako kodex, a nikoliv šli změnami jeho neustálých dílčích doplňování nebo novelizací.
Cíle návrhu zákona já považuji za vysoce ambiciózní, nicméně myslím, že trošku míjí určitou realitu. A například to rozdělení, které tady bylo zmiňováno i ve vztahu k Praze, nepovažuji za příliš, příliš šťastné. V této souvislosti také cítím trošku určitý dluh v celé soudní soustavě a zejména Nejvyššího soudu, který neplní tu úlohu sjednocování a ujednocování judikatury, což je také velice závažný problém, který se potom promítá v praxi do rozhodování obecných soudů a bohužel tedy i do toho občanského soudního řízení. Takže to je i z toho mého pohledu příspěvek do této diskuse.
Ty cíle návrhu jsou jmenovány v důvodové zprávě, jsou velice ambiciózní, o odstranění nedostatků občanského soudního řádu, které se vyskytly v praxi, odměřené odvolání od dovolacího soudu, posílení regulační funkce soudních poplatků, odstranění nedostatků a zvláštních řízení soudních, které se vyskytly v praxi, implementace rozsudků Evropského soudu pro lidská práva a rozsudků Ústavního soudu, realizace úkolů, které byly uloženy Ministerstvu spravedlnosti ve Strategii evropské integrace do roku 2020, zrušení zvláštní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 2, umožnění přístupu soudů do informačního systému Ministerstva financí, zavedení automatického generátoru přidělování věcem soudním mimo soudcům a senátorům, upgradové dopady návrhu zákona, dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty a nové nároky na státní rozpočet, popřípadě ostatní veřejné rozpočty v souvislosti s předpokládaným návrhem, které předpokládají zejména se souvislostí se zavedením automatického generátoru přidělování věcí a na druhou stranu, jak uvádí Doudova zpráva, je třeba zdůraznit, že dílčí změny v zákoně o soudních poplatcích potenciálně povedou k posílení příjmové stránky státního rozpočtu. Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost České republiky se tvrdí, že nebude žádná. Myslím si, že opak bude pravdou. Dopady na podnikatelské prostředí - ano, s tím bych souhlasil, ty budou. Je otázka samozřejmě, jak se toho zhostí soudy obecné a samozřejmě i právě Nejvyšší soud ve svých judikátech. Ve vztahu k podnikatelským subjektům se celkově očekávají potom spíše pozitivní dopady, zejména se změnou věcné příslušnosti soudů. Já bych takto mohl pokračovat dále z hlediska té důvodové zprávy.
Byl bych velice nerad, aby osud toho zákona potkal tentýž osud jako osud návrhu zákona o státních zastupitelstvích. To znamená, bude předložen, bude nějakou dobu projednáván, bude se horentně blížit konec volebního období a zákon zapadne do zapomnění, ale pouze si tedy uděláme čárku, že vládní koalice splnila svůj cíl a návrh byl předložen. Tak tomu bych byl dalek. Nicméně si myslím, že tato novela tak, jak byla předložena, k tomu všemu ale směřuje. ***