(11.50 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Grospič, připraví se pan předseda Stanjura s faktickou poznámkou. Prosím.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem chtěl zareagovat přesně tak jako můj předřečník, že se trošku míjí účel a smysl tím, co tady zaznívá.
A pak jsem se chtěl vaším prostřednictvím zeptat svého kolegy Schwarze, proč tedy, když si je vědom toho, že to mělo být v tomto zákoně zapracováno, tak už neučinila vláda a učinil ten zářný objev až nyní a tady teď najednou, když už máme vlastně opakované druhé čtení. Už jednou jsme to vrátili do druhého čtení, teď se to vrací zpátky a najednou zaznívá, že ta věc tam měla být zapracována. A vůbec bych se nebránil ani otázce rodných čísel. Myslím si, že historie ukázala, že mají svou funkčnost a není potřeba vymýšlet další identifikátory. Takže to je tato věc.
A potom znovu připomínám, nezapomenout na omezení svéprávnosti, protože to si myslím, že je velice podstatný moment.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan předseda Stanjura, připraví se pan poslanec Klán. Všechno jsou to faktické poznámky. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já vím, že je mnohem jednodušší debatovat o tom detailu a dohadovat se, ale ta debata pak není fakt dobrá, místo abychom se bavili o tom systému.
Ví stát, komu vydal občanský průkaz? Ví stát u pana poslance Schwarze, když předloží občanský průkaz, umí stát ve svých databázích najít, kdy jste se narodil, jestli máte řidičák, v jaké jste pojišťovně, kde bydlíte, jestli platíte daně? Ví! Ví to! Stát ví úplně všechno. A chce to po nás podruhé, potřetí, počtvrté, popáté! Pořád dokola. A pořád slyším: To se stává, tak budeme novelizovat. Tak jednou už musíme říct dost! Ať si stát ta data předává. Všechno ví! Úplně všechno stát má k dispozici. To, že si to jeden rezort neřekne druhému, co je občanovi po tom? Není možné, aby stát nevěděl, komu vydal pas a komu vydal občanský průkaz, komu vydal řidičský průkaz. Všechno to už ví dneska. Jenže to chce každý zvlášť, svoji databázi, ještě jednu, ještě jednu a pořád dokola! A pořád slyším: My to potřebujeme vědět. Ale stát už to ví. A jestli si data neumí předat, tak je to chyba státu a hledejme mechanismy, jak si to stát předá mezi sebou.
A když ta změna projde, zase budeme hnát všechny na výměnu občanských průkazů? A zase bude: Pozor, pozor, poslední dva roky. Pozor, pozor, poslední rok, poslední dva měsíce. Náš úřad mimořádně 28. prosince slouží až do devatenácti. Kolikrát jsme měnili občanku v posledních letech a řidičák? Vzpomeňte si kolikrát! Někdo říká nikdy. To nevím, jak to dělá. To je asi anonymní občan. Kolikrát to dělají vaši příbuzní. A stát všechno ví a nemá dost. Otesánek! Chce další a další data.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další omluva. Dnes od 11.30 do konce jednacího dne se omlouvá pan místopředseda Petr Gazdík.
Další faktickou poznámku má pan poslanec Klán, připraví se pan poslanec Jakubčík. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Já si tady vzpomenu na jednu paralelu, kdy se tady projednávaly občanské průkazy, když jsme prodlužovali dobu platnosti. Je to nedávno. Já jsem tam poukazoval na problém s trvalým bydlištěm. Proč už tenkrát se to nezměnilo? Teď to tady řešíme narychlo. Najednou se zjistilo, že je to tam potřeba nechat.
Ale já tady musím opravit pana poslance Schwarze vaším prostřednictvím. To místo trvalého pobytu je povinně volitelný údaj. Ten dotyčný, kdo tam přijde a řekne chci si to tam nechat, tak to tam mít prostě bude napsáno. Stát neříká nesmí to tam být uvedeno. Stát říká je na vás, jestli tam to místo trvalého pobytu, stejně i potom i rodné číslo nebo rodinný stav, chcete mít uvedeno. Je to na vaši libovůli. A já jsem si potom zodpovědný za to, že to tam je napsáno. Třeba mi občanský průkaz někdo ukradne, tak si ponesu za to odpovědnost. Stát mi nabídl ochranu soukromí dat. To mi nabídl s tím, že si můžu vybrat. Takže tady bych prosil se přesně vyjadřovat, že se jedná o povinně volitelný údaj. To je zásadní rozdíl oproti povinnému údaji. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Gabal. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se teď podíval, že mám ve své občance čip od 29. května 2012. Čip. Nebudu zkoumat a už ani nevím, co na tom čipu mám, ale to znamená od té doby, už tehdy bylo možné ten čip získat individuální volbou. Mně se zdá, že debata se dostává do fáze, kdy Sněmovna jakoby řešila koncepčně elektronickou identitu, co má být k dispozici na občance a co má být dobrovolně. To podle mého názoru tady nevydiskutujeme.
Takže bych prosil pana ministra, ať dá nějaký koncepční návrh, jak tohle řešit a jestli založit pracovní skupinu, nebo něco jiného, ale prostě debata o tom, jestli mám, nebo nemám mít na občanském průkazu trvalé bydliště, je podle mého názoru buď individuální volba, anebo budou vážné důvody k tomu, aby to tam bylo. Ostatní data, která by pro mě mohla být, já nevím, individuálně nebezpečná nebo rád bych je utajil, necháme na čipu. Ale někdo by toto koncepčně měl rozhodnout a pak bychom to měli hlasovat. To, co tady slyším, už jsou opravdu debaty o tom, co na čip a co natisknout, a to si myslím, že tady nevyhlasujeme, i kdybychom se zbláznili.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Faktická poznámka pana předsedy Stanjury. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Člověk, ale i Sněmovna se má poučit z chyb. Pan poslanec Gabal říká, že už má takřka pět let na svém občanském průkazu čip. A k čemu vám to je? Ale to není vaše chyba, to je chyba státu. Rozumíme si? To nekritizuji vás. Dneska se chystáme udělat něco podobného a už máme zkušenost, že to tam sice máme, ale k ničemu nám to není. To byl obsah mého procedurálního návrhu, ať zbytečně nespěcháme, ať nevyrábíme věci, které se budou dělat, budou zavádět, ale reálně k ničemu nejsou. Z mého pohledu ten čip, pane poslanče prostřednictvím pana místopředsedy, tam máte zbytečně, ale není to vaše chyba. Je to chyba státu.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Fiedlera. Prosím.
Poslanec Karel Fiedler: Přemýšlím o té debatě, o tom, co tady zaznívá, a snažím se vžít do role poštovního úředníka, který sedí na přepážce na nějakém sídlišti, kde jméno Novák, příjmení Novák je poměrně běžné. Dneska se dává hodně křestní jméno Lukáš. A přijde si tam Lukáš Novák vyzvednout doporučenou poštu nebo s doručenkou, nebude tam mít rodné číslo, nebude tam mít trvalé bydliště - a jak ten poštovní úředník pozná, že to dává tomu správnému Lukášovi Novákovi, když na tom sídlišti můžou bydlet třeba zrovna tři a nemusí je znát? Jak udělá jednoznačnou identifikaci? Bude se tam uvádět tedy rodné číslo na zásilkách, nebo jak? Kam se to dostáváme? Jen tak hypoteticky. Umí mi na to odpovědět třeba někdo z navrhovatelů? Děkuji. (Komentáře z pléna.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás poprosím, nepokřikujte po sobě, páni poslanci, řádně diskutujte na mikrofon.
Poslanec Karel Fiedler: Jasně, fotka. Víme, jak to je se vzhledem lidí, jak to dělají ty automaty. Nemyslím si, že to je úplně ten správný... Je to jeden z argumentů, ale myslím si, že trvalé bydliště, protože ono je to napsáno na té adrese, je hodně jisticí údaj.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka pana předsedy Stanjury. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já myslím, že úloha, o které mluvil pan poslanec Fiedler, je jednoduše řešitelná. Musíte mít ale čtečky těch čipů na poště. A o tom se vůbec nebavíme. Pak má ten čip smysl. Pak ano. Proto o tom mluvím, že to je k ničemu, když údaje z toho čipu nejste schopen nikde využívat. V okamžiku, kdy tam přijdete, dáte k čtečce a člověk vás identifikuje docela jednoduše. A o tom se vůbec nebavíme. A to je ten problém. ***