(9.50 hodin)
(pokračuje Klán)
A k té zahraniční službě. Já jsem se tady pana ministra ptal, které státy nemají zákon o zahraniční službě. On mi říkal, že Maďarsko, Švédsko. Tak já jako nevidím důvod, proč bychom ho nutně museli mít taky my, protože když už jsme v tom rozporu se služebním zákonem, který zde bude oscilovat pořád, pořád, když budeme dělat výjimku ve služebním zákoně, tak se chtě nechtě stejně dostaneme zase do té zahraniční služby, nebo obráceně. Vždycky se k tomu dostaneme. A dostaneme se k tomu věku.
Já se tedy jasně ptám, jak to tedy bude se dvěma velvyslankyněmi, paní Klausovou a paní Filipi. Bude se na ně zákon vztahovat, anebo nebude? Moje logika věci praví, že se na ně vztahovat nebude, protože to bude schváleno až někdy, nevíme kdy, jestli to stihneme, ale snad to stihneme do konce tohoto volebního období. Takže mě opravdu zajímá, jak to s nimi bude a co bude dál.
Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Klánovi. To byl zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy. Pan ministr s přednostním právem. Prosím, pane ministře.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Vážení kolegové, musím zareagovat tady na to poslední, na ty dotazy, které tady padly, protože tady byla položena otázka, jak to bude s těmi dvěma případy velvyslankyň, které jako by se dostaly přes ten limit stanovený zákonem o státní službě. Především odpověď je taková, že i tyto velvyslankyně budou ve svých funkcích do té doby, než nebudou odvolány vládou, prezidentem. A na tom nezmění nic žádný zákon, protože tohle je postup daný Ústavou. I role prezidenta v tom je dána Ústavou.
A upozorňuji ještě jednou, ta věková úprava, na kterou se tady naráží, je předmětem zákona o státní službě. To není předmětem zákona o zahraniční službě. Nicméně v tomto případě se prostě postupovalo tak, že tohle je kompetence vlády společně s prezidentem, a tak to bude i nadále. Na tom tento zákon o zahraniční službě nic nezmění, protože tady jsme ve věci Ústavy.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Pan poslanec Grospič a jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Grospič: Velice děkuji, pane předsedající, a vaším prostřednictvím i panu ministrovi zahraničních věcí. Ale pak prostě se na to dívám naprosto asi selským rozumem a říkám, jsou tady dvě normy, zákon o státní službě a zákon o zahraniční službě, a ty jsou v hlubokém rozporu. A není možné, aby pracovníci zahraniční služby a diplomaté byli účelově jmenováni jednou podle toho a jednou podle jiného zákona a aby tato pravomoc přecházela jednou z Ministerstva zahraničí jednou na prezidenta, musí do toho být přece vneseno nějaké jasno a nějaký pořádek, protože jinak potom Česká republika nebude ani na zahraniční sféře důvěryhodným partnerem. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan ministr. Prosím, pane ministře.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Nejsem ústavní právník. Chtěl bych upozornit ze své pozice na to, že to, co tady diskutujeme, se netýká předkládaného zákona o zahraniční službě. To, co vy říkáte, jak já tomu rozumím, vy vidíte rozpor, já nevím, jestli to je rozpor. Tady je určitý nesoulad mezi lex specialis a ústavním postupem. Tak tomu já rozumím. Ale tohle není dnes věc toho zákona, který my projednáváme. Takovou debatu můžeme někde vést. Někdo může tvrdit, že to je něco, co by se mělo uvést do souladu. Já si tím teď zdaleka tak jist nejsem. Myslím si, že jmenování velvyslanců je speciální věc, je na to určitý postup, jak se to schvaluje vládou ve spolupráci s prezidentem. A jiná věc je prostě zákon o státní službě. Mně nepřipadá, že to je rozpor, když tam je nějaký postup, který není v absolutním souladu. A to je na nějakou důkladnou právní debatu. Ale upozorňuji, netýká se to toho zákona, který tady nyní schvalujeme. Ten tuto věkovou hranici neupravuje. Ten to neřeší, protože to není ani Ústava ani to není ten zákon, který upravuje státní službu obecně. Takže debata to může být zajímavá, ale já tvrdím, že se netýká tohoto zákona.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Jan Klán a jeho faktická poznámka.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dovolte, abych zareagoval na pana ministra. Mě by zajímalo, jaký je rozdíl mezi rozporem a nesouladem. To je takové zajímavé sousloví. Jednou říká rozpor, pak říká nesoulad. Podle mě je to to samé. Ale já bych rád od něj slyšel, jaký v tom je rozdíl, protože jestliže tady jednou byla utvořena výjimka, i když se třeba netýká tady předloženého zákona o zahraniční službě, ale týkalo se to před rokem právě dvou velvyslankyň, které budou spadat teď pod zákon o zahraniční službě, tak není možné, abychom to jednou řídili podle zákona o státní službě, jak tady říkal pan kolega Grospič, a jednou potom, nebo posléze někdy v budoucnu podle zahraniční služby. Já tomu trošku nerozumím. Takže by mě zajímal ten rozpor a nesoulad, jaký je v tom rozdíl. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: To byl zatím poslední přihlášený do rozpravy. Pokud se nikdo další nehlásí, rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova pana navrhovatele, případně pánů zpravodajů. Není zájem. Přikročíme k hlasování o pozměňovacích návrzích. Prosím zpravodaje garančního výboru pana poslance Robina Böhnische, aby nás seznámil s procedurou hlasování, poté přednášel jednotlivé pozměňovací návrhy a sdělil nám k nim stanovisko výboru před hlasováním. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Ještě než začneme s procedurou, tak v krátkosti musím zareagovat na pana předsedu Stanjuru. On má samozřejmě pravdu. V tomhle případě se musíme do určité míry spolehnout na to, že Senát setrvá na svém zákonu, který sem původně poslal, tedy na sněmovním tisku 798, protože my v souvislosti s ním už načítáme legislativně technické poznámky. Pak se tu samozřejmě objevuje problematika jeho pozměňovacího návrhu načteného paní kolegyní Fischerovou, ale k tomu se podrobně dostanu až při samotné proceduře, abychom si ujasnili, co a jak.
Dámy a pánové, chtěl bych velmi poprosit o vlídné zacházení. V tomto případě je to poprvé, kdy zahraniční výbor je garančním výborem pro nějaký zákon, a je to po mnoha letech, kdy se zahraniční výbor vůbec zabývá zákonem. Debata v prostorách výboru byla velmi zajímavá, bohatá. Myslím, že vedla k rozumným závěrům. Přesto bych si dovolil poprosit jednotlivé garanty v jednotlivých klubech, jednotlivé klubové zpravodaje, aby se mnou proceduru hlasování sledovali a abychom se dobrali nějakého rozumného závěru.
Pokud dovolíte, pane místopředsedo, navrhl bych tedy proceduru tak, jak jsme ji schválili v garančním zahraničním výboru. Nejprve bychom hlasovali načtené legislativně technické změny. Potom bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu A, což je pozměňovací návrh ústavněprávního výboru. Potom výbor navrhuje hlasovat v celku pozměňovací návrh B1 pana poslance Plíška. Dále hlasovat pozměňovací návrhy B2 načtené za pana poslance Schwarzenberga tím způsobem, že B2/1 samostatně, B2/2 opět samostatně a potom B2/3 až B2/5 už en bloc. Dále by byl pozměňovací návrh paní poslankyně Chalánkové pod písmenem C1, dále samostatným hlasováním návrh paní poslankyně Chalánkové C2. Potom návrh D1 pana poslance Stanjury načtený paní poslankyní Fischerovou a potom související spolu návrhy D2 a D3 en bloc, jde opět o pozměňovací návrh pana předsedy Stanjury načtený paní poslankyní Fischerovou.
Víte, že pan ministr už sdělil v souvislosti se senátním návrhem, že legislativa Ministerstva zahraničních věcí považuje pozměňovací návrhy pana poslance Stanjury načtené paní poslankyní Fischerovou za uspokojené či vypořádané. Paní poslankyně s tím úplně nesouhlasila a ráda by nechala o těchto návrzích stejně hlasovat. Tedy tady se v případě, že projdou, musíme opět spolehnout na Senát. V případě, že neprojdou, což bude pan ministr a já také navrhovat, věc by byla tím pádem vyřešena. Tolik tedy návrh procedury. ***