(9.40 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S faktickou poznámkou nyní pan poslanec Zbyněk Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já bych chtěl zareagovat na vystoupení pana zpravodaje. Nic proti tomu obsahu, ale jsme v takové zvláštní situaci. My říkáme, už jsme schválili senátní zákon. To je pravda, ale zatím ho schválila pouze Poslanecká sněmovna. Kolegové v Senátu to teprve budou projednávat. Takže já nemám nic proti těm legislativně technickým. My je podpoříme, ale může se ukázat, že nakonec nebyly dobře, protože neznáme finální verzi toho zákona. Já jsem ani nezjišťoval, jestli je nějaká vůle v Senátu to vracet či opravovat, to skutečně nevím. Jenom na to chci upozornit, že se to může stát. Nicméně ten dnešní návrh je logický, protože jinak bychom museli zhruba měsíc počkat a to nenavrhuji. Nenavrhuji, abychom zkracovali lhůty. Je tam jisté riziko, že kdyby nám to Senát vrátil s nějakými úpravami, tak bude zase problém a Senát nám zase vrátí tenhle, že číslo 12 má být číslo 11, nebo naopak. Jenom upozornění. Já myslím, že pan zpravodaj to ví. Jinak si myslím, a my vždycky hlasujeme pro legislativně technické bez ohledu na to, co je obsahem těch pozměňovacích návrhů, že legislativně čisté to být musí.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, pane premiére, páni ministři, dámy a pánové, máme před sebou zákon, který je určité novum. Ono to tady mnohokrát zaznělo. Již při projednávání zákona o státní službě jsme upozorňovali na určité problémy s tím spojené, ty diskuse tady nebudu opakovat, proběhly a byly dostatečně medializovány.
Tento zákon reaguje na specifika zahraniční služby. Všichni se je uvědomujeme, byť při projednávání služebního zákona jsme na ně nedbali. Dopředu říkám, že tento zákon vnímám jako velice potřebný zákon, protože specifika spojená se zahraniční službou jsou velice velká.
Diskuse se samozřejmě v této věci rozvíjí nad pravomocemi, které z tohoto zákona vyplývají ať už ministrovi, který momentálně vede zahraniční oblast, popřípadě prezidentu republiky. Chci zde zmínit, že naše Ústava zcela jasně dává určité pravomoci v oblasti zahraniční služby prezidentu republiky. Je zde dle mého názoru v návrzích na změny v tomto zákoně určitá snaha zkusit se trošku s panem prezidentem a českou Ústavou popřetahovat o sílu možností v rámci jmenování diplomatů v diplomatické službě. Chtěl bych se toho vyvarovat. Říkám na rovinu, nechtěl bych, abychom tady zaváděli tento určitý souboj. A to třeba pramení z toho slova nedělitelnost, které tady zaznělo. Přiznám se, ten zákon musí reflektovat Ústavu. A ta Ústava, pokud ji nechceme změnit, je nějak napsaná a on dle možností ji reflektuje, byť řekněme aspoň pro mě někdy se skřípěním zubů, ale je to tam a v tom to je dobré.
Já tady chci ocenit, že výhrady, které jsem k tomuto zákonu měl, byly se mnou velice podrobně prodiskutovány z řad tvůrců a většina z nich byla, nechci říct odpovězena určitě, vyvrácena možná. Ale každopádně chci tady vás, ctěné kolegyně a kolegové upozornit na to ... (Řečník se odmlčel kvůli velkému hluku v sále.) Děkuji. Chtěl bych vás, ctěné kolegyně a kolegové upozornit na to, že tím, že tento zákon je nový, je to kompilát více zákonů doposud platných, který je řekněme spojen do jednoho právního předpisu, umožňuje zahraniční službě, potažmo diplomatům v zahraničních misích se lépe orientovat, lépe své pozice obhajovat a lépe se na tuto službu připravit.
Zazněly tady debaty k personální radě, zda rada, nebo grémium. I já jsem upozorňoval na určité problémy, které s tím bude mít tady spíše státní tajemník, protože on je hlava toho úřadu, než ministr jako takový. Vysvětloval jsem svůj filozofický pohled na tu věc v rámci jeho zodpovědnosti vůči svým podřízeným, že by si měl nechat možnost odstupu, aby i ten oponentní vůči tomu rozhodování i ten odvolací orgán, aby byla zvolena určitá varianta. Teprve čas ukáže, která z těch variant bude v praxi lepší.
Chci se zde ještě jednou vrátit k tomu zákonu, k návrhu, který tady v pozměňovacích návrzích zmíněn nebyl, a to je podstatné zvýšení sociálních jistot zaměstnanců. Je to věc, která doposud zmiňována nebyla, ale v tomto zákoně je to velice podstatná část a velice ji kvituji a vítám. Ano, je v tom zákoně upozorněno, že bude vyžadovat zvýšené finanční náklady, ale myslím si, že tyto náklady nejsou enormní a jistě přispějí k zvýšení sociálního standardu zaměstnanců. Chci říci nejenom diplomatů, jak vnímáme zahraniční službu, ale opravdu řadových zaměstnanců zastupitelských úřadů v různých pozicích. Z tohoto titulu tento návrh podpoříme a budeme hlasovat pro.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Luzarovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Grospič. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, jenom opravdu s faktickou poznámkou. Služební zákon, zákon o zahraniční službě počítá s věkem 70 let a chci podotknout, že vlastně v tomto duchu už jsme tu výjimku schvalovali i ve stávajícím platném znění služebního zákona o státních úřednících. Čili tady by bylo možná dobré, kdyby někdo z vlády na toto zareagoval a odpověděl, jak bude tento rozpor těchto dvou zákonů vlastně v praxi řešen. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Jan Klán. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké dopoledne, vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové. Dovolte mi, abych se vyjádřil do třetice asi všeho nejlepšího k zahraniční službě.
Já jsem tady ve svém minulém vystoupení řešil problém dvou velvyslankyň, paní Klausové a paní Filipi. My jsme tady před rokem schvalovali pro ně výjimku z věku sedmdesáti let, jak říká služební zákon. Protože zahraniční služba je služba státu, z logiky věci tedy spadá pod služební zákon a tam je napsaný věk, že je to sedmdesát let. Takže kdo dovrší věk sedmdesáti let, bude muset odejít ze státní služby. Tím pádem i ze zahraniční služby. Osud těchto dvou velvyslankyň mě tedy nějak, nevím, ne že by netrápil, ale trochu mě to zajímá. Zajímá mě, jak dlouho ještě budou na těch svých postech. To znamená paní Klausová na Slovensku, paní Filipi v Sýrii. Jak dlouho tam ještě budou? Budou tam do doby, než začne platit zákon o zahraniční službě, který tady nyní projednáváme? Anebo ne? Nebo se na ně bude vztahovat ten starý, kde jsme jim udělali tu výjimku, že tam budou moct být třeba, já nevím, do osmdesát let nebo do devadesáti? Nemám ponětí. Protože služební zákon říká, že ten věk je sedmdesát let, aby to ohraničil. Já bych se ani nedivil tomu, kdyby ten limit byl zrušen úplně i u toho služebního zákona, protože se mi zdá, že on je překážkou, se mi zdá. Já už jsem tady o tom mluvil. Já si třeba vážím některých velvyslankyň a velvyslanců, kteří jsou v tomto pokročilém věku a stále mají co říct a stále jsou fundovaní. Já tomu rozumím. Ale zákon je přece obecně platná norma, kterou musí dodržovat naprosto všichni. Bez výjimky. Jenže my přijdeme, nebo někdo přijde, jako přišel tenkrát pan ministr, který tady v té době nebyl, ona tuto výjimku tady tehdy předkládala paní ministryně školství Valachová, která se podílela na přípravě zákona o státní službě a tu výjimku tady obhajovala. Já jsem říkal, že to je špatně, že zase tvoříme výjimku z výjimky pro další výjimku a to je špatně.
Já zde připomenu ještě kompetenční zákon, který jasně vyděluje jednotlivá ministerstva a vyděluje další ústřední orgány státní správy. Tak mi přijde, že tímto zákonem o zahraniční službě Ministerstvo zahraničních věci nechce patřit do kompetenčního zákona, protože si vytvořilo svůj vlastní zákon o zahraniční službě. V tom případě už to vidím tak, že příští volební období přijde nějaké jiné ministerstvo, které si vytvoří svůj vlastní zákon. Bude to třeba zákon o Ministerstvu pro místní rozvoj nebo zákon o Ministerstvu vnitra. V tom případě pak můžeme kompetenční zákon zahodit a úplně zrušit a v tom případě si všechna ministerstva vytvoří své zákony. A potom je nám úplně jedno, že ten kompetenční zákon bude existovat. V tom případě ho můžeme zrušit. ***