(11.40 hodin)
(pokračuje Chalánková)
b) Uzavření manželství mezi biologicky příbuznými osobami. V důsledku naprosté anonymity anonymního dárce zárodečných buněk nemohou snoubenci zjistit, zda mezi nimi neexistuje biologicky příbuzenský vztah. Vzhledem k tomu, že není omezen počet lidských embryí, která lze vytvořit ze zárodečných buněk jednoho dárce, nejedná se o případ ryze hypotetický.
c) Odepření práva dítěte znát své biologické rodiče. Zde bych chtěla upozornit, že pokud se v koncepci rodinné politiky objevil návrh na to, že by i osamělé ženy mohly mít právo, nebo ženy mohly mít právo na oplodnění, aniž by musely oznámit tento záměr například svému partnerovi, anebo byly úplně samy, tak bych chtěla říci, co je tedy nejlepším právem dítěte, kterým se ohání zase jiná legislativa Ministerstva práce a sociálních věcí. S ohledem na naprostou anonymitu anonymního dárce nemůže dítě zjistit totožnost osoby, ze které biologicky pochází. To přitom může být významné pro potřeby některých život zachraňujících lékařských úkonů, ale i v případě běžné zdravotní péče, kdy anamnéza biologického rodiče pomůže určit vhodný způsob léčby.
Úmluva o právech dítěte č. 104/1991 Sb. každému dítěti zaručuje právo znát své rodiče. Článek 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod každému zaručuje právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Článek 10 odst. 2 Listiny každému zaručuje právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
Zákon o specifických zdravotních službách neobsahuje žádné záruky ani minimální opatření, aby nedocházelo k výše popsaným nežádoucím jevům. Zákon současně neobsahuje minimální povinnost evidovat údaje o dárci pohlavních buněk ani jakákoliv kvantitativní omezení, limit počtu zplozených dětí od jednoho dárce.
Ani současný zákon o rodině, ani nový občanský zákoník nijak nepředvídá tyto nesmírně závažné souvislosti a nevyžaduje jakékoliv osvědčení, zda osoba počatá z procesu asistované reprodukce pomocí dárce pohlavních buněk hodlající vstoupit do manželství není se snoubencem z biologického hlediska příbuzným v přímé linii nebo sourozenci. Současná právní úprava tudíž neodpovídá eugenickým, genetickým a etickým zájmům společnosti na zdraví populace, zejména pokud jde o eliminaci umělého oplodnění ze zárodečných buněk biologicky příbuzných osob, sňatků mezi příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci a nerespektuje právo dětí znát své biologické rodiče. Tam samozřejmě je jasné, že takové informace by musely být doprovázeny řádným psychologickým poradenstvím.
Platná právní úprava v České republice neodpovídá evropským standardům, o tom se ještě zmíním při okomentování stanoviska vlády České republiky.
Podle rakouské právní úpravy § 14 předmětného zákona může být sperma jednoho dárce použito pouze k léčení tří párů. Centrum asistované reprodukce je o dárci povinno vést následující údaje: jméno a příjmení, datum a místo narození, státní příslušnost a místo trvalého bydliště, jméno a příjmení jeho rodičů, datum, kdy došlo k darování, a výsledky vyšetření, které proběhlo podle ustanovení předmětného zákona. Podle druhého odstavce může dítě zplozené z darovaného spermatu po dosažení 14 let požádat o zpřístupnění údajů, § 15 odst. tohoto zákona. Tato možnost náleží také osobě oprávněné, ale pouze v lékařsky výjimečných a zdůvodněných případech.
Podle právní úpravy Velké Británie může dojít k prolomení anonymity dárce dítětem, a to po dosažení jeho zletilosti, tedy ve věku 18 let. Dítěti bude dáno k dispozici jméno dárce a jeho poslední známá adresa. - Zde se ještě pak vyjádřím k tomu, že tento náš návrh v žádném případě neznamená žádné právní nároky ze strany dítěte směrem k dárci.
Podle finské právní úpravy upravuje právo dítěte získat po dosažení zletilosti 18 let informace o dárci. Nejdřív musí dítě získat od poskytovatele služeb, například centra asistované reprodukce, kopii souhlasu s léčbou, na kterém je uveden identifikační kód dárce. Po vložení identifikačního kódu dárce do registru dojde ke zjištění samotné identity dárce.
Podle švýcarské právní úpravy, kterou se inspiruje také náš návrh, upravuje pouze možnost darování spermií. To je také důležitá informace, protože v České republice je možnost darování jak spermií, tak vajíček. A zejména ta druhá záležitost znamená, že pod možná i myšlenkou, že dívky, zejména mladé dívky mají pocit, že pomáhají neplodným párům, tak ve skutečnost jsou exploatovány, tedy vykořisťovány, i pod nějakou úhradou za výdaje na tuto službu. Nicméně tyto dívky mohou také být ohroženy na svém zdraví. A protože naše právní úprava v České republice je natolik liberální, tak jsme se stali liberálním ostrůvkem v Evropě a samozřejmě v kontextu těch ostatních států zde je velký zájem z ostatních států právě o zárodečné buňky z České republiky a vůbec to nikdo neřeší. Stali jsme se kolonií.
Podle tohoto švýcarského modelu podle čl. 19 věta 2 zákona může dárce darovat sperma pouze v jednom centru asistované reprodukce. O této skutečnosti musí být výslovně informován ještě před darováním. Současně podle čl. 22 věta 2 zákona může být sperma od jednoho dárce použito k zplození maximálně osmi děti. V případě legitimního zájmu může dítě obdržet všechny informace bez ohledu na jeho věk, tzn. má také právo po dosažení zletilosti obdržet od matriky identifikační údaje o dárci.
Ráda bych upozornila také na usnesení vrchního soudu v Německu. Je to už minimálně dva roky, který na žádost jedné takové dívky opravdu vydal rozhodnutí, že má právo znát své biologické rodiče. A mohu vás ujistit, že podle psychologických poznatků v době dospívání a rané dospělosti, pokud něco takového se zjistí, tak opravdu je zde zájem sta procent dětí znát své biologické rodiče. V žádném případě to neznamená, že mohou být vychovávány někým jiným.
Účelem předkládaného návrhu zákona je eliminovat výše popsané nežádoucí jevy. Návrh zákona vychází z následných zásad: a) omezení maximálního počtu lidských embryí, která je možné vytvořit ze zárodečných buněk jednoho anonymního dárce; b) zákaz asistované reprodukce v případě příbuzenství mezi původci zárodečných buněk; c) zavedení oddělené a omezeně přístupné evidence údajů o anonymním dárci.
Navrhovaná právní úprava rozlišuje mezi případy, kdy k umělému oplodnění došlo při použití zárodečných buněk anonymním dárcem a kdy dárcem zárodečných buněk byl muž zapsaný do matriky narození jako otec dítěte. Vzhledem ke sledovanému účelu navrhovaná úprava prvořadě upravuje první možnost.
Návrh má zcela zanedbatelný přímý vliv na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí. Samozřejmě je jasné, že má velký zásah do rozpočtů klinik, to je jasné.
Možná bych tady mohla ještě číst zhodnocení navrhované právní úpravy. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. A navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, a to zejména s Úmluvou o základních lidských právech a svobodách, Úmluvou o právech dítěte, Úmluvou na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. Zcela podrobně je celé odůvodnění samozřejmě součástí sněmovního tisku 371, což byl ten původní poslanecký návrh.
Zde bych ještě chtěla okomentovat, že je mi jasné, že tento návrh bude spíše k zamyšlení pro vás. Přesto bych chtěla upozornit, že se jedná především o obrovský byznys, protože Česká republika, jak jsem již řekla, se opravdu stala kolonií, která je v nerovném postavení oproti ostatním okolním státům České republiky. A především bych chtěla upozornit, že se mi jedná, velmi se mi jedná o zdraví dívek, které mnohdy pod myšlenkou, že konají dobro, tak jsou schopny a ochotny si poškodit své vlastní zdraví, a to buď v momentě odběru, anebo také vzhledem k tomu, že tam dochází k medikaci, tak i tímto způsobem do budoucna. Buď v té chvíli, kdy dochází k odběrům, anebo do budoucna, dokonce i možnost ohrožení neplodností. To se zatím zkoumá, tato záležitost. ***